avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

8. kapitola Před půlnocí

8. Před půlnocí

 

Těsně po večerce se Severus vrátil do Harryho pokoje a vzal jej krbem, který pro tuto příležitost Brumbál propojil se jejich bytem, domů.

 

Pomoci mu z nemocničního pyžama se neukázalo jako úplně nejlepší nápad. To, co se mu zatím jen neurčitě zjevovalo v jeho nesmírně bouřlivých snech, se před ním nyní plně odhalilo. Pohledem laskal a ochutnával dokonalé tělo svého manžela. Nemohl od něj odtrhnout svůj zrak. Tak moc po něm toužil.

 

Ztěžka potlačil své vzrušení a s ještě větším sebezapřením se donutil Harryho převléci do vybraných šatů.

 

Napůl posadil a napůl položil Harryho na sofa, které vzniklo přeměřením jednoho křesla  před krbem, a odešel.

 

Připadal si jako blázen a kdyby jej někdo pozoroval, určitě by si to o něm myslel. Stál před dveřmi do svého bytu a byl nervózní jako nějaký studentík. Ačkoliv, jak on mohl vědět, jak se cítí nějaký student před prvním rande, když tohle bylo jeho první rande? Nervózně si uhladil vlasy a zaklepal. Samozřejmě, že nečekal na pozvání, nebo že by mu snad někdo otevřel, takže vstoupil sám.

 

„Ahoj Harry, jsi připravený?" ptal se, zatímco přecházel pokojem ke gauči, na kterém Harry ležel. „Něco jsem ti přinesl, doufám, že je máš rád." Usmál se a položil na stolek obří balení čokoládových žabek, které Harry upřímně zbožňoval.

 

„Mám pro tebe překvapení. Půjdeme?" A aniž by čekal na odpověď, zahalil Harryho do jeho neviditelného pláště a vyšel s ním na chodbu. Připadal si směšně. Nesl neviditelného manžela přes celý hrad; držel ho v náručí, nechtěl ani použít kouzlo, jen aby mohl cítit jeho tíhu a teplo na svých pažích. Ale to, že nikoho nepotkal, nebyla jen náhoda. Brumbál nějakým způsobem všechny přesvědčil, že dnes po večerce by bylo lepší zůstat v pokoji, nebo pomáhat na ošetřovně. A tak kráčel spoře osvětlenými chodbami do severního křídla.

 

„Tak, a jsme tady," řekl a uložil Harryho na jiné sofa a sundal z něj plášť. „Jak se ti tu líbí?" zeptal se a pokračoval: „Nachystal jsem to dnes odpoledne." A pohledem přejel po malé místnůstce na Astronomické věži. Tam, kde obvykle byly dalekohledy a stolky na kreslení hvězdných map, nebylo nic. Podlahu pokrýval huňatý koberec. Zdi byly zprůhledněny jedním velmi náročným kouzlem tak, aby skrz bylo vidět ven, ale ne obráceně. Severus dokonce vytvořil iluzi hořícího krbu kousek ode dveří. Uprostřed byl kulatý stolek a vedle ještě servírovací vozík.

 

„Nesmíme jít ven, ale říkal jsem si, že si to vynahradíme alespoň takhle." Přistoupil ke stolu, vzal dvě flétny, naplnil je zlatavým šampaňským Cattier Brut Millésimé ročník 1992, který mu poslala Diana z rodinného sklípku, a ozdobil je čerstvou jahodou.

 

„Na naši první schůzku!" pozvedl číši ke rtům, trochu upil a sklenici položil zpět na stolek. „Připravil jsem pro nás večeři. Jako předkrm se podávají japonské gratinované ústřice s bazalkovým sabayonem." Naservíroval je a v rámci možností si je vychutnával. Ústřice miloval. Hlavně tyhle japonské. Hned, jak jej v pondělí napadlo, že uvaří večeři, poprosil Brumbála o přímé spojení Bradavic s krbem jeho přítele Sonyho On-Kyo. Byl to jeden z výtečných japonských kouzelníků, kterým se podařilo profitovat na mudlech. Severus sice takové jednání úplně neschvaloval, ale po pravdě, mudlové jsou prostě naivní, když si myslí, že na těch feletonech, tevizích, autech a různých jiných přístrojích nejsou použita kouzla. A Japonsko v tuto dobu oplývá kouzelníky velkých jmen, která znají i mudlové. Sony a jeho bratr Panasonic jsou toho důkazem (promiňte, nemohla jsem si to odpustit :-)).

 

Takže, když žádal o povolení na ministerstvu, nebyli zrovna dvakrát vstřícní, že prý teď mají mnoho jiných starostí - ale ředitelova důrazná přímluva pomohla. Spojil se se Sonym ještě před večeří a požádal jej o Crassostrea gigas. Šťavnaté japonské ústřice, které jsou chuťově naprosto jedinečné a s bazalkou... Nepřekonatelná kombinace chutí a vůní. A vychutnal by si je ještě víc, kdyby byl Harry vzhůru. Ale on se probudí, samozřejmě! Severus byl o tom pevně přesvědčen.

 

Nicméně pokračoval v konverzaci. Vyprávěl Harrymu o hvězdách, které se začaly objevovat na noční obloze. O souhvězdích, přidával k dobru i řecké legendy a keltské mýty.

 

Ztlumil světlo a zapálil svícen na stole. Nandal na talíře platýze pečeného v růžích a celeru jako první chod. A pak telecí svíčkovou grilovanou s datlemi na mandlovém rizotu. Harryho plné talíře odkládal pod servírovací vozík a nepřestával mluvit. Před dezertem vytáhl z hábitu knihu básní od Pabla Nerudy: Sto milostných sonetů, sedl si k Harrymu a začal recitovat svým hlubokým sametovým hlasem, o kterém bezpečně věděl, že ho rozrušoval.

 

* * * * *

 

Harry se cítil bezmocný. Věděl, že stojí přímo před východem, ale nemohl jej nikde najít. Začínal z toho šílet. Měl podezření, že o to Voldemortovi šlo. Ten bastard musel vědět, že se Harry pokusí všechny zachránit. I mudly, a že nebude moci najít cestu zpět. Nenáviděl toho parchanta více než kdy jindy. Ničil mu život od samého začátku. Nejdříve mu vzal rodiče, pak svobodu, pasoval ho do role hrdiny. Dokonce krále! Díky němu neměl ani chvilku klidu. Donutil Popletala jednat nesmyslně a tím ho de facto oženil se Severusem - nenáviděným profesorem lektvarů. A když se Severusem konečně našli k sobě cestu, spustil jedno ohromně bezvadné kouzlo, díky kterému je teď... kde vlastně je?

 

Merline, ani to mu nedopřeje - aby věděl, kde je. Je nikde. A šílí z toho, a to taky bylo Voldemortovým cílem, že? Aby se zbláznil, aby se už neprobudil a zůstal uzamčený v ničem bez hranic. Paráda, kdo by si tohle nepřál?

 

A pak se vrátil Severus. Harry cítil, jak ho nese. Cítil jeho magii a slyšel ten uklidňující hlas. Naslouchal mu pečlivě a nechával ho, ať mu hladí duši. A pak ty paže kolem jeho těla zmizely, chtěl zase začít panikařit, ale hlas se vrátil: „Ahoj Harry, jsi připravený?"

 

„Na co, Severusi?" ptal se překvapený Harry.

 

„Něco jsem ti přinesl, doufám, že je máš rád."

 

„Přinesl? Dárek? Mám narozeniny?" nechápal Harry.

 

„Mám pro tebe překvapení. Půjdeme?"

 

„Ale kam?" Harry vůbec neměl tušení, co se děje. Cítil jen dvě silné paže a pak byl zase někam unášen.

 

„Tak, a jsme tady."

 

„Ehm, kde?"

 

„Jak se ti tu líbí?"

 

„Severusi, co je to za hru, já nic nevidím, nemůžu se hýbat..."

 

„Nachystal jsem to dnes odpoledne."

 

Harry neměl slov, jen nevěřícně kroutil hlavou.

 

„Nesmíme jít ven, ale říkal jsem si, že si to vynahradíme alespoň takhle."

 

„Vynahradíme co?"

 

„Na naši první schůzku!"

 

„Ó Merline," zaúpěl Harry, „první normální věc v mém posraném životě a já jsem... Já vlastně nejsem!" zoufal si.

 

„Připravil jsem pro nás večeři." Harryho srdce zaplálo. „Jako předkrm se podávají japonské gratinované ústřice s bazalkovým sabayonem."

 

„Grati- co a s čím?" divil se Harry, znělo to tak exoticky. Severus s tím musel mít hodně práce. Harry si uvědomil, že Severusovi na něm opravdu velice záleží a to vyznání z předchozího ´rozhovoru´ dostalo mnohem hlubší význam. Nebylo to jen vyznání, byl to příslib nádherné společné budoucnosti. Přátelství, něhy, porozumění a lásky.

 

Kdybych jen byl při vědomí, rmoutil se Harry. Tak moc toužil svého muže obejmout a políbit. Přitisknout se a nechat se hýčkat těma teplýma něžnýma rukama.

 

A Severus nepřestával mluvit. Vyprávěl mu spoustu zajímavých věcí, o kterých Harry nic nevěděl a ani netušil. Vyprávěl mu o Orionovi a jeho psu Siriovi, jak se z nich staly hvězdy na nebi. O Valhalle, kde Odin shromažďuje největší válečníky. Mezi tím se zmínil o platýzi v růžích a telecí svíčkové s mandlemi. Všechno to znělo tak krásně a Harry si z celého srdce přál ochutnat. Severus dělal, jako kdyby byli na skutečné schůzce.

 

Po večeři si sedl k němu na sofa. Harry jej mohl takřka ´cítil´ vedle sebe, když uslyšel ten milovaný hlas, který začal recitovat básně. Harry se chvěl, Severus použil ´ten´ hlas, který mu zatemňoval smysly a podlamoval kolena. Hlas, kterým by jej dokázal přesvědčit úplně ke všemu. Hlas, který ho celého naplňoval nepokojem a touhou dotknout se ho.

 

* * * * *

 

Severus odrecitoval pár veršů, když se natáhl pro sklenici šampaňského a dezert - pravé mexické čokoládové pralinky s chilli.

 

„Harry, tyhle pralinky s chilli jsou něco úžasného. Objednal jsem je u jednoho obchodníka v Londýně, dováží je přímo z Mexika. Přišly dnes ráno. Jsou vynikající, měl bys jednu ochutnat. Napoprvé ti asi nezachutnají, ale na podruhé..." Vložil si mezi rty jednu z pralinek a nahnul se k ústům svého manžela, aby mu dal ´ochutnat´.

 

Ta blízkost Harryho rtů byla nesmírným pokušením - a on se chtěl nechat přemoci. Spolkl ten kousek čokolády a políbil Harryho rty. Jen letmo. A pak znovu, tentokrát naléhavěji. Jazykem oddělil rty od sebe a opatrně mezi ně vklouzl. Vtáhl Harryho spodní ret mezi své a jemně jej sál. Rukama si ho přitáhl k sobě tak těsně, že byli jako jeden. Kámen srdce, který měl Severus na krku, zaplál jasněji, jak do něj v pevném objetí proudilo teplo obou mužů. Nebyl nikdo, kdo by tomu byl svědkem, ale ničeho takového ani nebylo potřeba. Svou úlohu splnil. Ozvalo se tiché toužebné zasténání...

 

* * * * *

 

Verše skončily. Ale Severusův hlas se vrátil: „Harry, tyhle pralinky s chilli jsou něco úžasného. Objednal jsem je u jednoho obchodníka v Londýně, dováží je přímo z Mexika. Přišly dnes ráno. Jsou vynikající, měl bys jednu ochutnat. Napoprvé ti asi nezachutnají, ale na podruhé..."

 

Harry pocítil na svých rtech dotyk. TO je zvláštní, pomyslel si.

 

A pak, lehounký jako pírko, polibek. Harry procital. Něco... něco mu ukazovalo cestu.

 

A další, naléhavější polibek, takový, který krátí dech a bere soudnost. Zasténal. Před očima se mu pomalu zjevovala Severusova tvář.

 

* * * * *

 

Severus se zarazil, protože si byl jist, že on určitě nezasténal. Zadíval se na svou lásku a viděl, jak se mu chvějí víčka a pomalu, velice pomalu se otevírají. Jeho srdce nevědělo, co má dělat. Tlouklo tak zběsile, a zároveň přestávalo bít. Svět kolem se zastavil a přestal existovat. Pro teď byl jen Harry a on. Nikdo a nic jiného.

 

„Harry," hlesl neslyšně.

 

„Seve-" nedořekl Harry, protože byl znovu, velice něžně, políben.

 

„Harry, Harry," opakoval Severus pořád dokola, tiskl Harryho k sobě a v očích, které svítily jako dvě hvězdy, byla vidět úleva, radost, láska, i bolest a starost.

 

„Jak se cítíš?" ptal se starostlivě.

 

„Je mi těsno," řekl Harry chraplavě.

 

„Odpusť," řekl o poznání chladněji Snape a u srdce ho zabolelo.

 

„Ne, Severusi, to jen, žes mě málem umačkal," tišil jeho bolest už v zárodku Harry a slabě se usmíval. „Děkuji Ti, Severusi. Byla to nádherná schůzka."

 

„Takže ty si slyšel..."

 

„Ano. Tvůj hlas mi dával takovou sílu a naději..." Harry se musel nadechnout, aby mohl pokračovat. „Slyšel jsem úplně všechno, co jsi říkal ty." Sklopil zrak a zčervenal rozpaky. Severusovi teď určitě dojde, že slyšel i jeho vyznání...

 

„Aha," pronesl zcela nesnapeovsky Snape. "Pak si tedy slyšel i... ehm, no, to-"

 

„Taky tě miluju."

 

Ta věta zaplnila celý prostor kolem nich a když se dvě smaragdové oči zvedly a setkaly se s těmi černými, Severusovu mysl i srdce zalila vlna radosti a štěstí. Dívali se do očí toho druhého a v posvátném tichu byla téměř slyšet dvě souhlasně bušící srdce.

 

Hradní hodiny začaly odbíjet půlnoc, když se jejich rty spojily v něžném a vše říkajícím polibku. Ten nevyslovený slib, že spolu zažijí i další výjimečné chvíle, byl začátkem nové budoucnosti. Společně budoucnosti.

 

 

Přehled komentářů

Symphony

15. 8. 2010 20:43

och :) konec na můj vkus přišel poněkud rychle. čekala jsem nějaké větší rozuzlení, jak to dopadlo s mudly, co Luciovo znamení zla apod. Ale naprosto to ukojilo touhu po happy endu a láska mezi Severusem a Harrym je stejně nejdůležitější! Pěkné, děkuji :) no a sony s panasonicem se objevili sice v ne uplně vhodné chvíli, ale proč to neodlehčit :D

Riell

soraki

13. 1. 2010 07:39

Zkus Volné pokračování KM a PKM, třeba budeš příjemně překvapená ;-)

Dech beroucí :-D 2

Riell

13. 1. 2010 01:43

A což takhle ještě nějakou tu kapitolku.... Prosim prosim... smutně koukám

Dech beroucí :-D

Riell

12. 1. 2010 23:32

Tak to bylo vážně nádhernééééé!!!!!!! Upřímně jsem doufala, že to tak nějak bude.
Sev do toho dal všechno....
Soraki... Bylo to tak nádherné... nemám slov

sony a panasonic? :o))))

sevy

5. 8. 2009 16:07

a já se vrátím do puberty a napíšu jen... no prostě božíííí!!! ;o))))

Kraaaasa

mojenervy

19. 4. 2009 03:07

trosku mi to pripomenulo snehulienku :D:D pekneee nech zije kral:)

Naštěstí tohle není konec

Mariana

8. 3. 2009 12:48

Teda, Severus se opravdu snažil. Bylo to překrásné. A skvělé, že jsem to mohla přečíst najednou, i když jsem si nadávala, jak to, že jsem se ke Kameni i tvému Pokračování nedostala mnohem dřív. Protože teď jsem zjistila, že i Volné pokračování (vynikající, žes dala na prosby a napsala ho) už je dokončené a já si neužiju ten pocit čekání na novou kapitolu... :-( Ale teď (k mé nesmírné lítosti) se musím jít učit... Snad se k večeru k pokračování dostanu! A snad mi to učení půjde, teď... Každopádně, děkuji, Soraki. Moc.

jednoducho

midnightlady

28. 1. 2009 18:15

nadherne..dakujem ze si to napisala..podarilo sa to to krasne!!!!

tak

Lucy

31. 12. 2008 21:54

a teraz sa vážne zmožem na jednoduché... krása.

 

Soraki

Jimmi

30. 11. 2008 16:00

Ja už nemám čo dodať, idem hneď ďalej.

 

:-(

tija

21. 11. 2008 00:48

zlatičko prosim tě moc napiš proč jsi to ukončila tak náhle zamilovali jsme se do tvého překladu je to skvělé a najednou zjištuji žejsi vymazala dvě nebo tři nádherné kapitoly prooooooč vzdyť píšeš skvěle neznám tvůj problém ale nenech se ničím odradit držímti palečky a přeji hodně zdaru :-) :-):-)

NeoPianist:

Zrzka

21. 11. 2008 00:00

Tak tomu říkám vysoké sebevědomí... nejsi ty náhodou do rodiny s Klausem? Fuj. Taková arogance... V rámci komentářů tě rozmetám na kopytech, drahoušku... tak táhni v pihél, černý mraku... AVADA KEDAVRA

??? Co to ???

Terinka

20. 11. 2008 11:27

Ahoj Soraki. Kamen jsem objevila nahodou, ale uplne si ziskal mou pozornost uz od prvni kapitoly. A pak kdyz jsem cetla tve uzasne pokracovani byla jsem ... no "v sedmem nebi". Je to opravdu uzasna vec, ze jsi tak dokonale dokazala navazat na tento pribeh a byla by to opravdu velka skoda, kdybys skoncila jen proto, ze puvodni napad mel autor co uz dal nechce pokracovat a jen nejspis zavidi,ze to nekdo dokazal mistonej a Lip :o). Nic si z nich nedelej a hrde s chuti do psani. Doufam, ze nam brzy pridas kapitolky, ktere odsud zahadne zmizeli a nam nedockavcum tesne pred srdecnim kolapsem pridas i novou kapitolku.

Uz se moc tesim. A proto preji hodne stesti pri psani a hlavne dost inspirace a napadu. :o)

Aha

NeoPianist

19. 11. 2008 20:24

Skvělý, takže můj komentář byl nepohodlný a muselas ho smazat stejně jako kapitoly? díky moc...

Prečo?

Maja

19. 11. 2008 15:28

Ahoj. Aj ja patrím k tým ktorí len čítajú a nekomentujú. Ale teraz robím vínimku, lebo tvoje pokračovanie kameňa manželstva sa mi veľmi páči. Prosím ťa nedaj sa odradiť neprajníkmi a pokračuj v tom čo si začala. Tvoje pokračovanie je proste super. Ani sa to slovami vyjadriť nedá. Ak toto dielo nedopíšeš veľa z nás, ktorí sme ho čítali bude smutných. Tak nám to prosím nerob a pokračuj.

Co se děje?!

Sela

19. 11. 2008 03:42

Ahoj,patřím k té části populace,která čte-líbí se ale nekomentuje. Jednak nevím co dodat,když vše zásadní bývá řečeno předchozími a já se nerada opakuji. Nyní však svého rozhodnutí lituji nebot´není již k čemu se vyjádřit. A já v ůžasu zírám na stránky kde chybí jistá část- kde před časem bylo dokonalé dílo. A já se ptám co se stalo?! Doufám,že Tvůj neoddiskutovatelný talent nebyl pokořen a zničen bezduchými ignoranty. Neznám podrobnosti té diskuze,která je zde zmiňována však jeví se mi to jako,že tvoříš jakési fanfiction k fanfiction a s tím přec nemůže být žádný problém?
Z krátka a dobře nedej se!
Budu se těšit a doufat v další pokračování.

??????

tija

19. 11. 2008 01:40

to sem blázen vždyť těch kapitol bylo více?jsem snad na špatné stránce?co se stalo?bylo to napínavé jak šraky jsem z toho zmatena dáš to tu prosím zpět?

Sorakiiiiii......

Hatifnatif

19. 11. 2008 00:23

....kam jsi dala kapitolky? Ach ouvej, kdo chviliku mimo stál, již stále stojí opodál.....jsem se konečně dostala ke kompu a ke čtení a ouha, kde nic, tu nic....to tě nakonec udolali ti hnusní angláni? Nebo snad ta strašlivá moribundusová nemoc? Nebo snad stávkuje něco jiného?
...no každopádně doufám, že se to vysvětlí/napraví/vrátí, jinak nevím, jak budu dál žít :-(
(i dítě v břiše roní kroupu a to mu nedělej, má na svět přijít veselé, vysmáté a šťastné ;-p)

Hatifnatif

Vidiny???

Serin

18. 11. 2008 21:45

Kde jsou ostatní kapitolky???? :-(((((( Vždyť to bylo úžasný???

co to??!!

r.r.o.o.n.n.y.y

18. 11. 2008 20:23

mě taky, soraki tys to smazala?

ztráta kapitol

Merlina

18. 11. 2008 19:19

Ahoj, Tvoje pokračování se mi líbí, jen mám problém, že se mi stratily kapitoly od deváté dále.
Je to jen v mém PC, nebo se děje něcé zásadního
s touto povídkou ?

Ja som taka truba!

Sisa

24. 10. 2008 21:40

Prečo som sa k tomu dostala až teraz?! to je také neskutočne nádherné!Soraki,ja nechápem ako si to dokázala úplne si ma dostala,nedýchala som a iba som hltala slovo za slovom,vetu za vetou až po bodku na úplnom konci.Momentálne si ma potešila a vylepšila už tak skvelý deň,len je mi ľúto,že som sa k otmu dostala tak pozde,dúfam že si ešte prečítaš môj komík:))Kks vážne to bolo proste neskutočné..úplne..wuu..

Pochvala

Zrzka

20. 10. 2008 16:41

Skvělý Soraki, talent se nazapře... Doufám že teď, když už máš vlastní stránky, nepřestaneš psát. Je škoda, že to nebude ke KM, ale nás potěší cokoliv se Severusem... Mimochodem, ráda bych tě poznala, když už asi bydlíme pár metrů od sebe :o)

Krásný alternativní konec!

Shelis

20. 10. 2008 12:47

Moc se mi to líbilo. Perfektní nápad, takhle to vylepšit a pozměnit. Jen je škoda, že to nepokračovala. Stejně je to hrůza, dnes jsem přečetla už druhý konec příběhu. Až sem na měkko:) Děkuji

Nádhera, ale...

Serin

20. 10. 2008 09:08

Bylo to nádherné, ale už konec :-(((((

Nádherné

ivik.bublik

19. 10. 2008 22:02

konec super, schůzka v bezvědomí zajímavá :)velmi neotřelý nápad. at žije romantika, ach...

Máš opravdu talent

Jitka

19. 10. 2008 21:02

Nádhera. Ta schůzka v bezvědomí byla tak dojemně nádherná a ten konec rovněž. Dobře jsi navázala na originální povídku a vymyslela zajímavé momenty a zvraty. Myslím, že píšeš stejným stylem jako JD a ten přechod je téměř přirozený a kdo ví třeba i něco takového zamýšlela:-)Máš můj obdiv a klaním se před tvým talentem. Určitě nepřestávej psát!

Ánooooooooo!

Saskya

19. 10. 2008 17:15

KRÁSNE!!!!!!!!!!!!!! Nááádhera... rozplývam sa... áááááááách... Jaký romantický Seviiiik xD .
Veľmi krásne, škoda, že je konieeeec :(((

hej

Beruška

19. 10. 2008 16:55

hej tohle není fér, co takhle prolog? Docela by mne zajímalo co se stalo až to zjistí Brumbál, Sirius, Remus, Hermi a Ron. Vždyť Harry ani neví že severus už není spolčen nijak s Voldemortem.... ALe je to krásné, sněhurka v severusově rodině prostě je od jeho narození, kdy by si tak Sevík pomyslel že on je princ i sněhurka v jednom...

ÚŽASNÉÉÉÉ

Lusja

19. 10. 2008 16:52

Tak tohle byla prostě nádherná kapitola. Severusovo pojetí rande bylo úchvatné a těch lahůdek, co si připravil pro Harryho, super. Tvoje fantazie je skvělá a myslím, že by jsi ji měla zúročit buď ještě v pokračování nebo sepsání něčeho svého.
Si skvělá autorka a tohoto veledíla, díky němuž jsme se stali závislácí v docela hojném počtu, si se zhostila naprosto bravurně a já Ti mockrát děkuji, že jsi se do toho pusitila a zprostředkovala nám tak úžasné zážitky s Tvým pokračováním.
Takže ještě jednou děkuji a snad se někdy rozhodneš sepsat něco svého.
Pokud ano, tak už máš jednoho věrného čtenáře :o)

:'(

mak

19. 10. 2008 13:31

moc hezké....ale když ono to už končí:'( chjo, chtěla bych mít doma taky tak krásně romantického Sevíka...Děkuji ti Soraki, tvá romantická poslední kapitola je opravdu úžasná, celou odbu jsem měla zatajený dech... A když mu Harry řekl, že ho miluje, chtělo se mi říct, že já je miluju taky:'( Opravdu nechceš napsat něco dál? nějaké to pokračování pokračování? Asi ne, viď:( No nic:( ještě jednou moc děkuji, jsi skvělá, že sis našla čas a ukojila naše romantické choutky...Moc tě obdivuju..A budu doufat, že třeba napíšeš nějakou svoji celou povídku a bude minimálně stejně romantická jako tato:)

tak já ti už psala...

Mia

19. 10. 2008 12:47

tak ode mě názor už znáš...slaďounký až do poslední chvíle ale vzhledem k tomu že je podzim, vůůbec si nestěžuji...my holky potřebujeme čítat nějakou romanci, třebaže bychom si přivodily cukrovku :D a doufám že další povídky budou...už se na ně moc těším!

nádhera

katie

19. 10. 2008 12:17

moc krásná kapitola

Berninko,

Norsi

19. 10. 2008 12:06

všichni jsme tu stejní cvoci jako ty:)

to snad ne

Berninka

19. 10. 2008 10:55

Tak takhle mi nebylo ani když skončila pyriel s překladem. to nám nemůžeš udělat, takhle to skončit, je to jako něco co tě uvnitř ničí
Toho si nevšímejte asi jsem už cvok

:-)

Nef

19. 10. 2008 09:53

Tak jsem si odskočila, než začnu vařit oběd a tady kapitolka. Je krásná, jen škoda, že poslední a že končí v tom nejlepším. Děkuju za skvělý zážitek.

Ahoj,

Aja

19. 10. 2008 09:15

Tak jsem si poplakala - jak nad romantickou scénou, tak i nad tím, že už nám to končí. Šípková Růženka mě v souvislosti s touto povídkou napadla, když se v jedné z kapitol KM zmiňují o kletbě stoletého spánku :-). No ale že to tak krásně vybrousíš a necháš vygradovat, to je prostě nádhera. Jinak Soraki, jsi zvíře - Soni a Panasonic - hned jsem pomyslela na slavného českého kouzelníka Baťu :-)))). Ještě jednou moc děkuji za poutavé čtení. A věřím, že se ještě u pár komentářů potkáme.

Chjo,

Niki

19. 10. 2008 08:11

tak teď mám rozporuplné pocity, jako vždy, když po dlouhé době něco hezkého skončí. Na jedné straně radost z krásného příběhu a druhé smutek z toho, že je konec. Bylo to moc krásné a chci ti ještě jednou poděkovat, že si zmírnila náš žal nad nedopsanou povídkou a ujala se dokončení:)) A ujala ses toho moc hezky, tvé pokračování i dokončení celého příběhu se mi moc líbilo. Doufám, že ses psaním "nakazila" a že si časem opět něco hezkého přečteme. A také děkuji za věnování, zahřálo to u srdíčka. Přeji ti hodně štěstí:-))

:) :) :)

Norsi

19. 10. 2008 01:44

Soraki...když jsem si přečetla, že jsme už u konce, bylo mi to tak líto. Ale přesto jsem se u té kapitoly hrozně nasmála...Tak třeba Sony a jeho bratr Panasonic :D :D Ale ke konci....už už jsem si říkala, že je vážně necháš umřít oba. A ono to dopadlo tak krásně. Harry jako růženka:) Probuzen polibkem z čisté lásky:) Jsem dojatá a vůbec to nemyslím ironicky. Tvoje pokračování bylo nádherné, opravdu. Děkuji ti moc za věnování i za ten čas, který jsi tomu věnovala. Jen doufám, že to tímhle neskončí. Viď že budeš dál psát, Soraki? Teď když už ti všichni potvrdili, jak krásně píšeš? A máš takovou fantasii i talent! Ve věnování jsi napsala, že jsem tě přemluvila k založení těhle stránek. A teď tě budu přemlouvat znova:)

:))

Elfled

19. 10. 2008 00:48

Nemohla som si pomôcť, prečítala som to na jeden šup, hoci mi teraz hrozí, že sa zajtra neprebudím ja.
Bolo to pekné zakončenie, a tvoj nápad s tým znamením bol veľmi dobre premyslený. Moja poklona, mňa by niečo také určite napadlo! :)
Ďakujem za príjemný zážitok a teraz už pôjdem spať, snáď sa zobudím aspoň v pondelok...

Miluju tě....

Hatifnatif

19. 10. 2008 00:46

... a zároveň i nenávidím :-D
Miluju tě za tu romantiku, cos do toho pokračování dala a nenávidím za to, žes přestala. Je mi ale zcela jasné, že pokračovat dál by vyžadovalo mooooře času a ještě větší móře invence a fantazie, na kterou asi v normálním životě není dost ničeho.
Soraki opravdu ti moc děkuji za toto pokračování a doufám, že to mé "nenávidím tě" jsi nevzala osobně :-D
Kdo by tušil, že Harry je vlastně Šípková Růženka a že se tím jeho probuzením vlastně uzavře kruh (mám na mysli Severusův původ a tak)...Je to prostě krása a já si to teď jdu přečíst celé ještě jednou, znovu najednou a s vědomím, že to opravdu skončilo...i když tedy v nejlepším :-D

Helemese :)

Nex

19. 10. 2008 00:44

To bylo vážně dobrý. Sice jsi to vedla úplně jiným směrem než Josephine, ale moc, moc, zajímavým směrem. A já taky doufám, že ještě něco přidáš, takže jsem ráda, že ta možnost zůstává otevřená. ;-)

Zajímavé a romantické v tom nejsprávnějším významu.... :-))))))

NO,TOJE...

A-SISI

19. 10. 2008 00:32

Je...skvělé :-) Já nevím co říct.Přes osmdesát kapitol na tohle čekáma jak se dočkám, tak je i utnuto v nejlepším. Není to trestné? :-)
Každopádně díky moc za nádherné kapitolky, jsem nadšená....
Ale fakt už musí bejt konec? Ok, dobře, já vím..:-)

ÁÁÁÁCH

Kys

18. 10. 2008 23:57

Je to tak skvělý, jdu si to přečíst ještě jednou. On ho vzbudil polibek z pravé lásky. Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych se mu vysmála, tak prč jsem dojatá? Tak trochu jsem doufala, že přeci jen zabiješ Voldemorta. A´t mají kluci klid, nebo spíš ať mám já klid. Děkuji za tyto kapitolky, užila jsem si je.

10.11.2010 12:19:58
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one