avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Jaký je? (10. 11. 2009 )


„Safra, to musí mít Potter famfrpálový trénink zrovna teď?“ frkala si pod nosem rusovlasá dívka se zelenýma očima, když se tiše jako kočka plížila chodbami hradu od své společenské místnosti směrem ke knihovně. Ano, neměla by nikam chodit sama, ale potřebovala dokončit esej do Starodávných run, protože na odevzdání jí chybělo už jen pět dní a ona neměla ráda takové to hektické psaní a dohánění restů na poslední chvíli. Snad ho nepotká.
Neviděli se od vánočních prázdnin, dařilo se jí se mu vyhýbat docela úspěšně. Zřejmě za to mohl i fakt, že se nechala pozvat Potterem na schůzku. Od té chvíle jí byl neustále v patách. A nejen on. Sirius Black byl jako jeho bratr. Občas přemýšlela nad tím, jestli nejsou spojeni pupeční šňůrou… jeden začal větu a druhý ji bez potíží dokončil, jako dvojčata. Kdyby věděla, že se na ni Potter přilepí, dala by možná přednost samotě, i když jeho polibky nebyly vůbec špatné. Jen ty nenechavé a pátravé ruce... to bylo za trest toto...
Blížila se k nejhoršímu místu své cesty za poznáním – chodba se v jednom místě ostře stáčela doleva, takže nebylo možné jen tak nahlédnout za roh. V duchu sama sebe proklínala, že není fintivá fiflena a proto že u sebe nemá zrcátko, kterým by si pomohla... jenže pozdě bycha honit.
S úlevou zaznamenala, že na chodbě, na jejímž konci byly vidět obrysy dveří do knihovny, nikdo není. Uvolnila se, ramena se jí svěsila a záda nebyla napnutá jako pravítko, její chůze se stala lehkou a vzdušnou, skoro jakoby se vznášela.
Než si však své volnosti užila, vtáhly ji dvě ruce, které se vynořily zpoza gobelínu Magráty Konvičkové, sbírající byliny do koktavého lektvaru, jež byl jejím vlastním vynálezem, do jedné z mnohých tajných chodeb na Bradavickém hradě. Ani nestačila vyjeknout, když se na její ústa přisála jiná – chladná, ale hebká – v drtivě něžném polibku. Tohle nebyl Potter.
„Luciusi,“ zmohla se konečně na něco, když se od ní po chvilce odtáhl, „vlastně, Malfoyi!“ opravila se, „co si to dovoluješ?“ ke konci už skoro křičela.
„Lily.“
Zase ta něžnost tryskající z každé hlásky.
„Proč jsi to udělala, Lily?“
Nemusela se vyptávat, na co myslí, věděla to, ptal se na Pottera.
„Tobě bych neublížil, ty to přece víš. Vím, že to víš,“ zopakoval svá slova z jejich vánočního setkání.
A ano, věděla to, ale tolik se ho bála. Jeho a jeho kamarádů. Bála se Smrtijedů. Toho, co by jí, jako mudlovské šmejdce, mohli udělat. Slyšela několik historek – nepotvrzených, samozřejmě, ale i tak děsivých. Hodně děsivých. U některých se jim obracel žaludek naruby. Dokonce i takovým tvrďákům jako byl Potter a spol.
„Ty ne, ale co ti ostatní?“ odvětila a snažila se vykroutit z jeho objetí. Marně.
„Nedovolil bych to. Posledně jsem to taky nedovolil.“
Dostala tak odpověď na otázku, která jí tak dlouho vrtala hlavou – udělal to tedy z vlastní vůle. Jak ale mohl před ostatními obhájit svou pozici, své postavení? Nedalo jí to a zeptala se jej.
„Ach, Lily, jsi tak chytrá,“ odmlčel se, „na rozdíl od nich.“ To jí jako vysvětlení stačilo. Došlo jí, že jim patrně řekl něco ve smyslu, že si její ponížení chce vychutnat jinde, jindy a jinak. Asi ji to ani nepřekvapilo, vždyť on byl také chytrý. Třebaže ne tolik jako Severus, přesto byl a nebylo radno si s ním zahrávat.
Tak se zabrala do svých úvah, že si jeho nenechavé ruky všimla, až když ji hladil po nahé kůži na břiše a jemně, leč důrazně, stoupal výš.
„Luciusi, to ne!“ vyjekla zděšeně a prudce jej od sebe odstrčila. Podařilo se jí ho odhodit až na protější stěnu, protože jej zastihla nepřipraveného, a rychle utekla. „Mrcho!“ Slyšela ještě za zády. Nechala knihovnu knihovnou a běžela do své společenské místnosti a z ní do svého pokoje, aby si vzala kabát a pak, jako o život, běžela na famfrpálové hřiště, aby sledovala trénink nebelvírského mužstva.
Jak tak seděla na tribuně, přemýšlela, kdy se zněj stal takový grobián, vždyť ještě před chvílí byl jako ´anděl´? Tak co se stalo? Pere se v něm dobro se zlem?
James Potter létal jako ještě nikdy. Toho, že se jeho dívka dívá jen tak do nikam, si pro samou radost z její přítomnosti ani nevšiml.

A přitom mohlo být všechno úplně jinak, kdyby...




Přehled komentářů
:-)))
(A_ja, 11. 11. 2009 8:56)
Je to čím dál lepší :-). Pěkně se to Lily zamotává.



Soraki!!!!
(nadin, 10. 11. 2009 21:43)
ja z toho tvojho čo by, keby, asi dostanem infarkt. Je fakt, že všetci, aj tí najhorší zločinci, boli kedysi nevinnými deťmi a len časom sa z nich stávali darebáci. Žeby toto boli Luciusove "zlomové" roky??
Mimochodom, Lilly... Mrška jedna!! Toľké životy ovplyvnila??
Poviedočka krásna, minisériu "Aký..." atď, si rozbehla úžasne.
Tak ešte niečo k snívaniu a viac nedostanem z tváre nablblý zasnený úsmev.
Toto nebola sťažnosť!!!



Díky
(Lucy, 10. 11. 2009 21:11)
za další, tentokrát jsem vědela, co za postavy čekat, takže to bylo čtení na vlastní nebezpečí. Bylo to hezké, Lucius je parchant a dík, žes to na konci nechala vyplou na povrch
11.11.2010 11:19:30
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one