avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Zpověď Evy Bovasterové

Naši milí čtenáři, dnes jsem chtěla přijít s kapitolou Snění po letech, nicméně na mně v mailu čekalo tohle (viz. níže). Shledala jsem, že to má absolutní přednost. Komu by souvislosti nedávaly smysl, měl by si tedy nejprve přečíst obě povídky předcházející Zpovědi. Jde o minicykly Kdo jinému jámu, sám do ní a po ní následující Kdo chce kam, pomozme mu tam. Dějově bych toto zařadila až na konec. Představte si, že Eva chtěla dát Sevovi ještě jednu šanci. Autorem je Zrzka, jde o její první literární počin na těchto stránkám, chtěla bych vás tedy poprosit o komentáře, které by jí mohly povzbudit. Předem vám všem děkuji. Vaše soraki ;-)

 

 

 

Zpověď Evy Bovasterové

autor: Zrzka

 

            Možná si ještě vzpomenete na příběh mého života o nehynoucí lásce k jednomu nevrlému stárnoucímu profesoru lektvarů. A následující slova jsou mojí zpovědí, o které jsem nevěřila, že budu schopná někdy sepsat.

 

 

            Dříve nebo později musel přijít den, kdy Eva přestane jen dávat a zjistí, že by chtěla postoupit na další úroveň. Rozumějte manželství, společné bydlení, společné starosti, děti... Přece jen byli spolu již více než pět let. Samozřejmě chápala, že Severus je člověk, který na tak zásadní rozhodnutí potřebuje čas. Musí si zvážit všechna pro a proti, protože prostě bez toho by to nešlo. Proto mu ponechala na rozhodnutí celých šest měsíců. Severus hloubal, jestli spojit svůj život a mizivý majetek s ní. Vlastnila malý domek v blízké vsi, chtěla dál pracovat a  hlavně se vedle něj každé ráno probouzet. Rozhodně chtěla zajistit pokračování rodu Snapeů a to s jeho minimálním přičiněním. Nepožadovala po něm veškerý čas a dokonce mu přenechala celý sklep domu, aby si v něm mohl zřídit laboratoř pro výzkum.

            Pár dní před vypršením lhůty už to nesnesitelně dlouhé čekání nedokázala dál vydržet. Severus se totiž stále choval jako by se nechumelilo. Pravda, nechumelilo se, byl červenec, ale i tak by od něj čekala nějakou, jakoukoliv reakci na blížící se termín. Nevydržela. Věděla, že Severus nesnáší překvapení a proto mu brzy ráno zaslala sovu se vzkazem.

 

                        Drahý, až přijdeš, ráda bych si promluvila o nás dvou. Těším se na tebe.

                                                                                   S láskou navždy tvá                                                                                                                                       E.

 Ovšem tohle rozhodnutí ji nutilo celý den nervózně pochodovat dokola jako hipogryf v kleci. Znovu vše přemítala. Kontrolovala všechny argumenty, protože Severus poslouchal výhradně hlas rozumu. Neshledala žádnou chybu. Věděla, že lepší nabídku nikdy Severus nedostal a, s pravděpodobností hraničící s jistotou, už ani nedostane.

            Byl tu. Za dveřmi se ozvalo lupnutí. Neklamný signál přemístění. Severus vstoupil s kamenným výrazem v obličeji. Evě zatrnulo, ale pak se usmál tím svým zamračeným způsobem a rozpřáhl ruce. Rychle mu vběhla do otevřená náruče. Políbil ji a pohladil po tváři. Zahleděl se jí do očí. Jeho temné zornice byly hluboké jako Mariánský příkop a na konci svítil hřejivý plamínek lásky.

            Přivinula se k němu. Byla štěstím bez sebe. Tušila jaká bude jeho odpověď. V hlavě jí hrál svatební pochod a konečně si dovolila představit jak se rozplývá nad kolíbkou s maličkým Severuskem juniorem. Automaticky nachystala pro oba kávu a vůbec se kolem Severuse točila s připitomělým výrazem ve tváři. Posadila se do protějšího křesla a s myšlenkou na různé bílé šaty usrkla kávy.

            Samozřejmě si spálila rty. To ji probralo a pohlédla na Severuse. Sledovala jeho ironicky zdvižené obočí. No, jistě, to je celý on. V duchu se baví její roztržitostí. On už má totiž výběr svatebního hábitu vyřešen od narození. Ne - li déle. Černý. Ušklíbla se. Jeho obočí vylétlo ještě výš. Založil ruce na hrudi a nadechl se. Pronesl tolik očekávané: „Čekám."

            CO? Jak čekám. Zatřásla nepochopením hlavou. Tázavě se na něj zahleděla a on jí pohled klidně oplácel. „Severusi, to já čekám. Už téměř půl roku. Prosím, můžeš mi už odpovědět, jak ses rozhodl? Už to napětí nevydržím. Budeš se mnou?"

            Otázka, která zazněla v odpověď jí opět vzala vítr z plachet. „Jsi těhotná?!"

            Vytřeštila oči. Mozek se jí zasekl. „Ne," zašeptala nechápajíc. Všechno bylo nějaké jiné. Tak si to nepředstavovala.

            „Potom nevím, proč tak spěcháš. Chci s tebou být, ovšem momentálně mám v laboratoři nachystaný pokus. Rozhodl jsem se, že objevím Lektvar života, o kterém se okrajově zmiňuje Salazar ve svém pojednání O temnotě. Obávám se, že než jej zdárně dokončím, nemohu se zabývat žádnými malichernostmi. Rozhodnutí je na tobě. Omluv mě."

            Vstal, políbil ji do vlasů a přemístil se. A ona dál seděla. Slzy si našly cestu ven samy. Nevěděla o tom. Netušila jak dlouho tam seděla. Její mysl netušila jak se s tím vyrovnat  a proto jednoduše omezila provoz na základní životní funkce.

***

            Když se vzpamatovala, vysílala patrony všemi směry. Nikdo, nikdo neměl čas přijít. Byla hrdá, vždycky. Neřekla, že je to otázka života a smrti. Ovšem vlastně byla. A tak byla sama. Měla pocit, že její srdce, dříve naplněné po okraj láskou, prostě implodovalo. Mozek přesně věděl, co to mělo znamenat. Spojil veškerá fakta, jak Severus správně předpokládal,  a brilantně vyselektoval jasné sdělení.

            Lektvar života vymyslel Salazar Zmijozel a uvedl jeho účinek jedinou větou ve svém díle O temnotě známé i neznámé. Měl zaručit navrácení duše zemřelého do jejich těla a zajistit bezchybný život na několik dalších let. Navíc ho bylo možné použít výhradně na kouzelníka obdařeného za života velkou magickou silou. Stovky letvaristů se již pokoušeli vypátrat či vyzkoumat jeho složení a přípravu. Promrhali hledáním celý zbytek života bez valného výsledku.

            Ano, Severus mohl objevit lektvar za týden či několik let a nebo také nikdy.  Vzhledem k jeho posedlostí lektvary, by pro něj do toho okamžiku bylo vše nepodstatné. I ona. I jejich dítě. Cokoliv by šlo stranou. Ovšem, mohla čekat. Ale jak dlouho? Klidně celý život a on by si toho nevšiml. Nezáleželo mu na ní. Ne dost na to, aby občas odsunul lektvary na druhou kolej. Nemiloval ji - ne tak, jako ona milovala jeho.

Nikdy.

Všechno bylo pryč.

Touha.

Přání.

Budoucnost.

Vznášela se v nicotě. Nebylo cesty dopředu, ale ani zpátky.

Jen teď.

Děsivé teď, které drásalo a ničilo. Spálilo všechny sny na méně než prach.

Krvácela.

Celá její mysl křičela bolestí. Řvala, její duše se trhala zaživa na cáry. Bílé šaty se vzňaly a kolébka v představách zela prázdnotou jako tichý vykřičník. Prázdnotou jejího života, kdyby ho spojila se sobeckým profesorem, který postavil lektvar nad ni. Oh, Merline, kdyby mohla, zemřela by na místě jen neochotou dál existovat.

Rozplynula by se.

            Postava třesoucí se potlačovanými vzlyky se zhroutila z křesla na tvrdou zem. Necítila náraz. Nehty zarývala do podlahy a pátrala po nějakém záchytném bodě. Horké slzy se jí řinuly z očí. Vibrovala vnitřní bolestí tak dlouho, dokud to šlo. Věděla, že jakmile se ozve jakýkoliv zvuk, stane se vše skutečností. Statečně odolávala jen dokud se neozval první srdceryvný vzlyk. Sten beznaděje a zoufalství. Tak syrový projev bolesti, že by jistě obměkčil i kamenné srdce Severuse Snapea. Ovšem to by ho musel slyšet a to ona nikdy nedovolí.

            Po dlouhé době se zničená, vyprahlá a vyčerpaná rozhodla vyrvat své srdce a pohřbít ho společně s minulostí.

                                   „Milovala jsem tě celým svým bytím. Nedokážu čekat. Je mi to líto.

                                                                                              Sbohem, má lásko. Je konec."

 ***         

Nyní téměř po roce je Eva spokojená se svým novým přítelem. Merlin žel, ji stále pronásleduje postava zahořklého profesora lektvarů, který odmítá pochopit slovo KONEC.

 

 

Věnováno mému pohřbenému srdci a soraki, která mi moc pomohla.

15.07.2011 11:12:55
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one