avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

    6. Dědictví (21. 3. 2009)

 
Jak se Eva dostala ten večer, kdy se ocitla v náručí svého lektvarového konzultanta, domů, to opravdu netuším, protože to neví ani ona sama. Jasně, můžete si myslet, že to možná bylo tou prudkou reakcí - a ta teda byla! Protože ještě v noci se s ní Artepa musela přemístit ke sv. Mungovi. Totiž, ne že by Snapeův antialergenní roztok nezabral, ale zřejmě jí něco málo z toho čistícího lektvaru ulpělo na hábitu a když si ho sundávala, otřela se o ty zbytky, no a umíte si představit, co bylo dál... Naštěstí byl tento nástup pomalejší právě díky Snapeovu roztoku, takže stihla dojít přes ulici k Artepě a ta ji pak dopravila do nemocnice, kde se o ni postarali. Nicméně si tam Evu nechali na pozorování pár dní. Artepa trvala na koupi mobilního telefonu. Sama jeden měla - pro komunikaci s rodinou, samozřejmě, opatřený obalem odpuzujícím magii.
 
Artepa se však stále nemohla zbavit dojmu, že Eva je takříkajíc „mimo kvůli svému učiteli" - pche! A kdo by nebyl???
 
Jediné, co víme, je, že Artepa za Evou pravidelně chodila na návštěvy do nemocnice a že Evu opustila její touha vytáčet Severuse Snapea k nepříčetnosti svými dopisy. Dospěla totiž k závěru, že se jí to vymklo z ruky a že se jí dostal pod kůži víc, než je zdrávo - myslela na něj ve dne v noci. A v noci to bylo mnohem horší, protože nebylo nic, co by jí odvedlo myšlenky. A nepomohl ani spánek, protože ten přinášel sny, v nichž se pravidelně ocitala v jeho náruči...
 
***
 
Byly to už tři týdny, co přiletěla poslední sova, vlastně TA sova - zvláštní... pomyslel si Severus, když při snídani ve Velké síni pozoroval sovy přilétající dovnitř s ranní poštou. Tu, kterou marně vyhlížel, neviděl. Jako každé ráno jej zaplavil divný pocit... a ne, nebylo to potěšení nad tím, že NENÍ otravován tou sovou, dopisy a ani jejich pisatelkou, bylo to spíše... zklamání? Ano, zklamání, i když by to za nic na světě nepřiznal, slečna Bovasterová se mu, Merlin ví jak, dostala pod kůži a okupovala jeho myšlenky častěji, než mu bylo milé, nebo spíš - než by mu mělo být milé... Asi dva dny po té nešťastné příhodě si prošel její složku z doby, kdy navštěvovala Bradavice - žádná alergie na skořici. Musela ji dostat až po OVCE. Tohle by si pamatoval. 
 
Zabraný do úvah o tom, co postihlo slečnu Bovasterovou, že nepíše, málem přehlédl sovu pálenou, která se k němu snášela - tak, že by přece???
 
Ten divný pocit v těle znásobilo zjištění, že dopis je od jakéhosi právníka. Znechuceně si pergamen nacpal do kapsy - neměl rád právníky. Nic neporadili, jen tahali ze svých klientů peníze. Dopil svou kávu a rozmrzele opustil Síň. Proto si nevšiml roztomilého Lefa, který zmateně poletoval nad jeho prázdným místem s ruličkou uvázanou na pařátku. Naštěstí si ho všimla ředitelka Prýtová a tak se, díky ní, dostala pergamenová rulička tam, kam měla - do sklepení.
 
Vážený pane profesore,
prosím Vás o konzultaci ještě dnes.
Přemístím se na pozemky v 17:30 hod.
Naléhavé!
Děkuji.
S pozdravem
                    Bovasterová Eva
 
Četl a jeho pravý koutek se skroutil nahoru, aniž by si toho byl vědom.
 
A čas si s ním v tento den nepěkně zahrával - hodiny se táhly jako celé roky, minuty se staly hodinami a vteřiny se neuvěřitelně nafoukly do minutových intervalů. Nejhoršími shledal posledních dvacet minut, které strávil nervózním přecházením po svém kabinetu nebo nepřítomným zíráním na dubové dveře. Měly zajímavou kresbu.
 
Ťuk, ťuk...
 
Dveře se otevřely a vstoupila Eva Bovasterová. Byla bledší než obvykle.
 
„Dobrý den, pane profesore." Pípla tiše.
 
„Není vám něco?" vypadlo z něj, než se vzpamatoval a uvědomil si, že ta slova opravdu řekl nahlas. Zřejmě jsem přepracovaný...
 
Stála tam a dívala se na něj s neskrývaným úžasem v očích. Co v očích! Celá vypadala užasle!!! Dokonce i její vlasy vypadaly zmatené jeho slovy...
 
„Totiž... váš vzkaz," dodal po chvilce překvapení na obou stranách, ve snaze napravit svou chybu - co jeho pověst, že?, „vyznělo to, že potřebujete pomoc."
 
Nereagovala.
 
Mlčela.
 
On mlčel taky. Měl obavu, že kdyby otevřel ústa, mohlo by se lehce stát, že mu z nich unikne něco jako - já vám pomohu, ať je to cokoliv - nebo - jak se vám daří, co vaše alergie - nebo něco podobně pitomého. On tu ženskou přece vůbec NEMÁ rád, že? Co by mu mělo záležet na tom, jak se měla. Nemělo by ho zajímat proč se, tři, celé tři týdny neozvala. A jemu na tom NEZÁLEŽÍ a ani ho to NEZAJÍMÁ! Tak proč mu dnešek připadal nesnesitelně dlouhý? Proč se stará o to, co jí je? Proč, proč, proč? Merline, tohle jsou otázky tříletého dítěte! Stává se z něj snad infantilní idiot? Opřel se lokty o stůl a špičkami ukazováků si promnul spánky. Tohle ticho trvá moc dlouho, pomyslel si a zvedl svůj zrak od desky pracovního stolu k pobledlé tváři jeho studentky.
 
„Tak, co potřebujete?" zeptal se a vědomě použil věcný tón.
 
„Víte," začala a on si uvědomil, že ještě pořád stojí u dveří, nervózně jí pokynul, aby si sedla, „po té... nehodě v laboratoři," tak přece se dozvím, proč se neozvala, „jsem nakonec skončila v nemocnici," nepatrně sebou škubl - Jeho antialergen, že by selhal? Nemožné!!!, „dokonce si mě tam nechali na pozorování jako nějakého králíka." Vida, na něčem bychom se mohli i shodnout, usmál se v duchu. „Mezitím, ale ve škole proběhlo losování ročníkových lektvarových prací. A na mě zbyla tinktura odhalující svéprávnost pisatele závěti, popř. byl-li někým k sepsání donucen."
 
Znal tu tinkturu, byla velmi složitá na přípravu - on sám ji dělal pouze dvakrát. Jednou na studiích při zkouškách na titul Mistra Lektvarů a jednou jako ukázku svých dovedností lordu Voldemortovi.
 
„A vzhledem k tomu, že jsem zadání dostala o téměř dva týdny později než ostatní, jsem ve skluzu. Navíc mě kvůli tomu v práci přesunuli z investičně-spořícího na pozůstalostní oddělení, takže jsem se musela přestěhovat a...
 
A otevřeným oknem vletěl kalous s tlustou pergamenovou nezvykle černou obálkou s bílou obrovskou pečetí na šedé stuze.
 
Snape překvapeně pozvedl obočí a převzal dopis. Kalous lehce zatřepal hlavou a ladně odletěl oknem pryč. Převracel dopis v ruce - nepoznával to písmo a ani pečeť...
 
„Ale tohle je z našeho oddělení!" vykřikla Eva.
 
Teď si Severus vzpomněl na ranní poštu. Vytáhl zmuchlaný kousek papíru - ano, odpoledne má čekat úřední dopis z Gringottovy banky a také osobní návštěvu - och, ne! - pana Billa Weasleyho - oficiálního zástupce GB.
 
Ať už měl Severus Snape na tuto konzultaci připravenu jakoukoliv taktiku, nedošlo na ni, protože o pár chvil později vstoupil do kabinetu Bill Weasley. S neskrývanou radostí zjistil, že se Snapem nebude sám a ochotně Evě ukazoval a vysvětloval - přece jen patřila na stejné oddělení - a zcela při tom ignoroval falešný a neupřímně nezaujatý obličej svého bývalého profesora, který se snažil, seč mohl, aby vypadal celým děním spíš znuděný, než  nadšený. Pravda ale byla, že jej tonenechávalo nestranným. Ne to, co zdědil po nějakém pra pra pra strýci, nebo kdo to pro Merlina byl, ale to, jak se ve tváři Evy Bovasterové zračilo plné soustředění. Vypadala podobně, jako když v laboratoři určovala vzorky. Mírně nakrčené čelo, přimhouřené oči, rty sevřené do tenké linky... hlavu stranou, jak naslouchala Weasleyho výkladu. Krásné, zřejmě pěstěné obočí, minimum make-upu. To měl rád, ženy, jež o sebe dbají, ale zároveň umí zůstat přirozené, třeba jako ty pihy na jejích bledých tvářích... Moment, MOMENT!!! Jaké pihy, jaké obočí??? STOP! Tohle je mimo jeho okruh zájmu! Nebo snad NE?
 
Dva páry očí upřeně hledící do jeho tváře -  řekl jsem to snad nahlas? - divné ticho.
 
„Co, prosím?" zeptal se neutrálně s patřičnou dávkou znechucení a nezájmu.
 
„Ptal jsem se, jestli by vám nevadilo, kdyby váš případ převzala slečna Bovasterová," zopakoval Bill, „budete teď často v kontaktu kvůli studiu a tak byste nemusel kvůli každému potřebnému podpisu či souhlasu k nám, ale Eva by vám to mohla přinést ke schválení sem -" konec věty zůstal viset ve vzduchu nevyřknut.
 
Severus se ocitl na miskách vah. Na jednu stranu se nechtěl stále přemisťovat do banky a zase zpět, na druhé straně by jeho souhlas znamenal, že bude s Evou, ne, ne, NE, se SLEČNOU Bovasterovou, trávit více času, než by bylo bývalo nezbytně nutné. Obě rozhodnutí měla svá velká plus a minus. Jen si nebyl jist, jestli alespoň v jednom případě nejde spíše více o plus než minus. A ti dva se na něj stále dívali a čekali, jak se rozhodne. Copak to věděl? Jak se má rozhodnout??? Už už byl v pokušení kývnout na bezesporu časté přemisťování, když jej napadla jedna otázka: „Kdo bude mít můj ´případ´ na starost v bance, pane Weasley?" optal se ´mile´.
 
„Vedoucí oddělení celý spis předal slečně Láskorádové, pane profesore." Odvětil Bill a v tu chvíli měl Severus jasno - než potrhlá zastydlá adolescentka, raději protivná Bovasterová. Opravdu protivná?
 
„Nerad to říkám, pane Weasley, ale zřejmě máte pravdu," Billovy oči se rozšířily údivem - Snape, který přiznal, že má pravdu někdo jiný než on sám??? Tady se něco děje!!! - „slečna Bovasterová má za úkol připravit nesmírně těžkou tinkturu a já nepochybuji, že při jejím nadání," to slovo zrovna posměšně vyplivl a ostře šlehl pohledem po nebohé Evě, „nám to bude trvat nesmírně dlouho a budeme potřebovat trávit dlouhé a nudné večery v laboratoři, proto považuji za rozumné přenechat jí tento případ pozůstalosti." Opřel se do opěradla své židle a vychutnával si překvapenou tvář Billa Weasleyho a ještě více tu zamračenou a podezřívavou Evy Bovasterové.
 
„A protože jsme se dnes zdrželi tak, že nemáme čas ani připravit základ tinktury, domnívám se, že bychom mohli začít s tímhle," řekl uštěpačně a svůj dlouhý ukazovák zabořil do opravdu nechutně tlusté obálky.
 
„V tom případě," ujal se slova Bill, „navrhuji, abychom se všichni přemístili na Příčnou a zašli do banky udělat seznam položek uložených v trezoru, jenž je předmětem dědictví. Souhlasíte?" A pohledem přejel ze Snapea na Evu a zpět. Odpovědí mu bylo jen jakési zabručení od Snapea a mírné potřesení hlavou od Evy. A kdyby nešlo zrovna o tyhle dva lidi, neušel by mu pohled, který Snape vrhnul po Evě...
 
***
 
Sepisování všech položek v trezoru byla nesmírně nudná a zdlouhavá práce. Evu už bolely nohy od ustavičného pobíhání sem a tam, ruka od jednotvárného zaškrtávání políčka ANO - NE* *nevyhovující prosím škrtněte.
 
A Snape tam stál a usmíval se, ano, USMÍVAL, a bavil se celou situací. Bodejť by ne, zdědil jeden z nejstarších a pravděpodobně také nejnaditějších trezorů. Bylo tam nepřeberné množství serepetiček - vázičky, hrnečky, truhličky - Eva by čekala, že se Severus bude tvářit spíš kysele, ale on ne, on se snad opravdu bavil...
 
Kdyby šlo o jakéhokoliv jiného klienta, přerušila by Eva kontrolu po pětisté položce, ale protože šlo o Snapea, hnalo ji dopředu něco. Něco, co nedokázala popsat. Po devítisté položce začala toho Snapeova pra pra pra cosi proklínat. Měla dojem, že jsou v seznamu i galeony - každý zvlášť podle výrobního čísla. Po dvanáctisté padesáté osmé položce se zarazila - pod číslem 1259 byl ´ukryt´ létající koberec od Abú Bad C´Dába. Neodolala a rozbalila jej...
 
koberec.bmp.png
„Páni, ten je ale nádherný..."
 
„Ano, to vskutku je." Ten hlas ji vrátil do přítomnosti. Trhla sebou, lekla se.
 
„Nechte už toho, pro dnešek končíme, musím se vrátit," Kdybych neudělil tolik trestů, mohl jsem tu ještě být, sakra!, „můžeme pokračovat zítra," dodal prostě a otočil se k odchodu.
 
„Dobře, jak chcete." Náš klient, náš pán, aneb kdo jsem já, abych odporovala, že?
 
Cestou zpět domlouvali některé podrobnosti. Většinu věcí měl Severus v úmyslu prodat a ona souhlasila, ale když došlo na koberec...
 
Byla by se s ním i pohádala, kdyby tak nespěchal. A její tiché: „Na něm bych se nechala svézt..." mu neuniklo jen díky famóznímu sluchu.
 

Když večer procházel chodbami hradu a hledal studenty pozapomenuvší na večerku, nešla mu ta věta z hlavy - nechala svézt, nebo svést... - přemýšlel dokonce ještě v posteli, než usnul - nechala by se svést? nebo svézt?...

 

 

 

Přehled komentářů

:+)

(nadin, 27. 4. 2009 17:06)

Severus skutočne, čo otvorí ústa, to perlí. Dobre som sa na jeho myšlienkových pochodoch pobavila. (Ešte aby som nezačala kopírovať, ale veď on to už môj anjel postráži:) )
A ešte,dám si ťa do odkazov. Ak by si nechcela, vieš kde ma hľadať.

:-)

(A_ja, 21. 4. 2009 8:30)

To jsem ráda, že už se u Tebe začíná vyjasňovat. Už se těším na další povídky. Ale hlavně se dejte s holčinou pořádně do kupy,ono ti to psaní pak lépe půjde :-))).

:oDD

(Tereznik, 20. 4. 2009 19:14)

A já už si říkala, že jsi na ni zapomněla...:oDD
Přiznávám, leží u mě, ale prostě mi tam něco chybí...:oDD a já vím, proč se ti nechce, začíná to na l.... "zákeřný úsměv"
Ne dělám si srandu, jen by mě zajímaly ty důvody.;o) :oD

ALL

(soraki, 20. 4. 2009 13:39)

Sluníčka, jsme v pořádku :-D
další kapitolka zatím leží v mé hlavě a čeká až ji přepíšu... nicméně je na světě (už docela dlouho) jednorázovečka, která pro změnu leží u Terezníka, protože se snaží mě ukecat, abych ji ještě přepsala, či spíše dopsala, ale mně se nechce a mám k tomu své důvody. Jinak mám tento týden šíleně nabitej, ale něco přibude, slibuju. Nevím kdy, nevím co, ale něco určitě.
Zatím se mějte :-D

:o)

(Evolet, 19. 4. 2009 11:51)

Doufám, že budete brzo v pořádku a přeju malé brzké uzdravení.

promiňte

(Beruška, 11. 4. 2009 18:44)

doufala jsem že už je vám lépe, alespoň víš co málé je, tak ať se to brzy zlepší, promiň že jsem se taky nepřidala do diskuze dříve, jen jsem si to vždy v práci přečetla a běžela za malym, že napíšu doma a dostala jsem se sem až dnes. Tak přeju Soraki hezké velikonoce alespoň v rámci možností a zbytku ať si to moc užijou. A moc nedostaňte na zadek :-)

Držíme pěstičky!

(Jikita, 9. 4. 2009 18:55)

Kéž jste brzy jako rybičky!

Iki,

(AG Zrzka, 8. 4. 2009 22:38)

máte si stěžovat na ředitelství pod pohrůžkou medializace, vzkazuje polovičák :)
Příští týden? určo, no problemo, kafe, zmrzlinka s dobroučkou šlehajdou :))))

:-)

(ASISI, 8. 4. 2009 22:04)

Držím palce, ať jste fit. :-)

ééé

(soraki, 8. 4. 2009 20:02)

neseřvala, volal tam táta - diplomat (rozuměj - zařve si doma)
Tak snad příští týden, alespoň my dvě - co? Kafe???

soraki, drahoušku,

(AG Zrzka, 8. 4. 2009 13:38)

to je mi líto... já už mám konečně tu dovolenou... včera jsem byla s klukama v akvaparku... tak jsem se těšila, že někam vezmem mladou na zmrzku nebo tak něco... hm, to je pech... btw. seřvalas je ve špitále na dvě nebo deset dob? To bych vraždila... jednou jsem je zdrbala na pohotovosti... vrrrrr

Ahojky :-)

(Aja, 8. 4. 2009 11:29)

Tak hlavně, že už máš alespoň zjištěno, o co se jedná. Nejhorší je nevědomost a ty naše představy podpořené vyčtením různých diagnoz na netu :-). Držím palce, ať to rychle zaléčíte a začnete užívat toho pěkného jarního - skoro letního počasí.

;-)

(soraki, 8. 4. 2009 8:33)

v pondělí jsme oběhli doktory, poslali nás na ortopedii, v nemocnici nás odbili, že nemají čas, že až ve čtvrtek nebo v pátek - jsem úplně zuřila, člověk má dítě v náručí v hlavě se mu honí šílené vize o obrně, rakovině apod. (byste nevěřili, co všechno mohou takové nohy znamenat!!!)
Takže jsme obvolali ještě soukromé ambulance, hned v té první nás vzali, ani jsme nečekali, doktor i sestřička super. Malá dostala dokonce čokoládu za statečnost :-D. Má zánět lýtkového svalu, resp. té blány na něm. Táhne se od podkolenní jamky až po achilovku. A na obou nožkách - je to zřejmě z té virózy co měla a kterou mám teď já :-D
A kdybych mohla byt kouzelníkem a měla k dispozici jen jedno jediné kouzlo, tak po bytě baletím po špičkách, přesně, jak si to odhadla, Kys :-DDD

...Soraki..

(Kys, 6. 4. 2009 23:47)

...ach jo... to je zlé, tohle jsou přesně ty okamžiky kdy chce být každá mám kouzelník a přenést nemoc z toho nejdražšího „tvorečka" na sebe. Opatrujte se a pamatuj „vydžať" . Průběžně nás informuj, budu držet palečky a těšit se na zlepšení.

Skoré uzdravenie

(Dobby, 6. 4. 2009 20:36)

prajem tvojej malej. Dúfam, že sa z toho čoskoro dostane. Budem na vás myslieť, verím, že to bude OK. A s písaním sa netráp. Rodinka má prednosť. ;-)

Kys

(soraki, 4. 4. 2009 19:35)

děkuji, že máš starost :-)
Máme doma problémy - malá má už týden horečky, nic nezabírá, jen nurofen + zábaly a zábaly + nurofen - pořád dokola, včera večer si začala stěžovat na nohy a od dneška chodí jen po špičkách, raději ji všude nosíme. Jsem tak trochu zoufalá, snad bude brzy lépe... Omlouvám se, ale na psaní ani na jiné věci není ani čas ani nálada

Soraki

(Kys, 4. 4. 2009 17:42)

Jsi v pořádku? V poslední době nás zanedbáváš:-(

Jů 88880

super

(ivik.bublik, 28. 3. 2009 9:00)

bezvadný!!! těším se moc na další!!

;-)

(soraki, 27. 3. 2009 8:46)

Jikita - také děkuji ;-)

Lucy - ano, infantilní idiot :-D, bys nevěřila, ale u téhle povídky mám slovník cizích slov vždy po ruce :-D

A-SISI - svézt a svést, to je oč tu běží :-D

Teressa - a kdo by se nenechal :-D

Sue - to jsem ráda, to je účel téhle povídečky - pobavit :-D

Aja - děkuji ;-)

mishelka - ano, ta kontrola by mě zabila, ale Eva je silná žena :-D

Dobby - děkuji moc :-D

Alexia - děkuji, jsem moc ráda :-D

Sisa - v pohodě, tady jsme všichni tak trochu magoři, že? :-DDD

Jimmi - hlavně, že už je dobře ;-)

Niki - to věřím :-D

Evolet - to musí vypadat zajímavě :-D

Beruška - nějaký hóóódně vzdálený příbuzný, který o tobě má sotva ponětí :-D

Kys a spol. - je jaro, takže zelená, bude léto, přijde další změna a když budu mít depku, vrátí se ta černá - muhehehehe

Dobrá...

(Kys, 26. 3. 2009 20:54)

chápu Generále, v to případě je tato barva adekvátní :-DDD

Zelená,

(AG Zrzka, 26. 3. 2009 19:30)

vrrr... to naprosto vyjadřuje moji náladu... v očích se mi leskne Avada... já už chci tu dovolenou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Odpovědět

.............

(Evolet, 26. 3. 2009 19:22)

já zelenou taky nemusim, ale todle se mi líbí, po zimě jaro a já mam z toho dobrou náladu

:-D

(Kys, 26. 3. 2009 15:20)

Zelená??? Nemám ráda změny, ale když jsi musela... Kapitola je skvělá dostala jsem se ke čtení až dnes, ale nakukovala jsem každý den, jako bych se obávala že zmizí. Severus je miláček, zbožnuju jeho vnitřní boj.

tak konečně ...

(Beruška, 26. 3. 2009 8:21)

... jsem se sem dostala. Chichi, škoda že nechce být s billem. Teda že by jako někdo něco odkázal tomu bastardovi - to se divim.

moc pěkně napsané

;o)))

(Tereznik, 25. 3. 2009 16:43)

Brzy se uzdrav, nemoc dokáže pořádně otrávit, doufám, že to není nic vážného..;o)
Zelená je moooc pěkná... mám ji ráda... Takže nemůžu jinak, než vzhled pochválit.;o)

Brzké

(Lucy, 25. 3. 2009 14:29)

uzdravení, snad nic vážného, hlavně ať jsi brzo fit.
KOukám, že na jarní depku do toho jdeš s jarní zelenou... moc hezká barvička, líbí se mi víc než modrá, díky

OMLUVA

(soraki, 24. 3. 2009 18:53)

všem, není mi již po několik dní dobře (budu muset k lékaři) a proto se další kapitola odkládá na neurčito...

:o)

(Evolet, 24. 3. 2009 16:34)

Bublam smíchy

:-))

(Niki, 24. 3. 2009 4:02)

Pěkné, díky :-))Takhle brzy po sobě dvě kapitoly?? Na takový luxus bychom si jistě zvykly :-))

soraki

(Jimmi, 23. 3. 2009 12:18)

No, konečne som sa dostala k prečítaniu tejto poviedky. Je to... skvelé, nemám slov. Predstav si totálne ticho v kancelárii (notebooky už ani neťukajú ako klasické klávesnice), mňa ako vybuchnem smiechom, ďalší smiech sa už snažím zamaskovať, takže z toho vyšiel dosť divný zvuk... no neviem, čo si kto myslel. Soraki, ja fakt k tomuto nemám slov. Ten štýl, vtipné poznámky, jednoducho skvelá poviedka. Díky moc, dnes si prvý človek, čo mi zdvihol náladu. Dúfam, že si už v poriadku a prajem nech sa dáš čo najskôr dokupy. Držím palečky a hlásim sa k pravidelným čitateľom.

Teda:D

(Sisa, 22. 3. 2009 20:39)

Veta: Dokonce i její vlasy vypadaly zmatené jeho slovy... ..ma teda dostala:D Aj ja chcem zmätené vlasy:D Inak ako ináč úplne super:) Som momentálne kus mimo,čiže nič normálne zo seba nedostanem.Nieže by moje komentáre obvykle boli normálne:D Takže sa proste len nevýslovne teším na ďalšiu kapitolu:D

Odpovědět

nadhera

(Alexia, 22. 3. 2009 18:42)

strasne pekne kapitola sa mi moc pacila

Super

(Dobby, 21. 3. 2009 23:06)

Kapitolka tak skoro po predošlej? Perfektné :-D Pobavila som sa. Hlavne koniec bol zaujímavý :-D Teším sa na pokračovanie, len tak ďalej Soraki.

........

(mishelka, 21. 3. 2009 22:59)

zaujimava dilema :o)))......myslim ze oboje :D....fuha tak eva si to neschytala prave najlepsie ale tak to byva ked je clovek nepritomny...co ine zostava ako polutovat ju.....ale zase na druhej strane viac casu zo sevikom to je plus :o))...heh tak ta kontrola trezora nebola prave najzabavnejsia mna by porazilo ....tesim sa pokracovanie :o)))

Hi hi hi :-)

(Aja, 21. 3. 2009 18:26)

Mooooc pěkné. Já ten tvůj styl miluju.

:-)

(Sue, 21. 3. 2009 18:13)

Ahojky,
tak se hlásím ke čtenářům této povídky. :-)
Kapitola byla bezvadná a ten konec... :-D Docela slušně mě pobavil. *směju se na celé kolo* :-D
Měj se...

=0)

(Teressa, 21. 3. 2009 15:33)

tak to bolo teda nieco =) nechat sa zviest severom...=) to bych sa nechala aj ja =) pekna kapitolka...boze uz teraz mi chyba VPKM.....rychlo prosim zase nieco napis =)

DÍky

(ASISI, 21. 3. 2009 14:02)

Taky se bavím, povedené. Moc díky za kapitolu. Ano, SVÉST NEBO SVÉZT, nemá chybu. :-)

Díky

(Lucy, 21. 3. 2009 9:54)

Soraki, opravdu jsem nečekala novou kapitolu tak brzo, příjemné překvapení.
Bylo to úžasné a hlášky typu: infantilní idiot, jaké pihy a obočí... no a nakonec svézt či svést... proste úžasný
Moc se teším na další a snad se dozvíme i něco víc o příprave té tinktury- nebude v ní skořice, že ne?

...famózní :)

(Jikita, 21. 3. 2009 9:32)

Jůůůůůůů "...vteřiny se neuvěřitelně nafoukly do minutových intervalů...,
..díky famóznímu sluchu...
..nechala by se svést? nebo svézt?..."
Díky, Soraki, díky z celého srdíčka :)

 

12.11.2010 10:10:04
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one