avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Jaký bude?

16. 11. 2009

Dávám vám tady poslední z trilogie Jaký byl/je/bude?, zítra totiž budu mimo net, tak abych vám ten ´svátek´ nějak zpříjemnila

Betaread: elulinek  děkuji ti, sluníčko, vítej mezi námi.

elulinek je teď moje ´záložní´ beta, aby terezník měla čas psát svou povídku, u které všichni netrpělivě čekáme na další kapitolu, že?  Takže se teď s elu, a jejími červenými poznámkami v textu (některé jsem musela smazat, protože jich bylo tolik, že byste pomalu nevěděli/y, co jsem ještě psala já a co už elu ) , budeme potkávat častěji. Nevím, jak ona, ale já se na naši spolupráci moc těším, elu je totiž taková moje krevní skupina 

 

Jaký bude?

 

Lilyna averze k Luciusi Malfoyovi se stupňovala s každým ´náhodným´ setkáním - ať už na chodbě, v knihovně, či při jídle ve Velké síni. Jeho pohledy se ze ´zamilovaných´, lépe řečeno lidských, změnily na pichlavé, zlé až nenávistné, že kdyby někdo uměl vrhnout Avadu pohledem, byl by to dozajista právě Lucius. (Od kterého se to později díky Potterovi naučil Severus, žeanojaksi )

 

Kdykoliv se míjeli, a Potter či jiný chrabrý Nebelvír nebyl na dohled, hrubě do ní strčil, nebo jí šlápl na nohu. Lilyse sama sebe ptala, kde je ten Lucius, který její jméno uměl říci s takovou něžností? Kde je ten muž, se kterým tancovala na diskotéce? Kam se poděl ten hřejivý pohled, kterým ji obdařil? Nejednou nad tím přemýšlela a došla k závěru, že Lucius Malfoy se změnil. O Velikonočních prázdninách se muselo stát něco zlého, něco, co jej změnilo k nepoznání, něco, co se nedá vzít zpět. (Co se diví, je krize, pomlázka byla chudá) Lily měla již brzy zjistit, co proměnilo mladého muže.

 

Školní rok, její poslední v Bradavicích, se blížil do finále, zbývalo posledních pár dní a ona se procházela po důvěrně známých místech a nechala se kolébat nostalgickými vzpomínkami. Právě šla okolo skleníku číslo pět, když byla silnými pažemi (už zase? Ten ji pořád někam tahá, tomu říkám emancipace) vtažena do růžové besídky, kde měli ve zvyku scházet se zamilované párečky.

 

Než se nadála, stála přitisknutá k boční zdi altánku, v ústech měla cizí jazyk a mužné tělo se k ní tisklo tak pevně, že skoro nemohla dýchat. Ten, kdo ji napadl, nebyl samozřejmě nikdo jiný, než ten, nad kterým právě přemýšlela - Lucius.

 

Ve chvíli, kdy byly její rty uvolněny ze surového polibku, byla velmi nevybíravým způsobem donucena zaklonit hlavu (Lucius ji tahal za vlasy) a mezi stehna se natlačila jeho noha oděná v kůži. A zatímco ji jednou rukou držel za vlasy, druhou se dobýval pod blůzku. Konsternovaně stála, všechno se stalo tak rychle, že se nezmohla na odpor. Trochu se vzpamatovala, až když ji bolestivě stiskl ňadro a zakroutil svraštělou bradavkou.

 

„Malfoyi, přestaň!" chtěla zakřičet, ale její hlas byl nějaký slabý a její žádost nevyzněla ani zdaleka tak, jak si přála.

 

„Neříkej, že se ti to nelíbí, mudlovská šmejdko." Zašeptal do jejího ucha obstojně vzrušený Lucius. To, co se tisklo k jejímu stehnu, určitě nebyla jen noha. „Bude se ti to líbit, uvidíš," (spíš ucítíš) řekl polohlasně a ještě více se k ní přitiskl.

 

„Luciusi, ne," prosila Lily, teď už se slzami v očích, uměla si dost dobře představit, co všechno by jí mohl udělat. „Luciusi, to ne!" vydralo se jí z podivně staženého hrdla, ale Lucius jako by byl smyslu zbavený, podtrhl jí nohy a svalil ji pod sebe na zem.

 

Jak Lily horečně přemýšlela nad tím, jak se z té šlamastyky dostat, povolila ve svém odporu, což si Lucius vyložil jako souhlas a svými rty se věnoval jejímu dekoltu s větší něžností, či spíše s menší agresivitou, než vložil do hrubých a bolestivých polibků. A ona využila své šance a zakousla se mu do předloktí. Lucius zavyl bolestí, vyskočil na nohy a vypadal, jako by se probral z transu. Zatímco se s hrůzou a nevěřícností díval na Lily, pomalu se zvedající ze země a dávajíc se jakž takž dohromady, držel se za levé předloktí a na rukávu jeho hedvábné košile se objevovala červená skvrna.

 

Lily si z vlasů vytřepala růžové okvětní lístky a uhlazovala si sukni, když si té stále se rozšiřující skvrny všimla. Chytila se jednou rukou za srdce a druhou si překryla ústa a jen šeptem pověděla: „Oh, Luciusi, to ne... to ne."

 

Obličejem blonďatého mladíka přelétl stín studu a on odvrátil svůj pohled od rusovlásky, respektive od jejího pohledu plného lítosti, pryč. Nechtěl, aby ho litovala, on jen chtěl, aby jej milovala, alespoň na chvíli, alespoň jednou, aby se cítil jako člověk, na kterém někomu záleží, jako člověk, kterého někdo miluje. A co měl místo toho? Lítost a opovržení od osoby, kterou nade vše miloval a se kterou nemohl být. Snad jen ve svých snech. Tam se na něj dívala s láskou a ne s tou odpornou lítostivou shovívavostí.(To byly jistě mokré sny plné sci-fi)

 

Ani si nevšiml, kdy vzala jeho poraněnou ruku do své a pronášela hojivá kouzla nad znovu otevřenou ranou ve tvaru rozšklebené lebky a hada, jež jívylézal z úst. Bylo to znamení zla vypálené skrz kůži do masa i srdce. Lily už věděla, co jej tak změnilo a nemohla se ubránit myšlenkám ani představám, jaký bude, když pár týdnů se znamením z něj udělalo skoro násilníka. A nutno říci, že ani myšlenky a ani představy nebyly zrovna lichotivé. Věděla totiž, jaký bude. Věděla, že ten záchvěv zahanbení a viny byl jedním z posledních. Věděla, že nebude trvat dlouho a zlo ho nadobro pohltí. Věděla, že všechno mohlo být jinak, kdyby…

 

Podívala se mu přímo do očí: „Vím, že příště mi ublížíš, Luciusi, vím, že to víš." A se slzami v očích se otočila a odešla. „Vím, jaký budeš," řekla si ještě sama pro sebe.

 

Přesně o měsíc později našli členové Fénixova řádu první z mnoha obětí, jež měla přes hrudník vyryty iniciály L.M. Nikdo nepochyboval, o koho jde. A Lilyiny slzy nebyly jen slzy lítosti nad ukončeným životem, byly to i slzy smutku nad mladíkem, který neměl na výběr. Nehledě na to, že ona, na rozdíl od ostatních, viděla v každé oběti vzkaz. Vzkaz pro ni samotnou. Důkaz, že se nemýlila.

 

Přehled komentářů

:-)

(Jimmi, 28. 11. 2009 16:32)

Tak to vám vyšlo. Luciusa nemusím, ale tu mi ho bolo ľúto. Nádherné a reálne. Ono to ani nemohlo byť inak, že? Krása a ďakujem. Idem si pohľadať poviedku s happyendom.

:-)

(A_ja, 18. 11. 2009 11:48)

báječné :-)

;-)

(soraki, 17. 11. 2009 21:05)

elu - to je v nabídce v administraci, jinak mám 0 :)

nadin - děkuji, žes mi elu doporučila, jsi skvělá :-D

Lucy - děkuji, od tebe to potěší dvojnásob :-D

Sehraná dvojka

(Lucy, 17. 11. 2009 10:02)

vy dvě! Blahopřeji k tomu, že jste se našly, holky a Soraki, děkuji moc za jednorazovku. Velmi zajímavý cyklus

Soraki!!

(nadin, 16. 11. 2009 20:33)

Ach, skoro mi začína byť toho, arogantného, namysleného a celkom blbého blonďáka ľúto! Keby nebol taký blbý... Ale to by bol iný príbeh.
Navzdory násiliu, Soraki, bolo to krásne...
Elu, čo mi to robíš, tie vsuvky!! Takmer som si požula myš, musela som si do niečoho kusnúť, aby som nezobudila zbytok rodiny!!
(Gratulujem k spolupráci zlatíčka, poďakovania a kvetinové dary za sprostredkovanie, prijímam kedykoľvek. :)) )

...

(elulinek, 16. 11. 2009 19:50)

já děkuju za krásné uvítání a samozřejmě se taky těším na další spolupráci.
hele, jak tam dáváš ty smailíky? to se mi zatím nepovedlo =(
ano, u terky taky netrpělivě čekám na kapitolu a okusuju si své ostříhané nehty v naději, že už to brzo bude.
ty krevní skupino, já sem béčko, sme si dělali testy ve škole =D

11.11.2010 11:24:29
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one