avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

1. kapitola Nečekané pozvání

 

1.     kapitola Nečekané pozvání (6. 10. 2009)

 

Dnes ve 12hod. v naší kavárně na Kovářské! E.

Stálo na kousku pergamenu, který právě přistál díky systému potrubní pošty na stole, rozháraným písmem. Vzkaz byl psán evidentně narychlo a ve vzteku, protože tečka na konci více než co jiného připomínala kaňku. A když Artepa zvedla vzkaz proti světlu, bylo vidět, že brk na tom místě skoro projel skrz. Eva byla očividně naštvaná. No, naštvaná možná nebude to správné slovo. Popravdě? Artepa si myslela, že Eva běsní jako tajfun.

 

Už jen místo setkání - kavárna Kovadlina na Kovářské ulici, to nebyl jen tak nějaký podnik. Byla to stylová kavárna, jež se kolem poledne měnila na útulnou restauraci - dřevěný interiér, nehybné mudlovské abstraktní obrazy a předměty denní potřeby (jako krajáče, džbány, těžké železné žehličky apod.) z venkova z počátku 20. století (rovněž mudlovské) dotvářely dojem, pro kouzelníky, lehce exotického prostředí.

 

Věčně tu bylo narváno. Když jste si chtěli objednat stůl pro více osob, bylo vhodné tak učinit nejméně měsíc před plánovanou akcí (mnoho kouzelnických rodin si tu zvyklo slavit narozeniny, svatby a jiné významné události). A sehnat dvě místa v poledne, kdy se téměř celý kouzelnický Londýn vydává na oběd? Nemožné! Ale ne pro Evu. Kavárnu Kovadlina v Kovářské ulici totiž vlastnil její bývalý přítel (no, bývalý, on se Severuse nebál, jeho poslední nabídka k sňatku byla Evě doručena asi před dvěma či třemi týdny).

 

George (ne, nebyl, není a ani to nebude Weasley) by se možná bál, ale vědomí, že Eva Severusovi jeho nabídky netlumočí a občasné kytice frézií, tulipánů, růží apod. vysvětluje jako pozornosti pozůstalých, kteří si díky dědickému řízení dopomohli k jakémusi majetku, ho jen podporovalo v jeho neutuchajícím nadbíhání. Evě zase lichotila představa, že alespoň jednou za čas dostane nějaké květy od muže, který se jí otevřeně dvoří, protože na tohle Severus rozhodně nebyl. Ale ať tak či onak, tohle byl důvod, proč Eva sehnala v tomhle podniku stůl v kteroukoliv noční i denní dobu.

 

,Takže Eva má trable, nebo spíš tropí hlouposti´ pomyslela si Artepa, když si asi po třetí přečetla doručený vzkaz. Zběžně mrkla na hodiny - půl dvanácté, hmm... šéf tu dneska není, tak snad nebude vadit, když si pro jednou zajde na oběd ven. Stejně jí věčně v kanceláři, tak co.

 

Vstala od stolu, vzala si kabelku a pár minut před dvanáctou se vydala k přemisťovací místnosti.

 

O několik vteřin později se objevila nedaleko před Kovadlinou. Před ní už, značně chaoticky a nervózně, pochodovala Eva. Artepa si povzdechla - tohle vypadalo na dlouho - a rázně vykročila směrem k Evě.

 

„Ahoj, jak je?" začala zvesela, ale úsměv jí ztuhl na tváři pod zdrcujícím pohledem Eviných očí.

 

„Zdar," odsekla naštvaně, „že deš," pokračovala Eva.

 

„Evi, o co jde? Něco se stalo?" Že by se se Severusem rozešli? Nebo si on našel někoho jiného? Myšlenky se Artepě proháněly hlavou jako splašené stádo čehokoliv, co ve stádech žije (aneb vaší fantazii se meze nekladou ;-)).

 

„Pojď." Evina ruka sevřela Artepino předloktí a táhla ji dveřmi dovnitř do restaurace a tam přímo ke stolu v rohu.

 

V rohu není tak docela přesné, byl to takový malý výklenek akorát pro dvě osoby, které si chtěly v soukromí popovídat. Bylo tam lehké přítmí, docela klid a ticho.

 

Sedly si za stůl, jehož předchozí účel byl zřejmý z kovového šlapadla umístěného kousek nad zemí - ano, byl to starý mudlovský šlapací šicí stroj značky Singer zbavený samotné ´mašinky´, takže z něj zůstal jen kovový rám se šlapadlem a horní dřevěnou deskou.

Artepa takový vídávala u své prababičky, která ji na něm dokonce nechávala šít oblečky na panenky.

 

               Hlavou se jí mihla vzpomínka na dávné a šťastné časy, slunečná léta strávená na venkově u milující babičky - jako z pohádky. Její prababička byla kyprá žena, navzdory těžkému životu (pochovala deset svých dětí, žádné z nich se nedožilo více než pěti let) věčně usměvavá, milá, hodná a obětavá. Pekla vynikající tvarohové a povidlové buchty v kachlových kamnech a výtečné sladké bramborové placky se smetanou (pozn. aut. Než se budete divit, opravdu jsem je jedla, jsou to normální bramboráky bez česneku, majoránky a uzeniny. Na upečenou placku se nahňácá domácí smetana /nebo zakysaná z obchodu/ posype se to cukrem, grankem apod. a je to fakt mňam). pozn. bety - Bramborový placky děláme doma taky, většinou z kaše. Ale oproti smetaně, s domácí marmeládou. Máma je odmítá dělat, takže je to vždycky na mně..: Na hlavě nosila květovaný šátek a občas jí uzel zpod brady vyjel až k uchu, to se pak Artepa smála. Společně trhávaly květy a babička jí pletla věnečky, nebo jimi zdobily celý dům. Stará žena milovala narcisy, i když jim ze zásady říkala ´arcizlie´. Ve chvíli, kdy tato dobrosrdečná žena opustila tento svět, skončilo Artepino dětství nebo alespoň jeho hezčí část.

 

Mávající ruka před očima ukončila malou sentimentální chvilku. To se Eva dožadovala pozornosti: „Héj, kde se touláš?" Tón byl o poznání vřelejší - Eva se částečně uklidnila.

 

Artepa ze sebe otřepala zbytky vzpomínek a v duchu si umínila, že v nejbližší době zajde na hřbitov a položí prababičce na hrob arcizlie...

 

„To nic, jen jsem si na něco vzpomněla. Tak povídej, o co jde?"

 

V tu chvíli se objevila servírka, mladá žába, zřejmě sotva vyšla Bradavice.

 

Objednaly si džus (ne, dýňový ne, toho měla Eva dost ze školy a Artepa mu nikdy nepřišla na chuť) z pomerančů, banánů a malin a jaly se zkoumat nabídku jídel pro dnešní den.

 

Ještě se ani pořádně nezačetly a už ta žabka byla zpět. Nicméně si objednaly zapečené kuřecí kousky s brokolicí, sýrem a hranolky. A během jídla se Eva ke svému problému nevyjadřovala, naopak, vyhýbala se mu jako čert kříži či upír česneku - račte si vybrat.

 

To pravé ořechové přišlo až u kávy - ano, pamatujete si to naprosto přesně, vídeň pro Evu a presso Artepě, jenže tady také nastala změna. Artepa postupem let přišla na chuť tomu obrovskému kopci šlehačky. A že to tedy byla šlehačka - hustá, sladká a nádherně bílá, což vynikalo zejména v kontrastu s černou kávou. Dnes nevynechaly ani dezert - výtečný banánový pohár s rozpuštěnou čokoládou... když ho měly po prvé, nebyly schopny ani mluvit, bylo to něco tak kouzelného, celý ten okamžik, kdy do pusy dáte lžičku s kolečkem banánu, šlehačku (té výborné, co se dávala i do kávy) a trochu té mňam čokolády, byl skoro jako posvátný obřad. Artepě pravidelně naskakovala husí kůže, když si do úst znovu a znovu vkládala tu lahodnou kombinaci chutí. Dalo by se říct, že to byl takový chuťový orgasmus - doslova. (pozn. bety - Tak tohle je teda popis, živě to vidím před sebou. S tím orgasmem to plně chápu )

 

Takže tu teď ty dvě seděly s pohledem upřeným kamsi v dál a s výrazem naprosté odevzdanosti a, jak by nepochybně pronesl Severus, tuposti. V klidu a tichu si vychutnávaly svůj pohár, když na stole přistála sova.

 

Vzkaz, který nesla, patřil Artepě. No jasně, byl od šéfa - neukáže se, jak je měsíc dlouhý a když jednou odejde na oběd, musí se hned objevit - to je zákon schválnosti, tohle... Ještě, že tu měli tak pohotovou obsluhu - servírka jí donesla namočený brk a kus pergamenu. Odpověď byla napsána velice rychle.

 

Beru si na zbytek dne volno. A. C´Drua.

 

Sovička si důležitě načechrala svá peříčka a pak s veselým (mohou sovy znít vesele?) zahoukáním odletěla malým okénkem těsně pod střechou. To byla vlastně taková vymoženost podniku. Měli pod střechou malé okénko, které zůstávalo otevřené, aby byli zákazníci vždy k zastižení. Pod oknem bylo i bidýlko, ale moc sov jej nevyužívalo, tedy kromě těch, jež tu bydlely. (To byl nápad pana majitele, resp. Evy, která tu jednou seděla jako hromádka neštěstí a neměla jak kontaktovat Artepu. Takže teď mohli zákazníci poslat domů, nebo kamkoliv jinam, vzkaz, aniž by museli na poštu, která odtud byla poměrně daleko) A také krmítko s dobrotami a misku s vodou.

 

„Kdo to byl?" ptala se zvědavě Eva.

 

„Šéf," zněla stručná, ale všeříkající odpověď.

 

„Aha. No a máš teda chvilku, nebo musíš letět?"

 

„V pohodě, vzala jsem si na zbytek dne volno."

 

„Merline, to je ale skvělé," zajásala Eva a v očích se jí konečně zajiskřilo.

 

„Takže, jaký je problém?" nevydržela Artepa.

 

„Pan DOKONALÝ je můj problém." (pozn. bety - Sex ve městě..:oDD na to, kupodivu, nekoukám, ani nevím, jak mne ten pan dokonalý napadl. Hmmm, to jsou ale věci mezi nebem a zemí /resp. mezi mým mozkem a klávesnicí/ nechápavě kroutí hlavou- odpověď aut.)

 

'No čekala jsem já snad něco jiného?' pomyslela si Artepa, 'ne nečekala,' odpověděla si v duchu, nahlas řekla jen: „Pokračuj."

 

„Takže, pamatuješ, jak to bylo, když..."

 

 

 

Přehled komentářů

:) :)

(Jimmi, 15. 10. 2009 18:40)

Ach, díky. Idem hneď ďalej.

 

ano, to je SORAKI!!!

(Jikita, 14. 10. 2009 19:33)

Tak přesně takhle umí končit kapitoly Soraki :) a ne jen ona! No, jdu na další:)

 

;-)

(soraki, 12. 10. 2009 21:21)

Terezník - mazat nebudu, mě to přijde oživující ;-)

A-ja - a to věz, že daný pohár skutečně existuje a že u něj nejsem schopna komunikace, zmůžu se jen na takové to - hmm, hmmmmmmmm, mmmmmmm :-DDD

Sallome - vítej! *doširoka otevírá náruč* ach ty konce, co? A bude hůř, ale myslím, že to brzy pochopíte ;-), další bude brzy, resp. zítra

 

ááááááááááá

(Sallome, 12. 10. 2009 21:13)

Myšlenky se Artepě proháněly hlavou jako splašené stádo čehokoliv, co ve stádech žije (aneb vaší fantazii se meze nekladou ;-)). Tak tady jsem si poprskala svůj nový noťásek… a vzbudila podezření u sousedů co že ne to v mé ložnici děje…a ten konec… ááááá…. Grrrr….. to by mělo být tresné…

„Takže, pamatuješ, jak to bylo, když..."

Kdyže bude další???

 

:-)

(A_ja, 8. 10. 2009 14:42)

Já vím, že se má jíst jen u stolu a ne u počítače, ale ty tvé barvité popisy - jdu si pro jablíčko.
Tak mám sváču za sebou a ....... vážně konec? Tak šup šup, už aby tu byla další kapitola :-). S tím šicím strojem jsi mi připoměla jednu hospůdku v centru Prahy. Chodila jsem tam ještě za svobodna s budoucím manžou na rande a na úžasné zelníky.

 

:oDD

(Tereznik, 7. 10. 2009 18:26)

Ne nic mazat nemusíš, jen jestli nejsou rušivé pro ostatní.

Zlato, ne skutečně nevěděla, že půjdou ještě dál...:oD

 

;-)

(soraki, 7. 10. 2009 6:57)

nadin - za ten konec jsem dostala sprda i od Terezníka :-D, alerychle mi odpustila, jenže vám to teď prozradit ještě nemůžu... a ano, přesně ta Eva a vůbec - zase ty odkazy jinak, vždyť už to znáte... a ten pohár, mňam, už dlouho jsem ho neměla

Lucy - na tebe ještě zdaleka nemám, ještě pořád se učím :-D

Terezník - jestli chceš, máznu je, ale přijdou mi milé a nějak tam pasují :-D

ASISI - já a tyranka? Nikdy! To ty, ty a zase jen ty :-D a ne, beta o nich nevěděla - safra, teď bude dávat bacha na to, co píše :-D

evi - ahojky :-D, děkuji za pochvalu, vím, že tato byla kraťoulinká, je to jen úvod do děje/situace a to další už do toho konceptu prostě nezapadá a muselo to být nekompromisně odříznuto :-D

 

:-)

(evi, 7. 10. 2009 0:08)

Kavárna Kovadlina v Kovářské ulici - to je ale krásná aliterace! Chválím!:-)) Celou kavárnu i nápoje jsem měla úplně před očima:-) A ty vaše alfa a beta poznámky nemají chybu:-D Ale co ten konec? ;-D

 

:-))

(ASISI, 6. 10. 2009 21:58)

Vrrr... co ten konec?! Grr... tyranko. Jinak - skvělé, jsem ráda že pokračuješ. Zlato? Chápu to dobře tak, že o tentokrát o těch poznámkách v textu nic nevíš? "Ďábelský smajlík". :-)
Díky, Soraki...

 

Merline

(Tereznik, 6. 10. 2009 21:23)

Koukám, že odpovědi, zdá se, budu dostávat rovnou na stránkách. Co ty mé poznámky? Jak se tu vzaly???:oDD

 

A pak

(Lucy, 6. 10. 2009 20:32)

kdo je mistr v usekávání kapitol v nejlepším,že? Berzva začátek, tak ať je tu honem rychle další!!!!

 

Sorakí! Ako to bolo keď????

(nadin, 6. 10. 2009 18:51)

Sekať kapitoly tam, kde to vôbec nie je vhodné... :( Tuším sa webom ženie vírus, ktorý to spôsobuje!
Nebola si hladná, keď si písala scény z Kovadliny!? Tie popisy jedla sú.. normálne mi pred nosom lietal banán s čokoládou a šľahačkou!
Takže Eva tropí hlouposti?!(Ako tá pre pamätníkov?)
Voviedla si nás do deja, spôsobila si mi chuť na kávu so sladkým a sekla si.
Tak pekne daj ďalšiu kapitolu, lebo chcem vedieť ako to bolo keď...
(A ešte tu chcem takého usmiateho, spokojného smajlíka)

12.11.2010 16:39:43
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one