avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

III. Desumo Obscurus Sarcophilus

III. Desumo Obscurus Sarcophilus

 

Na Eilean Donan, ostrově, který se nachází na jezeře Loch Duich ve Skotsku v západní části Highlandu, se nachází starobylý hrad - Eilean Donan Castle, jehož stavba započala někdy v 15. století za Alexandra II. (významný ruský čaroděj, byl respektován i mudly) a původně mu sloužil jako obrana proti Vikingům ze Zimních zemí. Někdy kolem roku 1918 mudlové toto místo úplně opustili a nechali ho na pospas přírodním živlům. A tady se také, na místě nikým nerušeném, usadil Lord Voldemort.

Skot%2099%204-14.jpg

Poloha nad vodní hladinou, kolem vřesoviště a blata, hory v zádech a jediný možný přístup přes most, to vše mu zcela vyhovovalo. Pro mudly most vypadal tak nebezpečně, že se na něj sotva odvážili a stejně mohl mít asi sotva kdo zájem o hrad, ve kterém straší, a ze kterého se ještě žádný odvážlivec nevrátil v pořádku. Někdy našli zohavenou mrtvolu. Jindy tělo, které žilo, ale výraz tváře byl prázdný a nepřítomný a mysl prázdná. Nebo ten dotyčný chudák mluvil z cesty a skončil v ústavu pro choromyslné. Nebo taky nenašli nikoho a nic.

 

Občas lidé z vesnice na břehu jezera mohli pozorovat zvláštní světelné záblesky, které křižovaly oblohu kolem zříceniny a někdy dokonce slyšeli, pokud vál příznivý vítr, nelidské skučení, jako kdyby tam někdo někoho velmi bolestivě mučil. Naučili se ostrovu vyhýbat a zvuky ignorovat. Kolem ostrova bylo něco zlého a nikdo z vesničanů se ani nesnažil zjistit co.

úprava.jpg

Voldemort se od setkání v kruhu u Stonehenge nepřestával usmívat. Jistě, obvykle je úsměv známkou radosti a spokojenosti - ale Voldemort nebyl normální člověk. Vlastně nebyl ani jedno z toho. Člověk už dávno ne, protože používal temnou magii tak dlouho, že se začal ´rozmazávat´, a normální nebyl vlastně nikdy. A jeho úsměv? Pokřivené rádoby rty v něčem, co je u normálního člověka považováno za bolestný úšklebek. A pak tu byl ještě jeho smích - krutý, studený a krákavý smích, ze kterého tuhla krev nejen v žilách.

 

Kamenné stěny hradu se leskly, jak se na nich srážela vlhkost. Úzká hradní okna byla zastřena těžkými sametovými závěsy temně zelené barvy. V pokojích bylo pochmurno, jen krby dodávaly potřebné světlo a teplo. Tmavé koberce, prošlapané stovkami párů bot, tmavě lakovaný dubový nábytek a obrazy znázorňující popravy, bitvy a mučení, jen dokreslovaly tíživou atmosféru.

 

V sídle Temného pána byl nezvyklý klid a ticho rušené jen tím ďábelským smíchem. Vzduchem nelétaly žádné nadávky ani kletby, nic. Jeho věrní stoupenci chodili zamyšlení a celí nesví. Ne, že by jim výchovné lekce zvané ´cruciatus pro každého´chyběly, ale přeci jen... dokonce nebyly ani žádné schůzky, jejich vůdce nestál o pravidelné reporty. Jen byl stále zavřený v podzemí hradu a na povrch vycházel nezvykle dobře naložen. Občas odtamtud slýchali úpění a nářek, jako kdyby tam měl zavřené nějaké šílence z Azkabanu a povolil jim návštěvu mozkomorů.

Spokojený Voldemort se pak procházíval po dlouhých chodbách a ke zděšení všech si broukal a mumlal něco pod nosem (tedy pod tím, co z něj zbylo).

Kdo mohl klidil se mu raději z cesty.

Vzduchem rezonoval strach.

 

 Skřítci v roztrhaných hadrech, které demonstrovaly jejich podřízenost, se třásli strachy.

 

Bylo to jako ticho před bouří.

 

Jednou sebou vzal do podzemí na dva tucty nováčků. V každém koutě hradu byl slyšet jejich zděšený křik, prosby o milost a pak... ticho. To strašné, ponuré, dusivé a tíživé TICHO. A po něm následoval smích. Tak krutý a nelidský, jak si jen dovedete představit.

 

Nikdo nevěděl, co se dole děje, a taky nikdo neměl odvahu jít a zjistit si to sám. Ne, když to Lord zakázal pod pohrůžkou hrůzné smrti. Kdo je takový blázen, aby takhle riskoval svůj život?

 

Jeden bezútěšný den střídal druhý a Lord Voldemort se usmíval stále víc a víc.

 

A pak to přišlo.

 

Smrtijedi přítomní na hradě se museli shromáždit v jídelním sále. Byla připravena královská hostina. Zaujali mlčky svá místa kolem stolu, ale neodvažovali se usednout. Ne dříve, než jejich Pán. Přišel o pár chvil později. Oděn v šarlatovém rouchu s černým lemem, na kterém byly zlatě vyšity starobylé runy. Obrazce na zádech pláště znázorňovaly vesmír a nekonečno. Kolem krku hermelín a na hlavě... zlatou, drahokamy bohatě zdobenou, královskou korunu. Nikdo ani nedýchal.

 

Bellatrix se jako první vzpamatovala natolik, že se uklonila až k zemi a ukázala tak ostatním, co mají udělat. Jeden po druhém se klaněli k zemi, někteří dokonce klesli na kolena.

 

Voldemort byl sám se sebou spokojený. Usmíval se. Už brzy bude králem, opravdovým a jediným králem na celém světě. Ano, byly tu nějaké problémy, ale on si s nimi hravě poradil. Nejdříve musel zkrotit Bellatrix. Vypadala jako samotná Morgana, když zjistila, že nemůže odpovědět na Volání, ale on to zvládl, dal jí to, co už takovou dobu chtěla. Nechal ji, aby si myslela, že ho svedla. Neměl důvod bránit se radovánkám, když měl celý svět prakticky u nohou, a ona potřebovala zkrotit. S dalšími si poradil podobně - povolil jim jejich slabosti a oni, ti hlupáci, mu byli ještě vděční! Koneckonců, ještě je potřeboval... na chvíli. A oni se mu teď klaní k zemi.

 

To je prostě on - Lord Vol... ne, opravil se, Voldemort, král celého světa.

 

Pozorně si je prohlédl. Nevěděl, jestli mu budou chybět, možná ano, ale spíš ne. Ta otravná a pořád něco požadující havěť již DNES zmizí a on má za ně dole ve sklepení dostatečnou náhradu. Znovu se usmál a posadil se na svůj vyvýšený trůn.

 

Sledoval, jak si jeho věrní, jeden po druhém, sedají na svá místa. Neuniklo mu, že jsou nějací tišší a nemluvní. Ne že by ho to nějak zajímalo, ale bylo prostě zábavné sledovat ten strach v očích a opatrné pohyby těla. Měl je dobře vycvičené. To ano, výcvik se mu povedl. Ale stejně ho to nemohlo odradit od plánované poslední a zdrcující akce. Musel se zbavit všech ve jménu vyššího dobra, nebo zla? To byla otázka. Sám se nad svou filozofií pousmál.

 

Ano, jeho plán je dokonalý, jako on sám.

 

Pozvedl k ústům číši karmínově červeného těžkého vína a napil se. Tento jeho pohyb probudil ostatní ze strnulé letargie a jako na povel se dali do jídla. Jedli a pili mlčky. Ticho bylo rušeno jen cinkáním dýk a lžic o talíře.

 

Voldemortovy rudé oči přecházely z jednoho na druhého a jejich zraky se upíraly do talířů před nimi. Měli strach. Viděl to na nich. Docela ho to uspokojovalo. A líbilo se mu to. Tohle mu možná chybět bude.

 

Sám jedl velmi málo. Byl tak rozrušený, že ho ani výtečné jídlo nedokázalo zaujmout. Celým tělem mu probíhaly vlny vzrušení. Nemohl se dočkat, až se stane králem a zbaví se toho otravného Pottera a i všech ostatních idiotů, kteří ho, k jeho nelibosti, neustále obklopovali.

 

Dojedli a Voldemort povstal, zvedl svůj pohár a ostatní jej následovali. Naivně si mysleli, že se chystá pronést přípitek, nebo něco podobného.

 

Jak se ale mýlili!

 

„Proposicio mei nostram sucus, nomenclator. Terra requiescet. Terra! Acta est fabula!" pronesl svým syčivým hlasem, sykavky dosahovaly nepříjemných výšek a drásaly ušní bubínky.

 

Smrtijedi začali padat jako hrušky. Bellatrix a s ní ještě pár magicky silnějších jedinců sice chvíli vzdorovalo, ale nakonec také podlehli.

 

Hradem se rozléhal skřehotavý smích, který se ztrácel někde v podzemí.

 

„Sbohem, Harry Pottere," rozesmál se Voldemort. „Čas nadešel."

* * *

A pak byl Harry zpátky ve své vlastní hlavě, zpět ve Velké síni. Vstal a v hrůze se dral od nebelvírského stolu. „Tohle je ono? Tohle je to tajemství!" zděšeně křičel, jenom nejasně si byl vědom toho, že Ron a Hermiona vstali s ním a natahují se k němu, jak se ho pokoušejí uklidnit. Cítil krev, jež mu skapávala na oči, jako by se jeho jizva rozevřela. Kolem jeho hlavy kroužili havrani, krákali na něj, říkali mu, aby se soustředil, říkali mu, že je čas.

      Nadešel čas - čas zemřít. Byla to taková prostá věc, takové jednoduché tajemství - ale hrůza z toho, co by to znamenalo, ho přemohla.

      Otáčel se otřeseně dokola a horečně hledal pomoc - všichni učitelé u hlavní tabule v obavách vyskočili na nohy. Jeho oči se spojily s Brumbálovýma. „Och, bože, pomoz mi!" prosil.

* * *

 

Stál na symbolech, které pro něj vytvořil starověký démon a sám přes ně umisťoval svůj podpis - rozšklebenou lebku, které z úst vylézá had. Přemisťoval se z jednoho místa na druhé a opakovaně pronášel: „Proposicio mei nostram sucus, nomenclator. Terra requiescet. Terra! Acta est fabula!"

 

Smál se, spokojený sám se sebou. Dokázal to! Zastavil, ochromil, nebo chcete-li uspal, celý svět. Zůstal jen on sám. Jediný.

 

Teď mu nezbývalo nic jiného než čekat, jak na to odpoví ten chudák Potter. Byl si jistý, že se pokusí o cokoliv a klidně se i obětuje pro záchranu všeho lidstva. Ano, jakousi moc má. Ale ne dost velkou!

 

Nepochyboval o tom, že ten nebelvírský samozvaný král pomůže tomu bláznivému starci - Brumbálovi, a taky tomu hnusnému zrádci Snapeovi. A ano, nesmí zapomenout na jeho kmotra a přátele, těm ten Potterovic spratek taky určitě pomůže. Jak sentimentální, ještě, že on nikdy nebyl tak, tak... citlivý - otřesná představa.

 

No, jen ať Potter pomáhá a čím víc, tím líp, stejně nepomůže všem. Salazare, jak ho to uspokojovalo! Vítězství má na dosah.

 

* * *

 

Obešel celý svět a vrátil se zpět do Anglie. Uchýlil se na svůj hrad, přímo do jeho podzemí, kde na něj čekala vysoce efektivní likvidační jednotka.

 

Stovka démonů - odporných dvounohých bytostí tmavě hnědé barvy, které měly místo palce ostrý bodec. Zbývající tři prsty byly srostlé a zakončené ostrými drápy. Místo očí se na vás dívaly dvě bezedné studny plné plamenů, které vás pálily za živa.

 

Na dvě stovky kerberů - tříhlavé, krvelačné, psu podobné bestie s rozeklaným ocasem. Každá tlama byla plná ostrých zubů a slin, které se táhly až k zemi. Vydávali hluboké dunivé vrčení a kouleli do stran svýma bílýma očima bez duhovky.

 

Pár desítek ohnivých ementálů - přízračných bytostí stvořených z ohně. Třepotali se a jejich tvar byl nestálý jako plameny samotného ohně. Jejich pohyb bylo téměř nemožné zaregistrovat zrakem, spíš jste slyšeli spoustu praskavých a pukavých zvuků, a než jste se nadáli, stál elementál před vámi a vy jste se ocitli v zajetí jeho plamenného kouzla.

 

A pak tu ještě byly desítky sukub. A to tedy byla síla! Krásou mohly směle konkurovat nejvyhlášenějším krasavicím světa, ale jen dokud byly v klidu. Stačilo však, aby ve vzduchu ucítily jen nepatrný zápach krve a změnily se v nelítostné bestie. Půvabné tělo si sice uchovalo svůj tvar a dál se pohybovalo s královskou elegancí a lehkostí, ale ze zad, zpoza lopatek, se vynořila dvě kožnatá křídla, která jim umožňovala útočit shora. Paže se lehce protáhly a na dlaních se objevila ohnivá stigmata, ze kterých sukuby uměly vrhat ohnivé koule nebo nechat kapat žhavou lávu na hlavy svých nepřátel. Oči ztratily svůj původní hřejivý odstín hnědozlaté barvy a přijaly za svou žlutou tak jasnou, jako slunce.

 

Tak, to byli jeho noví mazlíčci. Vzal je se sebou na sever, kde na malém ostrůvku uprostřed jednoho z mnoha norských fjordů měl svůj tajný úkryt - malou kamennou pevnost, o které nevěděl žádný z jeho smrtijedů.

 

Tam měl samozvaný král Voldemort dobrou výchozí pozici, v okolí totiž bylo mnoho mudlovských rybářských vesniček a právě jejich obyvatele hodlal použít jako výživnou potravu pro svou malou armádu.

 

Na malý okamžik se ještě vrátil do Skotska, aby zjistil, v jaké fázi se nachází jeho kouzlo. Ke svému vlastnímu překvapení zjistil, že někteří smrtijedi už jsou při vědomí. Zmatení, nepoužitelní, ale při vědomí. Potter se překonával. Nikdy si nemyslel, že by ten kluk mohl pomoci i svým nepřátelům.

 

Je to idiot, pomyslel si a vzal nejbližšího smrtijeda za paži a skrze znamení si ´odsál´ trochu jeho energie, protože, ač si to nechtěl přiznat, opakované přemisťování ho docela vyčerpalo.

 

Teprve teď si uvědomil, že bude nejméně jednoho smrtijeda potřebovat živého, aby mohl využívat magii a energii svých ostatních stoupenců. Předtím na to nepomyslel, protože nepředpokládal, že by Potter pomohl i jim. Chytil tedy pevněji toho, jehož paži zrovna svíral a spolu s ním se vrátil na sever.

 

* * *

 

Během následujících několika dní ´král Voldemort´ zjistil, že vše neběží tak, jak si naplánoval. Několikrát se pokoušel ´odsát´ magii, což se mu díky mladému Mordredovi dařilo, jenže měl takový nepříjemný pocit, že je jí stále míň a míň.

 

Plán se musel někde pokazit, protože když se ze zvědavosti vrátil na Eilean Donan Castle, zjistil, že téměř tři čtvrtiny smrtijedů, kteří byli v ten pondělní večer přítomni na hradě, jsou ve stavu hlubokého bezvědomí. Pár už jich bylo na onom světě a několik dalších k tomu nemělo daleko. Naproti tomu někteří byli ´jen´ vyčerpaní. Nerozmýšlel se dlouho. Neporušitelným slibem si zavázal Luc´Ifera a poslal jej na výzvědy.

 

Za méně než čtyřicet osm hodin měl k dispozici zajímavé zprávy. Luc´Ifer byl vzápětí vyslán jako zvěd s několika úkoly do Bradavic.

 

* * *

 

Weasleyovic dvojčata se do chytání smrtijedů pustila s opravdovou vervou a vyloženě si to užívala. Jako průšviháři měli své zkušenosti s ukrýváním a ty teď bohatě zúročili. Stali se z nich mistři ve vyhledávání ukrytých zlosynů.

 

* * *

 

Luc´Ifer byl ´chycen´ jedním zrzavým mužem přibližně stejného věku jako byl on sám a ´nechal´ se odnést, resp. přemístit, do bradavického hradu.

 

V zajištěné učebně v druhém patře bylo několik desítek lůžek, na kterých leželi bledí, vyčerpaní a unavení muži, ženy a dokonce pár adolescentů. Všichni se dříve mohli chlubit neobvyklým zdobením na levém předloktí. Dnes z něj měli jen bolest.

 

Luc´Ifer mezi nimi našel mnoho známých tváří, ale jak se zdálo, nechyběly tu ani posily z ciziny. Ulehl na přidělené lůžko a slídivýma očima se rozhlížel kolem dokola a sbíral cenné informace pro svého pána.

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

Poněkud přehlcené

(Symphony, 15. 8. 2010 21:18)

ale čtu dál!

 

Fíha

(Mariana, 20. 3. 2009 16:28)

Začíná se to zamotávat docela... Voldy je fakt šílený, to se musí uznat. :-) A jéé, obrázky! Super. Omlouvám se, asi se u komentu dlouho nezdržím, musím využít času a spěchat na další. Snad tam bude Sev a Harry. :-)

 

grafika

(Jimmi, 30. 11. 2008 16:25)

Tak špeciálna pochvala za obrázky v tejto kapitole. Úžas.

 

soraki

(Beruška, 1. 11. 2008 19:06)

tak nám jí sem dej bez korektury :-)

 

zrzka

(soraki, 1. 11. 2008 19:03)

nápovědu máte všichni před nosem, jen o tom ještě nevíte ;-)

 

Kys - Soraki

(Zrzka, 1. 11. 2008 18:26)

Hele, kamarádko moje milá, když nemá Luc´Ifer vlasy a nos, tak to může být jedině syn haďáka alias Voldemorta :o)))))

 

pokráčko

(soraki, 1. 11. 2008 17:54)

12 je u Sargo a věřím, že brzy bude i tady. Vzhledem k tomu, že je Sargo fakt mizerně, nebudu jí uhánět. Vydržte.
exmixka - dík za pochvalu
zrzka :-D
kys - jaké vlasy, jaký nos? 8-D

 

soraki- asrgo

(Beruška, 1. 11. 2008 17:48)

ahojky nebude dnes pokráčo? už jsem všechno rozečtené dočetla a od poledne nemám co dělat, dokonce i byt mám uklizenej

 

emixka

(emixka, 1. 11. 2008 17:34)

wow, vybornej napad psat pokracovani... a vyborne se to dari :-)

 

Teda

(Zrzka, 1. 11. 2008 17:31)

Čtu tady na tebe samou chválu... aby ses mi z toho nečer(ve)nala :o)))

 

SS- (Systematická Soraki)

(kys, 1. 11. 2008 13:03)

Vypadá to čím dál tím profesionálněji.

 

Kys

(soraki, 1. 11. 2008 10:53)

děkuji, ale není to moje zásluha, jen tahle možnost přibyla v nastavení estranek :-D.

A do kapitoly jsem přidala ty obrázky...zbytek je ve fotoalbu :-D

 

SS- (Schopná Soraki)

(Kys, 31. 10. 2008 18:57)

Zapomněla jsem Tě pochválit za ankety. Poprala jsi se s tím na jedničku. Výsledky jsou pro mě překvapující.

Nemá náhodou výrazný nos? Že-by třeba syn? To by mohlo pěkně zamíchat vztahem S+H.

 

KYS

(soraki, 31. 10. 2008 17:04)

dočkej času :-D

 

SS- (Skrytá Soraki)

(Kys, 31. 10. 2008 16:40)

Mohla bys alespoň naznačit co je ten Luc´fer zač. Viď že má blond vlasy...

 

beruška

(soraki, 31. 10. 2008 11:46)

júúú, vy jste mi ale nedočkavci:-D. Ty tam jsou časy, kdy jsem měla dvě kapitoly v záloze... Teď mě, žel Merlinovi, mě přibrzdil moribundus, ale nebojte, kapitolu č. 12. jsem Sargo už poslala. A ano, další píšu právě teď :-D.
Jo, a nejste vy náhodou vůči Luc´ferovi tak trochu zaujatí??? Chudák, ani rodinu byste mu nedopřáli...

 

dotaz

(Beruška, 31. 10. 2008 11:25)

můžeme v blézké době čekat další díleček?

 

...

(Zrzka, 30. 10. 2008 22:02)

:o))))

 

HURÁ

(soraki, 30. 10. 2008 21:29)

tak mám za sebou toho zubaře :-D. Ještě jsem si při obědě stačila ulomit kus zubu, takže jsem prošla úpravou :-D.
A poznala jsem super čůovíčka - Zrzku :-D. Prima jsme si popovídaly a co víc, zjistily jsme, že jsme obě v pasti :-D. Každá jinak a obě stejně - no, asi to nebudete chápet, ale Zrzka ´ví´. Tak vám přeji dobrou noc a já jdu psát :-D.

 

Latinská větička

(soraki, 30. 10. 2008 11:15)

na její význam, resp. překlad si budete muset počkat do některé z dalších kapitol.
Jinak obrázky v kapitole jsou opravdu fotky hradu Eilean Donan Castle. Nachází se ve Skotsku a je pravý :-D. Není to moc vidět, ale na tom druhém jsou světelné záblesky - trošku jsem si s tím pohrála a jeden zelený míří na tu postavičku u břehu :-DDD
jinak příšerky z armády jsem dala do fotoalba, pokud ale budete moc chtít, můžu je dát rovnou do článku a k příslušnému popisu.
zatím se mějte, jdeme celá rodinka k zubaři... a pak mám sraz se Zrzkou - chce ze mně tahat informace, potvůrka jedna :-D

 

Hmmm...

(Lilly Even, 30. 10. 2008 11:13)

No nový pohľad je dobrý. Ale takto nás nechávať v napätí s tou zmluvou? Ts... :D Ale inak sa mi Voldyho pohľad páči. Je to šialené ako on :P A ako vidím stále sa nepoučil!

 

Ahoj,

(Aja, 30. 10. 2008 10:09)

kapitolu jsem přečetla už včera,ale ke komentáři se dostávám až nyní. Líbí se mi nový vzhled stránek, je to přehlednější, i když samozřejmě upřednostňuji obsah :-). Kapitola se mi moc líbila, hry sice neznám, ale představivost mám dobrou, tak jako kdybych ty příšerky viděla. Fotky ke článku jsou také pěkné, jen se přiznám, že na mě ten hrad nepůsobí nijak depresivně a strašidelně. Já bych si tam hodila hned týden dovolené bez dětí :-)))). Luc'Ifer je pěkně napínavé tajemství. Už se těším, jak bude škodit a jak s ním Soraki zatočí.

 

Hmmm :-)))

(Niki, 30. 10. 2008 0:35)

Nečekané, ale opět velice vydařené :-)) Změna stránek je také fajn a obrázky u povídky jsou super :)) Chjo, napínáš nás dobře :-D
A taky by mě docela zajímalo, jestli se někdo v té anketě "uklikl", nebo sem opravdu chodí číst i pánové :-))

 

:-)))

(kapi, 29. 10. 2008 23:56)

super kapča

 

Krásné

(Zrzka, 29. 10. 2008 23:11)

Takové malé odskočení, abychom byli v obraze. To se zase Voldemort přepočítal... no je to blbec arogantní... Těším se na pokráčko zase na straně dobra

 

Jej!

(Sisa, 29. 10. 2008 21:42)

Tak si ma zastihla nepripravenú..četne sa priznávam nečakala som kapitolu o Voldym..tie hry síce nepoznám,ale to nevadí:D Bolo to úžasné,aj keď predsa len Voldy je Voldy a neni to Sevie ani Harry,ale chápem,že aj Voldyho občas treba:DPáčilo sa mi to len ten Luc´Ifer sa mi tam nepáči..bojím sa čo z neho bude..a že by mohol niekomu ublížiť.Niekomu ako je Sevie alebo Harry..Mno OK idem sa ďalej trpezlivo tešiť na další diel^^A veľa štastia v boji s chrípkou,ja už ho mám za sebou..čiastočne;))

 

Post scriptum

(Hatifnatif, 29. 10. 2008 21:01)

...č.1 - taky by mě zajímal řeklad tý latiny...už si to ani nedovedu přeložit sama
....č.2 - doufám, že moribundus podzimní tebe i sargo brzy opustí a vy budete plné sil
....č.3 - u zubaře přeju moc štěstí a pevný nervy a hlavně žádný zákroky (doufám, že je to preventivní návštěva ;-D )

 

No teeda...

(Hatifnatif, 29. 10. 2008 20:59)

....když jsem tuhle kapitolku začala číst, měla jsem dojem, že čtu na špatných stránkách, ale pak mi došlo, že to tam padne, jak zadek na hrnec (jsem chtěla napsat prdel, ale udržela jsem se :-D ). Fakt krásné vysvětlení toho Harryho výkřiku...mooc pěkné a potvrzení, že Voldík je fakt megamagor taky.
Co se týče nových postaviček - byla jsem svého času závislačkou na heroes 3, tak přesně vím, jak ty potvory vypadají .... jupííííí. Je to fakt krásné.
Už jsem moc napnutá, kdo je ten novej špehounek pro zlou stranu a jak se bude dál podílet na posouvání děje (ale mám dojem, že dobře a hodně - cítím v kostech, že už jsme se s ním v příběhu potkali....ale kde, to ví jen soraki :-D).
Hele soraki, slib, že tam bude ještě trochu romantiky, než zase začnou boje.....přeci nemůžeš ty dva chudáky ( a nás ostatně taky) nechat takhle stát na místě, když se to taaaak pěkně rozvíjelo :-DDDDD
(tak a teď doufám, že zase od berušky nedostanu nějakou drškovou, že jsem to snad kritizovala :-D, páč to by mě ani nenapadlo, bo jsem z tohoto pokračování zcela unešená :-DDDDDD )


Soraki, jen tak dál a houšť a větší kapky a do nás s těma tvejma infarktovejma koncema :-D

Tvá lehce slzící napnutá Hatifnatif :-D

 

wow! :)

(Fanthasia , 29. 10. 2008 20:46)

Tak táto kapitolka sa mi moooc páčila!!! perfektne si vymyslela tie všetky príšery a ako si to teraz zamotala s tým Luc´Iferom :D to sa mi pááči, moc :D rýchlo dalšiu lebo chytím absťák!! :D super kapitolka :)

 

Bravo!

(charlot, 29. 10. 2008 20:02)

Stačí mi na to jen jedno. Wow. Perfektní krásné a uchvacující. Velký potlesk autorce

 

Páni!!!!!

(Kiara, 29. 10. 2008 19:39)

To je něco, Voldy se nám dáva do pohybu.....sakra jak já se nemůžu dočkat na další kapitolu....Soraki ty jsi bůh!!!!!!!!

 

UHHH

(Beruška, 29. 10. 2008 19:26)

to je teda, nejdřív změna stránek a teď ke kapitole: naprosto jiný pohled než předchozí kapči, je to moc fajn ale hrozně mě dere že nevím co má Harry v úmyslu s tou smlouvou

 

Chroch...

(Tefnut, 29. 10. 2008 17:48)

Hm..krása, krása, pěkně jsi nám to vysvětlila... Ovšem moje duše stále zůstává neukojená co se Severuse a Harryho týče.

 

Och....

(Saskya, 29. 10. 2008 17:29)

Krásne... nádherné popésané, úchvatné... čo všetko ich čaká... teším sa na Seva a Harryho xD

 

:-)))

(Dobby, 29. 10. 2008 17:28)

Tak toto bolo super, už dávno som sa tak nezabavila Luc´Ifer :-))) Máš zaujímavé nápady, len tak ďalej.

 

Naprosto uchvacující ; 0 )

(Mystery, 29. 10. 2008 17:07)

Tak jestli jsem měla absťak před touto kapitolkou,tak nyní už mám hotový absťákový záchvat =D Co říci?Tohle byla naprosto dimetrálně odlišná kapitolka,ve které jsi nám ukázala,že Tvůj styl psaní zahrnuje i jiné aspekty,než ty romantické.Autorsky rostěš a je krásné býti tomu svědkem.Musím uznat,že tato kapitolka ve mně vyvolala velkou spoustu neskrývané zvědavosti,jelikož Tvé popisy byly živoucí a fantaskní.Vůbec mi nevadilo,že jsme Harryho a Severuse opomenuli,jelikož dílky skládačky se v této kapitolce pomalu,ale jistě spojují.Děkuji nejen za věnování,ale i za takovýto duchaplný čtenářský zážitek.Naplnila jsi mě elánem,který půjdu ihned zužitkovat do své seminární práce =D

 

=0)

(Teressa, 29. 10. 2008 16:43)

to bolo uplne bozske ...som na jedno posedenie precitala vsetky kapitoly a uz teraz sa neviem dockat pokracovania=3pises naozaj uzasne....a musim suhlasit s Kys ktora to okomentovala este pri minulej kapitolke ze niektore tie frazy boli jedinecne...hlavne to ,,dýchej" ma skoro stalo zivot tak som sa na tom smiala=3dufam ze coskoro dodas dalsiu kapitolku=3

 

Mmchd...

(Betty, 29. 10. 2008 16:40)

Je tak ze zvědavosti, co znamenala ta věta „Proposicio mei nostram sucus, nomenclator. Terra requiescet. Terra! Acta est fabula!" ? Latinu už jsem totiž úspěšně pozapomněla :)

 

Jůůůva!

(Betty, 29. 10. 2008 16:37)

Tak teď jsi mě totálně dostala! Nejenže jsi přesně vysvětlila, nad čím jsem já dlouho přemýšlela a pořád mi to vrtalo hlavou (tj. Harryho větu "Tak to je to tajemství!"), ale navíc jsi to podala naprosto dokonale. Podle mě to byla přesně TA VĚC, která tuhle povídku dostala do úplně nové roviny. Troška hororu, plno napětí a úžasná atmosféra tajemného hradu - úplně slyším ten Voldyho smích!
Teď už mi nezbývá než zase čekat, šílet a koukat se každou hodinu, jestli přibyla nová kapitolka. Jsem totiž děsně zvědavá na Harryho plán a taky co zamýšlí Luc´Ifer

 

TEDA...

(A-SISI, 29. 10. 2008 16:06)

Já se těším na Harryho plán a vykoukne na mě nejdřív obrázek hradu - skvělej (což je problém, protože šla okolo moje drahá maminka - výhoda bydlení u rodičů - vidí hrad, zalíbí se jí a začně vyzvídat o co že to jde... :-) Harry Potter jí moc neříká, tak jsem se raději do vysvětlování příliš nepouštěla :-) ) a pak šílenej Voldík.
Každopádně děkuji za temnou ale skvělou kapitolu , držím palce na zubaře a těším se na další! :-)
Bude trošku romantičtější???

 

SS- (Skvostná Soraki)

(Kys, 29. 10. 2008 16:06)

Hrad - Eilean Donan Castle, jsem viděla neprosto živě i když obrázky hodně pomohly. Mám dojem že když je k povídce přidaná sem-tam nějaká fotografie, působí povídka opravdověji.
Svedená, podvedená a odkopnutá Bellatrix mi naplnila škodolibou radostí. Jak jsme my ženy pomstychtivé…
Tak, to jsou prima mazlíčci, démoni, kerberové, ementáli, ale já asi miluju sukuby. Někdy bych se chtěla v takovou potvoru proměnit.
Je milé zjistit, že zvládáš i jinou než romantickou stránku tohoto příběhu. Nejen, že udržuješ dějovou linii, styl a tempo příběhu, ale ještě nám servíruješ nové postavy. Jsem zvědavá co je ten Luc´Ifer zač. Když už není Lucius padouch tak byl nějaký „zloun" potřeba. Doufám, že nám ho co nejdřív představíš víc, tedy máš-li s ním nějaké větší plány.

 

pardon

(Berninka, 29. 10. 2008 15:07)

ještě něco rozhodla jsem se založit ještě jedny webové stránky, jelikož mi to na těch mých přijde nepřehledné přendala jsem tam nějaké své povídka. Ta tvá, ale zůstává na styrých stránkách, který budou nadále fungovat stejně jako doposud
Mé druhé stránky jsou www.berninka-resonance.webgarden.cz/
Resonance proto, že dříve z těch stránkek byly stránky pro resonanci
Ty nové stránky ještě nejsou dodělány

 

páni!!!

(ivik.bublik, 29. 10. 2008 15:03)

tak tohle byla síla číst, naprosto odlišné do všeho co jsi předtím napsala.... hrůzné, maniakální a šílené a díky tomu víc než uvěřitelné! voldemrt se ukázal v pravé světle a celekm se to k němu hodí a sedí to na něj. je prostě šílenec! dobře vymyšleno a propracováno do takových detailů a ačkoli jsem ty potvory (démony) nikdy neviděla v té hře o které tu píšeš, docela dobře jsem si je mohla představit a řeknu ti, měla jsem z toho husí kůži!!! smekám před tvou fantazií, opravdu!

 

tak to je...

(Berninka, 29. 10. 2008 15:00)

něco. Tyhle hry jsem nikdy neměla zrovna v lásce, ale to nic nemění na faktu, že ta kapitolka se ti jako vždy velice povedla, jen si budu muset začít zvykatna to, že již nepíšeš jen o Harrym a jeho okolí

 

11.11.2010 08:55:58
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one