avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

X. Snape Manor

29. 11. 2008

Už od svého zveřejnění je vaší nejoblíbenější kapitolou 14. Siriusi, stalo se něco? Jsem zvědavá, jestli ji tahle přeskočí 

WARNING!  První část pouze pro 15+ !  

doufám, že se vám bude líbit

 

 

X. Snape Manor

 

Harry seděl na Severusově klíně, košili rozepnutou a vytaženou z kalhot. Jedno jeho rameno bylo nahé, přikryté jen Severusovou dlaní. Díval se do tváře, kterou kdysi tak nenáviděl a vídal ve svých nočních můrách a kterou teď hrozně moc miloval.

 

Díval se do černých očí svého manžela a pokoušel se v nich číst. Zatímco obvykle to byly jen temné hlubiny bez konce, bez emocí, naprosto nečitelné a bez výrazu, teď v nich mohl číst jako v otevřené knize. Viděl v nich lásku, touhu, vášeň a chtíč, ale i velké sebeovládání a oddanost. Ten pohled znal. Viděl, jak si takové pohledy vyměňují Draco a Charlie a také Remus se Siriusem. Dokonce se tak někdy díval i pan Weasley na svou manželku, která se pod tíhou toho pohledu obvykle roztomile červenala rozpaky.

 

Harry přemýšlel. Bylo mu jasné, že Severus po něm touží. Věděl, že je v této oblasti zkušený. A také věděl, že on touží po něm. Merlin ví, kolikrát se mu o jejich milování zdálo. Zpočátku byl jen ´ovládán´ silným mužem bez tváře. Pak se ale ta tvář vyjasnila a byl to Severus, se kterým se ve svých bouřlivých a nesmírně erotických snech miloval, lépe řečeno, kterým byl milován.

 

Nedokázal by ani spočítat, kolikrát se probudil vzrušený nebo s pyžamem přilepeným na břicho vlastním spermatem.

 

A teď seděl vzrušený a na svém stehně mohl cítit, že Severus je na tom podobně. Dívali se navzájem do očí. Kolem nich proudila magie. Harry váhal j en několik málo okamžiků.

 

Byl čas posunout se o kousek dál.

 

Nakonec vstal a šel do ložnice. Ve dveřích se zastavil a otočil. Severus pořád seděl na místě a sledoval ho.

 

„Jdeš?" řekl laškovně Harry a s košilí na půl žerdi prošel dveřmi z dubového dřeva.

 

Vešel do jejich pokoje. Ani se neobtěžoval zjistit, jestli ho Severus následuje. Věděl, že jde za ním. Celý se třásl vzrušením z neznáma ale i strachem. Uklidňoval ho fakt, že pokud řekne ne, Severus to bude respektovat. A po pravdě necítil se na to ještě úplně připravený, což ale neznamenalo, že není připravený na nějaký průzkum.

 

Severus k němu ze zadu přistoupil a pomalu ho k sobě otočil. Rukou jej uchopil za bradu a zvedl jeho hlavu tak, aby jej mohl políbit. Velice pomalu a něžně políbit, zatímco jeho druhá ruka osvobodila i druhé rameno a celou paži, která ještě byla uvězněna v Harryho košili. Nechal ji spadnout na koberec.

 

Jeho jazyk si při tom pomalinku probíjel cestu skrz Harryho rty a kroužil a svíjel se okolo toho druhého v těch ústech, které byly pro Severuse snad až příliš smyslné.

 

Když Harry podnikl svým jazykem výpad do jeho vlastních úst, přestal se na moment ovládat a nechal se strhnout tou šílenou touhou, která spalovala jeho nitro, jež se tavilo na atomy.

 

Zabořil své ruce do těch střapatých vlasů a domanévroval svého muže k lůžku, na které ho svalil svým tělem. Ležel na něm. Cítil, jak jeho srdce bije a stejně jako to druhé, patřící mladíkovi pod ním, má co dělat, aby mu nevyskočilo z hrudi, kam patří.

 

Přesunul se trochu na bok, aby mohl jednu nohu opatrně vsunout mezi Harryho. Ani se nemusel příliš namáhat, Harry spolupracoval víc než ochotně, i když byl teď docela zaměstnán strháváním jeho košile. Pár knoflíčků se rozkutálelo po celé ložnici.

 

Dvě nahé hrudě se k sobě tiskly. Bylo příjemné cítit na své kůži dotek té druhé. Severusovy rty se odtrhly od Harryho a putovaly přes bradu, krk a klíční kost k jeho ztuhlým bradavkám. Harry podlehl svému vzrušení. Hlasitě sténal a svými boky se třel o Severuse. Nechal se líbat a hladit úplně po celém těle. Když se Severus poprvé dotkl jeho vzrušení, nemohl Harry jinak, než že slastně vykřikl.

 

Na jednu stranu Severuse strašně moc chtěl, na druhou stranu měl strach a ten dotyk, byť jen přes látku jeho kalhot, byl tak spalující, že neměl daleko k vyvrcholení. A zdálo se, že na Severuse to má podobné účinky.

 

Harry se totiž někdy během toho úžasného objevování krás sexu a milování rozhodl, že nebude jen bezduchým a pasivním pozorovatelem, ale bude aktivně hledat to, co se Severusovi bude líbit, bude přivádět k šílenství a plně ho uspokojí.

 

Takové podle něj mělo milování být - odevzdat se sobě navzájem, úplně a beze zbytku.

 

A proto se jeho prsty, rty i jazyk vydaly na průzkum toho svalnatého hrudníku a plochého břicha.

 

Převalil Severuse tak, že to teď on byl tím ´nahoře´. Svou nohu nechal mezi manželovými. Líbal ho, ochutnával a kousal od ušních lalůčků až po pás. A Severus mu odpovídal vzdechy, které vypovídaly o tom, že Harry dělá přesně to, co má a že to dělá dobře.

 

Chvilku váhal, ale nakonec položil svou dlaň na Severusův poklopec. Severus se prudce nadechl a bez rozmyslu přirazil proti ní. Harry mohl cítit, jak pod látkou pulzuje jeho naběhlý penis. Možná se trochu lekl a chtěl uhnout, ale Severus dal jeho ruku zpět a znovu se pohnul proti ní.

 

Než se Harry nadál, skláněl se Severus nad ním a šeptal mu zastřeným vzrušeným hlasem: „Harry," Harryho z toho hlasu mrazilo a točila se mu hlava, „pokud nejsi připravený, musíme toho nechat." Severus ztěžka oddechoval a bylo na něm vidět, kolik ho ta slova stojí námahy a sebezapření, ale pokračoval: „Nemusel bych se ovládnout. Jsi tak opojný, Harry." A lehce přejel jazykem po jeho uchu: „A já bych tě chtěl ochutnat."

 

Merlin ví, že si v duchu přál, aby Harry jen přikývl na souhlas. Byl tak vzrušený, že si byl téměř stoprocentně jistý, že by na styk jako takový nedošlo. Stačilo by jen, kdyby ho Harry trochu polaskal a Severus by se prudce udělal. A věděl, že Harry je na tom podobně. Ale, jak si slíbil, nebude ho do ničeho nutit, tak jen čekal.

 

Harry na vteřinu ztuhl, ale pak velmi tiše řekl: „Chtěl bych se tě dotýkat, ale ještě se necítím připravený na..." sklopil oči stranou.

 

„Harry," vydechl Severus, který měl pocit, že shoří. Jeho sny a touhy se stávaly skutečností.

 

„Harry," zopakoval, když z nich obou stahoval nohavice a hedvábné spodní prádlo.

 

Mimořádně něžně líbal Harryho pupík a pomalu, krouživými pohyby jazyka, se posunoval stále níž. Rukama hladil celé to úžasné tělo, které se chvělo a třáslo a reagovalo na něj, na jeho dotyky a polibky. Velice zlehka, skoro bez doteku, se dotkl Harryho penisu. Harry zareagoval okamžitě. Zcela bez použití rozumu, za to s notnou dávkou vášně, zvedl boky, čímž se jeho přirození dostalo do Severusovy dlaně. A tomu stačilo trochu škádlení jazykem na špičce Harryho penisu a pár zkušených pohybů rukou na to, aby Harry prožil svůj první opravdový orgasmus. Severus si pomyslel, že chutná skvěle.

 

Jakmile se trochu vzpamatoval, chtěl Severusovi oplatit jeho něžnosti. Severus jej však zastavil: „Nemusíš to dělat, Harry, jestli nechceš." Zpříma se mu přitom díval do očí a v duchu si nepřál nic jiného, než aby se ta drobná dlaň omotala okolo jeho mužství.

 

Chvíli se na něj Harry zkoumavě díval a pak, podobně jako jemu Severus před chvílí, vzal, trochu nejistě, jeho penis do své dlaně a jazykem lehce obkroužil jeho špičku. Severus vykřikl rozkoší a netrvalo dlouho a i on, po měsících strádání, prudce vyvrcholil.

 

Přitáhl si Harryho těsně k sobě a se slovy: „Miluji tě..." jej políbil.

 

Během této chvilky se vzduch úplně tetelil magiemi, které se začaly prolínat a spojovat. Nejprve se zhmotnily do dvou koulí, ze kterých šlehaly jazyky, jenž se do sebe zapletly. Koule se přiblížily k sobě a chvíli kolem sebe jen tancovaly a pak zmizely. Nespojily se. Dnes ještě ne...

 

*****

 

Severus Snape se otočil ve své posteli, aby se znovu podíval na hodiny - ´hluboká noc´ - měl špatné spaní. Nemohl usnout. Obvykle mu pomáhalo, když se zaposlouchal do pravidelného dechu svého manžela, ale dnešní noc to tak nebylo. Naopak, ty pravidelné nádechy a výdechy znamenající klidný spánek, ho znervózňovaly.

 

Už nejméně desetkrát si natřepal polštář a teď to udělal znovu. Převracel se z boku na bok a ze zad na břicho a zpět. Ale ať se uvelebil jakkoliv, spánek ho obcházel velkým obloukem.

 

A nepomáhalo ani, když se přisunul k Harrymu a srovnal své tělo podle jeho tak těsně, jak to jen bylo možné.

 

Zoufale se znovu, nejméně po sedmé, podíval na hodiny - čas se zastavil.

 

A Severus věděl, proč nemůže usnout. Trápilo ho zítřejší ráno. Nechtěl jít do toho domu. Bylo tam mnoho zavřených dveří, které mohl směle nazývat třináctými. A rozhodně se za nimi neukrýval nějaký kostlivec ve skříni. To tedy ne. To, co se za nimi schovávalo, bylo zlo. Temné zlo.

 

Jeho otec se odtamtud mnohdy vracíval tak podivně rozpolcený. Často mluvil sám se sebou. V očích míval výraz maniakálního šílence. A pak se z něj lusknutím prstů stal zlomený muž, který se pořád ohlížel přes rameno. Jak se Severusovi podařilo zjistit, mudlové to nazývají rozdvojenou osobností.

 

Každopádně v těch komnatách něco bylo. Něco tam žilo! Občas, když otec nebyl doma, slýchával mladý Severus řadu zvuků přicházejících právě z těch pokojů. A nejsilnější bývaly právě v červnu.

 

Popravdě, Severus Snape byl přesvědčen, že čím déle nechá sídlo zavřené, tím větší pravděpodobnost je, že to něco tam uvnitř ´chcípne´.

 

S myšlenkou, že už to možná není mezi živými, si vytáhl lahvičku s lektvarem na klidný spánek a dal si jeden doušek. Za chvíli už mírumilovně spal vedle usmívajícího se Harryho a na temnotu už nemyslel.

 

***

 

Druhý den brzy ráno je oba probudil Dobby. Venku byla ještě skoro tma, když se přenesli pomocí přenášedla těsně ke Snape Manor. Harry potřeboval chvilku, než se vzpamatoval z toho stále nepříjemného pocitu, který zažíval během cestování přenášedly. Pokaždé si připomněl poslední úkol tří kouzelnického turnaje. Žaludek se mu ještě párkrát zahoupal, než se uklidnil. Harry se několikrát zhluboka nadechl.

 

Severus jej celou dobu podpíral vlastním tělem.

 

„Už můžeme." řekl po několika minutách Harry a obrátil se k Severusovi.

 

Ten jen stál, tvář stáhnutou v bolestné grimase. Bylo na něm na první pohled vidět, jak se mu nechce. Povzdechl si a svůj pohled obrátil nejprve k zemi, jako kdyby si chtěl něco rozmyslet a pak na vysoké vstupní dveře, které připomínaly spíš bránu, do Snape Manor. Zlehka vykročil k temné, v časném ránu ukryté, siluetě sídla.

 

Harry ho následoval. Šli mlčky po cestičce vysypané štěrkem, který skřípal pod podrážkami jejich bot. Oba byli ztraceni ve svých myšlenkách. Proto Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že jde sám. Když se otočil, spatřil Severuse, jak stojí dva tři metry za ním, ve tváři překvapený výraz.

 

Harryho nevyslovenou otázkou, co je?, zvednuté obočí, vyzvalo Severuse k odpovědi dřív, než se Harry opravdu rozhodl zeptat nahlas.

 

„Právě si prošel přes ochranné bariéry, které jsem tu položil, stejně jako všichni majitelé sídla přede mnou. Dokonce jsem požádal i Brumbála, aby nějaké přidal."

 

Tón jeho hlasu vyjadřoval údiv, zmatení i strach.

 

Harry tomu úplně neporozuměl - Severus má strach z něj? - tu myšlenku rychle zaplašil, to může vyřídit později, teď jsou na řadě jiné věci. V okamžiku kdy vědomě vyslal svou magii vpřed, uviděl a ucítil řadu kouzel umístěných přes sebe přibližně v místech, kde stál Severus. Byly to barevné proplétající se linie, které zářily. Nové byly jasné a ´živé´, staré jen unaveně blikaly. Dokonce mohl rozlišit kouzla, která položil Severus a Brumbál. Ta Brumbálova byla ukázkou opravdové moci a síly.

 

Procházel magické podpisy jeden po druhém. Dostával se skrz ně dál do minulosti. Nové byly kladené přes starší, takže nejprve našel otisk ředitele, pak Severuse, jeho otce a otce jeho otce atd.

 

Díky tomu zjistil, že rod Snapeů oplýval několika velmi silnými magickými jedinci. Jeho tchán ale mezi nimi nebyl, patřil k těm méně nadaným. Severus vyčníval v řadě vlastníků za posledních nejméně tři sta let nejvíce. A když k tomu Harry uvážil i věk, kdy své ochrany pokládal... Jeho manžel byl bez pochyby jedním z nejmocnějších kouzelníků na světě. A nepotvrzovalo to jen jeho místo v kruhu, ale i fakt, že například Lucius Malfoy či Bellatrix Black Lestrange, kteří byli také velmi silní, se otevřenému konfliktu s ním raději vyhýbali. A měli proč. Severus Snape nebyl jen magicky zdatný jedinec, byl hlavně velmi dobrým stratégem - což potvrdily i souboje na ministerstvu.

 

„Harry," ozval se potichu Severus.

 

„Ano?"

 

„Měli bychom jít, slunce už vychází..." poukázal Severus na fakt, že již dlouho stojí na místě, kde by je někdo mohl spatřit.

 

„Jistě."

Šli ještě pár metrů v tichu vedle sebe, než se ocitli před velkými vstupními dveřmi. Severus vytáhl starý klíč.

 

„Klíč? Žádná magie?" ptal se překvapeně Harry.

 

„Ty ochrany zadrží každého, kdo není pozván. Proto by tady moji příbuzní chtěli bydlet, nikdo by se k nim bez pozvání nedostal. Tedy kromě tebe. Uvažuji nad tím, jestli tě ochrany identifikovaly jako dalšího majitele, nebo tě uznaly jako krále." Přemítal Severus zatímco odemykal.

 

Vstoupili do prostorné haly s vysokým stropem. Harry se rozhlédl. Nějak předpokládal, že uvidí přepych přerůstající až v nevkus, ale jak zjistil, velice se zmýlil. Snapeové si zřejmě nelibovali v předražených a přeplácaných věcech. Naopak kolem sebe shromažďovali nábytek na pohled hezký a zároveň i praktický a maximálně využitelný. Bylo poznat, že ten, kdo celou halu zařizoval, měl na mysli hlavně užitnou hodnotu věcí, které sem chtěli majitelé dát. Lustry a lampy nebyly nijak přezdobené, sloužily ke svícení, ne na ozdobu. Stejně jako pohovky a stolky. Harry byl nadšený. Hala se mu líbila.

 

Šli dál. Z haly vedlo dvojité schodiště nahoru do patra. Mělo jednu společnou základnu, ze které se rozbíhala dvě schodištní ramena, která se v půli lomila a sbíhala se zpět a spojovala se v patře, které mělo po celém obvodu haly galerii a z ní, jak bylo na první pohled vidět, vedla ještě jiná menší schodiště do dalších pater.

 

Severus vykročil po levém rameni a Harry se k němu přidal. Když došli k místu, kde schody měnily svůj dosavadní směr, všiml si Harry, že z malé podesty, na které byla pohodlná pohovka, vychází také galerie, která sahá jen do tří čtvrtin délky jedné poloviny z celkového obvodu haly a že z ní vede několik dveří.

 

„Severusi, co je to za dveře?" zeptal se.

 

„To jsou salonky pro muže," odpověděl Severus a rukou ukázal k prvním dveřím, „kuřácký, za ním šachový, dále pak klubovní a pár pokojů pro hosty s diskrétním vchodem i východem - jestli mi rozumíš."

 

Harry rozuměl a lehce znachověl, aniž by sám věděl proč.

 

„Na druhé straně je to samé ale pro ženy. Je tam salónek s vyšíváním, malováním a nějaké další včetně stejných diskrétních pokojů."

 

„Aha, no dobře." Ošil se Harry, pojem diskrétní pokoj mu až příliš připomínal jeho setkání s Juliusem a jeho nechutné návrhy.

 

Několika kroky došel Severuse, který už stoupal dál po schodišti, aby se zastavil na místě, kde se obě ramena zase spojovala.

 

„Tady jsme v prvním patře. Jsou tu převážně pokoje pro hosty, část knihovny a denní salónky určené k četbě, čaji o páté apod. Moje matka měla občas potřebu vyzkoušet si některé mudlovské zvyky." Na tváři se mu přitom rozhostil strnulý úsměv.

 

„A kde je zbytek knihovny?" Harry byl nedočkavý a cítil, že právě do knihovny by měl jít nejdříve.

 

Severusovy oči potemněly potlačovaným strachem.

 

„Knihovna tady na patře obsahuje jen povolenou literaturu, jestli chápeš..."

 

„Chápu, kde je zbytek..."

 

„V pracovně."

 

Opravdu obsáhlá odpověď, pomyslel si Harry: „A ta je?"

 

Severusova tvář úplně ztvrdla a jeho pěsti se nevědomky sevřely v pěsti. Nechtěl tam Harryho pustit. Bál se o něj víc, než by si kdy pomyslel, že může. Ano, pomáhal ho chránit od prvního dne, kdy vstoupil do Bradavic, ale teď to bylo jiné. Předtím jen chtěl, aby ho Voldemort nezabil hned při prvním možném setkání. Teď nechtěl, aby ho zabil kdokoliv nebo cokoliv.

 

Děsil se svých citů k němu. Byly na něj moc silné, nebyl na ně připravený. Byl zvyklý nemilovat nebo ne moc. Svého života si cenil, i když ho riskoval jako Brumbálův špeh. Jenže teď si nejvíce cenil Harryho. Pro něj by obětoval vše. Vzdal by se majetku, postavení, možná i své oblíbené černé barvy, jen aby byl v pořádku a v bezpečí. Nedalo se však dělat nic jiného, než jít a říct všechno, co o otcově pracovně věděl a co si pamatoval.

 

Pomalu se otočil a sestupoval zpět po schodišti dolů. Když procházel kolem Harryho, vzal jej za ruku.

 

Pod schody byla jakási vitrína se spoustou broušených váz, sklenic, mís a jiných předmětů. Měly stejný vzor, takže Harry usoudil, že je to souprava. Jedním okem mrknul na svého muže.

 

„Servis určený ke slavnostním příležitostem. Vzácné a velice kvalitní sklo ze střední Evropy. Ruční práce." Odříkal automaticky Severus.

 

Přistoupil k prosklené vitríně a sáhl za ni. Přitom si něco šeptal. Vitrína se zachvěla, až sklo v ní zařinčelo, a odsunula se na bok.

 

Harry spatřil těžké dubové dveře. Na první pohled obyčejné dveře, jakmile se k nim ale přiblížil, pocítil temnotu prosakující skrz.

 

Stáhl se zpět a svůj pohled upřel na Severuse.

 

A ten, aniž by chtěl, začal vyprávět. O svém dětství, o zvucích, o rozpolceném otci.

 

Harry pozorně naslouchal a mlčel i po tom, co Severus skončil.

 

Pak se zhluboka nadechl: „Severusi," Severus se na něj otočil, „potřebuji, abys mi něco slíbil." Harryho tón vzbuzoval respekt a poslušnost. Jenže Severus poslechnout nechtěl, nesplnil by tak svůj, sobě samému daný, slib, že jej bude chránit! Bojovně se napřímil a chtěl protestoval, když se kolem Harryho objevila aura moci. Výhružně sálala až k němu. Podvolil se.

 

„Co ode mě chceš?" Vyštěkl odevzdaně, ale rozhořčeně. Nelíbil se mu pocit, že bude stát stranou.

 

„Když tě požádám, abys odešel, odejdeš. Nic víc nechci."

 

Severus se ocitl v bouři svých pocitů. Stál zmatený na rozcestí, které mohlo znamenat tak mnoho... Chtěl se rozhodnout správně, ale city, které k Harrymu choval mu zatemňovaly zdravý úsudek už několik měsíců. Váhal.

 

„Musíš mi to slíbit, Sevie."

 

Něžný hlas pohladil jeho ztrápenou a obavami zmučenou duši i mysl.

 

„Prosím, Sevie, je to můj úkol, prosím, slib mi to."

 

Copak mohl odolat? Ten hlas se mu zarýval do srdce. Hladil ho. Uklidňoval a sliboval, že všechno bude v pořádku. Ještě jednou se pokusil o odpor, ale jeho rty byly překryty těmi milovanými a něžně políbený Severus jen chabě přikývl hlavou, naprosto neschopný stavět se na odpor.

 

Harry se usmál: „Miluji tě, Severusi Snape. Nemusíš se o mě bát. Dnes nezemřu, vím to."

 

Poznámka o smrti vrátila Severuse na zem. Zhrozil se nad tím, co právě slíbil. Proklínal sám sebe. Bylo pozdě. Ztěžka oddechl a vší silou zatlačil do zavřených dveří.

 

Chvíli to vypadalo, že se nic neděje, ale pak se s příšerným, uši drásajícím skřípáním otevřely a oni vešli do pracovny pána domu.

 

Byla to poměrně malá útulná místnost, jejíž podstatnou část zabíral obrovský stůl. Druhou, ne méně zanedbatelnou, dominantou byla knihovna, která byla po celém jejím obvodu od podlahy až po strop zaplněná knihami a svitky. Jak Harry stačil zaregistrovat jedním letmým pohledem, byly tam knihy o černé magii, temných stvořeních, dokonce i mudlovské knihy na téma čarodějnictví, okultismus, vampyrismus a i oblíbená kniha jeho tety - Kladivo na čarodějnice.

 

Jeho ale upoutala malá, sotva postřehnutelná dvířka v rohu místnosti, která byla ukrytá za honosným křeslem, které absolutně nekorespondovalo s ostatním zařízením ať už tady nebo jinde v domě. Prostě se sem nehodilo.

 

Přešel napříč pracovnou k těm dvířkům. Škvírami kolem nich čas od času vyšlehly malé plaménky. Harryho pocit temnoty se neskutečně znásobil. Tohle bylo TO, co hledal, co našel v denících a o čem mu vyprávěl Salazar Zmijozel.

 

Natáhl ruku a opatrně zkoumal povrch a strukturu neznámého kovu. Dvířka nebyla ze dřeva jako všechna ostatní v domě, ale ze, jemu neznámé, slitiny, možná kovu.

 

Severus ani nedýchal, když se zpoza nich ozvaly duté rány. Vzpomínky mu vířily hlavou jako jeden velký barevný kolotoč. Jako kdyby byl znovu dítě, ovládl jej ten neurčitý strach a stísněnost.

 

Navzdory jeho negativním pocitům se Harry usmíval.

 

„Severusi, teď prosím, odejdi." Řekl pevně Harry.

 

Severus jen zamítavě pokroutil hlavou.

 

„Odejdi teď!" zaburácel Harry hlasem plným moci, odhodlání a neústupnosti.

 

Jeho postava nabyla na velikosti a Harry vypadal impozantně. Kolem jeho hlavy se na malý okamžik zhmotnila královská koruna z ohně, ledu, větru a země. Jeho postavu zahalila mlha tvořená z barevných nitek kouzel a Severus by si nedovolil odporovat. Nemluvil s ním Harry, jeho manžel, ale Harry, jeho Král.

 

 


To slunečné ráno přivítalo s otevřenou náručí dva nové obyvatele Bradavic. Cara a Tobias přijali Brumbálovu nabídku připojit se k Řádu poté, co je oba dva norský ministr kouzel Thorbjørn Stoltenberg propustil, když odmítl uvěřit jejich teorii o Voldemortovi a jeho sídle na některém z ostrovů poblíž Hammerfast-Melandu. Nepomohly ani vzpomínky, protože se do nich za žádnou cenu nechtěl podívat. Vzali je proto s sebou do Anglie. A v Bradavicích byli vřele uvítáni, nejen jako mocné posily, ale hlavně jako velice cenný zdroj informací.


 

 

Přehled komentářů

Soraki

(Serin, 3. 12. 2008 8:38)

No přiznám se, že jsem si tu trilogii od SM koupila... původně k Vánocům...... jsem v polovině 3 dílu :-D jsem prostě neodolala...

:o)

(Terka, 2. 12. 2008 17:46)

Naše šikovná soraki i obrázek si udělá vlastní... :o)
Povedl se ti jednoznačně...;o)

...

(Anisov, 2. 12. 2008 16:09)

Krása, krása, krása...

Terka

(soraki, 2. 12. 2008 13:11)

dík, obrázek - vlastní výroba :-D

vzhled

(Terka, 2. 12. 2008 10:35)

Jéééé modrá, krása... a ten obrázek nahoře.. mňam, taky nádhernej.... prostě super vzhled...:o) ;o)

Anabeth

(soraki, 1. 12. 2008 20:35)

miluju Agátu Christie ;-)

...

(Anabeth, 1. 12. 2008 20:16)

No jestli je za tím další záhada, tak je to v pořádku, jen tak dál a strčíš do kapsi i Agátu Christie. =)

;-)

(soraki, 1. 12. 2008 20:16)

Zrzka - já vím

aveline - obávám se, že ne...

Jikita - tak se ti to opravdu asi jen zdálo, protože zrovna desítku jsem si vybrala kvůli jedenáctce a tu proto, že je prvočíslo - já vím, nedává to smysl, ale to neřeš...já a zrzka víme o co jde :-D. Hlavně že sis to nakonec vychutnala, omlouvat se nemusíš, občas máme každý dvě oči na pět věcí :-D

lucka - nezní to divně, neboj ;-). A jsem ráda, že se ti to líbí :-D

Ach jo

(Jikita, 1. 12. 2008 19:35)

Soraki, promiň, jasně, že se mi ty věty zdály...

paráda

(lucka, 1. 12. 2008 19:31)

krásná kapitola, jsem ji pokradmu četla v práci a normálně(možná to bude znít divně) jsem se vzrušila. Moc se mi to líbilo. Mám ráda Harryho a Severusův vztah. Je tak hluboký a plný lásky a vášně.
opravdu krása - paráda.... atd.

Soraki

(Jikita, 1. 12. 2008 19:00)

Zdáli se mi upravené asi dvě věty, např.: "Už nejméně desetkrát si natřepal polštář" - myslela jsem, že ta bylo původně jen 6x.., ale 10x je teda hezč

16.11.2010 10:21:48
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one