avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

7. Jak dál?

1. 5. 2009

  Přeji všem krásný 1. máj. Chtěla jsem přidat včera, ale nějak to nevyšlo, takže až dnes, je to takový dáreček, moje pusinka pro vás, abyste mi neuschly 

Tuto kapitolku betovala Zrzka, které tímto děkuji.

 

 

 

7. Jak dál?

 

Severus neměl klidnou noc. Vlastně nespal skoro vůbec, protože se mu v těch vzácných chvilkách, kdy se mu podařilo usnout, ve snech zjevovala jistá rusovláska. A překvapivě to nebyla Weasleyová. I když se s nimi přátelila, neměla s nimi společného, snad kromě barvy vlasů a nezmenšujícího se obdivu k Potterovi, zhola nic.

 

V těch snech se cítil pronásledovaný větou - „Na něm bych se nechala svézt..." - a jejím významem. Byla opravdu tak nadšená představou jízdy, resp. letu, na koberci, nebo tím mohla myslet něco jiného? Už když večer uléhal, nemohl z mysli vypudit ten dvojsmysl. A nedal mu pokoj ani ve spánku. A první myšlenka dnešního rána zněla - svézt nebo svést?

 

Tohle ale bylo špatně. Nebo ne? On přeci není ten typ, který rozebírá slovíčka. On je přeci ten, který je pro jiné tématem k zamyšlení. Naopak to uměl jen Brumbál. A někdy i ten Potter. Zvláštní, pomyslel si, kam zmizel ten odpor, který měl doprovázet myšlenku ´Potter´?A kdy se to stalo? Trochu nechtěně se vrátil ke dni, kdy se stal kmotrem jednoho uřvaného mimina, jež neslo jeho jméno...

 

Nicméně ani myšlenka na Pottera mu z hlavy slova jeho učednice Evy Bovasterové vymazat nedokázala. A tak se v tento památný den stalo něco, co by nikdy nikdo nepředpokládal. Severus Snape se posadil za svůj pracovní stůl a na čistý kousek pergamenu napsal to, co mu vrtalo hlavou - Nechala svézt, nebo svést? - Chvíli se upřeně díval na ta slova, jako by čekal, že mu snad sama odpoví, než vzkaz smotal do malé ruličky, zapečetil a rázným krokem se vydal do sovince.

 

***

 

Eva ráno vstala a pod očima měla tmavé kruhy - známka únavy. Včerejší den byl šílený. Hlavně jeho závěr, to pobíhání po trezoru a odškrtávání jednotlivých položek... a představa, že dnes ji čeká pokračování - tohle budou tvrdě vydělané galeony.

 

Právě si vychutnávala ranní kávu a sladké pečivo, když na okenním parapetu přistála sova. Už ji jednou viděla. Přinesla jí tehdy odpověď od Snapea ohledně jejího studia. A teď tu byla zase. Upřímně, neuměla si představit, co by po ní mohl chtít (tedy uměla a ruměnec na tvářích jasně ukazoval, na co myslela). Roztřesenýma rukama otevřela okno a neméně rozechvěle odebrala sovičce její břímě.

 

Sova se slabým zahoukáním odletěla pryč a Eva se posadila zpět ke své nedojedené snídani. Očima hypnotizovala zakroucený pergamen. Trvalo jí několik minut, než se odhodlala rozlomit tu pečeť na něm a přečíst si vzkaz.

 

Nechala svézt, nebo svést?

 

Žádné oslovení, žádný podpis. A ona přesto ani na okamžik nezapochybovala o tom, kdo ten vzkaz psal.

 

Kdoví odkud se vzala nálada k laškování, ale mělo to následek jen jedno - pod modře napsaná slova dopsala:

 

Obojí!

 

Znovu vzkaz pevně smotala do ruličky, zapečetila a po Lefovi poslala do Bradavic.

Ještě nedopila ani kávu a Lefa byl zpět i s odpovědí:

Dnes v 18:30 Kielder Forest Park,

přemisťovací bod č. 3

***

Eva už od příchodu do práce neměla stání. Pobíhala pořád sem a tam a očima nervózně těkala z hodinek na svém zápěstí na ty visící vedle dveří v její nové kanceláři. Ale čas se zdál být neúprosný. Vlekl se jako hustý sirup, jen nebyl tak sladký, spíš měl tendence vás otrávit.

 

Někdy kolem oběda jí interní poštou přišla přeposlaná pošta z Bradavic. Ano, od Severuse. Byla to prostá žádost, zda by mu slečna E. Bovasterová nemohla přinést pár věcí z jeho trezoru - jako jeho osobní bankovní poradce a osoba, která má na starosti jeho trezor, k tomu měla pravomoc. Žádal o položky č. 753 (malá vázička z broušeného skla), č. 951 (nějaká opravdu příšerně přezdobená a naprosto nevkusná brož) a č. 1259 (koberec) z té části seznamu závěti, která již byla zkontrolovaná. Eva okamžitě pochopila, že první dvě položky jsou jen klamný manévr. Hned se vydala do trezoru a požadované věci přinesla do kanceláře. Byla připravená, ale... Merline, kdy tenhle den skončí? ptala se Eva sama sebe a nebyla jediná.

 

 

 Po bradavickém hradě se po chodbách proháněl Mistr lektvarů a byl nerudnější, než kdy jindy. Jeho štiplavé poznámky se tentokrát nezaměřili jen na studenty, ale mnoho z nich si našlo svůj cíl i mezi jeho kolegy z učitelského sboru. Snad nejvíc si vytrpěla Sibyla Trelawneyová, kterou Snape přistihl, lépe řečeno do které narazil, při své obchůzce hradem. Severus ji nikdy neměl rád. Samozřejmě, vždy se choval zdvořile, zvláště pak k ženám, jenže tohle byl jiný případ. Tohle nebyla žena, tohle byla Sibyla, podvodnice a hlavně, a to jej iritovalo ze všeho nejvíc, byla skrytá alkoholička. Fuj! nesnášel ten nasládlý puch, jež se za ní táhnul jako ta gumová věc, mimochodem, značně nechutná věc, co nedávno zabavil jedné studentce z mudlovské rodiny -  jak se to jen... aha! Winterfresh - v mysli mu vytanula vzpomínka na reklamní slogan ledově svěží dech. Škoda jen, že sherry smrdí po višních, to jeho nosu zjevně neprospívalo. A k tomu to dnešní ´rande´. Jak jej to vůbec napadlo? Co když si z něj Eva, ne, Bovasterová, ne EVA, chce jen vystřelit? Pobavit se na účet starého mrzouta. Přidat veselou historku z natáčení, nebo spíš z vytáčení, Severuse Snapea? Je pozdě. Ještě mohl nepřijít, ale, a to jsme už zmínili dříve, byl to zásadový muž, takže něco takového naprosto nepřipadalo v úvahu.

 

Když se těšně před smluveným časem vydal za hranici bradavických pozemků, aby se mohl přemístit, byl připraven na to nejhorší. Ukrytý ve stínu lesa (to kdyby přišel k ránu déšť :-D) vyčkával. Tak nějak předpokládal, že se objeví Eva, ne! BOVASTEROVÁ, ne EVA! Sakra! a s ní i Potter s celou svou rodinou, aby se mu společně vysmáli. Co mě to jen napadlo? pomyslel si ve chvíli, kdy se ozvalo hlasité puf a on spatřil slečnu Bovasterovou, kterak zavrávorala přičemž upustila koberec, který se ještě před dopadem na zem rozvinul a ona na něj spadla. Rty se mu zkřivily do zlomyslného úsměvu: „To jste musela trénovat hodně dlouho, není-liž pravda?" K tomu úsměvu přidal dostatečně ironický, ale také posměšný tón tak, aby jeho slova měla co největší účinek. Nastala trapná chvíle ticha. Teda, jak pro koho. Zatímco Eva se topila v rozpacích, Severus se bavil.

 

Ale byl to nakonec on, kdo zachránil večer. Pomohl Evě vstát a jal se jí, přeochotně, jak jinak, vysvětlovat, jak se nasedá na létající koberec. Eva zůstala naprosto konsternovaně a mlčky stát. Až po třetím zopakování jak se na koberec (lopatu) sedá a naprosto nemístné poznámce: „Co vás mladé dnes v těch školách učí?" o které si nebyla jistá, jestli si ji nevymyslel jen její mozek, se konečně posadila (spíš zhroutila) na koberec, Severus za ní a vzlétli vstříc světlým zítřkům, vlastně zapadajícímu slunci.

 

Jako by se oba ve vzduchu uvolnili, nebo to možná bylo tím, že si nemuseli hledět do očí, a rozhovor mezi nimi se rozproudil a plynul bez sebemenších chvilek tísnivého ticha. Povídali si o všem a o ničem. Severus se dokonce zeptal na její rodinu - znal oba její bratry a dokonce i jednu za švagrových. Všichni chodili do Bradavic, i když v případě Pamely (Evina švagrová, o jejíž prudké inteligenci nikdo nepochyboval, zvláště když se jako těhotná proháněla po okolí Prasinek na koni a s hůlkou na nočním stolku) se oba shodli na tom, že její přijetí na tak prestižní školu, jakou Bradavice bezpochyby jsou, byl velký omyl nebo velká strkanice (Eva si nemohla vzpomenout na tlačenku a Severus si toho ani nevšiml a to nejen proto, že byl zcela zaměstnán vdechováním vůně jejích vlasů, ale zejména proto, protože o tlačence a zabíjačkových pochoutkách nevěděl zhola nic).

 

A pak, jakoby z ničeho nic, jejich vyhlídkový let skončil. Eva si ani nevšimla, že obletěli celý park - tedy tu část pro kouzelníky. Byl čas jít domů. Opravdu?

 

Jako správná žena, chtěla Severusovi dokázat, že není tak neschopná a pokusila se ladně seskočit z koberce, který zůstal „viset" asi půl metru nad zemí, na zem. Kdo mohl tušit, že se v tu samou chvíli rozhodne seskočit i Severus, aby jí podal pomocnou ruku? No kdo? Nikdo! A právě proto se stalo to, co se stalo - totiž, Eva se nějak zamotala do Severusova pláště a v zoufalé snaze se z něj vymotat se překulila na záda a Severuse stáhla zpět tak, že ležel vedle ní na boku a jednou rukou, křížem přes ni, se opíral, aby na ni nespadl úplně. Jejich obličeje byly tak blízko...

 

Eva cítila, jak rudne rozpaky. Hrdlo se jí sevřelo a srdce rozbušilo jako o závod. „Já... já ne... já nemůžu... dýchat." Vykoktala tiše. Severus mlčel a prohlížel si ji takovým způsobem, ze kterého by se jí, kdyby ovšem stála, rozklepala kolena. „Omlou-" zbytek jejích slov se rozplynul v polibku, který odstartoval něco krásného. Něco, o čem Eva snila už od chvíle, kdy v Apatyce u vřískající mandragory ucítila tu povědomou vůni, uviděla tu známou záplavu černé a uslyšela ten „milý" hlas. Něco o čem snila od chvíle, kdy opět potkala Severuse Snapea.

 

***

 

o několik let později

 

Artepa stála u okna a skrz záclonu pozorovala dvě smutná a potemnělá okna v domě přes ulici. Už to bylo pár let, kdy se z něj vyřítila Eva v dlouhém černém vlajícím kabátě. A přesto - Artepě to připadalo jako včera, kdy Evě chystala kávu s vodkou, kdy poslouchala její nesmyslné a popletené myšlenky, kdy pozorovala ze stejného místa sovy přilétající v rychlém sledu za sebou... kdy šly spolu na kávu - ano, jistě, vídeň a presso s mlékem.

 

V duchu se pousmála, tolik se za tu dobu změnilo...

 

Eva se sblížila se svým profesorem. Hodně sblížila. Stali se z nich milenci, ano milenci, nikdy nic víc (Severus nebyl rodinný typ a vázat se nechtěl a Eva s tím mlčky souhlasila - vzala si od něj jen to, co nabízel, i když by brala i více, a tvářila se spokojeně). Ze začátku se potýkali s nepochopením. Většinou Eva, nikdo, hlavně Ginnina rodina, neuměla dost dobře pochopit, co na něm vidí. Ale nakonec se přes to, z velké části díky Harrymu, přenesli. Artepa, která nebyla zatížená studentskou minulostí u zmiňovaného profesora, to vzala vcelku v pohodě. Jediné, co ji mrzelo byl fakt, že se Eva přestěhovala do většího bytu na druhý konec městečka a tím četnost jejich setkání prořídla a většinou jim předcházela čilá korespondence.

 

Nicméně i teď po několika dlouhých letech jí bylo smutno, když v okně naproti neviděla tu starou vypelichanou plyšovou oranžovou kočku...

 

*konec*

 

 

 

untitled.bmp.png
12.11.2010 10:14:48
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one