avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

5. kapitola ...když se narodila Eli?

speciální věnování pro Terezníka - díky, žes to se mnou vydržela a betovala 

Zrzka - za to, že jsi

a pro nadin, Lucy, Jikita, wixie, ASISI, evi, A_ja, elulinek, za to, že jste poctivě komentovaly

 

5. kapitola... když se narodila Eli?

(24. 11. 2009)

 
„No a vzpomínáš si na to, jak to bylo, když se narodila Eli?" ptala se Eva a naklonila se přes stůl, jako by to snad bylo tajemství o stvoření světa.
 
„Jo, mám to v živé paměti." Aby taky ne, když měla doma několik podobizen zmiňovaného mimina (potomek Pamely a Luise). „Ale Evi, ráda bych se dostala k jádru aktuálního problému s panem Bezchybným," zarazila další vzpomínkové kolo Artepa. Ačkoliv měla Evu velice ráda, přece jen měla za sebou perný týden a horká koupel s mateřídouškou zněla o dost lákavěji než další hororová historka ze vztahu Bovasterová/Snape vs. ti druzí.
 
„Dokonalým," opravila ji Eva automaticky.
 
„Co?" nechápala Artepa.
 
„Dokonalým, panem Dokonalým, ne bezchybným."
 
„Aha."
 
Nastalo ticho. Nebylo to ticho, které uvažuje o svém odchodu, ale takové, které prostě jen tiše vyčkává, až jej někdo přeruší. Bylo to velice zdvořilé ticho. :oDD pěkný popis
 
Čas plynul svým obvyklým tempem šedesáti vteřin za minutu a ticho, přestože bylo zdvořilé, začalo uvažovat nad tím, že odejde, akademická čtvrthodinka byla skoro pryč, když se rozhodlo dezertovat pomocí servírky, jež si přišla pro prázdné šálky od kávy a ´vymetené´ misky od poháru.
 
„Mohu vám ještě něco nabídnout?" optala se.
 
Eva odtrhla oči od pukliny v dřevěné desce stolu a upřela nyní již sklený pohled na číšnici: „Dala bych si čaj, ovocný... s rumem," dodala po chvilce, „rovnou dvojitým a citron." Pohled opět stočila na stůl. Artepa na odcházející obsluhu jen křikla: „Dvakrát, prosím." A slečna v černobílém oblečku byla ta tam.
 
Ale jako mávnutím kouzelného proutku byla hnedle (ne vedle) zpátky s podnosem, na němž byly dva kouřící šálky s čajem a dvě obří štamprlata s rumem a talířek s kousky citronu.
 
Artepa jen sledovala, jak do sebe Eva vyklopila rum na ex a s pocitem déja vu k ní popostrčila toho svého. I ten zmizel v Evině hrdle. Pak jen mlčky míchaly čaj, který si, zvlášť Artepa, neopomněly osladit a ´ocitrónovat´.
 
Celá situace až nepříjemně připomínala období, kdy Eva žádala Severuse o pomoc při práci na ročníkovém lektvaru při studiu u profesora Resitesisnika. - díky, je milé to opět vidět...;o) :o* Tehdy z ní vypadlo: „Říkám mu Severus." Jenže to už dnes byla běžná věc, žeanojaksi (chytá se za hlavu...:oD *dělá, jako že nic*:-))... Takže CO se mohlo stát, že to Evu TAKHLE rozhodilo? Artepa netušila. Nejdříve ji napadlo, že se rozešli, to by tu ale Eva nevzpomínala na kde co, nebo ano? Ne, nerozešli se, to by se její kamarádka zřejmě topila v slzách a chtěla by se sejít v soukromí a ne na obědě, i když ten se pomalu ale jistě posouval a měnil na čaj o páté. hezky nám to podsouváš, takové logické zdůvodnění a pak takový šok, šikovná opravdu, se nedělá tohleto... vrrrrrrrr:oDD toho si nevšímejte, Terka neví, co mluví 
 
Takže rozchod byl vyloučen. Navíc, Artepa by jistě měla alespoň malého tucha, že se její kamarádce začíná líbit někdo jiný, nebo ne? Určitě ano.
 
Pak ji (a vás, jak vidno taky, že Terezníku? :-D Ano, ano. *moudře přikyvuje*, projevuje jasné příznaky...:oD) napadla další možnost Evinina zoufalství - totiž neplánované těhotenství. Jenže to zase, logicky, vylučoval pozřený rum, že?
 
A tak opět vyvstala ta otázka - co se to, do Merlinovi (a možná i dřevěné, když už je sukovitá) hole sukovité, děje?
 
A ačkoli Artepa otázku nepoložila, dostala na ni odpověď. (ovšem položila si ruce na stůl a kabelku pod stůl, pak taky nohu přes nohu...)
 
„Včera mi psal do práce, že se mám hezky obléknout a nalíčit, že půjdeme na večeři." Artepinou hlavou jako blesk prolétl obrázek klečícího Severuse s krabičkou na dlani: „Vezmeš si mě?" oči jí zcela automaticky sklouzly k Evině levé ruce, resp. k prsteníku, ale... kde nic, tu nic. A další blesková myšlenka - ona ho odmítla?
 
Věci, jež se jí honily hlavou, se musely odrazit na její tváři, protože Eva na ně odpovídala, vlastně pokračovala ve vyprávění a objasňování situace.
 
„Pochop, sova ve tři odpoledne, všechno honem honem, no co by sis myslela? Takže jsem se, já husa, letěla (lítají husy vůbec? myslím, že ne...:oD paradox) domů převléknout do té nové sukně, co jsem si koupila, když jsme posledně navštívily mudlovský Londýn, pamatuješ?"
 
„Hmmm," zamumlala Artepa, protože jí připadalo zbytečné cokoliv dodávat.
 
„No, takže tu sukni s tou hedvábnou halenkou..." Eva se odmlčela, pohled stočený k šálku čaje. Artepě nemohlo uniknout to křečovité držení těla, ztuhlá ramena, třesoucí se ruce a slzy v očích. Musela by být slepá, aby si nevšimla, že se stalo něco, co jeji přítelkyni hluboce ranilo.
 
„I na líčení jsem si dala záležet," řekla Eva tiše, ale s důrazem, „dokonce jsem narychlo sháněla i nějaká kadeřnická kouzla, abych měla perfektní i vlasy..." další, mnohem delší pauza.
 
„Myslela jsem si... měla jsem pocit... doufala jsem..." ramena se jí začala třást potlačovaným pláčem. - chudák byla bych na tom stejně
 
Artepa přes stůl položila ruku na její a sevřela ji v utěšujícím gestu. A ten dotek jakoby Evu popostrčil a dodal odvahu dokončit své vyprávění a možná říct nahlas to, čeho se bála, nebo co si odmítala připustit.
 
„Takže jsem celá nafintěná a nervózní čekala na Severuse. Místo něj ale přiletěla sova s přenášedlem. Romantika, řekla jsem si a srdce mi bilo až v krku, žaludek se mi stáhl a kolem něj mi začali poletovat motýlci - prostě jsem se cítila strašně fajn. Aktivovala jsem přenášedlo, zavřela oči a nechala se kolébat na vlnách fantazie a představ o tom, co se bude dít. Jenže..." další pauza, ve které se Eva napila chladnoucího čaje a očima nervózně těkala po stole sem a tam, jen na Artepu ani nepohlédla a to nebylo zrovna dobré znamení.
 
 
„Přenášedlo mě doneslo do Děravého kotle. Myslela jsem si, že odtamtud půjdeme třeba do nějaké mudlovské restaurace, nebo tak něco, ale… Severus se zjevil asi minutu po mně. Z krbu," dodala, „ve svém učitelském hábitu." Artepě začala v hlavě blikat červená kontrolka, ´učitelský hábit´ - Eva totiž, na rozdíl od ní, poznala na první pohled, o který hábit se jedná a učitelský byl synonymem pro problémy.
 
„Nezměnil si ho," řekla Eva a z jejího hlasu byla cítit bolest, „a přitom zná tolik kouzel…" rozhodila ruce v gestu plném marnosti.
 
Jestli Artepina červená kontrolka před chvílí jen blikala, pak teď svítila nepřetržitě. Tohle nebylo dobré, tohle, do Merlinova ukopnutého palce na třikrát zlomeného, nebylo dobré! A už vůbec se neměla tak idiotsky zeptat: „A kam jste nakonec šli?"
 
Po té otázce se Eva už doopravdy rozplakala, i když se to snažila ze všech sil potlačit. Přes vzlyky Artepa zaslechla jen: „Ni.. ni... kam." Dala si to dohromady a vyšlo jí NIKAM. Tak proč se potom chtěl sejít a ještě ji vybízel k vyoblíkání jako do divadla? A proč ji někam tahal v půlce týdne? Tohle Artepě hlava nebrala. Mračila se jako bouřkový mrak a z očí jí sršely blesky s takovou energií, že by menší mudlovské město mohlo svítit několik dní bez přestávky. Chtěla se i se židlí přesunout k Evě, aby ji mohla obejmout, ale nakonec udělala něco jiného. Mávla směrem k obsluze a naznačila placení. Vzlykající Eva si ani nevšimla, že se číšnice objevila. Nepostřehla ani, když odešla a odevzdaně se nechala Artepou přemístit. Trochu se vzpamatovala, až když ji Artepa usazovala do křesla v obývacím pokoji.
 
„Dík." Zamrmlala skrz vzlyky, deroucí se stále ještě ven. Odkopla boty a skrčila nohy, aby si mohla obejmout kolena. Vypadala jako malé vyděšené děvčátko, které zůstalo poprvé samo doma a vyděsily jej zvuky starého domu.
 
Artepa odběhla do kuchyně pro něco malého, tohle vypadalo na dlouhý večer. Prošmejdila celou špajzku i lednici, aby schrastila co nejvíce dobrot. Kdyby to věděla dříve, byla by nakoupila, ale takhle se musely spokojit s málem. A tak se na podnose objevily olivy plněné plísňovým sýrem, hroznové víno, sladké sušenky a slané ořechy. V mrazáku vyštrachala pizzu a ve skříňce láhev červeného vína. Mrkla ještě dozadu a spokojeně si pokývala hlavou - byly tam ještě dvě lahvinky. Ještě vzala dvě skleničky - obyčejné, posledně jednu ze Svátečního Skleněného Servisu Skláře Simaxe, ovšem jiného tvaru a zdobení než měla paní Bovasterová, rozbily a než se dosmály, vsáklo červené víno do koberce tak, že Artepa musela zavolat specialistu na odstraňovací a čistící kouzla. Nicméně posezení s Evou, která ji tehdy zásobovala dalšími historkami o Pamele, Lenně a spol, bylo k nezaplacení.
 
Ale pro jistotu vzala opravdu ty obyčejné, protože jejích pět S bylo dědictvím po prababičce ´arcizlíi´ a bylo to to nejcennější, co kdy ve svém životě měla a vlastnila.
Když se vrátila do obývacího pokoje, všimla si, že Eva se ani nepohla. Seděla schoulená do klubíčka a tiše vzlykala do kapesníku s iniciálami SS - nebylo pochyb o tom, komu patří.
 
Sedla si jen proto, aby vzápětí vstala a šla udělat kafe. Sice už jedno měly, ale vídeň není kafe, bylo tam více mňam šlehačky než kávového moku, proto se rozhodla, že jim udělá pressíčko - taky mňamózní.
 
Když se tedy vrátila podruhé, Eva už nebyla stulená do klubka, ale seděla uvolněně, nožku přes nožku, s opuchlýma rudýma očima, ale s lehkým náznakem úsměvu. Co na tom, že byl křečovitý a nepůsobil přirozeně...
Artepa se usadila naproti v rukou svůj hrneček s kávičkou, ze kterého stoupala příjemná a sytá vůně arabské kávy, a čekala, až Eva dokončí své vyprávění.
„No, takže sraz jsme měli v Kotli. Jak jsem ti říkala, měla jsem dojem, že půjdeme někam jinam, do nějaké lepší restaurace, nebo alespoň kavárny, ale ne..." Artepa horečně přemýšlela - to jako znamená, že... - nestačila domyslet, protože Eva dořekla: „Zůstali jsme u Děravého kotle."
Artepa vytřeštila oči: „U Kotle? V té sukni? Halence?" nechápala.
„Jo, v tom ohozu jako do divadla jsem seděla v té hnusné začouzené putyce. Všichni na mě zírali a mám podezření, že ten tmavý stín v koutě, co hypnotizoval můj krk, byl upír." Zrzka si usrkla kávy, „A víš co?" ani nečekala na kamarádčinu odpověď a pokračovala, „Víš, co mi odpověděl na dotaz, proč nejdeme jinam?" opět nečekala na žádnou reakci, „prý na to NENÍ vhodně oblečený! A co já? Řekl mi, že chtěl jít do Kovadliny, ale že se nestihl převléci kvůli nějakému trestu a proto, že zůstaneme v Kotli, aby nevyčníval. ON! On, který ční s tou debilní černou všude! I na pohřbu, protože nikdo nenosí takovou černou jako on. No chápeš, jak mi bylo?"
 
Artepa jen souhlasně přikývla. Chápala až moc dobře.
 
„A to není všechno! Mně to totiž konečně došlo. On je ženatý."
 
Artepě zaskočilo horké kafe do krku. Začala jej prskat všude kolem sebe, rukama máchala ve snaze nahnat si do úst vzduch, aby si ochladila opařené hrdlo. Ten zbytek, který se vylil z odhozeného a následně rozbitého hrnku, se pomalu ale jistě vpíjel do huňatého koberce slonovinové barvy a vytvářel tam opravdu zajímavou skvrnu.
Ale Evou to ani nehlo, vypadalo to, jako by se ocitla ve svém vlastním světě a nevnímala nic okolo sebe. Pokračovala ve svém nedopovězeném příběhu, který se, jak jste jistě všichni poznali, blíží do finále. Je mi jasné, že jste zvědaví, s kým se nám to Severus uráčil oženit, aniž by nás informoval. Ale nejdříve potřebujeme zachránit Artepu, ta chuděra se ještě pořád nevzpamatovala. Právě teď, když se zbavila horké tekutiny uvízlé v dýchací soustavě, se plně věnovala hlubokým nádechům, jež ulevujícím způsobem chladily opařená ústa.
Její zrak se zastavil na stále více rozpíjející se skvrně na oblíbeném koberci, na kterém si často a ráda rovnala bolavá záda. V duchu už přemýšlela, jak se jmenoval ten specialista na skvrny. Byla v ten moment tak zaujatá svými vlastními problémy, že málem nepostřehla Evin dodatek.
„Jo, ženatý. S kotlíkem. Jeho děti jsou lektvary a ty poblbané (ehm, co že to? to jako pitomé a blbé dohromady) přísady do nich. Oženil se s celou tou debilní školou. Já idiot se vyfiknu jako do opery a on nechce vyčnívat. Málem jsem ho obdařila přátelskou Avadou. Byla jsem děsně nasraná."
„Byla?" zasípala Artepa.
„Máš pravdu," odvětila Eva, „jsem, jako hrom. Každopádně s ním nemluvím. Došlo mi, že všechny ty sny - jako že se jednou vezmeme a budeme bydlet spolu, jsou jen plané naděje... A můžu si za to sama. Dobře mi tak."
Artepa si odfrkla, Eva nikdy nevydržela být na Severuse naštvaná déle než pár dní, proto jí další věta vyrazila dech.
„Jsme v rozcházecí fázi," prohlásila rozhodně Eva a podpořila svá slova i pohledem plným odhodlání.
 
Artepě se v posledních několika minutách nedostávalo dechu jaksi přespříliš často...
„Rozchodová fáze," zopakovala dutě.
„Jo, už toho mám plné zuby," prohlásila Eva pevně a na důkaz toho, že to myslí vážně, vhodila kapesník s iniciálkami SS do krbu.
Artepa sledovala kroutící se písmena a přemítala, co by teď dala za větu: ... a pamatuješ, jak to bylo když?
 
*konec*
 
 
 

Přehled komentářů

no jistěěě

(elulinek, 25. 11. 2009 20:57)

no teď jsem to uplně sprasila, mělo tam být prdlajsky =D

 

...

(elulinek, 25. 11. 2009 20:57)

prý antistres. já ce picnu, žeanojaksi. prdlasky =D

 

Pěkné

(Jituš, 25. 11. 2009 13:26)

S radostí jsem si přečetla kapitolku, je vtipná a moc pěkná, hezky jsem si početla ale kapitolka má i jednu velkou chybu a tou je to poslední slovíčko. To se mi nelíbilo vůbec.

 

;-)

(soraki, 25. 11. 2009 7:56)

nadin - ale ano, je to konec - definitivní :-D

Lucy - copak máš v plánu? jsem zvědavá :-d a je to konec, fakt

elulinek - děkuji ti, tvé komenty jsou k nezaplacení, dokonalý antistres ;-)

evi - každá story i ta smutná, má svůj konec... však on tenhle příběh skončil už jednou, takže, kdo ví...

AG ZRZKA - hele, zítra dovez kvítko a krabici s deníkama - třeba jim ještě něco písnu ;-)

all - teď se pracuje na něčem jiném *dělá, že tu není*

 

Jo, Iki,

(AG Zrzka, 24. 11. 2009 23:45)

ty spolehlivě víš, jak mě rozbrečet... a bez nadsázky, nebylo to smíchem :( No, já vím, že to nebyl účel, a vím, že víš, že vím... ten krabicovej prostor mě deptá...
hele, napiš jim zase něco... evidentně je to baví... ééé, třeba o těch krabicích... jednu nebo dvě větší krabice, prosím...

 

nééé

(evi, 24. 11. 2009 22:32)

Taková smutná story nemůže končit zde?
Výborné - prý musely se spokojit s málem - ehm, asi bych měla jít přehodnotit obsah svojí lednice a špajzky... A ta hláška s tím, že ani na pohřbu nikdo nenosí TAKOVOU černou:-)))
Díky za věnování!

 

...

(elulinek, 24. 11. 2009 19:42)

děkuju za věnování =)
Bovasterová/Snape vs. ti druzí. xD
elu se sem dostala náhodou, žeanojaksi, ale co to tu nevidí... =D
elu stále nepochopila, proč ta eva řve. a na moji obranu, už je ze mně bruneta xD
já úplně vidím, jak tam sedí s nožkou přes nožku, usmívá se a vypadá u toho, jak by řekla sis, že je pod tlakem a v tenzi =D
černější než černá mu najednou vadí =D
poblbaneé xD to je u nás naprosto normální slovo =D
přátelskou avadou, *elu hýká smíchy jako osel nad oslicí na jaře*
v rozcházecí fázi =D on to má i fáze? on není konec a basta? elu je zase vedle...
konec? jako definitivní a úplný ende ? =( škoda
vtipné, skvělé, geniální. já vážně třepala bránící jako blázen a málem si vylila i vodu, co tu mám na stole. samozřejmě smíchy. skvělé. působivé, jako vždy

 

Díky

(Lucy, 24. 11. 2009 12:25)

za další dávku kauzy:Bovasterová/Snape vs. ti druzí :-D Tedy, řeknu ti, chvílema jsi mi doslova vyrazila dech a to nejenom tím, žes vyvrátila mé očekávání o neplánovaném těhotenství. Lekla jsem se ještě něčeho jiného, ale to tu nebudu rozvádet, páč jsem to samé chtěla použít u sebe... tak kdyby něco, v plánu to bylo ještě před čtením této kapitoly :-D
A taky se zeptám: konec= konec kapitoly, že?

 

Soraki,

(nadin, 24. 11. 2009 11:23)

a úplne som zabudla, ĎAKUJEM za venovanie!

 

Soraki,

(nadin, 24. 11. 2009 11:22)

konečne vieme, prečo Eva naťahovala Artepu(a samozrejme nás), takú neuveriteľne dlhokánsku dobu!!
A to nevedela, že pán v debilnej čiernej, je závislý od možnosti, denne sa zdravo rozčúliť na tupých troloch?
Nemluvím s ním!! A on sa k nej po pár dňoch otočí a povie, "Poďme mlčať o niečom inom!"
Buď vezme pána v debilnej čiernej s celým balíčkom dookola, alebo... Samostatne nepredajné!
Skvelé, pobavila som sa, len, to koniec, znamená len koniec kapitoly, však??

12.11.2010 17:18:21
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one