avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

4. kapitola ...jak jsme (ne)šli na svatbu?

4. kapitola ... jak jsme (ne)šli na svatbu? (27. 10. 2009)

 

„Takže, pamatuješ, jak to bylo, když jsme šli a nešli na svatbu bráchovi?"

 

„Kterého bráchu myslíš?"

 

Eva se na chvíli zamyslela, a pak odpověděla: „Přece oba."

 

Artepě to seplo: „Aha," vysypala ze sebe inteligentně a v duchu se přenesla o dva, možná tři, roky zpět na jeden nezapomenutelný silvestrovský večer, ééé, noc, oslavu... prostě tak nějak, žeanojaksi - tenhle patvar je tu záměrně - Všimla jsem si a objevil se nečekaně s Elu nebo je to výmysl někoho jiného?? Já, že už jsem ho párkrát zaregistrovala i u nás...:oD Jen si nejsem jistá, jestli je zrovna do tohohle projevu nutný, i když když už jsem povolila i jiné, tak snad tohle přežiju taky...:oD né, to je pocta elu 

Venku sněžilo a mrzlo až praštělo, byl poslední den v roce a Artepa se, jen Merlin ví jak, dostala na silvestrovskou oslavu Eviny rodiny. Nebylo by to nijak zvláštní, pokud by se již zmíněná osoba nacházela v tomtéž domě, ale, jak se zdálo, Eva byla... někde. Kde? Ptáte se? No to já nevím, prostě někde. A Severus s ní. Samozřejmě. (no kde by tak asi mohli být.."ďábelský úsměv") Takže se stalo, že Artepa byla svědkem událostí, k nimž neměla co říct a do kterých ani mluvit, kafrat, (není to krafat? - dobře vzdávám to, ty to máš plné patvarů..:oD, ne trvám na kafrat ;-)) či jinak zasahovat nechtěla, ale všichni po ní chtěli rozřešení - hotová Akta XY. (jenom X pokud si pamatuju... jasně, ale tohle si zasloužilo i to Y :-D) Opravdu něco pro Artepin žaludek...

 

Začalo to v podstatě ve chvíli, kdy od Evy dostala pozvání na společně strávený poslední den starého a první den nového roku. Vzhledem k tomu, že ještě nikdy nebyla na kouzelnické oslavě Silvestra, nechtěla si nechat tuto příležitost ujít a s radostí souhlasila. A tak se jednatřicátého prosince těsně po osmnácté hodině přenesla k Evině bytu, odkud se nechala svou kamarádkou asistovaně přemístit do jejího rodného domu. No, rodného, to je asi přehnané, protože Eva se narodila u sv. Munga, ale vy jistě víte, jak to myslím, že? ;-) Merline, „rodného" je už hodně dlouho přenesený smysl slova.hodná :-D

 

Po docela náročném seznamovacím kolečku (Eva má dva bratry a ti zase polovičky, pravda, dnes byl přítomen jen ten mladší Lui nebo tak nějak, Evini rodiče, prarodiče, spousta tet a strýčků, několik svobodných! bratranců, dvě nebo tři sestřenice s polovičkami a asi pět zadaných kamarádek).

 

Na konci té nekonečné smyčky: „Artepa, těší mě."

Se Artepě chtělo zvracet. Make-up byl v háji, poněvadž byl do posledního olíbán příhodně nezadanými bratránky, z nichž nejméně dva se přišli seznámit více než jednou... nohy se jí pletly, protože někdo dostal skvělý nápad, že na tykání si musí připít - pro Merlina, proč? - a polibek k tomu. No dobře, na nějaké to líbací vítání byla zvyklá z Francie, ale to je spíše takové otření líce, jenže tohle bylo... ještě, že pokaždé uhnula, jinak by se jí možná ten Paul, Pan, Pete, to je jedno, snažil vykousnout i mandle... vlhké a mokré, prostě hrůza a děs. no bléééé dost zastrašující představa

 

A tak oslintaná a s těžkýma nohama usedla do křesla poblíž stolku s občerstvením a snažila se dostat něco málo do žaludku (musí do všeho cpát česnek? blééé, žaludek se bouřil, zřejmě očekávají přepadení upíry, ale stmívání už bylo, upíři nikde... a jo, do úsvitu je ještě času... a krve je tu dost, nebo alespoň bude, pokud na ni ten Pe-, Po- prostě ten Pé nepřestane lačně zírat! Tohle si tedy Eva vypije, a až do dna! A kam se zdejchla? Potvora jedna...

 

Po pěti chlebíčcích, třech sklenicích minerálky a dvou kávách (teta Mary ji dělala tak silnou, že Artepa měla podezření, že má tajnou smlouvu s nějakým kardiologem o pravidelné dodávce klientů) se konečně cítila lépe, a to dokonce natolik, že svolila k tanci s Mikem nebo Davem - všichni se jí strašně pletli, přece to také znáte, je fakt obtížné zapamatovat si všechna ta jména, zvláště když jsou vám jejich nositelé představováni tak rychle, že z celého procesu máte jen rozmazanou šmouhu před očima. Já mám problém, i když jsou mi představováni pomalu...:oD

Třeba jako na začátku roku, až teprve teď se dozvídám, kdo se jak jmenuje. Musím přiznat, že první týden jsem ani nevěděla, jak se jmenuje moje spolusedící. Znáš to, jak přijdeš do třídy, teď se ti představí blízký okruh všech kolem... Ty vyjukaná z toho, že jsi vůbec tam a co všechno po tobě asi budou chtít, a teď do toho zapamatovat si všechny kolem. A zeptat se jen tak mimochodem znovu: „Jak že se to, prosím tě, jmenuješ? To je dost... no přesně to. Takže než jsem se to dozvěděla, trvalo to asi týden. A během té doby se úzkostlivě vyhýbáš všem možnostem, abys ji nemusela oslovit jménem...:oD

 

Bratranec Pé to docela těžce rozdýchával. Jistou dobu ve vzduchu dokonce visela i hrozba vzájemné tělesné insultace. Naštěstí k ní nedošlo díky včasnému zásahu pravého Davea. A mělo to i další plus - Artepa konečně zjistila jméno svého tanečníka, byl to Mike, ne Dave ani Dove (:oDDD nechtěj vědět, na co jsem si vzpomněla Ale já to chci vědět :-D), a jeho hlas byl fakt sametový a hladil nejen její uši ale i duši. Ne, ne, ne! Okamžitě pusťte z hlavy tu děsivou myšlenku, že by se snad Artepa zakoukala do toho muže! Jistě, byl zábavný, skvěle tančil, dokonce se Artepě i líbil, ale... byl prostě moc mladý, vlastně sotva opeřené pískle... Tak ne, nebyl, máte pravdu, byl tak akorát, jenže tam prostě neproběhla ta chemie - víte, co myslím? I když, jak nad tím teď tak uvažuju, možná ani tohle není úplně přesný popis. Totiž, jak bych to... prostě Artepa byla pracující žena se spoustou starostí (však to znáte, jakmile se odstěhujete do své vlastní domácnosti, zjistíte, kolik je okolo toho všeho práce a lítání...) zatímco Mike ještě studoval na nějaké zahraniční vysoké kouzelnické škole. Jeho „starosti" byly na míle vzdálené těm Artepiným. Ano, našla se spousta společných témat, ale... ale o tom snad někdy později, teď je tu k řešení jiná věc. 

 

Takže po zažehnání krize řecko-římského zápasu, při kterém by mohlo dojít i na hůlky, se celá sešlost, cirka třiceti lidí, docela slušně bavila. To největší vzrůšo však přišlo těsně před půlnocí, kdy se mladší za starších Eviných bratrů (vyznáte se v tom? Tyhle rodinné vazby, nad tím jeden žasne... :-D) zvedl ze židle a desertní lžičkou lehce zacinkal o okraj zpola vypité (nebo zpola nedopité..:oD tak tak) skleničky s vínem.

„Ehm," odkašlal si, „chtěl bych vám všem," očima přejel po každém jednotlivci, „něco říct, ehm..." Artepa měla za to, že novoroční přípitky se odbývají až po půlnoci, ale budiž, třeba to mají Bovasterovic jinak, kdo ví, že? Jenže žádný velkolepý novoroční projev se nekonal. Evin bratr - Luis, jak jí do ucha šeptl Mike, oznámil novinu ze zcela jiného těsta. „My jsme se s Pamelou zasnoubili a chtěli bychom se příští rok v září vzít." Celá společnost upadla nejen do svých křesel, ale hlavně do užaslého ticha, které po pár vteřinách přerušilo: „Deset, devět, osm..." to automatická minutka začala odpočítávat poslední vteřiny starého roku.

 

„Dva, jedna!" a pak už jen Prásk! a Bum! Evina rodina očividně vykoupila obchod dvojčat Weasleyových. Barevné koule, čtverečky, kytičky a jiné tvary a patvary křižovaly a rozsvěcovaly půlnoční oblohu. Následovalo třepání ploutví s kde kým a přání kde čeho jen ne smrti. Zvláštní, jak se lidé vyhýbají nutné součásti života. Jasně, máte pravdu, ´přeji vám šťastnou smrt´, zní fakt divně, tak nějak nekrofilně... hmm, život.

 

Zhruba po dvaceti minutách se rozhostilo jakés takés (další patvar, řeknu ti, dáváš mi zabrat, uff.. řekni mi, jak to má pak jeden opravovat *dělá, že tu není*) ticho, netrvalo však nijak dlouho, protože někteří si uvědomili, že na řadě by měly být gratulace snoubencům, jež se k sobě tulili a dělali takové ty šťastně sladké obličeje. Fuj!

 

Do toho mumraje se zjevila EVA! a od uškrcení byla zachráněna Mikem, jenž Artepu zaměstnal zcela neadekvátním způsobem (o tom polibku bude ještě po několik nocí snít). Nedlouho po ní se objevil Severus. Ticho by se dalo po jeho příchodu krájet. Artepa tak nějak nejasně tušila, že nebyl Evinou rodinou přijat s nadšením, ale měla za to, že je tu jistý respekt, což byl, a byl to takový ten typ ´Dobrý den´ pak dlouho nic a ´Na shledanou´ respekt. Což je dost o ničem, kdybyste chtěli znát můj názor. Hovor plynul nuceně dál a točil se hlavně kolem chystané svatby. Teta Mary totiž už sepisovala seznam hostů a cukroví - zjevně její nejoblíbenější části svatební horečky. O co hovor umřel příchodem Severuse, o to více ožil, když se ráčil ukázat i Evin starší bratr George (ano, má na to jméno z pekla štěstí, co?) s Leminou, nebo Lammou - Artepa vážně neměla svůj den, resp. noc.

 

A první, kdo si těch stejně vypadajících pohledů všiml, byl Mike: „Hele, vy dva, nechcete nám něco říct?" vypálil na ně zostra. To už se Lemra začala červenat a chichotat do dlaně, s čímž měl největší problém Severus, nebo na tom stropě viděl něco, co Artepě za celý večer uniklo. George hrdě vypjal hruď a s výrazem ´to budete čumět´ odpověděl: „Když jsme se tak pěkně sešli, chtěl bych vám říct," to se nápadně začíná podobat tomu (ne)proslovu cca před hodinou, pomyslela si Artepa, „že jsme se s Lennou," aha, takže Lenna, ne Lemra, „zasnoubili a chtěli bychom se letos v září vzít."

 

Nastalé ticho bylo ještě hutnější než to po Severusově příchodu. Chvílemi se zdálo, že se zhmotní a pokud jej nikdo nepřeruší, tak snad samo raději i odejde... Jako první se tentokrát vzpamatovala paní Bovasterová, vlastně to byla její sklenička se šampaňským, která si dovolila jen tak spadnout na zem a tam se, taktéž bez dovolení, rozbít a vyrušit tak ticho, jež si plánovalo okázalý odchod. Zvuk tříštícího se skla měl za následek několik věcí:

 

1/ Eva propukla v nevázaný záchvat smíchu,

2/ Severus při pohledu na ni raději opět začal hypnotizovat strop,

3/ paní Bovasterová vyjekla: „Sváteční Skleněný Servis Skláře Simaxe!"

4/ její manžel: „Tak vy taky?"

5/ teta Mary: „Musíte?"

 

A na to reagovala druhá snoubenecká dvojice takto: „Je to jen sklenice!" - Evin bratr. „Jak taky?" - potenciální švagrová. „NE!" oba dohromady. Jejich vražedný pohled patřil řehnící se Evě a Severuse úspěšně ignorovali. Nutno dodat, že jemu to strááášně vadilo.

 

„My se totiž taky budeme brát," vmísila se do hovoru Pamela, „a taky v září! Co kdybychom udělali dvojitou svatbu?" dodala ještě nadšeně.

 

Její nápad se setkal s velkou odezvou, teta Mary si přivolala další pergamen na seznam hostů a před jednotlivé druhy a počet cukroví dopisovala 2x. Začala opravdu živá diskuze. Bratři se vzájemně poplácávali po rameni, rodiče v tichosti něco rozebírali, pan Bovaster u toho divoce gestikuloval rukama, jeho paní se tvářila ustaraně i dojatě zároveň. Zbytek rodiny už teď přemýšlel nad vhodnými dary, něžnější polovičky i nad věčným problémem - co na sebe...

 

A do toho se ozval hysterický jekot: „Tak to teda ne!" po kterém všichni ztuhli. Obzvlášť komicky vypadal bratránek Pé, jenž právě v cestě na onu místnost překračoval střepy z pěti S (Sváteční Skleněný Servis Skláře Simaxe), a proto zamrzl s nohou pod prapodivným úhlem, ale v podstatě vypadal jako ulevující si venčený ratlík. „To je MOJE svatba a tu mi TY," prst mířil na Pamelu, „kazit rozhodně nebudeš!" - líbí se ti esíčka, líbí...:oD SS komu by se nelíbila, že :-D

 

Následoval několikanásobný hluboký nádech a nejméně tři ústa se chystala vyslovit svůj názor, jenomže Lenna a její hlasivky fungovaly na dvestěpadesát procent (plus mínus): „A George je přece starší, takže má právo oženit se jako první!"

 

Lenna nasadila fááákt těžký kalibr, tohle totiž byl její největší argument - že je to naprostá volovina je vám všem určitě jasné, no jí zřejmě nebylo, protože něco obdobného Eva Artepě tlumočila již několikrát (jako např. když si Eva před časem kupovala byt: „Ale měla bys počkat, až se zařídí George, je přece starší." Doufám, že to, že ji Eva poslala do háje březového, je vám nad slunce jasné, protože jestli ne, tak jsi, laskavý čtenáři, patrně Lenna, jinak si to vysvětlit neumím). Už chápu, proč jsi ji předtím zprznila jméno na Lemru...:oDD :-D

 

Nicméně toto prohlášení vyvolalo různé reakce. Pé došlápl přesně do hromádky střepů a zavyl jako vlk, pan a paní Bovasterovi se na sebe podívali a z jejich pohledu bylo možné vyčíst asi toto: „Nechceš to tomu klukovi rozmluvit?" - maminka, „Mozek odkrven, myšlení převzala ta část od pasu na jih, nebude poslouchat," konstatoval tatínek.(řežu se smíchy... skvělá poznámka:oDD) Zvláštní kolik si toho mohou lidé říci jedním pohledem... teta Mary, její manžel i potomci s polovičkami se s koktavou omluvou přemístili raději pryč, stejně jako ty zadané kamarádky a zbytek nezadaných bratranců. Artepa už se také zvedala, tohle rodinné drama si klidně nechá ujít, však ona jí to Eva zprostředkuje do nejmenšího detailu. Jen Mike se pohodlněji usadil a přitáhl si k sobě Artepu: „Tohle ještě bude zajímavé, teď nikam nechoď." A hlavou lehce pokynul ke čtyřem párům, tzn. k osmici lidí, jež každý setrvával z jiného důvodu.

 

Tak zaprvé tu byli rodiče ženicha - jejich cílem bylo přivést k rozumu syna, u skoro snachy se o to nepokoušeli, jak Artepa zjistila, zkoušeli to dříve ale s nulovým výsledkem, jejich syn se zamiloval do fúrie, obrazně řečeno. „Neurážej, já znám jednu fúrii a je to prima ženská." Konec citace.. kdyby NĚKDO náhodou nepoznal, tak pokračování Kamene manželství od naší soraki...:oD A citace není doslovná, takhle nějak si to pamatuju a má paměť je děravá. jsi zlatíčko největší :-D

 

Pak tu byli snoubenci Luis a Pamela - Pamela by ráda obhájila svůj názor, ale nebyla tak sebevědomá, jak by chtěla být, v tomhle na svou skoro švagrovou neměla a její drahý Luis jí kryl záda, spíš krk po kterém šla Lenna, s oddaností téměř psí.

 

A Lenna, jak se později ukázalo (jistě, v tuto chvíli to nikdo netuší),ještě zdaleka neřekla poslední své slovo, zašla dokonce tak daleko, že rozhádala celou rodinu svého muže a ještě z toho měla radost. A George se ukázal jako podpapučář, protože nejenže šel proti svým sourozencům, ale dokonce i proti rodičům. Pan Bovaster z toho měl málem smrt, ale ani to toho bačkoru nepřimělo si dupnout... v této rodině vládly velmi křehké vztahy.

 

A zbývá už jen Eva a Severus. Zatímco Eva se vášnivě pustila do diskuze s plánem udolat Lennu logickými argumenty a bránit své rodiče i bratra, jež byli příliš konsternováni Lenniným výbuchem vzteku, Severus v klidu došel k baru, sedl si do měkce vypadajícího křesílka a namíchal si Bloody Mary (vypadalo to víc jako bloody než Mary ;-)). Fuj, jak to může pít.. fujky, blujky. Už když jsem viděla, z čeho všeho se ten koktejl skládá, zavrhla jsem ho. Dosti výbušná kombinace ingrediencí.

 

Po asi hodinové nicneříkající konverzaci, ve které jednoznačně převládala věta: „Je starší," se Severus zvedl a svým typicky šeptaným řevem se zeptal: „Už máte termíny?" Jeho slova vyvolala další ohlušující ticho, mimochodem po té vřavě Lenniných hlasivek velmi vítaném. Všechny pohledy se stočily k němu a paní Bovasterová se na přítele své dcery poprvé (jestli i naposledy to zatím nevím) podívala s vděčností a možná i s trochou nevyřčených díků.

 

Tentokrát ticho ani nestačilo pomyslet na sbalení svých pěti švestek a už bylo zase a opět hrubě přerušeno Lennou: „My to máme dvacátého šestého." Načež se pan Bovaster - křestní jménem George - ozval: „Vy," a pohledem sjel více svou skoro snachu než syna, „zatím nemáte nic. A Merlin ví, že kdybych do toho mohl mluvit..." Ale co ví Merlin a my ne, to se nedozvíme, protože paní Bovasterová, moudrá to žena, položila svou ruku na manželovo předloktí, lehce jej stiskla, zklidnila a hlavně - zažehnala znovu vznikající hádku.

 

„My jsme si rezervovali sobotu devatenáctého," pípla tiše Pamela a bylo na ní znát, že by raději byla kdekoliv jinde, jen ne tady v tomto obývacím pokoji.

 

„Ale to je o týden dřív! Musíte to odložit!" vztekala se Lenna, „to přece nejde, máme právo být první, George je-"

 

„Přece starší!" dořeklo patero úst, „my víme." Severus se takovýchto šaškáren neúčastnil, jeho pohled upřený na strop však byl výmluvný až až. Někdy v této chvíli se Artepa nekompromisně zvedla a potichounku, hlavně nenápadně, si to namířila pryč z toho blázince. Mike v závěsu za ní.

 

Jenže to by si jich nesměla všimnout Eva a dostat ten skvělý nápad: „Artepo, řekni sama, mají to odložit nebo ne?" škodolibost nadevše...:oD

 

Umět Artepa zabíjet pohledem, byla by Eva v říši mrtvých ještě dříve, než by stačila tu debilní otázku dopovědět. Merlinovi žel, její pohled nebyl smrtelný, och, jak jen si v tuto chvíli přála být zvěromág a měnit se na baziliška... nebylo dáno, nebylo přáno - tomu se, děvče, říká život.

 

Doteď měla Artepa tuto rodinu za normální, ale když se k Evě přidávali i ostatní, začala vážně pochybovat o jejich duševním zdraví. Nakonec se z toho vymluvila několika neurčitými větami typu: „No, já nevím, to by si měli rozhodnout sami." a „Myslím, že nejlepší by byl nějaký kompromis." nebo „To se opravdu neodvažuju rozhodnout." Až na konec „Merline, ta to nechce ob týden, ta zase nechce dohromady, tomu se nelíbí zas tamto, ten by zase nechtěl jiný datum. Tohle se vážně nedá, tak mějte někdo, laskavě, rozum a posuňte si ten debilní termín jinam, když je nechcete tak blízko u sebe!"

 

A docela naštvaně se přemístila přímo z obývacího pokoje pryč.

 

Celé to ovšem ještě mělo dohru - totiž Pamelu osvítilo něco/někdo shora a spolu s Luisem se rozhodli, že se vezmou zjara, když to Lenně tak vadí. Načež zmiňovaná fúrie dostala další hysterický záchvat na téma - my nebudeme první. Severus odešel po prvních třech slabikách. Takže přišel o tu úžasnou scénu, kdy Lenna řekla, že ona v žádném případě nepůjde na svatbu Pamely, načež pan Bovaster řekl, že by se na tu její taky mohl vysr*t - doslova takhle to prý bylo. Pak tam všechny ženské jen brečely a chlapi nevěděli co s nimi. Po deseti minutách se obě svatby zrušily, aby se po dalších pěti mohly zase obnovit. Zásnubní prsteny létaly vzduchem. Jeden Evě dokonce přistál v uchu. Výhrůžky typu - jestli ona tohle, tak já tamto, byly jako nová mantra opakovány stále dokola...

 

Nicméně se nakonec všechny strany dohodly a jedna svatba (Pamela + Luis) se konala na jaře a ta druhá na podzim a byli si navzájem popřát - nutno říci, že to celé bylo nucené a navenek to působilo jako obrovská fraška. Oba páry doteď nevydrží v jednom domě natož ve stejné místnosti, ale pořád si, velmi zdvořile a formálně, předávají narozeninové a vánoční dary. Že se záměrně jedná o věci, které se obdarovanému páru za mák nehodí, vám snad ani nemusím říkat.

 

„Tak to byl můj opravdu ´nejnezapomenutelnější´ Silvestr ze všech," prohlásila Artepa kysele.

 

„Ale no tak, Mike přece nebyl tak hrozný, né?" dobírala si Eva svou kamarádku.

 

„Ne, to nebyl." Zasnila se Artepa a hlavou jí proletěla vzpomínka na zbytek novoroční oslavy, tentokrát v soukromí jejího bytečku.

„Však mě pak kamenoval, když ses mu přestala ozývat."

 

„Já vím, ale nebyl pro mě ten pravý, ne v tu dobu. Víš, jak to myslím, ne?" optala se pro jistotu Evy Artepa.

 

„Vím, vím, ale stejně, slušelo by vám to."

 

„Na to už je pozdě." Poukázala Artepa na fakt, že Mike byl už dva roky ženatý.

 

„Když myslíš..."

 

„Kušuj, babo jedna!" odbyla ji Artepa, ale zasněný výraz z obličeje se jí setřít nepodařilo.

 

A Eva vesele štěbetala dál: „A pamatuješ, jak to bylo, když..."

 

 

Přehled komentářů

...

(elulinek, 16. 11. 2009 12:49)

elu narazila na svoje žeanojaksi =D a jestli ještě jednou uvidím někde a pamatuješ jak to bylo, když... tak tě normálně mažu z odkazů a příště si nevemu antikoncepční lektvar!!!

 

;-)

(soraki, 4. 11. 2009 7:40)

evi - díky, to víš, já a aliterace :-DDD

Zrzka - v poho, to, co teď prožíváš bych nechtěla absolvovat znovu ani za nic - díky Merlinovi, že jsem na to nebyla sama...

A_ja - děkuji, sluníčko ;-)

 

:-))

(A_ja, 3. 11. 2009 10:12)

Kterého bráchu myslíš :-)) - tak už jen tohle mě dostalo.

 

Iko,

(Zrzka, 2. 11. 2009 17:00)

já jsem tak blbá, že jsem si té kapitoly všimla až teď... nevím ja barák, ale já jsem na odstřel určitě :(
Jinak gratulace, těším se na další kapitolku... já bych ráda vyvytvořila lepší koment, ale inspirace je ukamenovávána narůstající hromadou starostí...

 

víc bloody než Mary:-D

(evi, 30. 10. 2009 1:47)

Sváteční Skleněný Servis Skláře Simaxe? Já snad padnu:-)) A ještě ta zmínka o respektu mezi Dobrý den, dlouho ticho a Nashledanou:-D
A vůbec nejlepší jsou ty vaše glosy:-)
Díky za kapitolu a věnování!

 

;-)

(soraki, 29. 10. 2009 11:48)

nadin - já myslela, že už si zvykáte :-D

Lucy, opravdu, ani další konec nebude jiný :-D

Jikita - vynasnažím se, aby konec nezklamal :-D

wixie - zrovna ty máš co mluvit, že :-D a díky za tip na film ;-)

ASISI - není zač, já děkuji za rozhovor :-D

 

:-)

(ASISI, 28. 10. 2009 18:28)

Tak scéna se skleničkou a následnou spouštína podlaze neměla chybu. :-) Bodíky - za 1, 2... taktéž. :-)
Nechceš to tomu klukovi rozmluvit?" - maminka, „Mozek odkrven, myšlení převzala ta část od pasu na jih, nebude poslouchat," konstatoval tatínek. :-))))))
Dokonalé. :-)
Moc děkuju za věnování a za pobavení. :-)

 

super,

(wixie, 28. 10. 2009 14:07)

žeanojaksi :) kapitlu jsem si v dnešní sváteční odpoledne opravdu užívala, ale ten konec!!! Áúú, to mě zabije! Co jste se to vy spisovatelky zase naučily za nehezký nešvar, takhle sekat konce? =) Jinak vážně parádní. Severus obracející oči v stropu mi strašně připomínal Alana ve Sněhovém dortu, když se snažil tak moc nesmát v momentě, kdy Sigurney začala z koláče seškrabovat polevu (pokud jste neviděly, doporučuji). takže já zvedám palec a těším se na další :)

 

když...

(Jikita, 28. 10. 2009 12:06)

Fantastické!!! Ano, tohle je ta správná povídka na odpočinkový sváteční den:) (Pusa od ucha k uchu.) Skláním se nad ukecaností a lehkostí Soraki! Jedna perla za druhou... LUCY s NADIN - ty to popsali skvěle!!! Pokud bude příště povídka zakončená jinak, než "když...", asi mě to vážně sklame :) ...smích

 

Musím

(Lucy, 28. 10. 2009 9:05)

přiznat, že jiné zakončení kapitoly jsem už ani nečekala a myslím, že bychom si všichni měli uvedomit, že tomu jinak nebude nejspíš do konce povídky, nebo se pletu?
No a teď ke kapitole... chvílema jsem se v tech jménech taky ztrácela, nechceš k tomu přidat nejaký rodokmen? No, aspoň že máme jasno v tom, s kým je Eva, to je hlavní. A pokud jde o perly, jedna za druhou, to jako fakt. A taky mě u zmínce o fúrii napadla přesne tahle citace :-D Škoda, že to ješte nezabila Eva otázkou: Seve, co kdybychom se taky vzali v září? To bych asi nepřežila a myslím, že bych nebyla jediná.
Díky za bezvadnou kapitolu, Soraki, jen tak dál a šup sem brzo s další, abychom se zase rozčilovali u vety: A pamatuješ, jak to bylo, když... :-P

 

Vŕŕŕŕ !!

(nadin, 27. 10. 2009 20:23)

Soraki, dovtedy sa čitateľovi naťahujú nervy, kým mu celkom neprasknú!!!
Žeanojaksi! (je to skutočne slovíčko od elulinka a veľmi zľudovelo, dokonca, aj na slovensky písaných stránkach!!!)
Sváteční Skleněný Servis Skláře Simaxe - Skutočne Skvelé Slovné Spojenie!!
Hádka na Silvestra! Už som čakala, že Severus použije výhražnú vetičku, prevzatú tiež od elu, "Ticho, lebo tam hodím avadu!"
Od pasu na jih! perla za perlou!
Zasmiala som sa, ale ten koniec!!!!!!!!!
Soraki, od teba sa môžu učiť všetky autorky, ako seknúť koniec, aby to čitateľom seklo!!
Som seknutá, čakám pokračovanie...(sln.sm.)

12.11.2010 17:06:33
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one