avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

5. První hodina

Než se někdo bude ptát, tak tu alergii mám já, takže jsem si dovolila to použít i zde...

 

 

 

5. První hodina... (14. 3. 2009)

  
I přesto, že prosinec byl v nedohlednu a Eva neměla vůbec představu, který lektvar, tinkturu či tonikum bude připravovat, pozval si ji Snape na první ´konzultační´ hodinu. Kdyby řekla, že není nervózní, nemá strach a těší se, lhala by minimálně v jednom tvrzení.
 
V podzimním nevlídném zamračeném počasí se přemístila před bránu Bradavického hradu, kde ji uvítal déšť a vítr, který ji málem odfoukl. Přitáhla si kabát (ano, ten dlouhý černý kabát) blíž k sobě a odhodlaně vykročila k hradu. Vítr jí jednou narážel do zad a popoháněl vpřed, a ve vteřině ji štípaly do tváře kapičky ledového deště, to když se vítr obrátil.
 
No super, pomyslela si, ta řasenka bude v háji, do salazarovy prd... proč jsem se vůbec malovala?
 
Ve vstupní hale se ještě zastavila, aby se osušila a dala svůj ´namalovaný´ obličej do pořádku.
 
„Jdete pozdě." Ozval se zpoza jejích zad ledový hlas.
 
Oou, to bude průser... Neopanovala se a protočila oči - fíha, ten strop je překrásný, nikdy dříve si toho nevšimla, naprosto ji okouzlil.
 
„Jako bývalá studentka byste měla vědět, že netoleruji nedochvilnost. Ba ji přímo nesnáším. Řečeno velmi mírně."
 
Ten strop byl opravdu uchvacující a kdyby za zády neměla JEHO, byla by se jeho krásou opravdu pokochala. Měla ale dojem, že Snape by to neocenil a tak se pomaličku otočila s vědomím, že na jeho tváři bude sedět ten typický ´snapeovský´ úšklebek.
 
Nezklamal!
 
Aniž by si to uvědomila, usmívala se.
 
***
 
Stál ukrytý ve stínu Vstupní síně. Ne, nečíhal na žádného studenta, čekal na ni. Doufal, že se zpozdí. Jak si pamatoval, chodila včas, ovšem dnešní počasí... hrálo mu do karet. Neměl tušení proč, ale chtěl ji vytočit, přimět k hádce a hlavně k tomu, aby sama od ´konzultací´ s ním upustila. Při troše štěstí by to mohl zvládnout ještě dnes.
 
Objevila se včas, zalil jej pocit zklamání. Do sklepení by to nestihla, že? V jeho nitru se rozhořel malý plamínek škodolibé radosti. Sledoval ji, jak si suší oděv, a na chvíli ji proto ztratil z očí, když ji zahalila pára stoupající ze sušeného oblečení. A pak si vytáhla zrcátko, jeho oči se samy protočily v sloup, ani jim nemusel pomáhat - sakra, ten strop tu byl vždycky?
 
Otřepal se, není tu kvůli stropu, že? „Jdete pozdě." Ona sebou ani necukla? Použil přece ten mrazivý tón, nebo ne?
 
„Jako bývalá studentka byste měla vědět, že netoleruji nedochvilnost. Ba ji přímo nesnáším. Řečeno velmi mírně." Tak, to už by mohlo zabrat - v tu chvíli se začala otáčet čelem k němu.
 
Ona se směje? Mně? Co si o sobě ta malá nebelvírská potvora myslí? Já ji snad... ale nahlas řekl jen: „Tohle se nebude opakovat." Vykročil rázně ke schodům do sklepení. Jeho hábit mu vířil kolem kotníků v divokém tanci. Fascinovaně na něj zírala a nemohla si pomoct, aby neuvažovala nad tím, jak je možné, že se do něj ještě nezamotal a nešvihl sebou o zem. To ovšem neměla dělat. Představa Snapea rozpláclého na zemi s nohama pevně omotanýma vlastním hábitem a rukama roztaženýma do stran, vlasy rozprostřené kolem hlavy jako černou svatozář...
 
Výbuch smíchu zamaskovala zakašláním. Žel Merlinovi se jí ta představa neustále vkrádala do mysli a bylo těžké ji ignorovat.
 
V tichosti došli do sklepení a jeho soukromé laboratoře. Byla překvapená, že ji bere sem, byla by se vsadila, že ji vezme do učebny. No zázraky se zřejmě dějí. Důvod toho všeho byl ale prostější.
 
Sotva za ní zavřel dveře, přešel za pracovní stůl, na kterém stály kotlíky a křivule. Mávl nad nimi hůlkou a tiše zamumlal zaklínadlo - jejich obsahy začaly bublat, vířit a měnit barvy. Aha, pozastavující kouzlo. Briskně odhadla Eva.
 
Začal obcházet kolem stolu a pozorně kontroloval bublající směsi. Začala se cítit trochu trapně. Uvědomuje si vůbec, že tu jsem??? To mi děla naschvál? Že ho to baví! Zjevně ji chtěl vytočit - se ti nepodaří milej zlatej - pomyslela si s úsměvem. Počkat! MILEJ a ZLATEJ!!! Ne, ne, NE, to se jen tak říká, že jo, to nic neznamená! Silou vůle se uklidnila a posadila se na nejbližší židli. Ruce složila do klína a pokojně jej pozorovala. Skoro se zájmem.
 
Severus ji sledoval jen koutkem oka a byl... byl... zklamaný? Ano, zklamaný! Nereagovala tak, jak by si přál. Dospěla - uvědomil si s hrůzou. Dobrá, tuhle schůzku přežije a na další si připraví jinou taktiku.
 
„Slečno Bovasterová," začal sladce a Evino vědomí začalo vysílat varovné signály. Červená kontrolka - předzvěst možné blížící se katastrofy - se rozblikala tak silně, že to vypadalo, jako by svítila nepřetržitě.
 
„Ano, pane profesore?" zvolila opatrný tón.
 
„Co jste zjistila svým neskrývaným zíráním?" zavrčel temně.
 
„Použil jste pozdržovací kouzlo, je dobré jej užíti, pokud potřebujete nutně odejíti od vaření. Bublající kotlík bychom nikdy neměli nechávati bez dozoru." A taky, že ten svůj frňák pořád strkáte tam, kam byste neměl!
 
Snape zbledl, bylo-li to možné, ještě více. Neřekla to nahlas, že ne?
 
„Skvělá odpověď." Jedovatost toho tónu se jí zaryla přímo do srdce, „Ignác Filutka, Jak utrejchty bez nehod vařiti, aneb 1000 a jedna zásada bezpečnosti." Odfrknul si: „Které vydání? Tipoval bych vás na první, maximálně třetí." Výraz jeho tváře byl nečitelný, jako ostatně vždycky. Jen v očích mu plála taková zlost a ještě něco... něco, co neuměla Eva identifikovat.
 
„Pojďte sem a označte lektvary." Byl zvědavý, jestli pozná alespoň jeden. Právě totiž pro nemocnici u Sv. Munga připravoval vylepšený dokrvovací lektvar - vlastní a tajná receptura, elixír na neutralizaci mnoholičného lektvaru a desinfekční odvar s vůní skořice, která se projevila jen při použití, jinak byl bez vůně. Upřímně doufal, že nepozná ani jeden, ale...
 
Eva obešla kotlíky, zastavila se u každého z nich jen na pár okamžiků, jako by se rozmýšlela, kde začne. Pak si vzala dlouhou míchací skleněnou tyčinku a pomalu ji ponořila do nejbližšího lektvaru, v duchu napočítala do pěti a pak ji rychle vytáhla. Lektvar se táhl od konce tyčinky až po hladinu v kotlíku - aha, nějaký čistící, možná desinfekce na rány, ale to by měl smrdět po námelu... jenže tenhle nesmrdí po ničem... hm - přemýšlela a dívala se na ten vlas, jež stále visel mezi kotlíkem a míchací tyčinkou. Prudce trhla a přerušila to vlákno. Na tyčince zůstala kapička, kterou si lehce potřela zápěstí. V tom se jí ale zmocnila panika, kterou měla na svědomí uvolněná vůně skořice. S očima dokořán se otočila na svého profesora a se slovy: „Potřebuju pom..." padla na zem. Sklepením proletěla ozvěna tříštícího se skla.
 
***
 
Severus ji pozorně sledoval. Vedla si dobře, i když nahlas by to neřekl ani pod Veritasérem. V duchu jí gratuloval k rozhodnutí vzít si na zkoušení skleněnou tyčinku - kdyby si vzala železnou, mohly by na ní testované a neznámé lektvary výbušně reagovat, stejně tak i na dřevěnou, ale sklo bylo neutrální. Také si souhlasně přikývl, v duchu samozřejmě, když obešla všechny kotlíky, a i nad tím, že si vybrala nejprve ten bez vůně. Postupovala tak, jak by to udělal i on sám, proto jej zaskočil ten výraz plný hrůzy a strachu v jejích očích.
 
Jako ve zpomaleném filmu sledoval, jak padá bezvládně na zem. Nastala nekonečně dlouhá vteřina mrtvého ticha, kterou přerušila skleněná tyčinka dopadnuvší na zem. Třeskot rozbitého skla jej dokonale probral.
 
„Slečno Bovasterová!" hnal se k ní, „Bovasterová, no tak!" klekal vedle ní, „No tak, co to děláte, slyšíte?" Plesk, plesk - zprava zleva. Nic. Eva Bovasterová mu ležela v náručí jako hadrová panenka. Nepřiznal by to ani za nic, ale měl obavy - přece jen byla jeho studentkou - to za prvé. Učil ji z donucení - to za druhé. Padla jako podťatá v jeho laboratoři - to za třetí. Byla to neoficiální hodina - to za čtvrté. Nikdo neuvěří, že to byla jen náhoda - to za páté.
 
„Do Merlinovy hole sukovité! Bovasterová! Neser..." jak s ní tak třásl, vyhrnul se jí rukáv na levé ruce - na té, na níž zkoušela lektvar - na zápěstí měla velkou a stále se zvětšující červenou skvrnu. Severus Snape zareagoval ve zlomku vteřiny - zatímco levicí jí do úst strkal bezoár, pravou, už hůlkou přivolával antialergen... Vteřiny se měnily v minuty a Snapeovi se pranic nelíbilo, že se Eva neprobírá. Když po pěti minutách konečně otevřela oči, byla na jeho obličeji patrná úleva.
 
„Bovasterová, vy jste mi dala! Proč jste mi neřekla, že máte alergii na... na co vlastně?" Ptal se a aniž by si to uvědomoval, stále ji držel v náručí. Eva si toho ale byla vědomá docela dobře, tváře jí hořely rozpaky. Nezdálo se, že by to zaregistroval a jestli ano, patrně to připisoval alergické reakci.
 
„Mám silnou alergii na skořici, pane."
 
Plíživé ticho zaplnilo celou místnost, ve které na dlouhém stole stály tři kotlíky a na jejíž podlaze seděl muž s křečovitým výrazem v obličeji, svírající v náručí ženu rudou rozpaky.
 
„Omlouvám se, pane."
 
„Cože? Ach, ano, jistě... No. Ehm... pro dnešek bychom mohli skončit." Řekl poněkud zmateně mistr lektvarů své žákyni.
 
„Dobře... já půjdu." Eva čekala, že ji pustí, ale on se k ničemu takovému neměl. Spíš to vypadalo, jako kdyby zapomněl, že ji drží v objetí. A jí se to líbilo - slyšela pravidelný tlukot jeho srdce, tak přece nějaké má, její hlava klesala a stoupala společně s tím, jak se zvedala a klesala jeho hruď - tak přece dýchá - usmála se sama pro sebe. Kdyby bylo na ní, zůstala by tak klidně po celý zbytek svého života.
 
Připustila si, poprvé od té doby, kdy jej potkala na Příčné, že jí není lhostejný.
 
***
 
Později toho večera seděl profesor lektvarů ve svém oblíbeném křesle u krbu se skleničkou oblíbeného vína a jeho myšlenky se zas a znovu zaobíraly slečnou Bovasterovou. Samozřejmě, že o ni NEMĚL strach, jak by mohl... ani mu to NEBYLO líto... jemu totiž na ní VŮBEC nezáleží...
 
Jak dlouho si bude ještě lhát do vlastní kapsy?
 
 
 
 
 

Přehled komentářů

:-))))

(ivik.bublik, 18. 3. 2009 20:51)

daří se nám super, pomalu se zotavuji z císaře, zvládám doma zatím všechno. když malá spí, můžu rámusit a nevzbudím jí takže se v klidu doma uklidím, uvařím atd. v noci spinká a budí se jen třikrát napapání - akorát u kojení furt usíná (a to i přes den) tak jí musím lechtat, aby se probrala :-D ale na druhou stranu umí i pěkně řvát (zatím jen přes den)

;-)

(soraki, 18. 3. 2009 7:26)

ivik.bublik - děkuji, jak se jinak daří???

Lucy - na jakou milost a za co? Já děkuji tobě, že tak pilně píšeš a bavíš nás v této jarní depce - jj, už na mně padla

Sisa - v pohodě, jde spíš o to, že v tomle příběhu se neděje nic jen náhodou...

mishelka - ano, ten strop :-D a pokráčko bude,neboj

Dobby - není zač a pokráčko je skoro na světě - nějak se s Terezníkem míjíme na ICQ, takže se nestíháme domluvit...

Super :-D

(Dobby, 17. 3. 2009 13:22)

Tak toto bola super kapitola. Hlavne to, ako ju Severus sledoval a potom držal v náručí. Určite mu nebolo všetko jedno. Ešte dobre, že tak pohotovo zareagoval. Nedopadlo by to dobre, keby ju nechal dlhšie bez pomoci.
Soraki - ďakujem za venovanie.
Teším sa na pokračovanie.

................

(mishelka, 16. 3. 2009 21:17)

teda nadherna kapitolka!!!! :o)))....to ako obaja boli uchvateny tym stropom nemalo chybu!!! :D....bol tu aj minule??? :D...a ta alergia na skoricu..fuha take nieco je? o tom som nepocula...ale ano verim ked moze byt na med, jahody, orechy tak preco nie na skoricu ze?...a ako ju drzal v naruci....vysokovany severus to sa mi paci :D.....a uz si zacinaju obaja uvedomovat ze ten druhy im nie je az taky lahostajny :D..tesim sa na pokracko :D

Pre Soraki

(Sisa, 16. 3. 2009 20:11)

Ja som myslela postavy,ktoré niesú zo sveta HP:D Asi som sa len vyjadrila blbšie ako som chcela xD Teda aspoň ja som tam v originále žiadnu Evu nezaregistrovala.No ale ja som veľmi "všímavá" aj to treba uznať xD

Ups...

(Lucy, 16. 3. 2009 15:50)

nová kapča, dokonce s věnováním a já se opozdím o dva dny.. 2 DNY... jsem já to ale děsná čitatelka, ani si to od tebe nezasloužím to věnování. Prosím, že mě vezmeš na milost? Já už budu hodná, slibuji
Jo a co se kapitolky týče, tak ty hlášky zase jednou neměly chybu- samozřejmě jako vždy. Jo a líbílo se mi: ten strop tu byl vždycky? :-D
Připomělo mi to, jak jsem prvně s brýlemi vyšla na balkon a koukla směr město a říkám: kdy tam stihli vyměnit ty svetla?

super

(ivik.bublik, 16. 3. 2009 8:50)

no bomba!!! skcělé pro odreagování od povinností maminy na mateřské hihi

;-)

(soraki, 16. 3. 2009 7:31)

Teressa - i já doufám, že nebude třeba ;-)

Sisa - přečti si úvod k této povídce a zjistíš, ze postavy nejsou zdaleka smyšlené :-D A AG Zrzka narážela na Evu ;-)

AG Zrzka - to zvládneš, neboj

Evolet - mně taky... tak trochu Evě závidím :-D

Aja - zaplať Merlin za waterproof, co? :-D

Mononoke - já jsem třeba tu alergii chytla až po maturitě, takže o ní Sev vědět nemusel...

pre AG Zrzka

(Sisa, 15. 3. 2009 22:43)

Ja som nemyslela Severusa xDD Kriste,chudinka Sevie xDD Kde je Severus,tam je i život:Dsrry,mi mierne hrabká:D

Pozastavujúce kúzlo?

(Mononoke, 15. 3. 2009 20:45)

Super, to by sa mi zišlo v kuchyni pri mojich dvoch vĺčatách.
Alergia je teda riadna komplikácia. Ale vzhľadom na to, že ju učil, nemal mať Snape prehľad hlavne o alergiách svojich študentov? Pri tom ako často na jeho hodine vybuchovali kotlíky a študenti boli niečím obliati či oprskaní...
Predstava Severusa na zemi po páde spôsobenom zamotaním sa do vlastného plášťa je veľmi častá, spomeniem si na ňu skoro vždy, keď ide po tých schodoch, ktoré občas menia smer a tvar.
Záverečné dve scény mi zdvihli náladu -
tak ona chce a on nie? Toto je na zbláznenie. Ale veď raz si to prizná a my sa už na to tešíme.

Ahojky,

(Aja, 15. 3. 2009 20:34)

velice jsi mě pobavila. S tou řasenkou v kombinaci s větrem to říkám také, jen vynechávám "salazorovy" :-)))). Pozastavovací kouzlo při vaření bych nejednou ocenila :-). Už se moc těším, jak dlouho bude Severus vzdorovat.

:o)

(Evolet, 15. 3. 2009 20:17)

Moc hezké, taky by se mi líbilo v jeho náruči.:o)

Iki,

(AG Zrzka, 15. 3. 2009 17:05)

já se vzdávám... nestíhám už ani komentovat, betovat... jsem neschopná *udeří hlavou do stolu*... já chci tu dovolenou... *stále atakuje stůl* včera bylo pozdě... slibuju, že pak dodělám všechny resty... *oči jí zakmitaly po pokoji* snad... *dodává, ale nevěří tomu*
Sisa: Vymyšlená postava? tak to si od tebe Severus nezasloužil, chudák :o)

To sa mi páči^^

(Sisa, 15. 3. 2009 16:58)

Tá poviedka ma dostala *-* Je zvláštna a ja obvykle nezbášam poviedky s vymyslenou postavou,ale táto je niečím iná..neviem a teším sa na ďalšiu kapitolu:D Veľa štastia pre jej písání^^

=0)

(Teressa, 15. 3. 2009 16:55)

chiiii zacian sa nam to rozbiehat =)....dakujem za venovanie =) a aj za ten mail...dufam ale ze nic z toho nebudem musiet nikdy pouzit =)

;-)

(soraki, 15. 3. 2009 9:09)

Alexia - no, tak to by mě taky zajímalo, kdo si to přizná :-D

Jikita - to víš, nemůže mít všichni všechno

Kys - a co jsem měla říkat já, když jsem vzkazy nacházela po celém webu :-D Pozdržovací, nebo pozastavující kouzlo už někde bylo, nevím kde, vymyslela jsem si jen ty v kameni /ty latinské/ a ty lektvary

Betty - ano, boj, který nakonec stejně prohraje, že :-D

Hezký

(Betty, 14. 3. 2009 23:43)

Není nad boj s větrnými mlýny, hlavně když se jedná o Severuse :)

Už?... Juch:-D

(Kys, 14. 3. 2009 23:04)

Krásná kapitola, vyplatilo se na ní počkat. Představa rozplácnutého Seva, mi rozesmála. Umíš celou situaci tak barvitě popsat, že jsem se u monitoru červenala spolu s naší hlavní hrdinkou. Mám sice alergii na kde co, ale skořici můžu. Ještě to pozastavující kouzlo, mám pocit, že jsem o něm nikdy neslyšela. Jestli je tvé tak gratuluji, k novému kouzlu:-D

Děkuji za věnování, přivádíš mi do rozpaků a nejen v této části tvých stránek.

Chjo

(Jikita, 14. 3. 2009 21:33)

Soraki, já skořici, kari i papriku miluju, takže mi je dvakrát líto, že to nemůžeš :((( ´
Ale ty jsi zase šikovná holka na psaní povídek, že by Ti to mohl leckdo závidět :)))

Nadhera

(Alexia, 14. 3. 2009 21:04)

strasne pekna kapitola tato poviedka sa mi paci :D sa tesim na pokracovanie a na to kedy si to prizna :D

;-)

(soraki, 14. 3. 2009 20:58)

A-SISI - díky :-D a amo, tebou oblíbený svařáček je pro mně tabu :-(

Lianell - ta představa věčně zamračeného Seva na zemi... ;-)

Jikita - děkuji :-D, a ano, mám alergii na skořici, kari koření a papriku (čerstvá mi nevadí, ale ta sušená jo), stačí jen, když se mi náhodou dostane na kůži a už mám fleky, svědí to... nedokážu si představit, že bych něco s tím snědla, asi bych odpadla

Od ucha k uchu

(Jikita, 14. 3. 2009 20:08)

Soraki, už Ti někdo řekl, že zbožňuji Tvůj osobitý styl?
Ne, tak jinak: "Soraki, já Tvůj osobitý styl zbožňuji, přidej se mě do seznamu!!! :)
Díky MOC za další fantastickou kapču. Neva, že byla kratší, vždyť stála za to - culila jsem se od ucha k uchu celou dobu :)
Soraki, Ty máš alergii taky na skořici?

zajímavá

(Lianell, 14. 3. 2009 20:02)

alergie to bych nečekala že vůbec je(i když zrovna já bych to čekat mohla). Chci vidět jakou taktiku si připraví pro příště...jinak tomuhle se nedá nic vytknout a zdůraznit?? snad jen ta představa rozplácnutýho Seva - úžasný ;)

:-))

(ASISI, 14. 3. 2009 18:41)

Perfektní, díky. Původně jsem myslela, že máš alergii na dezinfekci. Skořice... hm... škoda. :-(
Jinak ta spisovná citace a vyjmenování - za prvé.... úžasné. To se ti povedlo, díky za kapitolu. :-)

 

12.11.2010 09:55:14
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one