avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Snění po letech 2

Zdravím úplně všechny ;-)

Je tu další kousíček Snění po letech.

Za obetování opět děkuji elulinkovi a za SJ konzultace Nadin - díky moc, holky. Kapitolka je věnovaná Zrzce, protože mě zachránila, vyslechla, pomohla, i když jsem ji vzbudila. Že mi nedovolila vzít si z trucu něco, co sama vnitřně nechci, a že mi udělala skvělé kafe.

Díky...

 

Snění po letech 2

 

Nebylo to tak, že by Severus neměl rád lidi, to ne, jen je měl prostě mnohem raději, když byli daleko. A v některých případech klidně i dál. A s Hermioninými rodiči to bylo podobně. Měl Annu i Franka rád, byli to vzdělaní lidé a hlavně, nebýt jich, nebyla by Hermiona. Jenže je měl prostě raději v pohodlí svého domova. A to ve chvíli, kdy si oni užívali stejné pohodlí v tom svém - odděleni desítkami kilometrů.

 

Žel Merlinovi byly ale svátky a to znamenalo spoustu návštěv, kterým se přes rok úspěšně vyhýbal. Spousta lidí napadající jeho osobní prostor. Ovšem, normální člověk má osobní prostor pár centimetrů, maximálně desítek. Severus ale byl velká osobnost, proto potřeboval svou intimní zónu zvětšit na několik desítek kilometrů. Občas i na stovky. Oproti tomu Weasleyovi neměli potřebu osobního prostoru žádnou. Což by mu ani tak nevadilo, kdyby respektovali tu jeho.

 

Takže když konečně vstřebal ten šok z dalšího těhotenství své ženy (nebyl si vědom žádného rozhovoru na téma další dítě. Možná ten večer, kdy seděl nad novým vydáním Lektvarového měsíčníku, kde byla otištěna i jeho stať, kdo ví? Odpovídal jen: „Hmm," a „Jak myslíš," atp.), začal se psychicky připravovat na návštěvu u svých ‚tchánovců'.

 

Když později téhož dne seděl na sedačce v obývacím pokoji Hermionina rodného domu, byl docela překvapen zjištěním, že se dobře baví. Jistě, s Frankem se dalo mluvit prakticky o čemkoliv. Největší zábavu však obstarával jeho syn. Jak jinak.

 

Grangerovi totiž s otevíráním dárků čekali až na ně. Bylo to milé, hlavně tedy kvůli Sebastienovi, samozřejmě.

 

„Šalažale, ten Šanta je chloupej jak Minelva. Žaše malý papuse. Mamííí, plo koho šou tychle?" ozvalo se zhruba zpoza levé části obrovské hromady balíčků, za níž nebylo malého chlapce ani vidět.

 

„Balíčky s hvězdičkama jsou pro babičku a dědu. Tvoje jsou ty se sněhulákem," odvětila Hermiona a čekala, až jejím rodičům dojde význam těch malých bačkůrek. A ano, ženy tyhle věci chápou mnohem rychleji. Anna Grangerová zavýskla a objala svou holčičku radostí. Pan Granger se zatím neprojevil.

 

„Tati, koukej, kočičta!" radostné pištění u Severusova ucha melo efekt dočasného ohluchnutí.

 

„Ale aši je mltvá. Loššekáme jí do letvalu?" zajímal se Sebastian.

 

„Ne, broučku, ona je na baterky. Pojď sem, já ti ji zapnu," vložil se ochotně dědeček.

 

„To je skoda, mochlo to plásknout az na štlop."

 

„Ale podívej," panu Grangerovi se podařilo přepnout tlačítko z Off na On a kočka otevřela oči.

 

„Umís ňoukat? Nebo šeš jen jako?" Jako na povel se ozvalo mňoukání - pouhá imitace a ještě k tomu slabá.

 

„Čo to je?" Sebastián odhodil hračku do kouta a trhal papír na další krabici.

 

„To je bagr," informoval děda a Severus jen pozvedl obočí. „A do těch otvorů musíš dát ten správný tvar, a když se ti to podaří, bagr ti zahraje písničku."

 

„A ploč to muším štlkat šplávně?"

 

„No," zarazil se Frank na vteřinku, „rozvíjí to tvoji hlavičku, víš? Budeš pak tak chytrý jako máma s tátou," snažil se dítěti srozumitelně vysvětlit důležitost hraček, které podporují a rozvíjí jejich dovednosti a schopnosti - ať už manuální či duševní.

 

„Já chču bejt chlópej!" pronesl s vážným obličejíčkem Sebastián.

 

„Minelva je taty chloupá a šídí Bladaviče i š Haglidem. Dyš šeš kouželník, můšeš bejt chloupej a dělat ši, čo češ. Já můšu. Babičta Molly to síká fult," dodal na vysvětlenou.

 

„Proč říká Molly babičko?" zajímal se Frank.

 

„Paní Weasleyová pro něj je moc dlouhé a navíc Molly to ani v nejmenším nevadí. Mají samé vnučky, takže Sebastián se u nich cítí důležitě," poreferoval svému tchánovi Severus a sklonil se k malé postavičce, jež ho tahala za rukáv.

 

„Mám štlašnou šíšeň."

 

„Běž za holkama do kuchyně."

 

„Tati, ty šeš tak chloupej!" smál se chlapeček a oči mu jiskřily, „máma je máma a babičta je babičta, šádný cholky!" chechtal se ještě cestou do kuchyně, kam se obě ženy přesunuly, aby si při přípravě občerstvení došpitaly.

 

V obývacím pokoji nastala chvilka blaženého ticha. Oba muži se do něj ponořili s vděčností.

 

„Babičta síká, že šeš chloupej štalej dědek a pošílá ti papuše. Ale budou ti malý, mě taty šou. Na."

 

V tom okamžiku i Frankovi došlo to, co tím chtěl básník (rozuměj Hermiona) říci. Obdařil zetě vševědoucím pohledem a s otevřenýma očima snil o malé holčičce se střapatými vlásky.

 

 

 

31.03.2011 07:29:44
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one