avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

Snění po letech 3

Snění po letech 3  

 

„Sebastiáne, jez! Půjdeme k babičce Molly," nutila Hermiona svého synka k jídlu.

„Já to neču. Je to bléé," snažil se chlapec prosadit svůj názor na špenát, který lžící rozpatlával všude možně, jen ne směrem do úst. 

„Tak zůstaneš doma," pohrozila mu matka. 

„No a čo, mě še tam neče. Babicta mě bude pušinkovat a tela Flél fult neumí mluvit," stál si za svým tvrdohlavě chlapec.

„Když to sníš, vyrosteš a budeš tak velký a silný jako táta," oblbovala Hermiona to nebohé dítě dál. Jenže to na svůj věk nebylo vůbec hloupé. Jak by také mohlo, když jej zplodily dva největší mozky tisíciletí?

„Štlejda Šólš síkal, že táta je bejk," pronesl extrémně vážně Sebastián a čelíčko se mu nakrabatilo, jak usilovně přemýšlel nad další moudrostí: „Mami, taže ty šeš kláva?" zeptal se zcela upřímně. Hermiona stěží odolávala výbuchu smíchu.

„Ne, maminka není kráva, ale strejda George je vůl," přisadil si Severus a Hermiona prskající smíchem utekla do ložnice.

„Taže štlejda Flet je taty fůl?" zajímal se Sebastián a upíral na svého otce zvědavý pohled.

„Samozřejmě, vždyť jsou jeden jako druhý," podpořil jej Severus a nenápadně mu do pusinky vsunul lžíci špenátu.

„No páni!" vydechl chlapec v úžasu a pokračoval ve svém rozumování, „a čo štlejda Chely, ten je taty fůl?"

„Jak se to vezme," rozvíjel chlapcovu fantazii i slovní zásobu dále Severus a nenápadně jej u toho krmil ‚oblíbeným' špenátem, „řekl bych ale, že je to možné. Vzhledem k tomu, že neviděl ten poklad, co měl pod nosem celých sedm let, a to, co si nakonec vzal, je..." odmlčel se a soustředěně vyškrabával poslední zbytky zelené žbryndy z talíře.

„Potlat? Jakej?" 

„Mámu."

„Máma je potlat?" 

„Pro mě ano."

„Já mám taty potlat!"  

„A jaký?"

„To etě nevím, ač to žištím, tak ti šeknu."

Poslední lžička skončila tam, kde měla, a uklidněná Hermiona se vrátila, aby popohnala chlapy svého života.

„A čo štlejda Lon? Je taty fůl?" 

„Sebastiáne," zahromovala Hermiona a přísně se na syna podívala, „tak se nemluví! Už nechci nic takového slyšet, ano?"

„Š tebou še nedá mluvit, fult jen šveš. Táta je lepšejší."  

Chlapec se obrátil k otci.

‚Období prvního vzdoru' upamatovávala se Hermiona a snažila se to rozdýchat.  

„Ne, Sebastiáne, strejda Ron není vůl," začal Severus a Hermiona si oddechla, „strejda Ron je idi-"  

„Severusi Snape!" zařvala. „Opovaž se to doříct! Chci říct... je to malý kluk, nemůžeš před ním říkat takové věci!" rozčilovala se.

„A ploč ne?" zajímal se Sebastián.

„A proč ne?" zajímal se i Severus, „vždyť je to pravda." 

„Protože... protože..." Hermiona se zběsile rozhlížela kolem sebe, jako by snad hledala nápovědu, „Severusi, zrovna teď s výchovou moc nepomáháš," zakončila a nechybělo mnoho, aby si dupla nohou.

„Snědl všechen špenát," poukázal Severus na své výchovné výsledky.

„Jak si to, u Merlina, dokázal?" zajímala se Hermiona.

„Mluvil jsem s ním o věcech, které ho zajímají."  

„Aha."

„No, pojďme, je nejvyšší čas. Molly už na nás určitě čeká."

Vidina odpoledne ve společnosti bývalých studentů však Severuse nijak nenadchla a jeho oči se protočily tak nějak automaticky.

A Hermiona si toho všimla - a to snila jen o klidném odpoledni. Copak toho chtěla tak moc?

17.07.2011 08:15:05
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one