avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

1. Dobré ráno, pane profesore

 

1. Dobré ráno, pane profesore (8. 12. 2008)

 
Co si ta žába o sobě myslí? Divil se stále znovu a znovu profesor Severus Snape, když mu tento školní rok přišel, už pátý, dopis od jeho bývalé studentky.
 
Pochopte, profesor Snape nebyl zrovna oblíbený, dalo by se říci, že ho vlastně skoro všichni, bez výjimky, nenáviděli.
 
Nebyl ani bohatý, nebo ne dostatečně, aby si mohl přízeň a davy fanoušků koupit.
 
Nebyl ani zábavný, protože k smrti nesnášel ty malé odporné haranty, kterým se rok co rok snažil do těch dutých hlav, natlouci co nejvíce znalostí z delikátního umění lektvarů - a oni to vše, jako každé prázdniny, úspěšně zapomínali, pročež se ocital v bludném kruhu a čím častěji se ocitl na začátku, tím více jeho odpor k těm růžovolícím ohavám narůstal a něco jako dobrá nálada se dávno ztratilo z jeho slovníku i života.
 
Nebyl ani mladý. Touto částí svého života proplul, aniž by věděl jak, a teď už stál na prahu „sátníků". Takže jeho tvář, kdysi kamennou, dalo by se s úspěchem tvrdit, žulovou, zdobilo několik hlubokých vrásek. I ty přičítal těm ufňukaným idiotům.
 
Neoplýval ani krásou nebeskou či nesmírnou. Naopak - vypadal jako upír. A tyto teorie podporoval svým oděvem. Vždy si vybíral tu nejtmavší čerň, kterou mohli prodejci hábitů nabídnout. A k tomu ostře bílé manžety, aby ještě více zdůraznil hloubku své oblíbené černé.
 
Zkrátka a dobře, byl to postarší zatrpklý, zklamaný, nerudný, nelaskavý, arogantní, samolibý a velice ješitný chlap, jenž měl svá nejlepší léta za sebou. A jediné čím se mohl pochlubit, byl jeho vytříbený vkus, břitký strohý humor a neoddiskutovatelná inteligence.
 
A pak také sebeovládání - tak toho měl přehršel. Ale nikdy by se s nikým nepodělil, protože ani vstřícnost nebyla jeho předností.
 
Na něco jsme, ale zapomněli! Absence srdce, nebo něčeho jemu podobného, co by mohlo produkovat city, nebo alespoň pocity. Pořád byl tak ledově, ne svěží, ale klidný. Jako ticho před bouří.
 
Jenže zrovna teď se necítil vůbec klidný. Byl rozrušený a pořádně naštvaný.
 
Ta přidrzlá holka! Už zase mu poslala dopis. Jak troufalé od ní! A zase mu ho ta idiotská malá sova, jež vždycky způsobila jen zmatek, doručila do Velké síně. U snídaně! Měl zkažený celý den - už zase. A zase za to mohla TA holka!!!
 
Merline, co jsem komu udělal? No dobře, za svůj život toho udělal víc, než by chtěl a neudělal méně, než by chtěl.
 
Samozřejmě, jako smrtijed a jeden z Voldemortových nejbližších, neměl moc na výběr, že? Och ano, nenáviděl se! Už se o tom zmínil? Ne? Pak tak činí teď - nenáviděl se, dokonce tak moc, že ve svém bytě nestrpěl žádná zrcadla, nebo jiné lesklé povrchy, jež by mohly odrážet jeho podobu. Neprotestujte - ani v koupelně, raději se holil kouzlem.
 
Ale zpět k tomu dopisu.
 
Tak na tom ho rozčilovalo hned několik věcí.
 
Za prvé - ta idiotská sova, ano už se o ní zmiňoval, ale ona byla prostě nemožná! Pokaždé přistála tak nemotorně, že křídlem, zobákem, nohou či jinou vyčnívající částí těla, strčila do jeho šálku ranní kávy a ta jako obvykle vyšplíchla na jeho ČISTÝ hábit! A to prosím HNED po ránu! Horší už to bývalo jen v hodinách lektvarů s nebelvírem, i když musel uznat, že některé se obešly i bez zašpinění jeho šatstva.
 
Za druhé - ta malá opeřená příšera byla hlučná, neustále houkala, tudíž byla na nervy jdoucí.
 
Za třetí - strhávala na sebe, potažmo na něj, pozornost celé síně, za což jí BYL opravdu neskonale VDĚČNÝ! A kdyby si nebyl vědom jisté stupidnosti, byl by ji bez váhání nazval hloupou husou, jenže to se jaksi nehodí, že? Uznejte sami...
 
Za čtvrté - ty dopisy byly o ničem. Když říká o ničem, tak také myslí O NIČEM. Příšerně nudné žvásty o studiu, na které se přihlásila - já jsem ji snad nutil?
 
Za páté - neobtěžoval se na ně odpovídat. To ho nerozčilovalo, i když vlastně ano, myslel si, že když je přejde bez povšimnutí, že ho nechá na pokoji. Ale ne. Otravovala pořád dál. Nesnesitelná malá drzá nebelvírka - samozřejmě.
 
Znechuceně vzal tlustou pergamenovou obálku a vstrčil ji do kapsy. S obličejem vyjadřujícím ještě větší znechucení dal TÉ sově plátek SVÉ slaniny a s úlevou sledoval, jak odlétá pryč.
 
Pak si ale s hrůzou všiml, že jej pozorují! Všichni! Na studenty vrhl SVŮJ léty natrénovaný smrtící pohled, o kterém věděl, že bezpečně funguje i na ty největší ignoranty. Ani teď se nemýlil. Všichni studenti se poslušně vrátili ke svým talířům a nevšímali si ho.
 
Na jeho kolegy však ten pohled neplatil. Dávno si na něj zvykli. Žel Merlinovi. Alespoň se na ně zamračil a doufal, že pochopili a nebudou se ptát.
 
Štěstí nestálo na jeho straně. Věčně zasněná profesorka věštění Sybila Trelawneyová, která je zrovna dnes musela poctít svou přítomností, neodolala a s rádoby svůdným úsměvem se ho ZEPTALA od kohopak ten dopis je.
 
Míra únosnosti vlastní potupy před zraky veřejnosti byla překonána a Severus Snape, s výrazem dravce číhajícího na svou kořist, rychlými kroky opustil Velkou síň.
 
Na stole po něm zůstal jen šálek s nedopitou kávou.
 
Řítil se chodbami hradu do svého sklepení, kde, jak doufal, najde klid.
 
U dveří do jeho kabinetu stála osoba. Jako kdyby snad stál o nějakou společnost. Nasadil svůj obvyklý výraz nezájmu a s hábitem vlajícím kolem kotníků proplachtil kolem nevítané návštěvy. Svatá Morgano, poznal ho - Potter. Ještě dnes vyslovoval to jméno s odporem a nádechem nevraživosti.
 
Byl zvědav, i když to na sobě nedal znát, čemu vděčí za tu poctu. Ze zvyku ohrnul horní ret. Třebaže se právě pokoušel zavřít za sebou dveře do kabinetu, neušel mu tichý povzdech, jež vyšel z Potterových úst.
 
Skvělé! Mně se ho snad podaří i rozplakat. Pomyslel si ironicky a dál dělal, že ho nevidí. Samozřejmě že nebyl tak hloupý, aby věřil, že když on dělá, že nevidí, takže není viděn. Jen prostě doufal, že Potter někde při svých cestách našel dostatek rozumu, anebo že se naučil používat ten, co už, podle některých, ale podle něj rozhodně ne, měl, a pochopí, že on NECHCE být rušen a odejde.
 
Jak se ukázalo, doufal marně. Nejen, že ten ´hrdina´ neodešel, on byl dokonce tak troufalý, že jej požádal o rozhovor!
 
Jestli by měl Severus Snape někdy říct, které jeho ráno bylo absolutně nejhorší, pak by bezpochyby tohle dnešní aspirovalo na vítěze.
 
Ještě nebylo ani osm hodin a on už měl všeho po krk. A to zdaleka nebyl konec.
 
Potter se opět projevil jako imbecil s nekonečně velkým štěstím a blbostí bez hranic. Řekněte sami, kdo by se, nechť je k němu Merlin laskavý, odvážil přijít za svým bývalým profesorem, žádat jej o rozhovor a pak téměř hodinu žvanit o ničem? Severuse Snapea ani v nejmenším nezajímalo, že se mu narodil syn - jen další spratek v řadě. Upřímně doufal, že nemá rezavé vlasy po matce, zelené oči po otci a pronikavý intelekt po svých strýcích - to by snad skočil z Astronomické věže a kdyby to nestačilo, má v zásobě dostatek jedů...
 
Snape nechal Pottera mluvit a věnoval se přípravě konceptu testu pro třetí ročníky. Slova jeho bývalého studenta šla jedním uchem tam druhým ven.
 
Z celého monologu zachytil jen tři slova - Vy /to jako on/, křtiny /beze sporu ten jeho spratek/a kmotr, a tady někde se mu ztrácela spojitost mezi vším, co bylo řečeno a hlavně s jeho vlastní osobou a Potterovou návštěvou.
 
Zvedl proto svůj zrak a zíral na Pottera. Čekal vysvětlení.
 
Potter zjevně také na něco čekal.
 
Snape protočil oči. No to tu budeme pěkně dlouho...
 
„Jak jste se rozhodl, pane?"
 
O čem to ten Potter sakra mluví? A pak, blesk z čistého nebe... Potter po něm chce... ne, to určitě ne... proč by ale... to je nesmysl... tak proč...
 
Než stačil uspořádat své myšlenky a zformulovat dostatečně sarkastickou poznámku, zeptal se ho znovu.
 
„Šel byste mému synovi za kmotra, pane?"
 
Profesor Snape byl obvykle bledý, ale nyní mohl směle konkurovat čerstvě napadanému sněhu. I upír by vedle něj vypadal jako opálený frajer...
 
V duchu napočítal do deseti a pak, pro jistotu, ještě jednou, protože měl pocit, že svět by mu asi nepoděkoval, že zaklel jejich oblíbeného hrdinu v hmyz, který pak seznámil se svou podrážkou.
 
Nevěděl, jestli má být poctěn, uražen, být rád nebo zuřit vzteky. Nakonec si z bohatého výběru možných vhodných reakcí vybral tu společensky nejméně vhodnou.
 
„Z koho si děláte legraci, Pottere? Myslíte si snad, že jsem povinen snášet vaši do nebe volající drzost, i když už nejste můj student, jenom proto, že jste národní hrdina? Dovolte mi připomenout, že já celosvětové nadšení kolem vaší osoby nesdílím a nehodlám se na něm podílet. A rozhodně nebudu trpět vaše impertinentní a nemístné pokusy jakkoliv zdiskreditovat, urazit, či jinak pošpinit mou osobu! Pro mne nejste importantní, ale imperkfektní!" jeho hluboký hlas se rozléhal i za zdmi kabinetu.
 
A pokud slova byla vystřižena z akademického slovníku, pak tón, jímž byly proneseny, byl koncentrátem jedu z baziliška, rulíku zlomocného a pokud bychom byli ochotni přijmout mudlovské jedy, pak určitě i celé škály kyanidů, což z obyčejných slov dělalo cytotoxickou chemikálii.
 
Severus Snape se napřímil a ze své impozantní výšky shlížel na toho tzv. národního hrdinu, jež se před ním krčil stejně jako každý jiný bázlivý student prvního ročníku, který zatím nevěděl, jak se patřičně chovat ke svému učiteli lektvarů.
 
Věřte nebo ne, ten ministerský šašek měl tolik odvahy, že svou žádost zopakoval!
 
Severus s ním vyrazil dveře. Skoro. Tedy nejraději by to udělal a jeho myslí taková představa proletěla. Jenomže měl, ke své smůle, jak občas zjišťoval, v sobě zakořeněný jakýsi morální kodex, jež mu nedovoloval myšlenky a představy převést v činy.
 
Jeho vnitřní tlak dosáhl svého maxima a přerůstal v přetlak - nebezpečí výbuchu viselo ve vzduchu jako těžký mrak.
 
Jestli si ho byl Harry Potter vědom, nebo ne, je otázka, jež zůstane nezodpovězena, protože v tu chvíli zazvonilo na vyučování a mezinárodně uznávaný lektvarista odešel na svou první vyučovací hodinu.
 
Ještě nikdy tak vřele začátek vyučování nevítal. Obvykle mu naskakovala vyrážka jen při představě těch připitoměle se usmívajících smradů, jejichž sbírka byla letos obohacena o čtyři, ano ČTYŘI Weasleye. A to jenom v prvním ročníku! O těch starších... škoda slov.
 
Aspoň, že někteří ze spojení Grangerová - Weasley /měli tu zatím ´jen´ tři, z toho dva v prvním ročníku /zdědili mozek po matce/. Chvála Merlinovi, představa, skoro desítky tupých rudovlasých kreatur z jeho OBLÍBENÉHO klanu, byla skoro stejně nesnesitelná jako ti dva potomci slavného Pottera.
 
Proč k sakru neemigroval? Tahle otázka ho bude trápit ještě po smrti. A k té nemá daleko. Po dnešním ránu rozhodně mnohem blíž než do důchodu.
 
Září bylo každý rok děsivé a náročné. To letošní bylo o to horší, že se mu ve třídě sešla opravdová unikátní sbírka. Posuďte sami - Weasley a Weasleyová /Merline, díky za ten mozek/, Sirius /ten klacek ho chce i po letech prudit/ Potter, další dva Weasleyové - potomci těch dvou uličníků, kteří jim dali opravdu cenné rady, a pak tu byla ještě dvě děvčata, s nimiž si nevěděl dlouho rady. Někoho mu připomínala - veděl naprosto přesně koho - Longbottoma, jenže jejich příjmení - McDylan - v něm vyvolával vzpomínky na jednu studentku z jeho koleje, která byla více než nadaná a lektvary byly jejím oblíbeným předmětem.
 
Po několikadenním tlaku na současnou ředitelku /žena ve vedení - co byste čekali? Přínosné změny? Hloupost, nezměnilo se nic a pokud ano, pak mu to uniklo, což není pravděpodobné/ se dostal k jejich složce. Ano, jméno matky odpovídalo jeho bývalé studentce a jméno otce... Náhle pochopil všechnu tu neschopnost a blbost čišící z jejich tváří - Neville Longbottom.
 
Ó celý svět byl najednou krásnější.
 
A on byl o celou dekádu starší. Takovou čarodějnickou elitu aby ve světě pohledal a on ji má celou ve své třídě! Není to úžasné???
 
Tak s takovými myšlenkami dorazil do třídy.
 
Vztekle práskl dveřmi tak prudce, že se znovu otevřely - opravdu mu to přidalo na DOBRÉ náladě, kterou měl už od 'nejpovedenější snídaně svého života'.
 
Mrzutě přešel ke svému stolu a ostřížím zrakem se rozhlédl po tvářích studentů. Nikdo ani nemukl a všichni na něj zírali s bázní.
 
Tak by to mělo být. Mělo by ho to uklidnit, ale neuklidňovalo. Proč? Ach ano, body! Dnes ještě nestrhl té nejomezenější koleji body! Ale na to dojde a brzy, tím si byl setsakramentsky jistý. Vnitřně se usmál. Vyučování elity začalo...
 
O několik desítek minut a dva roztavené kotlíky později se skutečně uklidnil. Strhl Nebelvíru celkem padesát bodů, rozdal pět trestů, dva studenti museli na ošetřovnu a jednu z Longbottomových dvojčat rozplakal - život je hořký, bohu, resp. Merlinovi, dík.
 
Jeho nálada stoupla.
 
Po téhle vyčerpávající dvouhodinovce jej čekala jedna volná hodina. Zaleze do svého kabinetu, kde bude mít soukromí, dá si šálek kávy, který si snad konečně vychutná, a posnídá.
 
Zahnul za roh chodby a málem omdlel - Co tu u Merlinových vousů dělá?
 
Pracně se prodýchal do klidu a došel ke svým dveřím.
 
Maska zloby a zjevného odporu nezabrala.
 
„Pottere, co tu ještě chcete? Nevyjádřil jsem se snad jasně?" blesky sršely z jeho očí tak, že téměř slyšel praskat elektřinu, jež z nich unikala.
 
Potter stál jako tvrdé Y.
 
Merline, za co?
 
„To jste opravdu tak zabedněný, že nepoznáte, když někdo řekne DEJTE MI POKOJ. Potřebujete to snad přeložit?" aniž by čekal na nějakou odezvu, pokračoval neméně sarkastisky, „DEJTE MI SVÁTEK! MÁM VÁS A CELÉ VAŠÍ FAMÍLIE PO KRK. CHCI JEN SVŮJ KLID!!!"
 
Zařval na celou chodbu, rychle prošel dveřmi a přibouchl je té atrapě starověkého Persea před nosem.
 
Kupodivu mu tohle intermezzo vylepšilo náladu ještě více než odebrané body. A to už bylo co říct.
 
Spokojeně usedl za svůj stůl, natáhl nohy pod něj a hůlkou přivolal domácího skřítka a poručil si kávu. Silnou černou a čerstvou.
 
Netrvalo dlouho a jeho kabinetem se linula vůně jeho milovaného nápoje.
 
Další hodinu strávil v učebně se třetím ročníkem a dal jim test. Díky Potterovi si otázky opravdu vychutnal.
 
Po obědě, jehož se z prozaických důvodů nezúčastnil, ho čekala ještě jedna dvouhodinovka, tentokrát se sedmým ročníkem. Tam si vydechl. Tyto hodiny navštěvovali jen ti nejtalentovanější studenti a vzhledem k tomu, že tu Brumbál ani McGonagallová už nebyli, nemusel trpět žádné výjimky.
 
Když večer usedl před krb ve svém bytě ve sklepení bradavického hradu se sklenkou červeného v ruce, byl spokojený.
 
Právě prožíval okamžik velice podobný absolutnímu štěstí, když jej v kapse u kalhot něco píchlo.
 
Co to sakra...
 
Nééééééééééé, zaúpěl v duchu a hlavou praštil o konferenční stolek. To je TEN dopis od TÉ holky. Copak dnešek nikdy neskončí???
 
Jistě, mohl jej bez výčitek svědomí hodit do ohně, krb hořel dostatečně na to, aby spálil tu odporně tlustou obálku s několika listy pergamenu pokrytými výčtem úspěchů malé vševědky. Nechutné.
 
Jenže i Severus Snape byl zvědavý. Ne jako nějaká babka na trhu, ale přeci jen dost na to, aby dopis vyňal z obálky a začetl se do něj.
 
Grimasa plná opovržení z jeho obličeje nezmizela.
 
Na konci si jen odfrknul a štědře upil vína za sklenky. A dolil si další a pak další. Vína v lahvi povážlivě ubývalo.
 
Dnes bylo Severusovi Snapeovi souzeno usnout a strávit noc v křesle před pomalu vyhasínajícím krbem.
 
 
 
 
 
 

Přehled komentářů

to bude moje smrt

(elulinek, 15. 11. 2009 19:18)

drahá soraki, píšu koment už teď (a to jsem v půlce první kapitoly) protože vůbec nevím, jestli ve zdraví přežiju až do konce. moje klávesnice je zanesena solí z mých očí, které roní sloní slzy smíchu. a u čeho? ano, u popisu sovy, která jakoukoli přečnívající částí svého těla vylívá kávu na severusův ČISTÝ hábit. kdybych ti měla říct, co všechno mě rozesmálo, tak ti tu překopíruju všechno, ale to já nechci. prostě se směju jako potroublá a to je podstata těch řádků nad tímhle. vážně geniální. =D

kritik

(soraki, 29. 12. 2008 9:29)

tahle mini povídečka není o akci ani o ničem jiném. Je pouze pro pobavení, nic víc, je mi líto, že jsem se netrefila do vašeho gusta, ale není člověk ten, jež by se zavděčil všem. A já nejsem vyjímka :-D. Nicméně, děkuji za komentář ;-)

omfg

(kritik, 28. 12. 2008 19:36)

asi takhle - nudaaa!! celá dlouhá kapitola je plná akorát sarakastických (z vašeho slovníku..) keců a nadávek. ale inak ok XDDDD

ivik.bublik

(soraki, 10. 12. 2008 21:57)

dneska se manžel prokec! :-D Ulítlo mu, že on MÁ fantazii a jestli někdo Kámen potažmo pokračování sfilmuje, rád se podívá :-D
a prý mi tu chodí zvyšovat návštěvnost ;-), no není sladkej *_*

jikita

(soraki, 10. 12. 2008 19:20)

to je přesně účel téhle minipovídky - pobavit ;-) a že k tomu přispíváte i vy svýmí komentáři? to je jen a jen dobře.

A neděkujte mě, děkujte sami sobě, protože bez Vašich komentů bych nebyla já, ani tahle stránka, o kapitolkách ani nemluvě. Děkuju Vám všem :-D

Úžasné!

(Jikita, 10. 12. 2008 17:44)

...tak toto vypadá vážně fantasticky! Povídek, u kterých se řáchám smíchy a perfektně se odreaguji není nikdy dost a hlavně pořád málo.
Přirovnání či hlášky typu: "I upír by vedle něj vypadal jako opálený frajer..." jsou tady rozhodně úžasný a navíc se na těchto stránkách bavím i komentáři typu: "...som sa skoro z lopty zrýpla a natĺkla si čumák:D - díky Sisa :)
Díky Soraki, že jsi tak tvořivá :)

;-)

(soraki, 9. 12. 2008 22:00)

ivik.bublik - můj muž nečte, přečetl pouze jednu knihu - továrna na smrt /o Osvětimi/ a proto, stejně jako ten tvůj, nechápe tu naprostou a 100% fascinaci...
A ještě, on je šílený materialista a praktik, takže fantazie = lim->0
a s tím žiju, dobrovolně :-D

:)))

(ivik.bublik, 9. 12. 2008 21:56)

soraki: a přečetl si tvůj mužík všechny knihy HP? nebo spíš přečetl si aspon jednu? toho totiž můj manžel taky není schopen a proto nechápe co mě může na světě HP tak fascinovat :)

;-)

(soraki, 9. 12. 2008 11:16)

ivik.bublik - on jen zjišťuje, kolik lidí je podobně ´šáhlých´jako já, protože podle něj to, co píšu JSOU kraviny...jak to někoho může bavit - Potter 1000x jinak... ;-)

Saskya - děkuji ;-)

Terka - :-D

:o)

(Terka, 9. 12. 2008 10:50)

Soraki - myslím, že už máme jasno.. ;o)

Zrzka - no mě právě zase nejvíc dostalo to.. život je hořký... to jsem opravdu ležela na zemi...:o)))))) a teď zas...:o)

:-))

(Saskya, 9. 12. 2008 9:38)

Veľmi peknééé a zaujímavééé... =P

.)))

(ivik.bublik, 9. 12. 2008 9:26)

soraki: to by mě zajímalo jak se nad tím manžel baví hihi, toho mého mé psané nikdy nezajímalo. spíš říkal, zase píšeš ty svoje kraviny? :(

;-)

(soraki, 9. 12. 2008 7:20)

evolet - děkuji ;-)

ivik.bublik - ten můj ví a tuší a tajně si čte komenty, když spím :-D, protože ho zajímá, jak se mí daří...

Sisa - asi je to divný, ale když si to po sobě čtu, taky se směju...je normální, aby autor byl spokojený?

Aja - tak to milujeme stejného muže. sokyně :-D

Terka, Zrzka - děvčata, měly byste si to ujasnit! a zrzounku, bojím, nebudeš mi třískat hlavou o stůl v přístěnku, že ne?

Niki - vymalováno, uklizeno ;-) a tady zatím taková nadílka, co? K té anketě - název byl Luc´Ifer je příbuzný: a já už nevím, pět, šest možností a Brumbál tam 100%byl! A nebylo ujasněno který. A je to fuk, protože nebyl specifikovaný ani příb. vztah. Jen jsem vás mystifikovala tím, že hned v násl. kapitole bylo o Malfoyově synovi :-D a to byl ode mně záměr, přiznávám dobrovolně a bez mučení :-D

a ještě, myslím, že tahle povídka skončí ve stejné době jako PKM

Jen zírám :-D

(Niki, 9. 12. 2008 1:02)

Týden se nedostanu k počítači a tady se zatím dějí věci :-O
Tak nejdřív k pokračování Kamene, s Luc´Iferem to byl docela šok, ale mám pocit, že tehdy v té anketě snad ani Aberforth na výběr nebyl? To bylo od tebe pěkně fikaný! :-))
A nová povídka je naprosto skvělá, pobavila jsem se :-D
Je moc dobře, že si ji rozjela ještě před ukončením Kamene, alespoň nebudeme všichni tak moc smutní, až skončí. Budeme se moci zase těšit na novou povídku :-))

Terko,

(Zrzka, 8. 12. 2008 23:18)

jo, ta hláška s tím konferenčním stolkem byla hrubá... hodně hrubá... to si musím zapamatovat... :o)))))
Já myslela, že je něco k smíchu na mně... v poho... jen se dál chechtej, hlavně opravuj... tahle povídka mě hodně zajímá...
Schválně, co Soraki vymyslí dál :o)

:o))))

(Terka, 8. 12. 2008 22:34)

Sis - jak jinak...:o)))) narážka pochopena..:o)
Zrzka - Co mi přijde vtipný... no třeba:
Nééééééééééé, zaúpěl v duchu a hlavou praštil o konferenční stolek.
a nebo:

život je hořký, bohu, resp. Merlinovi, dík.

za což jsem si dosadila Radegast, a nebyla jsem schopna hodnou chvíli opravovat dál....:o))))))))

Takže ještě pořád mám objasňovat, co bylo vtipného....:o)
Ha z focení jsem zpátky, jsem úplně vyčerpaná smíchy... všechno ti povyprávím zítra...;o)

:-))))

(Aja, 8. 12. 2008 22:12)

Nitrozpyt, to bude ono :-) Miluju nepříjemného, nasupeného, ironického, bledého a vůbec příšerného Severuse :-) A manžel o tom neví :-)

:-)

(ASISI, 8. 12. 2008 19:52)

Ne, ty ne Soraki. Terka pochopí... :-) To je vyloženě na narážka na ni. Pokud se mi teda vrátí... Focení... grrr.... zůstala jsem opuštěná. :-))

*zachvat smiechu*

(Sisa, 8. 12. 2008 19:47)

Teeeda sorakiiiXD Ja som sa polku toho len dusila smiechom:D a veta ?"I upír by vedle něj vypadal jako opálený frajer..." ma upe dostala:D som sa skoro z lopty zrýpla a natĺkla si čumák:DJhoj..po zrovna tomto hnusnoom dni to bolo skvelé odreagovanie:D sa teším na ďalšie časti:DUpee ma to dostalo:D:D

:)))))

(ivik.bublik, 8. 12. 2008 19:40)

haah se válím pod stolem, soraki, jo myslím že bych zlíbat zem asi fakt nedokázala sotva se ohnu abych si nazula boty haha :) no nic manžel nic neví čučí na bednu a kdyby věděl, chtěl by se přidat haha:)

:o)

(Evolet, 8. 12. 2008 19:35)

Vypadá to zajímavě, Severus je boží.

;-)

(soraki, 8. 12. 2008 18:37)

Terka - já se u toho psaní taky bavila :-D

Aja - nitrozpyt pomocí komentářů - jinak to neumím vysvětlit :-D

Zrzka - dobrá, zítra tu cenzuru proberem, ju?

Beruška - jsem ráda, že es pobavila ;-)

ivik.bublik - v tvém stavu bych líbati zem, jakoukoliv, nedoporučovala :-D co se týče zamilovanosti - manžel o nás ví ;-)?

A-SISI - jaká narážka, něco jsem provedla? A ano, tu snídani jsem viděla v barvách a hlavně Sybilu, jak na něj brejlí...

:-))

(ASISI, 8. 12. 2008 18:09)

Velmi vtipné, Soraki. (Terko - cítíš narážku? :-) ) Popis snídaně je úžasný, chudák sova.

no páni, díky !

(ivik.bublik, 8. 12. 2008 18:06)

v životě jsem se tak nepobavila! dokonalé, skvělé, úžasné, vynikající, monumentální, super, bomba, wow!!!!!!! už nevím další slova chvály... přesně tohle jsem potřebovala, skvěle mi to zvedlo náladu :) tohodle severuse zbožňuju!!!!!!!
asi jsem se zamilovala .... do TEBE! mohu zlíbat zem po které chodíš??? prosím další kapitolu co nejdříve!!!!

hihi

(Beruška, 8. 12. 2008 17:59)

no zatím to vypadá slibně, je to vtipné, jsem zvědavá co bude dál

Ikouši,

(Zrzka, 8. 12. 2008 17:59)

Snape je naprosto skvěle popsanej a ano, předpokládám, že jeho reakce na dopisy byla podobná, i když bez sovičky... :o)
Těším se na další vývoj, kolik toho máš napsanýho... já ti to budu cenzurovat... doufám, že hlavní hrdinka bude mít nějaký normoš jméno...
Terko, co ti na tom příjde vtipný? :o)))))

Ahojky,

(Aja, 8. 12. 2008 17:40)

teda Soraki, ty mi čteš tajné myšlenky :-). Severus s padesátkou na krku a banda potomků někdejších hrdinů. Náááádhera. Moc jsem se pobavila.

:o)

(Terka, 8. 12. 2008 14:55)

"válí se smíchy po zemi"
:o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Zrzko, dočkala si se...:o)

 

12.11.2010 09:03:39
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one