avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

2. kapitola ...jsme hlídali A.S.P.?

Tak jsem tu s další kapitolou. Myslím, že po této vám koncept a základní myšlenka celé minisérie bude zcela jasná a že mne za ten konec nebudete kamenovat 

2. kapitola ... jsme hlídali A.S.P.? (13. 10. 2009)

 

„Takže, pamatuješ, jak to bylo, když jsme hlídali Albuse Severuse?" zeptala se celkem zbytečně Eva. Artepa jen mlčky přikývla - kdo by na to mohl zapomenout...

 

Weasleyové nikdy nebyli zváni na tolik oslav a pikniků, a popravdě nikdy ani netušili, že mají tak rozvětvené příbuzenstvo (a to, prosím, vezměte do úvahy, že Mollyina strana byla krutě vyvražděna následovníky Vy - víte - koho). Od svatby Harryho a Ginny nebylo týdne, kdy by neobdrželi nějaké pozvání. A tak se stalo, že manželé Potterovi (potažmo celá Weasleyovic rodina) byli pozváni na svatbu jakési Ginniny sestřenice z pátého kolena z otcovy strany, kterou nikdo nikdy neviděl, ale očividně spolu měli vřelé a přátelské vztahy.

 

Zatímco James Sirius měl v té době skoro dva roky a byl to veselý a hravý chlapec s věčným úsměvem na tváři, Albus Severus měl pouhých šest měsíců. A protože to bylo dítě, jež opravdu, ale opravdu, nesnášelo cizí lidi a vyjadřovalo to svým nepřeslechnutelným křikem více než jasně, a čím víc jich bylo, tím jeho řvaní nabíralo na intenzitě. Vyvstal problém téměř nerudovský (o čemž ovšem v Anglii neměli ani ponětí) - kam s ním?

 

Celé příbuzenstvo se chystalo na oslavu a nikdo nechtěl zůstat doma. Tím méně Ginny, která se těšila, jak si konečně popovídá také s někým, kdo umí více než dvacet slov a ještě je navíc schopen dát je do smysluplné věty. A pak také na to, že nebude pořád jen mávat hůlkou a Evanescem odstraňovat jídlo ze všech možných i nemožných míst... dodnes například nepřišla na to, jak se mačkané brambory s brokolicí mohly dostat z kuchyně až do obývacího pokoje, kde zcela přesně zasáhly nachystaný námořnický obleček, jež byl připraven na návštěvu ke kouzelnickému fotografovi, když James byl s Harrym venku a Albus byl přikurtován k jídelní židličce.

 

Takže s Harrym horečně obíhali všechny známé (v rostoucí panice skoro i neznámé) a zkoušeli, zda-li by někdo z nich byl tak laskavý a nepohlídal jim syna, než se vrátí z oslavy. Že se k tomu nikdo neměl, ani se nedivili, skoro všude totiž Albus řval jak smyslu zbavený, alespoň na první návštěvě vždycky (málokdo je pak pozval ještě podruhé), a jeho přítomnost byla znát ještě i o několik aplikací čistících kouzel a týdnů později.

 

Z hrozícího nervového zhroucení je ´vysvobodila´ až Eva: „Ale jasně, že jo," řekla s úsměvem a dodala: „A Severus bude taky rád, vždyť je to, koneckonců, jeho kmotr, ne?" Úleva na tváři manželů Potterových byla tak očividná, že Eva pojala podezření, že je jí něco tajeno. Zatím viděla Albuse jen v domácím prostředí mezi známými lidmi, takže o jeho lásce ke všemu cizímu neměla ani páru.

 

A Severus byl vskutku ´rád´.

 

Už ´chodil´ s Evou asi půl roku, když přišla s tím šíleným nápadem hlídat jeho kmotřence. Měla jen jedno jediné štěstí - neřekla mu o tom předem, protože to by se ani neobtěžoval opustit bezpečné Bradavice a vydat se tak v plén uječenému usmrkanci, který nebyl hoden nosit jeho jméno. Vůbec se totiž nechoval důstojně. Stále ještě nosil pleny a neměl žádný zub. Mluvit ani chodit neuměl a jedl jen jakési rozbředlé kaše. Severusovi z toho bylo akorát zle - dokud Eva ´nenápadně´ nenechala na konferenčním stolku knihu ´Péče o dítě do tří let´ se záložkou na straně - 6. měsíc a co od něj očekávat.

 

Merline, ještě teď se občas v noci budil z noční můry, v níž držel na rukou odporné slintající mimino v modrém krajkovaném oblečku. Pokaždé se vzbudil zbrocený potem a husí kůží po celém těle. Obvykle měl tyto sny po povinných návštěvách u Potterových, které mu Eva v rámci rozvíjení vztahů nejen s kmotřencem ´naordinovala´. A aby měl doma klid, tedy, aby bylo jasno, on se z Bradavic rozhodně stěhovat nebude, takže to berte s nadhledem, přetrpěl jednou za měsíc tři hodiny ve společnosti Národního hrdiny, jeho neméně hrdinné ženy a dvou nevychovaných (bráno podle jeho měřítek) smradů a čokla, jenž byl kdysi tak pošetile odvážný, či odvážně pošetilý, že mu olízl tvář. Jediným záchytným bodem v tom nekonečně tvářícím se čase byla Eva.

 

Většinou se po výměně zdvořilostních frází omezil jen na její nepokryté sledování - pokud si ovšem nehrála s dětmi, to šel raději na čerstvý vzduch. Čehož ovšem, k jeho ´nemalé´ radosti, využíval Potter a pod záminkou doprovodu si chodil ven pokuřovat doutníky - pravé kubánské, prý od nějakého tamního fanouška Fida. Severus houby věděl, kdo to je, ale jeho léty nacvičená maska - já jsem tu učitel, tudíž já vím i to, co vy ne - mu nedovolila přiznat jakoukoliv, byť i jen nepatrnou, nevědomost. Vždy si ale podobné ´stupidity´ ukládal do paměti a večer se k nim vracel v knihovně a hledal odpovědi. Však on tam nakonec najde i toho Fedela, či jak se to jmenuje...

 

Takže, to skvělé slunečné sobotní ráno se probudil a po dlouhé době se cítil příjemně a odpočatě. Prázdniny, to znamenalo jen jedno - nečekaly ho žádné hodiny s idioty, jež nebyli sto zapamatovat si, že vařící lektvar se nesmí míchat plastovou tyčinkou (že to byla taková ta barevná míchátka do long drinků a koktejlů mu zjevně bylo úplně jedno, jeho prostě uchvátila představa nerozbitnosti, jež měl tu čest poznat na vlastní kůži na oslavě Artepiných narozenin, kam byl pozván a kde právě ve zmiňovaném drinku to míchátko objevil), protože nikdo neví, kde se stala chyba a ony se, v tom lepším případě, ohnou, nebo rovnou rozpustí - v tom horším - a tak zkazí celý lektvar (a to, prosím, byli sedmáci, lektvarová elita). Severus měl dojem, že požadavky na intelekt i znalosti na povolání Bystrozora jsou rok od roku nižší, až nakonec budou najímat troly.

 

Po skvělé typické anglické snídani se vydal přes pozemky až k bráně a za ní se přemístil do Evina nového bytu. Vždy se raději přemisťoval dovnitř, ty schody mu snad vadily ještě více, než ta otravná sousedka z přízemí („Dobrý den, jak se dneska máte?" a „Za Evičkou? Zase?" takové a podobné řeči mu lezly na nervy. Od podání neidentifikovatelného jedu ho odradila Eva pohrůžkou vynechání antikoncepčního lektvaru), a to už je co říct.

 

Sotva víření kolem něj ustalo, zmocnil se jej pocit, že něco není v pořádku. Nejprve si, ač nerad, připustil možnost přemístění do špatného bytu. Po důkladném rozhlédnutí tuto myšlenku, nutno říci že s potěšením, hodil za hlavu. Skleróza, to by mu tak ještě scházelo, nicméně si dneska připraví Ginko-bilobový lektvar - pro jistotu. Takže kuchyň je v pohodě, ale pocit, že je ´něco´ jinak, přetrvával. A když vešel do obývacího pokoje, zjistil proč.

 

Místo jeho oblíbeného pohodlného křesla a barového stolíku v jeho dosahu se tu povalovaly hračky, pískající a hrající zmetci ve tvaru kachniček, psů, hrnců (všimněte si, prosím, žádný kotlík!) - to vše jen pro otrlé povahy. Otevřením dveří také prolomil Silencio, jež na nich bylo z velmi dobrého důvodu. Ten nelidský řev vycházel z rudé lidské tváře v níž identifikoval (a že to nebylo snadné) svého kmotřence. Otřeseně zůstal stát na prahu. Mistrovi došla slova. Ale za moment byla nahrazena novou várkou vyprodukovanou v zadní části jeho geniálního mozku, tam kde sídlilo centrum. NECHCI MÍT VLASTNÍ DĚTI! A VÍM PROČ - CHCI BÝT ŠŤASTNÝ A CHCI MÍT KLID.

 

„Co to má, u všech brad, co jich kdy Merlin měl, znamenat?" pronesl svým obvyklým šeptaným řevem (toto umění je vzácné a ne každý se mu naučí. Jsou k tomu potřeba jisté vlohy. No, posuďte sami - kolik znáte lidí, lépe řečeno dospělých osob, které umí šeptat a řvát zároveň? No?/ pozn. aut. Počet zanechte v komentáři, popř. jejich adresu a tel. číslo, chci se to taky naučit  ). Jeho slova ovšem, k jeho nesmírnému údivu, zanikla v tom řevu.

 

Až rázné zabouchnutí dveří, jež se zatvářily ublíženě, na chvíli přerušilo tirádu mladého Pottera a Eva konečně zaregistrovala Mistrovu přítomnost.

 

„Ach, Seve, konečně si tady!" Eva si viditelně oddechla a pookřála, už na Ala nebude docela sama.

 

„Co. To. Tady. Dělá," odsekával Severus slovo za slovem s patřičným důrazem na každou slabiku, štíhlý ukazovák nemilosrdně mířící na nebohé dítko, které bylo leknutím právě zticha.

 

„Seve, přeci js..."

 

„Mně nikdo, opakuji nikdo, nebude říkat Seve, Sevie, Merline nedopusť, Sevíčku!" /Sisinko, nezlob se, že jsem si to půjčila, ale mně se to tak líbí  / zaburácel Severus a malý Sevíček se dal znovu do křiku.

 

Eva vstala a dala malého do ohrádky (podle Severuse tam chybělo kotvící lano).

 

„Severusi, přece jsem ti o tom říkala," zkusila znovu.

 

„Ne, to tedy neříkala."

 

„Ale ano, minulý týden ve středu, hned po..." lhala Eva vědomě a doufala, že si toho nevšimne.

 

„Neříkala, něco TAKOVÉHO bych si pamatoval!" Severus si nebyl úplně jistý, jestli mu to opravdu nevypadlo z hlavy, obzvlášť pokud mu to řekla po mi... prostě pokud mu to řekla, když nebyl, dejme tomu, zcela při smyslech. Každopádně dnešní lektvar s Ginkobilobou bude muset udělat koncentrovanější - jistota je jistota.

 

Poslední slova byla vyřčena do nenadálého ticha. Oba se otočili k ohrádce. Sevík byl stále brunátný v obličeji, ne však z křiku, ale nedostatkem kyslíku. Dusil se a právě začínal nabírat bleděmodrou barvu, která rychle tmavla. Eva propadla nefalšované panice a zmateně pobíhala po pokoji, oproti tomu Severus rozvážně chytil dítě za nohy a plácl jej po zádech. Z pusinky vypadl kousek zpívajícího hrnce - tolik ke zdravotně nezávadným hračkám. Převrátil chlapce do vertikální polohy a chtěl jej vrátit zpět, když tu malý vyzvrátil celý obsah svého žaludku. Podle množství zpola natrávených zbytků všeho možného, jímž byl Severusův volnočasový hábit poctěn, se zdálo, že to dítě je jeden velký žaludek.

 

Znechuceně vrazil dítě do Eviny náruče a odpochodoval pryč. Pryč z pokoje, pryč z bytu, prostě pryč.

 

Eva smířená s vidinou, že bude na TO dítě sama celý den, právě sušila malého po koupeli, jež byla po jeho dusivě-dávicí akci nutná, a přemýšlela, který kousek svého šatníku zmenší na jeho velikost, když se vedle ní objevil její milovaný Lektvarový polobůh v čistém hábitu, opět zvolil ten pro volnočasové aktivity, a balíčkem v ruce.

 

Jedním trhnutím roztrhl balící papír a podával užaslé Evě malý dětský hábitek ve zcela netradiční černé barvě (netradiční chápejte ve vztahu k dětskému oblečení, ne k Mistrovi, tomu bych se jinou snad ani neodvážila dát  ) se slovy: „Teď bude alespoň z části hoden mého jména." Pak se otočil k dítěti a s hrozivým zavrčením řekl: „Opovaž se, si ten hábit zase zasvinit. A už, pro Salazara, neřvi, nikdo na to není zvědavej." A i když nebyl zrovna milý, vypadalo to, že mu Albus Severus dokonale rozuměl. Po zbytek dne ani jednou nezabrečel (dokonce ani když se při batolení praštil do barového stolíku, jež stál kousek od pohodlného křesla) a na jeho černém hábitku do večera nepřibyla ani jedna skvrnka.

 

Severus byl na sebe pyšný, byl by dobrým otcem...

 

„A víš, jak se pak se mnou týden nebavil? Pamatuješ si to?" pokračovala Eva.

 

„Ale jo, pamatuju, neodpovídal ti ani na vzkazy a chudák Lefa pak byl marod s namoženým křídlem, že?" dokončila Artepa s nadějí, že se konečně dostanou k jádru současného pudla.

 

„Přesně," kvitovala Eva, „a pamatuješ, jak to bylo, když..."

 

 

 

 

Přehled komentářů

konečně!

(wixie, 18. 10. 2009 16:08)

jsem se dotala i k tvojí tvorbě, drahá Soraki. Jen ten Kámen, na ten jsem si zatím čas nenašla, ale tohle je, tohle je, prostě BOMBA!!! jsem z toho naprosto unešená. Na "ex" jsem přečetla první část povídky a okamžitě se vrhla na pokračování a je to báječné. Břitký humor, ironie až sarkasmus doslova kapající z každé věty! Jsem unešená. Tohle je naprosto můj šálek čaje! Takže moc děkuji za senzační oddechovku a děkuji nadin, která mě včera tak pěkně "nakopla" =)) (myšleno v dobrém) Těším se na pokráčko =)

 

Soraki,

(nadin, 17. 10. 2009 21:20)

sneh nezáviď, vieš ako sa po ňom zle jazdí autom???
A to sme tu mali tak 30-40 cm Hrôza!!
Habitíky došli!? Snaď nabudúce.
Držím ti palčeky, poviedka sa rozbieha perfektne(čo iné čakať od teba, že??)
Teším na trojku...

 

;-)

(soraki, 17. 10. 2009 19:40)

Jimmi - to jsem ráda, že se ti to líbilo ;-)

Niki - ráda tě vidím ;-), mám psavé podzimy - zřejmě :-D

nadin - zlatí, bez proudu, to ti nezávidím... ale závidím ten snížek, tady ani vločka :-(, žel Merlinovi, hábitky došly a doprovod se nehne ze sklepení :-D, pokračování je doklované a soví poštou poslané betě :-D

 

hm...

(nadin, 16. 10. 2009 14:54)

Kapitolku som prečítala už v stredu večer, ale... Keď som chcela napísať koment, vypadla u nás elektrika. Zákerná snehová nádielka spôsobila, že sme takmer až do teraz!!! boli len o sviečkach! A na tie internet nefunguje (skúšala som)! Ešte že som koment mala v text., tak som ti ho tu len dnes skopírovala.

 

Soraki,

(nadin, 16. 10. 2009 14:47)


Ty nedáš pokoj! Čo si má pamätať keď???????? :(
Teraz ma zaujíma, čie dieťa si to tak dokonale popisovala?! Nehovor, že.... Nie!! vlastné? neverím!!
Tento popis by bezpečne zastavil biologické hodiny aj Molly Weasleyovej!!
Jednu adresu, poznám, ale to aj ty. Rokfort, podzemné žaláre, profesor elixírov...
Ozaj a nechceš poslať také rozkošne dva habitíky, aj so sprievodom, ku mne domov??
Tak klovaj pokračovanie... ,lebo ak sa v dohľadnej dobe nedozviem, čo bolo, keď...

 

:-))

(Niki, 15. 10. 2009 21:46)

Je fajn, že jsi opět začala psát :-)))Za ten konec tě nikdo kamenovat nebude, myslím, že už si na to všichni zvykli ;-)

 

:) :)

(Jimmi, 15. 10. 2009 18:48)

Tak toto bola parádička. Soraki, pohoda a úsmev (od ucha k uchu) v jednom kuse. Díky, díky, díky, niečo také som v tomto hnusnom počasí potrebovala. Načasovala si to skvele - už dlho hľadám niečo na odreagovanie (mám zálusk na preklad niečoho fakt tragického) a týmto to padá. Odreagujem sa u teba! Len dúfam, že to bude mať dosť kapitol!
PS. A môžem ti zasvätene povedať, že nájsť poviedku, čo správne rozveselí a pritom nebola úplne nereálna alebo ujetá, je fakt problém. Táto tvoja stojí za to.

 

;-)

(soraki, 15. 10. 2009 6:47)

evi - tak zrovna ta je inspirována skutečnou postavou, ale jinak je podobnost s reálnými postavami zcela náhodná ;-)

A_ja - jó Mistr *zasněný pohled*...

Jikita - představa malého Seva Pottera v křiklavě žluté našemu Mistrovi asi nedělá moc dobře - muhahaha

Terezník - mlč! osobo :-D, zřejmě ti pomůže Zrzoun

ASISI - mno, já mám dojem, že je to v tom díle k vašim narozkám, dokonce jsem to snad psala já, ale víš jak... a doufám, že ses smála ze spaní a ne ze psaní, to druhé bych chtěla vidět ;-)


P.S. 49922

 

:-))

(ASISI, 14. 10. 2009 21:50)

Sisinka to řekne, než na to zapomene... takže - Sisinka se nezlobí, Sisinka totiž neví, že to někdy použila. :-)) A navíc je pod stolem. Totálně vyřízená. :-))) Kruci, tady chybí ty krásné smajlíky co má wgz, ty by to vyjádřily líp! :-))
(Pokus o normální, nikoli apnoické dýchání, způsobené záchvaty smíchy...) :-)))))))
soraki - boží! To je dokonalé! Těch hlášek! Musela bych okopírovat celou kapitolu... skvělé! Asi se budu smát ještě ze psaní.
A mimochodem - díky za věnování. :-)
Muhahahahhááááááááááááááááá prostě to nemá chybu.

 

orchidej

(Tereznik, 14. 10. 2009 20:58)

Kdyby jen orchidej, a s tím koncem se to opravdu moc nezlepší...:oDD

 

hábitek

(Jikita, 14. 10. 2009 19:47)

...malý dětský hábitek ve zcela netradiční černé barvě.. .. „Teď bude alespoň z části hoden mého jména." - tak tohel nemělo chybu :) a konec jako vždy :) JSEM to ale já teď ZVĚDAVÁ, co se z toho vyvrbí? Těším se na pokračování!

 

:-)))

(A_ja, 14. 10. 2009 16:35)

Jo Mistra by nás tady asi brala většina :-). Tak orchidej? Hm hm, nechytám se, ale to nevadí, hlavně že se těším.

 

:-D

(evi, 14. 10. 2009 14:09)

Nejhustší byla ta užvaněná sousedka zezdola, od jejíhož otrávení Severus upustil jen pod pohrůžkou vysazení antikoncepčního lektvaru:-)))

 

;-)

(soraki, 14. 10. 2009 13:21)

Terezník - ale nám dala, mrška, zabrat, co? ;-)

Lucy - děkuji za kontakt :-D i za komentík ;-)

Sallome - to jsem ráda, počasí je opravdu na dvě´věci... a těším se na zítřejší aktuálku ;-)

Jituš - jsem potěšena, žes byla potěšena - dává to smysl? A obávám se, že useknutá není :-D

A_ja - já bych k tomu hábitku doporučila i Mistra - pro patřičný efekt :-D a co bude příště??? Chmm, já to vím, Terezník to ví... možná nějaká nápověda? OK, takže, hlavní role... orchidej

 

Nádhera :-)

(A_ja, 14. 10. 2009 12:38)

Soraki Ty jsi snad muška na zdi u nás doma :-). Mého druhého syna také nikdo nechce :-((, chudinku malého vzteklouna kousacího :-). No nic, zkusím mu někde sehnat černý hábitek, třeba to pomůže :-). Ten neidentifikovatelný jed mě také dostal, Eva je moc soucitná. Některé ženštiny by po kapce zasloužily :-). Už se těším, co bude na paměti příště.

 

nadšení

(Jituš, 13. 10. 2009 14:25)

Aspoň nějaká radost při úterku, zima, déšť, vítr, spousta práce, cesta domů v nedohlednu a tahle krásná kapitolka. A není nějak useknutá?

 

:-D

(Sallome, 13. 10. 2009 13:21)

Děkuji za věnování, kapitola je skvostná. Měla jsem v plánu ti vypsat momenty, které mi nejvíc dostaly ale musela bych sem zkopírovat celou kapitolu. Dlouho jsem se tak od srdce a upřímně nezasmála jako dnes. Děkuji, hned je můj den veselejší. V tomhle děsném počasí je to jako pohlazení slunečním paprskem…

hmmm...63966

 

Moc

(Lucy, 13. 10. 2009 12:01)

děkuji za věnování a teď ke kapitole... Čistě pro jistotujsem si ke čtení nevzala nic k jídlu ani pití a koukám, že jsem udělala dobře. Kolegyně v práci by nejspíš neocenily neidentifikovatelné skvrny na monitoru či klávesnici, jež by vznikly nedopatřením při čtení téhle úžasné kapitoly (ješte teď se křením od ucha k uchu a kolemjdoucí hosté si nejspíš myslí- ta má o kolečko míň). A teď nádech a výdech, a ješte jednou... fakt skvělý, Soraki! Takhle rozesmát mě dovede jen málo povídek (s ohledem na to, že čtu vesměs jen tragiky).
A ten konec... no jo, už aby tu byla další :-D
PS: Počet lidí, kteří dokáží šeptat a křičet zároveň- , Severus Snape, Bradavice, pokud bys chtěla ICQ kontakt:387667988 :-P

 

:oDD

(Tereznik, 13. 10. 2009 11:26)

Už je tu, uf.:oD

12.11.2010 16:44:47
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one