avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Proč opovrhuji Luciusem Malfoyem...

Proč opovrhuji Luciusem Malfoyem...

25. 4. 2009

Chci jen upozornit, že to není nic veselého ani hezkého , ale kdysi jsem vám to slíbila, určo si na to vzpomínáte...

Proč opovrhuji Luciusem Malfoyem...

Proč opovrhuji Luciusem Malfoyem? Popravdě sám nevím, vlastně vím, ale nevím proč svou nenávist směřuji k tomu vysokému muži s platinovými vlasy. Co ale vím s určitostí je, kdy jsem poprvé pocítil nenávist. Bylo to před mnoha lety a tehdy jsem si myslel, že to je nenávist, dnes vím, že to byla jen neschopnost cítit cokoliv jiného.

Vzpomínám si na ten okamžik tak živě...

„Jsi stejně odporný jako tvůj otec! Nenávidím tě! Rozumíš? Nenávidím!" křičela rozzlobená žena na malého asi čtyřletého chlapce.

Pak nastala tma, černá jako uhel. Záblesky červených světel, uniformovaní muži, hodná postarší paní, křik, zděšené obličeje.

Bílé pláště, černý vůz, rakev.

Tmavá díra do níž klesala prostá rakev narychlo stlučená ze zbylých prken, žádné zdobení - ubohá, stejně jako ta žena v ní. Někdo se ptal jestli má kam jít. Jsou mu čtyři - kam by asi tak šel? Ví, že je jiný. Slyší sám sebe lhát o hodném strýci, jež si ho vezme k sobě...

Lidé odcházejí, mluví o té hrozné nešťastné náhodě, která mu vzala matku. Příliš ukecaná sousedka se vyhřívá na výsluní jeho tragédie - potěšena zájmem okolí, ochotně vypráví, jak slyšela křik, ránu a pak našla malého chlapce sedět v tratolišti krve tekoucí z pomalu chladnoucího těla jeho matky.

Zděšeně na něj zírají, ukazují si prstem. V některých očích vidí lítost - nestojí o ni. Ta milá paní z protějšího domu, která mu občas dává jídlo, se ho ptá, jestli nechce jít k nim. Najednou od něj vyděšeně uskakuje.

Musel to udělat znovu.

Ví, že je jiný.

Poslední sousedé z jejich ulice opouští hřbitov. Zůstal sám schovaný pod větvemi velké smuteční vrby. Je mu zima a tváře má mokré - ne, žádné slzy, to déšť.

Možná mohl jít s tou paní Annette. Brzy bude tma, ale on se nebojí, v noci nechodí žádná strašidla, to on ví, jen duchové - občas. Dokonce s nimi mluví, matka mu to zakazovala, neměla to ráda, ani když dělal jiné věci. Vždycky ho za to hrozně zbila. Minulý týden mu určitě zlomila ruku, bolelo to jako čert. Ale neplakal, nikdy neplakal. Večer ležel stulený do klubíčka na podlaze a přál si jen, aby to přestalo bolet, aby byl zase zdravý. Zabralo to, vždycky to zabralo. A matka jej za to nenáviděla ještě víc. Nesměl jí chodit na oči, vyhýbal se jí, když se vrátila z práce. Nikdy od ní nedostal jídlo ani oblečení. Jako úplně malý nechápal proč, ale teď ano - byl jiný. Byl čaroděj, uměl kouzlit. Nevěděl sice jak to dělá, ale mohl přinutit věci létat, jablka ze stromu mu sama padala do klína jen na to pomyslel. Dříve vybíral popelnice, dnes zastavil před výkladní skříní obchodu s potravinami a ten sáček malinových bonbónů mu sám vletěl do dlaně. Musel dávat pozor, aby ho nechytili. Matka by ho zabila. Dřív nebo později určitě.

Zabil ji první.

Zase na něj křičela, bila ho, kopala... jen si v duchu přál ať zemře, ať zemře. Myslel sám sebe, ale najednou ona padala na zem, hlavou praštila o stůl. Hnusné křupnutí, čouhající hřebík proniká skrz kůži, boří se do spánku... teplá krev na jeho rukách, paní Voltairová křící ve dveřích. Uniformovaní muži, červená světla blikají...

S trhnutím se probudil z další noční můry. Byl sám pod jedním z mostů přes Canal de Marseille. Čelo orosené studeným potem a tělo ještě třesoucí se pod tíhou dozvuku snu. Chvěl se. Ale teď už věděl, že není sám...

Nakonec nebylo tak těžké najít v Marseille lidi jako byl on - kouzelníky. Bylo jich tu dost, ale nikdo jej k sobě nechtěl. Většina z nich byli jen nafoukaní panáci posedlí čistou krví. Věděli, že je poloviční mudla.

Nevěděl, koho nenávidí víc - otce za to, že jeho matku podvedl, svedl a opustil? Matku za její nenávist k němu? Nebo ty namyšlené kouzelníky, kteří na něj shlíželi spatra? Nebo sebe? Ano, občas nenáviděl sám sebe i bez zřejmého důvodu.

Možná, že jediným důvodem k nenávisti, kterou cítil a ve které vyrůstal, byla samotná jeho existence. Možná kdyby zemřel...

Ne! Tohle ne! Vždyť ten člověk včera byl... milý ne, protože jeho oči byly studené, hodný také ne, protože uměl moc křičet a když chtěl, tak jedním slovem způsobil velikou bolest šířící se celým tělem, ale jinak se choval docela hezky. Mluvil s ním jako s dospělým a to se mu líbilo. Slíbil, že se vrátí. Třeba je to opravdový přítel a třeba jej konečně někdo bude mít rád...

Sice mu z něj běhal trochu mráz po zádech a jeho instinkty vypěstované lety strávenými v ulicích Marseille křičely - utíkej, utíkej, běž, jde ti o život! - ale on z neznámého důvodu nemohl. A ten muž, lord Voldemort, mu slíbil, že když bude poslušný, vezme jej s sebou do Anglie a pomůže mu najít otce. Dokonce jej chtěl nejdříve učit, aby na něj mohl být otec pyšný! A nechá ho u něj i bydlet! Luc´Ifer byl nadšený. Konečně se našel někdo, kdo mu rozuměl, chápal jej a neurážel. Vzal si den na rozmyšlenou, aby nevypadal příliš nedočkavě a dychtivě, ale věděl, že přijme. Věděl, že tahle nabídka změní celý jeho dosavadní život.

Kdyby ale tehdy věděl, jakým směrem se bude jeho život ubírat, možná by odmítl. A možná také ne. Kdo ví?

Touha poznat taje magie a pomstít se otci byla příliš velkým lákadlem pro mladého, opuštěného a nechtěného chlapce, jakým Luc´Ifer tehdy ještě byl...

A nyní? Po všech těch ´příjemně´ letech strávených u lorda Voldemorta? Byl z něj jeden z nejlepších Smrtijedů. První linie, vraždící stroj. Loutka plná nenávisti bez špetky lítosti. Bití a mučení - žádný problém. Snad jen... nerad viděl trpící děti. Příliš mu to připomínalo vlastní dětství... pocit prázdnoty a zbytečnosti se v těch chvílích vracel jako nevítaný host...

A teď leží tady, v bíle povlečené posteli, v bradavickém hradě pod dozorem Luciuse Malfoye. Nesnášel toho arogantního panáka od první chvíle. A když potom zjistil, že jeho kamarád, je-li možné najít mezi Smrtijedy schopnost uzavřít přátelství, je Malfoyův nevlastní syn... Syn, na kterého se jeho otec vykašlal tak, jako ten jeho na něj... Chtěl Malfoye zabít. Nenašel svého otce a proto svou zlobu a touhu po pomstě obrátil na něj.

A zklamal.

Zklamal Malfoy, protože zradil Pána.

Zklamal Vodemort, protože mu nepomohl najít jeho otce.

Zklamal on, protože nedokázal zabít Luciuse Malfoye.

Nedokázal ublížil Mordredovi, který toho parchanta i přesto přese všechno měl rád.

Jeho svět tvořený z pokroucených ideálů se hroutil, Znamení zla na jeho předloktí se mu vysmívalo. Démoni jeho dětství se vraceli. Už je zase sám, odhozený, nechtěný, zbytečný. A tentokrát za to může Brumbál. Svou nenávist vědomě obrátil k němu...

A jestli někdy najde svého otce? Snad bude mít ještě dostatek síly nenávidět i jeho.

Možná.

 

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

Prosím?

(Chavelierka , 25. 3. 2010 19:53)

oh ah
kde, jak, proč?
já prostě nemám slov, to je síla
bez dechu přečteno a jsem úplně mimo
tak temné děsivé a smutné brrr klepu se jak ratlík jak mi mráz kluše po zádech

tak jsem tu

(elulinek, 15. 11. 2009 19:01)

aúúúúúúúú, tedy, moc pěkné, mám husí kůži. je to takové to niterno, jako když přemýšlíš sám se sebou a tvoje myšlenky vlastně nemají mluvenou podobu. přemýšlíš-cítíš. Působivé.

;-)

(soraki, 16. 5. 2009 18:58)

Kys - a jak si dopadla, Kys?

LadyF - děkuji Ladynko :-D, jak pokračuje tvoje příprava?

Muhahaha!

(ladyF, 2. 5. 2009 18:37)

Tak teď jsi mi vzala dech...a taky jsi odpoutala mé nebohé myšlenky od učení! xD Ty pocity... tolik nenávisti, nebo spíš ublíženosti... Na světě není nic odpornějšího než týrání dítěte...pro to neexistuje žádná omluva. Škoda že každé dítě nemá magické schopnosti a nemůže se tak svým tyranům pomstít.
Těším se na další jednu do huby (tedy jednohubku - já to říkám pořád, že učení škodí duševnímu zrdaví :-D )

Ach...

(Kys, 29. 4. 2009 21:37)

Děkuji za věnování. Je mi líto že jsem tuto krásu přečetla asi jak poslední ale… vždyť víš zkoušky… Nechala jsem si jí jako bonus za případný úspěch, nebo útěchu za neúspěch… Bude pokráčko? To zní slibně… Tak na zdraví nové povídky!

;-)

(soraki, 27. 4. 2009 20:15)

A-SISI - dekuji a poslušně hlásím, že sedmá kapitola Jámy je napsaná :-D

Jimmi - děkuji, a propós, to jsem tak průhledná??? *kroutí hlavou* takže, díky Jimmi víte, že tohle asi není až tak úplný a definitivní konec Luc´Iferova příběhu.

:-)

(Jimmi, 27. 4. 2009 18:59)

Temné, ale čítalo sa to úžasne. Luc´Ifer ma samozrejme nenapadol. Skvelé, ale mne to nepripadalo ako koniec.

:-)

(ASISI, 27. 4. 2009 13:03)

No temné to je, pravda. Úplně něco jiného, než co od tebe znám... Ale za jednorázovku díky. Budu si přát, aby příště byla o našem páru. :-)

;-)

(soraki, 27. 4. 2009 9:02)

Zrzoune - díky :-D

Lucy - není zač, chtěla jsem zkusit něco nového a tohle z toho vylezlo ;-)

Hatifnatif - sliby se mají plnit (jak mi laskavě připomíná dcera, když "náhodou" na něco zapomenu) a receptíky pošlu :-D

Aja - děkuji ti, dobrá vílo :-D

Ahoj,

(Aja, 27. 4. 2009 8:21)

Je to smutné, ale moc pěkné :-)

No teda...

(Hatifnatif, 27. 4. 2009 0:56)

...už jsem ani nedoufala, že tu něco přibude :-D
Díky moc za tuto jednorázovku, i když nebyla zrovna pozitivní...ale za slunečných dní se to dá :-D
Mějte se tu a doufám, že zase někdy něco přibude
Hatifnatif
PS: Nějaké mňamkoidní recepty by se taky šikly :-D...kdyžtak pošlete na betovaci@centrum.cz díííky

Zajímavý

(Lucy, 26. 4. 2009 22:25)

pohled na vec. Byla jsem zvědavá, z koho pohledu je to napsané a priznám se, že Luc´Ifer mi na mysl nepřišel. Hezky napsané, děkuji

Iki,

(Zrzka, 25. 4. 2009 23:24)

pokusila jsem se udělat rychlobetu, nicméně jsem to už dlouho nedělala a jsem dost unavená, tak tam možná něco zůstalo... v tom případě se omlouvám za případné pochybení

 

11.11.2010 11:35:03
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one