avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

2. kapitola Příliš mnoho otázek

2.Příliš mnoho otázek



Sirius si vyměnil zamyšlený pohled s Remusem. Seděli každý z jedné strany Harryho postele a čekali, až se Severus vrátí. Odešel před více než hodinou. Nebylo mu to podobné, nenechával Harryho tak dlouho o samotě. Ano, byli s ním oni dva, ale Severus se od něj v předchozích dnech nechtěl ani hnout. Jídlo mu museli posílat sem, protože nechtěl sejít do síně, a stěží ho dokázali přesvědčit k troše spánku. Jediný, kdo na něj dokázal spolehlivě zapůsobit, byl Brumbál. Merline, jak ten člověk to s ním uměl! Sirius se pousmál.

„Čemu se směješ?“ zeptal se ho Remus. „Taky bych se potřeboval uvolnit,“ dodal.

„Ale nic, jen jsem si říkal, jak to Albus se Severusem umí.“

„To tedy ano. Když jsme se ho pokoušeli donutit, aby si šel lehnout, málem na nás vytáhl hůlku, co?“ řekl pobaveně Remus a usmál se. „Byl jsem v pokušení ho ještě trochu poškádlit, abych zjistil, které použije zaklínadlo.“

„Sectumsempra. To bylo jeho oblíbené, pamatuješ?“ přemítal Sirius. „To byly časy, co? Ty, já, James a -“ odmlčel se a v té mezeře bylo slyšet krysa.

„Už je pryč dlouho. Zajímalo by mě, co ho tak zdrželo,“ přemítal Remus s jasným úmyslem odvést Siriusovy myšlenky jinam.

„Musí to být důležité, Remusi, nenechal by Harryho tak dlouho čekat.“

„Co tím myslíš?“ vyzvídal Remus.

„Ty sis toho nevšiml?“ podivil se Sirius nahlas. „Tak se na něj pořádně podívej,“ pokynul hlavou k Harrymu, „Je celý takový ztuhlý a - “ hledal vhodné slovo.

„Jakoby nervózní?“ dořekl Remus.

„Ano, to je ono!“ přikývl druhý muž. „Uvidíš, že až přijde Severus, Harry se uvolní.“ Hloubavě se na Harryho zadíval. „Já myslím, že má Harryho rád.“ A tišeji dodal: „Skoro jako já tebe.“

„Siriusi!“ Remus cítil, jak rudne rozpaky. „Nejsme sami.“ Bylo v pořádku mluvit o tom v soukromí, ale takhle veřejně...

„Pro svatou Hestie, Remusi, Harry by byl víc než šťastný, kdyby věděl, že jsme se rozhodli vzít. Nebýt jeho, nevěděl bych, že se vlkodlaci sdružují na celý život. Ale to, co jsem ti chtěl říct je, že ho Severus asi miluje.“

Sirius si ani neuvědomil, že vstal a začal přecházet po pokoji, divoce při tom gestikulujíc rukama. Remus ho pobaveně sledoval. Jemu to došlo už dávno. Bylo to tak, Severus Snape se zamiloval do Harryho Pottera, kdo by to kdy řekl? Dokonce byl přesvědčený, že to věděl dřív, než zmijozel sám.

„Myslíš, že ho Harry také miluje?“ položil Sirius otázku, která mu vrtala hlavou.

„Vzpomínáš na Zimní kraje? Jak se mu vrhl kolem krku? Jak šel spát do postele, na které evidentně mínil spát Snape? Jak zčervená, když se na něj zadívá od učitelského stolu? Musíš se s tím smířit. Jsou svoji, jsou manželé a chtějí–li se milovat, tak ty jim v tom nezabráníš. Harry je očividně šťastný a ať cítíš ke Snapeovi sebevětší nechuť, Harry k němu patří. Tak to je a bude,“ zakončil Remus klidně.

„Merline, jak si můžeš myslet, že bych pro Harryho nechtěl to nejlepší?“

„Klášter?“ skočil mu do řeči jeho druh.

„Ale to bylo před tím,“ rozčiloval se Black a vlasy mu poletovaly kolem hlavy jako lví hříva.

„Před čím?“ zeptal se slušně Remus, poposedl si křesle tak, aby si mohl natáhnout nohy.

„No, před tím vším! Před těmi duely, tím kouzlem! A před aktem Smíru,“ poslední slova skoro jen zašeptal pro sebe.

Ale Remus měl neobyčejný sluch. „Akt Smíru? Kdy se to, u všech svatých, stalo?“ divil se.

„Těsně po tom, cos odvedl pryč tu fúrii.“

„Hele, neurážej! Já jednu fúrii znám a je to prima ženská,“ bránil se smíchem Remus druh, ze kterého byla jeho dávná přítelkyně. Poznal ji na jedné z četných misí pro Brumbála před několika lety.

„Fajn,“ odsekl Sirius a v duchu si udělal poznámku – zeptat se na fúrii a zjistit podrobnosti – a pokračoval: „Tak tu ženskou. Řekl něco, co mě přimělo ukončit celou tu starou záležitost.“

„Dobře, ale akt Smíru? Víš, co to znamená?“ dožadoval se vysvětlení bývalý vlkodlak. „A se Snapeem?“

„Říkej mu jménem, ano?“ zavrčel jeho přítel. „A ano, vím, co to znamená! A je mi to jedno. Dursleyová pro mě není partner k jednání. Je to moták! Nežije v našem světě. Ani jí nebude vadit, že jsme ji z toho vynechali. Ona Harryho nenávidí!“ Nadechl se a pokračoval: „Možná bude lepší, když nezjistí, jaké má teď Harry postavení.“ Zamračil se. „Měli bychom to probrat s Brumbálem.“ Obrátil se ke dveřím: „A ten je, sakra, kde?“ rozčiloval se. „Nikdy tu není, když ho člověk potřebuje.“

***

Mezitím v ředitelně probíhal velice zajímavý rozhovor.

„Nevěřím, Albusi, tomu, že by byl tak lehkovážný. Je to Voldemort, ne student této školy!“

„A přesto chyboval, jak vidíš. A ne jednou. Zjevně je přesvědčen o své neomylnosti. Jak jinak chceš vysvětlit to drobné nedopatření? Máš to tu černé na bílém,“ řekl ředitel hlasem plným trpělivosti a podal svému profesorovi lektvarů dva kousky pergamenu.
pergamen 1a.jpg
 Právě držel svůj osud napsaný na kousku papíru, není to vlastně k smíchu? Ve druhé svíral pergamen s rozsudkem smrti, v lepším případě s doživotním otroctvím. Podíval se na něj a stálo tam:
pergamen 1b.jpg

Zvedl svůj zrak a upřel ho na ředitele, „Ano, vidím rozdíl, ale ne cestu ven."

 

      Lucius si od něj vzal oba kousky pergamenu a zadíval se na ně. Narcisa mu nahlížela přes rameno. Soustředěně se dívali chvíli na jeden, chvíli na druhý, čelo nakrčené přemýšlením.

 

      Albus vyčkával a spokojeně se usmíval pod vousy. Tohle jeho chování lezlo Snapeovi vždycky na nervy, ale seděl mlčky, čekal a přemýšlel, „universum - svět, vesmír; sto - země, stát. Salazare! Poznání ho zasáhlo jako blesk. Vyskočil na nohy. „To je ono! Že, Albusi? To jsi měl na mysli," skoro vykřikl. „Ty myslíš, že to půjde obrátit! Ach-" zarazil se. Uvědomil si, že se chová jako, jako... nebelvír? Měl by se rozhodně uklidnit. To se však lehce řeklo, hůř dělalo. Vidina možného úniku z Voldemortových pout, které byly tak pevně omotány okolo jeho duše, byla prostě příliš úžasná, než aby ji přijal se stoickým klidem.

 

      Lucius s Narcisou vzhlédli a výraz jejich tváří napovídal, že nemají ani tušení, co se děje. Byla to Cissa, která se dožadovala vysvětlení: „Mohli byste nám, laskavě," neodpustila si trochu uštěpačný tón, jako by ji to slovo pálilo na jazyku, „prozradit, co jste zjistili? Nikdy jsem nebyla moc zběhlá v latině a u překladu vidím jen minimální rozdíl." Lucius jen přikývl. Musel být opravdu velmi vyčerpaný, když nechal mluvit svou ženu. Na rozdíl od ní byl vynikající latinář, dokonce sám vytvořil několik zaklínadel.

 

      Severus se znovu posadil a rukou si prohrábl vlasy, přemýšlel, kde začít. Předběhl jej ředitel.

 

      „Voldemort, ve své samolibosti, udělal chybu. Nehodlám zjišťovat, jestli to bylo úmyslné, nebo ne, to v tuto chvíli není podstatné. Co však podstatné je - domnívám se, ne, jsem o tom přesvědčen - že kouzlo spojené s Temným znamením je možné zvrátit. Nerad bych předbíhal událostem, ale jsem si téměř jist, že zmizí i ta ohavná kresba na vašich rukou." Hovořil vážně, ale do hlasu se mu vkrádalo upřímné potěšení. „Podle mne bychom měli začít s obracením od začátku."

 

      „Obrátit od začátku?" poněkud nechápavě kroutila hlavou Narcisa. „Nezlobte se, Albusi, ale to nedává smysl. A stále ještě nevidím ten rozdíl," řekla, sklonila hlavu na stranu a hleděla zmateně na ředitele.

 

      „Ano, ano, ten rozdíl," říkal si, spíš pro sebe, starý profesor. Chvíli si na dal čas a pak pokračoval: „Takže, jak víte, Riddle použil dvě různé formule. Abych byl přesný, tak stejnou formuli, ale zaměnil jedno slovo. Universum na jedné, sto na druhé straně. Svět versus země, nebo," udělal dramatickou pauzu, aby si vychutnal jejich očekávání, „vesmír a stát."

 

      Severus si pro sebe přikývl, jeho domněnka se potvrdila. Luciusova reakce byla hlasitější: „Ano, už to chápu!" zvolal a, teď už tišeji, pokračoval. „Zatímco dřív používal vesmír, tedy nekonečno, později si vystačil se zemí, státem, tedy něčím skutečným. Je to tak?" žádal ještě potvrzení svých slov.

 

      „Ano, je to tak. A zatímco je v podstatě nemožné změnit abstraktní nekonečno, je úplně jednoduché změnit zemi, nebo stát. Bude snadné obrátit kouzlo, nevyžádá si to více než pár hodin mého úsilí. Co však bude těžší a bez čeho se neobejdeme, protože kouzlo by nefungovalo, je změna státu," objasňoval Brumbál.

 

      „Tak můžeme navštívit naši vilu v Toskánsku," nabízela Narcisa.

     

      „Obávám se, že to není ta změna, kterou jsem měl na mysli." Brumbál se na ni vlídně usmál. Poposedl na své židli blíž ke stolu, opřel se o něj lokty a bradu si podepřel propletenými prsty. Svůj pohled obrátil na Severuse.

 

      „Severusi, novinky?" Tato zdánlivě nesmyslná otázka měla hluboký význam.

 

      „Ne, Albusi, ale jestli na tom trváš, půjdu ihned zjistit více." Snape to řekl tak lhostejně a nezúčastněně, jak jen mohl, pečlivě volil slova.

 

      „Prosím," odvětil ředitel a rukou pokynul ke dveřím. Severus vstal a odešel.

 

      „A my se budeme dál věnovat tomu kouzlu, co říkáte?" pohledem přeskočil z muže před sebou na ženu a zpět. V Malfoyových očích viděl otázku. „Nějaké dotazy?" slitoval se.

 

      „Jen jeden. Proč je jeho znamení ´mrtvé´, zatímco moje hoří, a co znamenají ty pásky?" vyslovil Malfoy to, co ho nesmírně zajímalo.

 

***

 

      Severus se hnal chodbou zpět k Harrymu. Hlavou mu běžela jediná myšlenka - bude volný, Albus to slíbil.

 

***

 

      „Co vlastně říkala Petúnie, když si ji odváděl pryč?" zajímal se Sirius. Doteď na to nebyl čas, pomáhali, kde bylo třeba.

 

      „Raději to ani nechtěj vědět," zašeptal Remus a mimoděk sevřel ruce v pěsti.

 

      „Já to ale chci vědět, Reme," vedl si Sirius dál svou, zatímco vzal Harryho za zápěstí a kontroloval tep.

 

      „Podívej," začal Remus a na chvíli se odmlčel, aby našel vhodná slova, „musí ti stačit, když řeknu, že to, co řekla v Surrey, a za co jsem ji udeřil, byl slabý odvar."

 

     „To to bylo až tak zlé?" zeptal se zaraženě druhý muž a zakouzlil Tempus, aby věděli, jestli už není čas na vyživovací lektvar.

 

      „Ani nevíš, jak moc jsem se musel ovládat. Nakonec jsem ji znovu umlčel," dokončil s povzdechem bývalý vlkodlak. Před další Siriusovou zvídavostí ho zachránil zvuk otevíraných dveří.

 

      Než se na příchozího stačili otočit, proletěla kolem nich tmavá šmouha a zakotvila u Harryho.

 

      „Kdes byl takovou dobu?" dožadoval se Harryho kmotr.

 

      „U ředitele," konstatoval Snape, který už byl plně zaměstnán kontrolou stavu svého manžela a právě odměřoval dávku vyživovacího elixíru.

 

      „Upřesnit bys to nemohl? A než začneš plivat jed na všechny okolo, dovol, abych ti připomněl jisté věci, které se tady odehrály po odchodu té šaramantní a velmi temperamentní dámy," dodal ke své otázce Sirius s nepatrným pousmáním.

 

      Severus spolkl odpověď, která už se mu převalovala na jazyku a v duchu si povzdechl. Uvažoval, co mu může říct a došel k závěru, že nemusí tajit nic. Ani před jeho druhem. Koneckonců, věděl, že na ministerstvu už vyřídili všechny nezbytné formality potřebné k uzavření sňatku. Jediný, kdo o tom nevěděl, byl Harry, ani to mu nestačili říct. Byli pohlceni probíhajícími událostmi.

 

      „Přišli Malfoyovi," odmlčel se, čekal nějakou reakci, když se ale ani jeden z mužů k ničemu neměl, pokračoval. „Chtěli mluvit s Harrym, ale nedovolili jsme to a ani neví nic o jeho stavu," dodal rychle, když viděl, jak se Sirius nadechuje k protestu. „Místo toho jsme jejich přítomnost využili k tomu, abychom porovnali rituály při přijímání nových členů mezi Voldemortovy věrné služebníky." V hlase mu zazněla ironie, ale také odpor. „Nebyla to zbytečná práce. Brumbál si myslí, že našel způsob, jak odstranit Temné znamení a zrušit tak Voldemortův vliv na mě."

 

      „Cože?"

 

      „Jak?"

 

      „Zjistili jsme jisté nesrovnalosti ve formuli, kterou vytvářel a aktivoval znamení. Pokud se Albusovi podaří ji přetvořit, pak už Voldemort nebude moci odsávat moji sílu a magii a používat ji proti Harrymu. A zmizí to i z mé ruky."

 

      Oba muži na něj nevěřícně zírali s otevřenými ústy - typicky nebelvírská neschopnost ovládat se, neodpustil si Severus v duchu.

 

      „To ale znamená..." začal rozvážně Remus, Severus měl vždycky dojem, že je ze slavné čtyřky ten nejdůvtipnější. „Ty budeš volný!"

 

      „Ano."

 

      „Zmizí i..." pohledem sjel na předloktí muže před sebou.

 

      „Ano."

 

      „Řekl bych, že je to skvělá zpráva, ne?" ujišťoval se Lupin a po tváři se mu začal rozlévat široký úsměv.

 

      „Ano." Severus si začínal připadat jako ohraná gramofonová deska - jednou to přirovnání použil Harry a on si myslel, že je to nesmysl - jak by se někdo mohl cítil jako věc? Harry mu to neuměl vysvětlit a on to pochopil právě teď.

 

      „Kde je problém?" zeptal se Black.

 

      Asi nebude tak nechápavý, pomyslel si Severus a nahlas řekl: „Potřebujeme vzbudit Harryho."

 

      „Aha," reagoval Sirius a vyznělo to trochu hloupě.

 

      „Žádná změna, ani se nepohnul," hlásil Remus, „i když teď se opravdu zdá být uvolněnější," dodal, když pozorně pohlédl na mladíka ležícího na posteli a připomněl si jejich předchozí debatu. Nenápadně mrknul na svého přítele a vyměnili si vědoucí pousmání. Severus Snape byl možná zmijozel, ale oni dva už znali jeho i Harryho příliš dlouho, než aby jim zůstala jejich vzájemná náklonnost skrytá.

 

 

Přehled komentářů

Nádhera

(Mariana, 8. 3. 2009 10:36)

Řeknu ti, Soraki, to je žůžo, že nemusím na další a další kapitoly čekat, že tu tak hezky přede mnou čekají, až se k nim dostanu. :-) Chválím ti pergameny, moc hezké oživení. A ta latina - teda, to ti muselo dát práci! Ale dává to všechno úžasný smysl. Jinak skvělé, že se věnuješ i Removi se Siriem, podobně jako tomu bylo v originále. Jejich rozmluvy jsou zábavné. Tak snad se to Brumbálovi povede... A snad nebude Harry spát dlouho...

 

...

(Lucy, 31. 12. 2008 19:44)

posuny charakterov mi vobec nevadia, naopak myslím si, že tu prospejú a že aj v KM mala autorka na mysli niečo podobné. A tiež ma napadá otázka, či použiješ kameň srdca na prebudenie.zaujímalo by ma, že prečo neberieš do úvahy tú 77 kapitolu, predpokladám že kvoli vztahu Severus a Sirius, ale možno si aj trochu odľahčila tým, že Harryho stav nie je až taký vážny. No veď uvidím, idem ďalej

 

skvelé

(Jimmi, 30. 11. 2008 15:09)

Skvelé, viac nemám čo dodať.

 

skvělé

(ivik.bublik, 10. 10. 2008 5:51)

úžasný, jdu na další :)

 

jeeee

(rossy, 9. 10. 2008 19:47)

žužovni,prostě suproví-honem další

 

Skvěle

(Kys, 9. 10. 2008 17:57)

Já žádné výrazné posuny nevidím. Malfoovi se posunuli vcelku logicky. Jsem zvědavá jak vzbudíš Harryho. Jdu číst dál, dnes bude rodina bez večeře

 

Rozplynula jsem se....

(Hatifnatif, 9. 10. 2008 0:19)

.....radostí, že pokračování je tak brzy. Je to úžasné a posuny v charakterech? No a co, nejsou to tak velké odklony a po prožitém se dají i pochopit/omluvit :-D
Už se moc a moc těším na další pokračování - jako J. máš dar končit v nejlepším, nejlépe ještě s narážkou na věci příští - i ty filutko :-D

Díky moc, tvá fantazie se mi líbí

:o)

(Lusja, 8. 10. 2008 22:15)

Ahoj Soraki, moc děkuji za Tvůj meil, právě sem přifrčela z práce a přelouskala obě kapitoly na jednou, sice sem tu první už měla přečtenou, ale co, opakování je matkou moudrosti, že?

Skvěle se to čte, rozdíly v charakteru mi vůbec nevadí, protože to má své vlastní kouzlo a tvoje fantazie v pokračování KM je úžasná.

Moc se budu těšit na další kapitolu

A děkuji za zpříjemnění dnešního, pro mě hodně vyčerpávajícího, dne. :o)

 

soraki

(Berninka, 8. 10. 2008 20:41)

to sina tom ještě dobře, mě nechtěli taky zezačátku vůbec komentovat až jsem se dostala k vyhrožování, že další kapitolku nedodam dokud s komentami nezačnou.
Jinak nádherná kapitolka už jsem jí hodila i na moji stránku.

 

Wuuu!!Úžasné!!^^

(Sisa, 8. 10. 2008 18:02)

WOW!!Soraki,to bolo neskutočne úžasné*rozplýva sa* Ja som tu nadšením výskala,keď som si všimla druhý diel:D Susedia si musia myslieť,že niesom normálna-.-"..ale čo už..a teraz tu sedím,škerím sa ako mesiačik na hnoji a píšem ti aké je to úžasne dokonalé:D..a inak nic originalne nevypotím takaspoň dodám,že sa teším na další diel^^ ten dúfam bude čoskoro:)

 

Krása!

(Fanthasia , 8. 10. 2008 17:42)

Veľmi si ma potešila svojou kapitolkou. Nevedela som sa dočkať kedy bude, lebo už naozaj nemám čo čítať xD bola krásna a mne sa veľmi páčila. Akurát si kladiem jednu otázku. Zahrnieš do kapitoliek aj Kamen srdce tak ako to urobila Joshepine v 77. kapitole alebo Harryho prebudíš inak? :D ale nechám sa prekvapiť, v každom prípade uužasná kapča!

 

Super!

(Norsi, 8. 10. 2008 17:04)

Soraki,ani si nedovedeš představit,jakou jsem měla radost,když jsem si přečetla mail od tebe.Já to věděla,já to prostě věděla,že tě nakonec přesvědčíme!:D Teď už je jen otázka času,kdy zkusíš napsat něco svýho a pak.. :D Mam takovou radost! Krásná kapitola,vážně. Sice už jsem si taky všimla rozdílu u charakteru některých postav,ale to vůbec nevadí.Už se třesu na další kapču:D Je mi ctí dát na tyto stránky 1.komentář:)

10.11.2010 11:10:17
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one