avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

VIII. Útěk (15. 11. 2008)

 

Inke měla pocit, že se zblázní! Jak mohl, jen tak odejít a nechat ji tady? To mu nedaruje - vrátí se k rodičům! Už s ním nebude ani minutu - když svou práci TAK miluje, ať se ožení s ní!

 

Naházela do cestovní tašky všechny své svršky, z koupelny si vzala předměty osobní hygieny. Ještě rychle prošla celým apartmánem a letmo přejela pohledem po všech koutech, aby něco nezapomněla. A už byla na cestě ven. S razancí, která prozrazovala její vztek, zabouchla dveře a rázným krokem zamířila na recepci.

 

Slečna na recepci, která zrovna měla službu, se sice trochu divila, proč tak prchají - nejprve on a teď i ´madam´, ale Inke neměla pro její zvědavost žádné pochopení. Vztekle jí vrazila do ruky klíč a co nejrychleji vyšla ven, aby se mohla přemístit do domu svých rodičů.

 

Sotva se ocitla na místě, které bylo určeno k přemisťování, soustředila se, pomyslela na vstupní halu v domě svých rodičů v Melandu a s malým, sotva patrným otočením, se přenesla přímo doprostřed pokoje.

 

Trochu se jí z toho zamotala hlava, ale nepřikládala tomu jiný význam než ten, že ráno nesnídala a už byl skoro čas k obědu.

 

Sotva jí skřítka stačila odlehčit od zavazadel, už k ní po schodišti mířila její matka - tlustá matróna s povýšeným výrazem ve tváři: „Vykašlal se na tebe, že, má drahá?" zeptala se přeslazeným hlasem, který se k tomu nadutému výrazu tváře nehodil a působil velice směšně.

 

Inke hrdě povystrčila bradu a spolkla jedovatou odpověď, místo ní řekla jen: „Já jsem ho opustila."

 

Její matka se radostně usmála: „Takže jsem měla pravdu jako vždycky. Nehodili jste se k sobě."

 

Než stihla začít svůj proslov na téma - takový ubožák a moje jediná dcera! On musí pracovat, aby měl co jíst - nechutné! On nemá domácí skřítky? On bydlí v bytě? On se neumí chovat! On pro tebe není dost dobrý! On není ten pravý! atd. apod. - řekla Inke pevným hlasem: „Já to vím a nechci o tom už nikdy více diskutovat!", i když uvnitř ji to trhalo na kousky.

 

Jenže tentokrát to bude jinak. Tentokrát se bude muset omluvit on. Omluvit, přemlouvat a dokazovat svou lásku. Už za ním nepoběží jako hloupá husička, to tedy ne! Ona je dospělá, samostatná - no, to možná úplně ne, přece jen jsou tu ty peníze od rodičů - ´skromná´ měsíční apanáž dvanáct a půl tisíce galeonů, ale to nemění nic na faktu, že je dospělá.

 

A vůbec, nebude se k ní chovat, jako k nějaké hloupé holce! A basta! A ještě si dovolí před ní mluvit o té...jak se to jen jmenov... aha, Cara, no to je vrchol!

 

S potlačovaným pláčem vyběhla po schodišti nahoru do svého pokoje, aby mohla své slzy vyplakat do polštáře...

 

***

 

Když se Tobias přemisťoval s tou polomrtvou mladou ženou v náručí na ministerstvo na oddělení S.W.A.M., věděl, že to nepřežije. Bylo mu ale líto, nechat ji, jen tak ležet na ulici u popelnice. Byl by jí rád pomohl, ale tady by nepomohlo nic - to bylo poznat na první pohled.

 

Cara, ač to na sobě nedávala znát, byla tím, co viděla velmi otřesená - poznal to na ní, i když se to snažila skrýt. Znal ji až moc dobře. Věděl, že jakmile se za ní zavřou dveře, složí se a zavdá si z láhve absinthu. Věděl to, protože jí ho donesl on sám. Jednou se mu o tom na jejich soukromé a přísně tajné poradě zmínila a on jí ho při nejbližší příležitosti přinesl.

 

Tedy ne on, ale Informátor. Sám pro sebe se usmál. Nikdo ho tady ve S.W.A.M. neznal, pro všechny, i pro ni, byl jen Informátor. A přece, Tobias Nissen byl její nejlepší kamarád snad už od dětství. Někdy jej mrzelo, že se jí nemůže odtajnit, ale v sázce bylo příliš mnoho životů a věcí, které bylo lepší nechat spát. Některá tajemství bylo lepší pohřbít.

 

Tu mrtvou dívku předal svým kolegům a vrátil se zpět na místo, kde ji našel.

 

Tam už stál jeden z jeho lidí a podával mu průběžné hlášení.

 

Byl spokojen s jejich prací, méně už s tím, co zjistili. Totiž, abyste to pochopili, jeho lidé pracovali na jedničku a odvedli skutečně dobrou práci, jenže on by byl raději, kdyby nenašli nic.

 

Podle reportu našli torza dobrých tří stovek těl. Patnáct různě zohavených mrtvol žen a několik zmateně se chovajících mužů. K tomu ta neznámá, kterou našel on, plus ta jedna už mrtvá u té popelnice - jeho zrak zabloudil tím směrem - Merline! Další tělo?!?

 

***

 

Inka vyplakala snad všechny slzy, které měla. Přešla z fáze, je mi to líto, do fáze, já ti ukážu - kašlu na všechny chlapy, teď si budu užívat já!

 

Vstala a po koupeli a lehkém obědě, vyrazila do ulic mudlovského Melandu. Neměla ani tušení, že mudlové všude jinde na světě spí, protože tady bylo vše tak, jak si pamatovala. A ne, nevěděla to ani z hotelu, protože byli v kouzelnickém zařízení a i když tam měli k dispozici noviny, ona je nečetla, protože byla příliš zaměstnána sama sebou.

 

Takže si vlastně ani neuvědomila, že je něco špatně. Dorazila do kavárny, která byla, na mudlovské poměry, docela slušná a objednala si silnou černou kávu, ovocný zákusek se šlehačkou a kopečkem čokoládové zmrzliny.

 

Zatímco čekala na svou objednávku, padl jí zrak na velmi zajímavého muže. Nedokázala by ho komukoliv popsat, protože jeho obraz byl celý jakýsi podivně rozmazaný, jako kdybyste se dívali přes orosenou sklenici nebo skrz kapky deště. Každopádně ji zaujal. Pohyboval se velice sebejistě s jistou elegancí. Jeho pohyby byly vláčné, ale úsporné - žádné ´kudrlinky´ kolem. Kolem něj zářila silná aura moci a charisma měl na rozdávání.

 

Svůdně se na něj usmála a lascivně si olízla rty.

 

Zamířil přímo k ní.

 

Než se nadála, byla jím unesena do provizorní laboratoře. Ležela nahá, přivázaná na operačním stole, nohy měla připoutané koženými řemeny na nějakých podstavcích a byla dost nešetrně a velice bolestivě podrobována vyšetření pánve.

 

Brečela, prosila o milost - nic nepomáhalo. Odpovědí jí byl jen šílený skřehotavý smích.

 

Pak uviděla toho hada, chtělo se jí zvracet, když si uvědomila, k čemu asi bude jeho sperma, odebrané před jejíma očima do obrovské injekční stříkačky s dlouhou jehlou.

 

Pevně stiskla víčka a zaťala zuby. Nakonec to nebolelo tak, jak si myslela, že bude.

 

Po dvou dnech, kdy ji nutil pít odporné lektvary, ´porodila´ ještě odpornější stvoření - zahlédla ho jen koutkem oka těsně předtím, než ji a její dvě spolutrpitelky vzal a pohodil u popelnic, myslel si, že jsou mrtvé. Astrid byla mrtvá hned po porodu, Ida ještě bojovala stejně jako ona. Modlila se, aby je někdo našel.

 

A pak uslyšela kroky a mezerou mezi kontejnery uviděla postavu v kápi. Nemusela vidět její obličej, poznala ji, byl to Tobias. Nemohla se zmýlit, to držení těla, gesta, chůze - bez pochyby to byl on. Na chvíli zmizel s Idou, ale pak se vrátil. Když si byla jistá, že ji vidí, mohla konečně vydechnout naposledy s vědomím, že tu nezůstane ležet dlouho.

 

***

 

Harry Potter-Snape ležel ve vaně plné bublinek a přemýšlel. Oči měl zavřené a v duchu si promítal celý dnešní den.

 

Nejdříve ráno - probudil se v teplé náruči svého manžela. Jeho ruku měl obtočenou okolo pasu. Opatrně vstal, aby ho nevzbudil a šel do koupelny s jasným úmyslem, pomoci si od vzrušení, které bylo v jistých partiích nepřehlédnutelné. Doufal, že Severuse nevzbudí, bylo mu to přece jen trochu trapné.

 

Pak jejich rozhovor o tom, co promeškal, když byl mimo. Usmál se, když znovu pomyslel na Siriuse s Remusem - neuměl si představit jiné dva lidi, kteří by se k sobě tak moc hodili.

 

A Sevie bez znamení - to bylo naprosto úžasné! Konečně mezi nimi neležel Voldemortův stín - byli jen oni dva - Harry a Sevie.

 

Ušklíbl se. Severus sice vyletěl jako čert z krabičky, ale on si tohle oslovení nechá v záloze. Třeba až přemaluje Snape Manor na nebelvírskou červenou - ach, tobě se to nelíbí, Sevie? Myslel jsem, že zlatá by perfektně podtrhla detaily... Severuse z toho možná klepne. Naplnil ho pocit rozpustilé škodolibosti.

 

A vzpomínal dál... Celé to jejich opatrné našlapování kolem druhého a jeho obavy z rozhovoru... nakonec se ukázaly jako zcela zbytečné. Všechno se vyřešilo beze slov.

 

Při vzpomínce, jak sedí na klíně svého muže, který jej líbá a hladí a do ucha šeptá TU VĚTU! Merline, okamžitě pocítil, jak mu srdce vzrušeně bije...

 

Odnesl ho do ložnice na jejich postel. Ani na chvilinku ho nepřestal líbat. Bylo to tak... tak nádherné, něžné. Severus byl velmi pozorný. Opatrně, pomalinku, jako kdyby měl strach, že se Harry rozpustí, mu vysvlékal košili. Něžně líbal každý další odkrytý kousek jeho hrudě, která se pomalu odhalovala s každým dalším knoflíkem. Ani on nezahálel, také toužil po tom, dotýkat se a hladit manželovo tělo.

 

Severus nikam nespěchal. Ke každému místečku se vracel víckrát, aby si byl jistý, že opravdu ani milimetr nevynechal. Jazykem kreslil na jeho prsou obrazce, ve kterých Harry rozluštil Severusův podpis. Kousal jeho bradavky. Jejich boky se proti sobě třely.

 

Harry se znovu třásl, byl vzrušený. Jeho ruka zajela pod vodu k tomu místu, aby si ulevil.

 

Vzpomínky se ale nedaly, jen tak odehnat. Vzpomínal, jak sám, zpočátku velmi nesměle, začal Severusovi jeho něžnosti oplácet. Jak se jeho, už tak zběsile bušící srdce, rozbušilo ještě víc, když ze Severusových úst uslyšel sten. A pak další a další. To jej pobízelo a on pokračoval dál se stále větší jistotou.

 

Byli propleteni jeden v druhém, líbali se a objímali a pak... Severusova ruka zabloudila k jeho pasu a pak níž a níž. Harry ztuhnul. Nebylo to nepříjemné, jako když se ho dotýkal Julius, to ne, on ztuhl strachem. Vzrušení bylo pryč. Severus se ale neodtáhl, vrátil se zpět k jeho vlasům a rtům a rukama jej hladil a šeptal mu mezi polibky uklidňující a něžná slůvka. Nic se neděje, Harry. Je to v pořádku. Mám tě moc rád. Nemusíme nikam spěchat, Harry. Počkám na tebe, až se budeš cítit připravený... Tohle mu šeptal mezi těmi polibky.

 

Harry se pomalu uklidňoval a uvolňoval, nakonec, ani sám nevěděl jak, usnul. Vzbudil se na večeři.

 

Och, večeře - parádní oslava s přáteli. Teda až na Petúnii! Otřásl se hnusem, když si znovu představil ten její výraz. Ještě že tam byli ostatní, protože on byl úplně ochromený strachem. Docela ho zajímalo, co s ní Sirius po cestě probíral, protože když se vrátil, tvářil se tak spokojeně. Bude se ho muset na to zeptat.

 

***

 

Severus seděl před krbem v obývacím pokoji a čekal - měl za ním přijít Lucius. Harry si šel tedy dát koupel. Jen při představě nahého Harryho ponořeného v bublinkách - Merline, stálo ho to hodně ovládání, zarazit své myšlenky, které se začaly ubírat jen jedním směrem.

 

Z hříšných myšlenek ho vyrušilo trojité zaklepání na dveře - smluvený signál. Mávnutím hůlky otevřel dveře a kývnutím hlavy pozval Luciuse dál. Spolu pak zašli do laboratoře, Lucius dostal dvě malé lahvičky s na pohled odporným lektvarem a pak hned tiše a rychle opustil sklepení. Celá návštěva se obešla bez jediného slova.

 

Lucius spěchal, protože jeho žena šla do pokojů těch dvou psů. Ano jistě, byla rozrušená, to chápal, ale sejít se s Blackem mohla přece kdekoliv, nemusela hned nutně jít do jeho bytu. Potlačil svůj vztek a ovládl se.

 

Jenže to bylo těžké, ještě nezapomněl, jak se nesnášeli ve škole. Black byl jako parazit, taky se ho nešlo zbavit. Otevřenou nenávist zmírnil fakt, že díky němu se oženil s Narcissou. Kdyby však tehdy jen vzdáleně tušil, že je citlivá asi jako rampouch, byl by se poohlédl někde jinde.

 

Byl dost pohledný a bohatý na to, aby se mohl ucházet o kteroukoliv dívku z čistokrevné rodiny a byl si celkem jistý, že by mu bylo vyhověno. Každý by byl rád spojen s Malfoyovými.

 

To jméno něco znamenalo. A on se postaral o to, aby to tak bylo i nadále.

 

Draco sice jeho plány poněkud ztížil, ale to neměnilo nic na faktu, že On dědice má a nebudou-li Charlie a Draco usilovat o vlastní potomky, pak on má v záloze ještě jednoho syna.

 

Narcissa by patrně ztropila scénu, ale jinak by zůstala tak chladná jako vždy. Mohl jen doufat, že jeho druhý syn byl ´normální´. Ano jistě, v jejich světě byly svazky jakýchkoliv dvou plnoletých jedinců, jakéhokoliv druhu přípustné, ale ne v jejich rodině.

 

Draco se silně vymykal a nebýt té ´nehody´ s dračím zlatem, nebyl by takový svazek připustil. Sice byl smířen se sňatkem s Blackem, ale to měl být jen tah, jak získat politicky důležité hlasy, moc a majetek, včetně postavení hlavy Domu Blacků. Nechali by jej zavřít a nakonec by se ho zbavili - to byl ten plán. Jenže někde se stala chyba a jeho syn byl teď členem rudovlasého temperamentního klanu Weasleyů.

 

Takové myšlenky opanovaly jeho mysl a než se nadál, stál u dveří Lupin-Blackových pokojů. Na tváři vykouzlil falešný výraz solidarity. Silně zaklepal a čekal.

 

Otevřel mu Lupin.

 

„Luciusi, zdravím." Řekl bývalý vlkodlak bez jakékoliv emoce a ustoupil ze dveří tak, aby mohl vejít.

 

„Lu-, ehm, Remusi." Zopakoval pozdrav. Sice nerad, ale použil Lupinovo křestní jméno. Zatracený protokol - nesnášel to. Bylo to ale tak prosté - pokud jste přišli do něčího příbytku a ten někdo vás oslovil jménem a pozval vás dále, bylo zdvořilé a očekávalo se, že jej budete také oslovovat jménem.

 

Vešel do vkusně zařízeného pokoje velice podobnému tomu jejich. Zřejmě všechny příležitostné ubytovací prostory na hradě byly vybaveny podobně, neřku-li stejně.

 

Narcissa a /Merline, chraň mou duši, otřásl se v duchu Lucius/ Sirius seděli u stolu, hlavy skloněné nad nějakými papíry - i na tu dálku viděl, že jsou z ministerstva.

 

„Posaď se." Vyzval ho Remus, ne Lupin.

 

„Něco k pití?" zeptal se.

 

„Ne, děkuji." Odpověděl zdvořile Lucius a šel se posadit ke své ženě.

 

„Dej jim čas." Zastavil ho Lupin a Lucius, ke svému vlastnímu zděšení, poslechl! Co se to se mnou, sakra, děje???

 

Albus by znal odpověď - i přesto, že Remus Lupin už nebyl vlkodlak, pořád měl ten dar působit na lidi kolem sebe. A také neztratil nic ze své hrozivé síly, kterou mu jeho prokletí propůjčovalo.

 

A Lucius Malfoy, který se obrátil, protože chtěl být užitečný a chtěl vítězit, jeho kouzlu podlehl, aniž by si to uvědomoval. A co zatím nikdo ani jen netušil, čím déle byli Malfoyovi v jeho společnosti, tím více se měnili z bezcitných kreatur na lidi. V případě normálních lidí bychom řekli, že se z nich stávali milí lidé, ovšem použít Malfoy a milý v jedné větě, by mohlo mít za následek zvýšení počtu pacientů u sv. Munga na odd. záchvatů šíleného smíchu. Proto nebudeme riskovat, že?

 

Seděl tedy na sedačce naproti Lupinovi a mlčky pozorovali jeden druhého. Lucius se necítil dvakrát dobře. Uvědomoval si totiž, že ten muž před ním jej ještě před několika málo týdny chtěl nepochybně zabít. Kdyby jen tušil, že příčinou toho všeho je Narcissa, že to byl její nápad... Nechtěl to ani domyslet.

 

„Takže vy," kývl hlavou k Blackovi, „jste teď spolu?" Merline, co to dělám, na co se to ptám, vždyť mě to přece vůbec nezajímá - úpěl v duchu.

 

Lupin jej poctil pohledem, který se mu zavrtával až na dno jeho duše: „Ano." Řekl klidně a rozvážně. Vyčkával.

 

Salazare, pomoz mi, co to se mnou je?! dovolával se Lucius všech svatých. Vůbec nechápal, co se to s ním děje. Už od té chvíle, kdy přijal křesla ve Starostolci a kdy jej Harry - proč mu neříkám Potter? Nikdy mi to nepřekáželo! - probudil, nebyl jaksi schopný chovat se tak arogantně a chladně jako dřív. Škoda, že Narcissa taky neroztála - pomyslel si a marně se snažil vzpomenout na jejich poslední společnou noc.

 

Lucius měl sto, ne, dvě stě chutí utéct pryč. Posbíral zbytky své hrdosti a setrval rozhodnutý, že už neřekne ani slovo - pro jistotu.

 

Naštěstí Narcissa a Sirius skončili brzy. Připojili se k nim a obeznámili je se svým rozhodnutím.

 

Slova se ujal Black - ne, že by to bylo z pozice žena/muž, ale proto, že prostě byl hlavou Domu Blacků.

 

Vstal a v ruce držel ten malý kousek pergamenu.

 

Trochu teatrálně si odkašlal a začal: „Takže, asi před pěti šesti hodinami jsem dostal, stejně jako Cissa, dopis s oznámením o smrti Bellatrix Black Lestrange." Odmlčel se. V pokoji na chvíli zavládlo ticho.

 

„S Cissou jsme se dohodli, že pohřeb a všechny záležitosti okolo by měla hradit rodina Lestrageových. Jenže, jak víme, její manžel je také mrtvý a jeho bratr rovněž. Z jejich rodiny tedy nikdo nezbyl. Což celou situaci poněkud komplikuje." Sirius bezděčně rozhodil rukama: „Cissa se na mě obrátila, abych tuto záležitost vyřešil ze své pozice hlavy Domu Blacků, protože mi tato pravomoc náleží." Znovu se odmlčel...

 

„I když ublížila mnoha lidem a já jsem ji za to neměl rád, nepovažuji za vhodné, aby její tělo bylo pochováno jako bezprizorní. Proto jsem se rozhodl, že pohřeb a všechny záležitosti kolem, včetně právních kroků, zařídím já, resp. rodina Blacků."

 

Na konci byl jeho hlas chladný jako ocel a v očích se mu blýskalo. Lucius neměl pochyb o tom, že Bellu nenáviděl a že stejné city chová k němu i jeho ženě. Přesto jeho rozhodnutí udělalo na Luciuse velký dojem. Osobně si myslel, že všechno ´hodí´ na Cissu, přece jen to byla její sestra... A Bellatrix neměla žádné dítě - alespoň o něm nevěděl, takže tu ještě byl majetek, který po ní zůstane.

 

Uvažoval, jestli by bylo vhodné zeptat se právě teď, když Sirius opět promluvil: „A pak tu samozřejmě je ještě jejich majetek. Hned ráno se spojím s rodinným právníkem a budeme tuto věc řešit. Nemám, stejně jako Cissa, ani nejmenší ponětí, jestli nechala nějakou závěť... no, zítra snad budeme chytřejší. A samozřejmě budu vás, tedy tebe Narcisso," otočil se jejím směrem, „o všem informovat. Pokud by se vyskytly nějaké neočekávané překážky, vyhledám tě okamžitě. Takže pokud nemáte nějaké dotazy, považoval bych tento rozhovor za ukončený." Shrnul celou situaci a taktně je ´vypoklonkoval´ ven.

 

Lucius mu za to byl vděčný. Cítil se ve společnosti toho vlkodlaka, och pardon - exvlkodlaka, trochu nesvůj. Za Merlina nemohl přijít na to proč.

 

Bylo sice už hodně dlouho po půlnoci, ale oni měli ještě práci, proto nešli hned do svého skromného příbytku, ale mířili do zajištěné učebny plné smrtijedů, aby uskutečnili svůj plán. Chtěli odhalit Luc´Iferovy úmysly.

 

Těsně předtím, než vešli do zabezpečených dveří, vytáhl Lucius z kapsy hábitu dvě lahvičky, které dříve toho večera dostal od Severuse. Jednu podal Narcisse a jednu si nechal.

************************************************ 

V jeden okamžik je otevřeli, v dalším si vytrhli každý pár vlasů a ve stejný moment je vhodili do lahviček, které si vzápětí vyměnili. Ano, chystali se použít mnoholičný lektvar. Lucius měl šedou barvu s bílými nitkami a Cissa byla ocelově modrá s jemným nádechem červené. Zatímco se navzájem dívali do očí, zvedli ke rtům své lektvary a jako jeden muž je vypili.

 

Za okamžik stál na místě ženy muž a naopak.

 

Lucius/Cissa vešel a začal procházet kolem ´pacientů´ a hůlku měl ledabyle zastrčenou v kapse hábitu. Pomalu se blížil k Luc´Iferovi, který vypadal, jako že spí. Cissa, teď vlastně Lucius, si byla dobře vědoma toho, že spánek jen předstírá, dál hrála svou roli.

 

***                                                                                                    

       Luc´Ifer začínal být podrážděný. Celý dnešní den stávil přemýšlením o útěku a pořád na nic nepřišel. A jeho pán ho přece čekal! Nemohl tu, jen tak ležet... V duchu si nadával - kdyby jen svou hůlku zneviditelnil zastíracím kouzlem, měl by ji teď u sebe a útěk by byl snadnější. Jenže to neudělal. Jediné, co jej napadlo bylo, že musí utéct v noci. Jenže to byl další problém - Malfoy sem chodil jen přes den a málokdy sám. Do prd... zaklel v duchu, když v tom jej z jeho rozjímání o útěku vyrušilo vrzání otevírajících se vstupních dveří.

 

Rychle zavřel oči a opatrně se otočil za zvukem. Ve dveřích stál... MALFOY! Merlin je k němu milostivý a pán jej určitě odmění. Pod maskou spící tváře byl ukryt ďábelský úšklebek a očima se mihl záblesk uspokojení, když spatřil hůlku, která jen tak vyčnívala z hábitu - dnešní noc byla dokonalá! Kdyby mohl, rozesmál by se. Dnes v noci uteče!!!

 

 

 

 

Přehled komentářů

páni

(Jimmi, 30. 11. 2008 17:09)

Fakt dobré. Mne nové postavy nevadia, som zvedavá ako to ukončíš s Luc'Ifer, asi aby sa zmenil tiež by bolo moc. Ale tá fotka je fakt skvelá. Je to skvelá poviedka a povedala by som, že už úplne nový príbeh. Mne to vyhovuje, skôr preskakujem tie "bozkávacie" scény, nie iné. Ale s tým Dracom súhlasí (čo iné by sa odo mňa dalo čakať, že?)
Zaujímalo by ma, prečo tak Narcissa zaváhala, keď jej dal Brumbál ten elixír na posilnenie. Asi len tak.
Díky moc.

:-))

(Niki, 18. 11. 2008 2:10)

Díky za novou kapitolu, po náročném víkendu to byl balzám na duši:-)) A brzy se uzdrav :-))

Prajem skoré uzdravenie^^

(Sisa, 17. 11. 2008 22:18)

Momentálne je na prvom mieste aby si sa uzdravila.Tak dúfam,že sa uzdravíš čo najskôr a potom prajem siiilnú imuitu;)Aaa ee..mno tak sa uzdrav.Zdravie je vždy na prvom mieste^^(eehm aa ja niesom slabomyseľná,ja len tak vyzerám čas od času-.-")

Súhlas po druhé

(Fanthasia , 17. 11. 2008 21:33)

Prečítala som si posledný komentár od Sommi a musím uznať že má naozaj pravdu. Pribúda viac a viac, viac-menej nepodstatných postáv a tí, ktorý by mali byť v strede diania sú odsunutý na koniec, no opakujem, príbeh sa mi páči a tiež tvoj štýl písania, no nad týmto by si sa mla zamyslieť Soraki. Opäť, neber to v zlom, len niečo ako priateľskú radu :) O:)
Možno JD tiež popisovala viacej scén z rozdielnych pohľadob, ale vedela som sa z toho aspoň vymotať. No netvrdím, že z tvojho podania nie, ale ide to tak trochu tažšie

Súhlas

(Fanthasia , 17. 11. 2008 21:27)

Tak trošku súhlasím so Sommou... je tam veľa odsekov a v podstate to rozbíja príbeh. Chcelo by to viac o Severusovi a Harrym. Možno je to tým, že som na to bola zvyknutá u originálu, a možno je to mojím estetickým cítením. Napriek tomu, kapitolka sa mi páčila, hoci, musím sa priznať, preskakovala som časti kde si písala o niečom inom ako o dianí v Rokforte.
No a chcelo by to tiež niečo z pohľadu Draca a Charlieho :)
Nebudem už kritizovať, lebo kvitujem tvoju guráž a odvahu, pustiť sa do niečoho takéhoto, ale kritika sa vždy hodí no nie? :)
Ďakujem za príjemné spestrenie dňa :)

Soraki,

(Zrzka, 17. 11. 2008 16:56)

tak se mi brzo uzdrav... my počkáme... klidně měsíc... jsi naše

Skvělé

(Vara, 17. 11. 2008 15:21)

Díky Soraki, díky. Zase pěkná kapitolka, taková docela pohodová a další spletitosti ... hmmm... dobrý !!!
Somma - když se ti to nelíbí, tak to nečti a neobviňuj Soraki z plagiátorství.
Soraki - přeji brzké uzdravení, hlavně to všechno pořádně doleč, aby se ti to pak nevracelo.

soraki

(Beruška, 17. 11. 2008 13:37)

uzdrav se ať je ti lepe

;-)

(soraki, 17. 11. 2008 13:24)

Holky, jsem ti jen na skok, ale všem vám děkuju, jste moc hodné a i když tahle kapitola není úplně nejlepší, stála mě, stejně jako ostatní, spoustu času a sil. Uvědomte si, všichni, prosím, že šasově je pořád je noc ze soboty na neděli. A teprve až v pondělí to bude TÝDEN, co Voldy spustil to super kouzlo...
Somma, nemusíš to číst, pokud nechceš, já tě nutit nebudu, stačí sem nechodit a je to :-D

k další kapitole - nemoc přešla z krku na průdůšky - budu doufat, ať to není horší - momentálně sotva dýchám a mluvím, takže vydržte, více než vzhůru teď spím... Ještě jedenou se omlouvám, ale fakt mi není dobře.

A ještě jednou díky za to, jak při mně stojíte - mimochodem, v KM je kapitol "o ničem" požehnaně - přesto se jejich smysl ukázal třeba až o 10-15 kapitol později, takže zbytečné nakonec opravdu nebyly...
Díky a mějte se, zase se ozvu :-D

:-)

(Aja, 17. 11. 2008 10:56)

Soraki nás všechny veze na vlně euforie z toho, že máme co číst. A my se v tom chceme rochňat, a chceme být napnuté, chceme Harryho a Severuse a Remuse a Siriuse. Tedy já určitě :-)))). No a že z toho udělala docela dobrý thriller i se spoustou postav kolem - však ona nám to rozplete.

...

(Anabeth, 16. 11. 2008 21:16)

Docela se mi ulevilo, že na tom lístku pro Siriuse je oznámení o Bellině umrtí, měla sem strach, že to bude něco horšího... uf, jinak pěkná kapitola tyhle schrnutí ma ráda aspoň si urovnam myšlenky a názory
PS. Anisov: tuhle kapitolku sem si přečetla dřív

Sommna

(Terka, 16. 11. 2008 20:32)

Nechápu, proč porovnáváš soraki a JD... Obě mají jiný styl psaní a nám se to takhle

16.11.2010 10:13:14
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one