avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

7. O samotě


Severus se právě pokoušel vzpamatoval z malátného polobezvědomí, ve kterém se nacházel po Brumbálově kouzle, když se do pracovny začal kdosi dost neodbytně dobývat. Brumbál odstranil kouzelnou ochranu, kterou byly zajištěné dveře, a dovnitř se vřítil Black s Lupinem v patách. Už chtěli něco říct, když spatřili Luciuse ležet na pohovce.

„On je mrt- “ napadlo jako první Blacka.

„Ne,“ odvětil klidně Brumbál, „pracovali jsme na odstranění znamení. Je jen vyčerpaný.“

„Škoda,“ ušklíbl se Sirius zklamaně.

„To je teď vedlejší,“ řekl nervózně Lupin, „shání vás Poppy.“

Víc nebylo třeba říkat, oba, ředitel i Snape, pochopili o koho jde. Severus se rázem vzchopil a hnali se k východu.

Po cestě chodbami si Severus vytáhl z jedné z četných kapes hábitu lektvar a vlil si jej do krku. Byl to jeden z jeho vlastních receptů, o které se odmítal podělit. Nikdo nevěděl, na co přesně je, nebo jak se jmenuje, ale když bylo potřeba a on jim ho dal, nikdo neměl o jeho účincích pochybnosti.

Tak rychle, jak jen dokázali, se přesunuli k Harryho pokoji.

Nicméně to, co říkala ošetřovatelka, nemohl Severus zkrátka akceptovat. Rozčílila jej do té míry, že ji vyhodil, je všechny, včetně ředitele.

Nikdo, nikdo, neměl právo říkat o Harrym takové věci. Severus věděl, že je silný.

A tak s ním zůstal sám.

Přeměnil jedno křeslo na postel, přirazil ji k Harryho a pak je spojil v jednu. Sundal si hábit a jen v kalhotách a košili si lehl vedle Harryho. Jak tak ležel na boku, hlavu podepřenou rukou, pozoroval Harryho tvář. Druhou rukou hladil jeho vlasy, znovu uzavřenou jizvu, obličej, krk. Jeho ruka klouzala po hrudi toho neuvěřitelně přitažlivého mladíka. Srdce mu sevřela úzkost – co když se nevzbudí?- žaludek se mu zauzloval. To se nesmí stát!

„Harry, kdybys tak věděl...“ řekl tak tiše, že se sotva slyšel.

„Kdybych tak mohl...“ pokračoval stejně tichým hlasem.

„Kdybych jen věděl, jak...“ uvědomoval si, že plácá nesmysly, ale jeho mysl byla prázdná, zato jeho srdce přetékalo city a on si s nimi nevěděl rady. Nikdy předtím nic tak intenzivního, nepředstavitelně krásného, a zároveň bolestivého, necítil.

„Miluji tě,“ zašeptaly jeho rty vřelé vyznání. Kdysi mu ta slova připadla směšná a hloupá, ale teď? Vyklouzla mu ze rtů dřív, než se nad nimi mohl pozastavit.

„Miluji tě,“ řekl znovu, hlasitěji a tentokrát si je vychutnal na jazyku. Ta slova začínala úsměvem a končila polibkem (jen si řekněte: I love you!). V hrudi pocítil nesmírnou úlevu a jako by z něj spadly okovy, o kterých dosud věděl jen napůl. A kdyby jej nesužovaly obavy o Harryho, byl by se teď cítil víc než šťastný. Hráz tajených citů se protrhla, odplavila nejistotu a zahořklost a naplnila ho hřejivým teplem. Láskyplným pohledem spočinul na obličeji svého manžela a pozoroval ho.

A vydržel by ho pozorovat do nekonečna, kdyby si nevšiml slzy, která vyklouzla z pod zavřených víček a kreslila slanou cestičku skrz bledou mladíkovu tvář, až dopadla na polštář. A za ní následovala další a další. Severus neměl slzy rád, ale v tento okamžik to bylo znamení, že Harry ještě není ztracen a že ho vnímá. Vytáhl z pod košile kámen srdce a na chvíli se zamyslel.

* * * * *

Harry byl ztracený. Severusův hlas zmizel a on propadal depresi, panice a zoufalství. Nevěděl, jestli jde rovně, nebo v kruhu, začínal být dezorientovaný, protože byl tak moc unavený. Nejasně si byl vědom toho, že měl jít podle jedné z těch čar, ale už si nepamatoval které. Byla mu zima, byl sám, vyděšený a vystrašený. Kolem samé stíny, nic víc. I havrani uletěli. Nehněval se na ně, ale...

A znenadání se odnikud a zároveň odevšad ozvalo: „Harry, kdybys tak věděl...“

„Severusi! Vrátil ses!“ Harryho srdce poskočilo a začalo bít rychleji, mysl pookřála.

„Kdybych tak mohl...“

„Ty můžeš, co budeš chtít, jen nepřestávej mluvit!“ prosebně volal Harry a rozhlížel se kolem dokola, hledal východ z toho bezútěšného světa nevědomí.

„Kdybych jen věděl, jak...“

„Ty na něco přijdeš, Severusi, věřím ti!“ nepřestával volat Harry.

„Miluji tě,“ zašumělo kolem.

„Nerozuměl jsem ti, cos říkal?“ dožadoval se Harry toho hlasu, který mu dával tolik síly a naděje.

„Miluji tě,“ ozývalo se všude kolem Harryho, odráželo se od neviditelných bariér a vracelo se zpět k němu, dokud jej ta slova nezahalila od hlavy k patě.

„Severusi!“ Harry nedokázal zadržet slzy a poprvé v životě plakal. Ale nebyl to smutný pláč, plakal štěstím. A ani se nenamáhal otíráním těch slaných kapek z tváří.

„Já miluji tebe,“ hlesl tiše a jen nepatrný vzdech vrátil se mu ozvěnou.

* * * * *

Severus přeskakoval pohledem mezi Harryho tváří a kamenem srdce na své dlani a přemýšlel, co dělat. Harry před ním ležel jako mrtvý a na dlani mu „žilo“ jeho srdce.

Zcela intuitivně položil kámen na Harryho srdce a vyčkával. Nestalo se téměř nic. Jen kámen pulzoval v rychlejším tempu. Automaticky nahmatal manželův tep – byl shodný s kamenem. Ale Harry se neprobouzel.

Severus se převalil na záda, ukazováčkem si poklepával po bradě, druhou hladil vlasy svého muže, a přemýšlel. Na čele se mu objevila hluboká vráska. Mistr lektvarů a jeden z nejmocnějších kouzelníků své doby byl bezradný.

* * * * *

Venku byla tma, slunce už dávno zapadlo, jen měsíc osvětloval tichou krajinu okolo bradavického hradu. Kdo by se ale pozorně zahleděl k jezeru, spatřil by dvě postavy, které seděly na jeho břehu a opíraly se jedna o druhou.

„Myslíš, že to zvládne, Remusi?“ ptal se šeptem Sirius.

„Nesmíme přestat věřit.“

„Ale je to tak těžké, Reme.“

„Zvládl spoustu věcí, Siriusi. Nebyl si tady, neviděl si ho. On je...“

„Neobyčejný,“ dokončil Sirius za něj. „Já vím, ale trhá mě to uvnitř na kousky, když ho tam vidím jen tak ležet. Je tak bledý a...“

„Netrap se tím, Severus to zvládne.“

„Jak to myslíš?“ divil se Harryho kmotr.

„Merline! Jak jsem mohl zapomenout!“ A než se stačil Sirius vzpamatovat, ležel v trávě, jak se jeho opora bez varování zvedla. Vyskočil rovnýma nohama, ale Remus už byl skoro uvnitř hradu. Rozběhl se za ním.

Remus letěl jako splašený. Musel mluvit s ředitelem. „Pan Severus musí pana Harryho vzbudit, pane. Pan Harry potřebuje svého manžela.“ Jak na to mohl zapomenout? V duchu se pojmenovával nelichotivými jmény. Byl tak rozjetý, že málem Brumbála porazil na zem.

„Albusi, mám něco důležitého...“ lapal po dechu.

„Já vím,“ řekl ustaraně Brumbál, „Popovídal jsem si s Dobbym. Ale zdá se, že nemůžeme nijak pomoci.“

„Ale proč ne?“

„Co se děje?“ ptal se udýchaně Sirius, který právě doběhl.

„Pojďte za mnou,“ vyzval je ředitel a zamířil do malé místnosti u Velké síně, která byla letošního roku svědkem mnoha neobyčejných událostí.

„Víte,“ začal pomalu Brumbál, „skřítci mají své vlastní legendy. Bohužel, nenašel se zatím žádný kouzelník, snad kromě slečny Grangerové, který by jim věnoval více pozornosti než rozkazů, a který by jejich moudrosti sepsal.“ Odmlčel se a pak vážně pokračoval: „Měl jsem už jednou to štěstí, že jsem slyšel skřítky, přesněji Dobbyho, mluvit o Harrym jako o Tom-který-kráčí-sám. Nedávalo to smysl, ale teď je to jasné. Skřítci mnohem dříve, než se tak stalo, věděli, že je Harry král. Jak? To se můžeme jen dohadovat. Nicméně, před chvílí jsem mluvil s Dobbym znovu a on má slova nevyvrátil.“ Brumbál se zadíval do plamenů v krbu a stíny plamenů tančily po jeho unavené tváři.

„Podle Dobbyho je Harry ztracen v nevědomí a kráčí sám, protože ho Moudrost, tedy havrani, opustili. Nemůže najít cestu ven. Ne sám.“

„Tak mu pomůžeme!“ přerušil ředitele Sirius.

„Ano! Můžeme přeci hledat v knihách, starých svitcích...“ přidal se Remus.

„Ne!“ umlčel je Brumbál stroze. Očima přejel z jednoho na druhého.

Díval se na ně, jakoby nevěděl, jak říci slova, která musela být vyřčena: „Musí to udělat Severus. Je jediný, kdo to dokáže.“

Siriuse popadl záchvat hysterického smíchu, který mu ale zmrznul ne tváři, když pochopil, že si Brumbál nedělá legraci: „To nemůžeš myslet vážně? Jak? Lektvar? Kouzlo?“

Brumbál jen zavrtěl hlavou: „Já nevím,“ přiznal tiše. „Ale myslím si, že to bude mít něco společného s tím největším kouzlem na světe.“

V očích jeho společníků byla patrná zvědavá otázka.

„Láska, moji milí, láska,“ řekl a moudře pokýval hlavou.

* * * * *

Severuse vzbudila z velice krásného snu lákavá vůně. Otevřel oči a zmateně se rozhlížel kolem. Á ano, je s Harrym... v posteli!? Zarazil se a prudce posadil. Spali spolu v posteli již po několik měsíců, ale ten sen! Podíval se na Harryho, který stále jen ležel a spal. Tohle není ten sen, že? Zachmuřil se a otočil za vůní – čerstvá káva.

Na malém stolečku bylo prostřeno k snídani. Neochotně vstal, aby se najedl a jeho žaludek rozhodně neprotestoval, jen si spokojeně předl.

Dnes je pátek, pomyslel si. Dnes měla být naše první schůzka. Hořce se pousmál. V pondělí měl na chviličku takový příjemný pocit, že by se snad jeho život mohl změnit. A dnes... sedí a snídá u stolu zase sám. Neuvědomil si, jak moc mu Harryho společnost schází. Bylo to horší než o Vánocích, horší, než během únosu do Zimních zemí, bylo to horší, protože tu byl a zároveň nebyl. A on s tím nemohl nic udělat, protože nevěděl jak.

Jeho zmatené a chmurné myšlenky přerušila sova. Seděla na parapetu a svým zobáčkem klovala do okna. Severus jí otevřel a ona si sedla na opěrku jeho židle a ukázkově nastavila nožku, aby jí mohl odvázat dopis a malý balíček. Vděčně přijala trochu vody a kousek opečeného párečku a odletěla pryč.

Snape se posadil zpět k nedojedené snídani, strčil si do úst další kousek croassantu a v ruce převrátil obálku s dopisem. Bylo na ní razítko z ministerstva. Rozlomil pečeť a začetl se do pergamenu.
pergamen 3a.jpg

Snape hodil zamračeným pohledem po nevelkém balíčku na stole. Stálo ho nemalé úsilí, a dokonce bylo za potřebí Brumbálovy intervence, aby tu byl tak rychle. Obočí se mu stáhlo do linky, jak usilovně přemýšlel, co teď s ním. Za oknem se objevila další sova. Tentokrát z Briarwood Hall. I ona nesla balíček s dopisem. Severus ji pohladil po křídlech, odlehčil od břemene, které nesla, a dal jí velký kus slaniny.

 

Rychle očima přejel po krátkém vzkazu od své sestry a na rtech se mu objevil slabý úsměv.

pergamen 4.jpg

Svou sestru měl opravdu rád. Byla moc milá. Věděla o Harryho stavu, stavila se tu v úterý, aby se ujistila, že jsou v pořádku. Alrik byl v tu dobu na cestě do Zimních krajů, aby zkontroloval svou rodinu. Byla velice smutná ze stavu, ve kterém se Harry nacházel a nabídla mu, že se pokusí něco najít v rodinné knihovně. Byl jí vděčný. I teď mu její vzkaz pozvedl náladu a on dostal bláznivý nápad, za který by se nemusel stydět ani nebelvír.

 

Omluvným pohledem pohladil svého muže - musí zařídit tolik věcí... sebral oba balíčky, dopisy zastrčil do kapsy u kalhot a vykročil z pokoje.

 

Nechal za sebou jen malého skřítka vyzbrojeného velkou vařechou a skřítčími kouzly.

 

Neměl času nazbyt.

 

* * * * *

 

Nejdříve musí za Brumbálem, pak za Pomfreyovou, do kuchyně, za Blackem, do bytu. Stop! Za Siriusem? Proč? pozastavil se. Ne, Siriuse nepotřebuje.

 

Mířil za ředitelem. Potřeboval od něj povolení, že si může vzít Harryho domů. Ten pokoj je sice hezký, ale doma je doma. A Pomfreyová ho nebude chtít pustit, chce ho mít co nejblíž ošetřovně a svému dohledu. To je ten důvod, proč potřebuje Brumbála. Mohl by se s ní hádat sám, ale nemá čas.

 

Jakmile Brumbálovi vyložil svůj plán, okamžitě v něm získal svého spojence. Společně přemluvili madam Pomfreyovou, která nakonec, ač velice nerada, souhlasila.  Pak zamířil do kuchyně, promluvil se skřítky, nechal tam oba balíčky a konečně se vrátil do svých pokojů. Doma na čekaly ještě dvě zásilky, obě s průvodním dopisem z ministerstva o ´nezávadnosti´ jejich obsahu. Zřejmě dorazily do síně a byly přeposlány do sklepení. Odeslal je do kuchyně.

 

V ložnici nakoukl do Harryho skříně a vyndal z něj černé kožené nohavice, tmavě zelenou košili se stříbrným lemováním a rozhalenkou a kabátec, který mu daroval na Valentýna.

 

Sám se po koupeli oblékl do stejných kalhot i košile, jen v černé barvě, a kabátec z dračích šupin si zatím položil na postel. Přehodil přes sebe hábit, dal si lehký oběd a vrátil se do kuchyně.

 

 

 

Přehled komentářů

Aha,

(Mariana, 8. 3. 2009 12:33)

tak ještě ne poslední... Tím lépe. :-) A zase mě tak napínáš... Takže Severus něco chystá, hmmm... Tahle kapitolka teda zase byla něco. Hezky citlivá. Teda, já se Harrymu nedivím, že se mu tak líbí Severusův hlas...

Pochvala

(Jimmi, 30. 11. 2008 15:54)

Čím ďalej, tým lepšie.

Pochvala

(snarry, 18. 10. 2008 23:37)

Moc se mi pokračování líbí a těším se co bude dál.

Teda mno to je festbe super!

(Sisa, 18. 10. 2008 22:52)

jeeej soraki to bolo skvelé!úplne úžasné,peckové,bombové a čo ja viem aké ešte.Len ak ho nezobudíš tak mám dojem,že bude velmo velmo zle s tebou!!Na diaľku ta uhryznem!!Len Harryho pekne zobuď^^
P.S.:Díky za venovanie,ja si to moc cením!:))

Děvčata:D

(Norsi, 18. 10. 2008 22:42)

Proboha prosím,už žádný další vraždící návrhy, Soraki to pak vezme jako -Vaše přání,je mi rozkazem!- Jako u Kys! :D

Kiš kiš :-P

(Sargo, 18. 10. 2008 22:22)

A já to vim... a nepovim... jak to dopadne :-D
No dobrá, už mlčí, za chvíli už to Soraki bude mít.
Pokračování psát nebudu, jsme teď až po uši v dalším díle Krásky a Smrtijeda :-)

Pokracko?

(Lucia, 18. 10. 2008 20:41)

Super! Tak konečne niečo aj ked to nie je josephine.... Kedy plánuješ zobudit Harryho?

...............

(Berninka, 18. 10. 2008 20:03)

Nádhera, chudák Severus, ale aspoň už ví, že ho tak nějak Harry slyší

Napsat pokračování?

(Sargo, 18. 10. 2008 14:06)

Když mi někdo vymyslíte, jak zatočit s Voldíkem, tak proč ne. :-D

To snad ne:D

(Norsi, 17. 10. 2008 22:20)

Šmarja to máte takový vraždící představy? A co takhle Romeo a Julie? Nebo takovej Hamlet... :D

KYS a SARGO

(soraki, 17. 10. 2008 22:09)

dvě masochistky - co s nima mám udělat?
Kys, ty si pořiď novou image :-D
A Sargo, ty bys to mohla napsat sama, co říkáš?

a zase ten kód- ty stránky si mě nějak oblíbily :-D 49699

Návrh na pokračování O:-)

(Sargo, 17. 10. 2008 21:59)

Soraki, nech umřít všechny mudly, bude to fascinující drsný svět založený na magii, zcela nový... :-D A Voldík může puknout vzteky, až uvidí, jak se chlapci mají rádi. :-D

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

(KYS, 17. 10. 2008 21:03)

To mi nemůžeš udělat!!! Krom toho bych musela začít nosit na spřátelené stránky paruku a černé brýle:-D

P.S. 91019

Snad neee!!!

(Kys, 17. 10. 2008 20:10)

Tak mi napadlo, že je snad chceš zabít oba. Kdyby se Severus nějak pokusil dostat za Harrym tak by tam mohli zabloudit (zarandit) oba. To bys nám neudělala, že ne !!!

Ahoj,

(Aja, 17. 10. 2008 19:05)

jsem napnutá jak určitě všechny tady. Jaká bude večeře? Jakým trikem se Harry probere? Soraki opět děkuji za pěkné čtení.

rande???

(Beruška, 17. 10. 2008 18:32)

tak a už už probudit, nebo se probudí při rande, no nevím jak by se chtěli procházet ři měsíčku když není vzhůru :-* jen tak dál

Skvělé!

(A-SISI, 17. 10. 2008 17:14)

Skvělé, vážně skvělé. Bylo to no...romantické, jinak to fakt říct nejde. :-) A ta romantika může klidně pokračovat... :-)) nenech se rušit.

Děkuji

(Kys, 17. 10. 2008 17:01)

Krásná kapitola. Viď, že ještě zabiješ Voldemorta, než skončíš, prosím...

hi :)

(ivik.bublik, 17. 10. 2008 16:18)

jéé bude rande... to bude zajímavé :)) bylo to úžasné!!!!

Teda...:)

(Norsi, 17. 10. 2008 16:15)

No...já nějak nevím, co napsat. Moment, musím to rozdýchat....uf...tak. S každou tvou kapitolou jsem fascinovaná víc a víc, Soraki:) Opravdu to chceš skončit? Mám si kleknout? :-D

Krááásne....

(Saskya, 17. 10. 2008 15:08)

a som neustále hrozivo napnutá.... jaaaj, som zvedavá ako presne ho nakoniec prebudí... už sa teším na to I love s očí do očí xDD.... juuu, neviem sa dočkať.... jejda, oni sú takííí rozkošní :-)))

Eh...

(Niki , 17. 10. 2008 13:01)

Pěkné, moc pěkné, ale místo toho, abych si trochu vydechla, tak jsem ještě víc napnutá !!!! :-)) Nevím, jestli se mám nad každou novou kapitolou radovat, nebo smutnit, že to za chvíli skončí:-( Díky, za kapitolu i za věnování :-))

brečím

(Mak, 17. 10. 2008 12:55)

Já jsem brečela stejně jako Harry, když to severus řekl a konečně si to uvědomil!!!:´( Ach jo, to bylo tak hezké...Soraki, jsi skvělá. Doufám, že si užješ svůj volný víkend a načerpáš nové síly! A tenhle romantický náznak ne konci, jeva jak já se nemůžu dočkat další kapitoly!!!!!

Velkoúžasnolepé....

(Hatifnatif, 17. 10. 2008 12:48)

...opravdu.....škoda jen, že Severusovi nikdo neřekl, že i na lidi v "kómatu" se má mluvit a to furt.....ale však on to vyřeší, určitě.
Soraki, díky moc, je to strašně pěkné a pomáhá to zahánět podzimní chmury - tedy stále doufám, že to dopadne dobře :-D

 

10.11.2010 12:04:11
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one