avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XI. Před lety (4. 12. 2008 )

 

 Dnešní kapitolkou se posuneme v čase zpět do noci z 31. května na 1. června, kdy se Luc´Ifer pokusil o útěk a konečně odhalíme jeho identitu. Není to to, co čekáte. To bude až příště... je to taková oddechovka před - nepovím

 

Ctihodný ředitel, Školy čar a kouzel v Bradavicích, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál ležel ve své posteli a spal, když tu ho z příjemného snu, plného citrónových dropsů, něco či spíše někdo vyrušil.

 

Rozespale se posadil a pohodil hlavou ve snaze se probrat, až mu noční čepička sklouzla na stranu. Hledal původce svého přerušeného spánku.

 

U nočního stolku stála Tinky - milá domácí skřítka, která na jeho příkaz hlídala manžele Malfoyovy.

 

„Tinky?" potlačil ředitel zívnutí a snažil se na skřítku zaostřit, než si uvědomil, že nemá brýle.

 

„Pane, Tinky hlídá toho blonďatého pána i paní, pane." kulila na něj své velké modré jako by vodnaté oči.

 

„Ano, já vím, požádal jsem tě o to. Dělají snad něco, co by neměli?" vyzvídal Brumbál a nasazoval si své brýle na křivý nos - pozůstatek bratrské rozmluvy.

 

Skřítka lehce pokrčila rameny: „Tinky neví, pane. Tinky ale myslela, že byste možná chtěl vědět, že pan a paní šli do toho pokoje s černokněžníky, pane."

 

Hlásek se jí trochu třásl, jak se bála, aby nedostala vyhubováno, že budí kvůli takové maličkosti. Jenže ona měla pocit, že ředitel by to chtěl vědět. A Dobby, který s hlídáním ochotně pomáhal, kdykoliv měl čas, si to myslel také.

 

Brumbál byl okamžitě na nohou: „Teď, Tinky? Šli tam teď?"

 

„Ano, pane." Odpověděla a vážně pokývala hlavou.

 

„Dobře, dobře, výborně..." mumlal si pod vousy, zatímco si přes sebe navlékal hábit.

 

„Tinky," skřítka k němu vzhlédla, „připrav, prosím, v mé pracovně malé občerstvení."

 

„A bonbóny." dodal po chvilce.

 

Pak už chodbami hradu spěchal na druhé patro.

 

Jako jeden z nejmocnějších kouzelníků své doby, viděl Brumbál doslova i za tmy. Proto mu neunikla Narcissa schovaná ve stínu dveří do nepoužívané dívčí umývárny. Ředitel potlačil své obavy, že by snad Malfoyovi mohli odhalit tajemství Salazarovy Tajemné komnaty, kde v současné době ukrývali ´očištěné´ smrtijedy, kteří se zotavovali z kouzla odstraňujícího znamení.

 

Pomalu došel až k ní. Zdálo se, že ho nevnímá.

 

„Narcisso? Co vy tady v tuto hodinu a sama?" zeptal se tiše.

 

„Narcisso, kde máte Luciuse?"

 

„To jsem já, Albusi, Lucius, Narcissa je v..."

 

A než se stačil Narcissy, vlastně Luciuse, na cokoliv zeptat, byl vtažen do stínu, který poskytoval rám dveří a oba pozorovali otevírající se dveře zabezpečeného pokoje.

 

Nejdříve z nich vykoukla černá hlava a po chvilce i zbytek těla - byl to Luc´Ifer. A nebyl sám. Za ním se vznášel Lucius, tedy Narcissa. Brumbál byl na malý okamžik zmatený, ale rychle se vzpamatoval a stejně jako Lucius, vytáhl svou hůlku, zamířil na Luc´Ifera a vyslal své svazovací kouzlo.

 

Lucius vyslal Expelliarmus a umlčovací kouzlo, protože Luc´Ifer se už už chystal bránit. Nedali mu však šanci.

 

Když k němu Brumbál přistoupil, viděl, jak se v jeho očích mihl záblesk poznání a přes tvář se mu přelila vlna vzteku a nenávisti. Ten mladík jej začínal zajímat čím dál víc. A taky mu někoho připomínal, hrozně moc připomínal...

 

Lucius osvobodil Narcissu z precizního Petrificusu a pak všichni tři zamířili do ředitelny. Za nimi se vznášel spoutaný a umlčený Luc´Ifer.

 

K cíli dospěli velice rychle. A bodejť by taky ne, když chodby zely prázdnotou.

 

V Brumbálově pracovně je čekal zapálený krb a na stole lehké občerstvení - konvice s čajem, kávou a menší s mlékem a pár kousků křehkého čajového pečiva. Na vedlejším podnose byla mísa s ovocem, talíř lososových a krabích jednohubek a také nechyběla miska s oblíbenou citrónovou pochoutkou pana ředitele. Šálky se chvěly nedočkavostí, kdy už budou naplněny a z konvic stoupala horká pára. Vzduch byl prosycen zajímavou kombinací kávovo-čajové vůně.

 

Starý profesor zaujal místo ve svém pracovním křesle za psacím stolem. Jeho hosté přijali nabízená křesílka. Jen Luc´Ifer zatím visel ve vzduchu jako loutkářova nejnovější loutka. Jen nebyl tak uvolněný, naopak, byl napnutý k prasknutí.

 

Jakmile zrušili tišící kouzlo, poctil je svým libým hláskem. Rozkřikl se na celé kolo. Klel a nevybíravě se navážel nejen do Luciuse Malfoye, ale hlavně do ředitele. Překvapivě to byla Narcissa, která znovu použila kouzlo na umlčení, i když si Luc´Ifer myslel, že je to Lucius, protože mnoholičný lektvar zatím ještě nepřestal působit.

 

Brumbál si se zaujetím prohlížel toho mladíka před sebou, jehož oči plály nenávistí. Vypadaly jako oči divokého zvířete, které bylo zahnáno do kouta a teď nemá jinou možnost, než jen kopat kolem sebe, kousat a plivat jedovaté sliny. Oh Merline, tak hrozně moc mu někoho připomínal... ale koho???

 

„Luciusi, ty toho mladíka znáš." zkonstatoval Brumbál a Malfoy přikývl.

 

„Jak se jmenuje?"

 

„Luc´Ifer, Albusi."

 

„Jistě, jistě, to vím. Chci znát pravé jméno." vyslovil Brumbál svůj požadavek a zpytavě se zadíval do modrých očí Narcissy Malfoyové, jejíž obrysy se právě začaly rozmazávat a rozpíjet. Za malý okamžik na jejím místě seděl pravý Lucius a na protějším křesle pravá Narcissa, která okamžitě upravila šaty jim oběma.

 

„Znám jej jen jako Luc´Ifera, přivedl jej mezi nás samotný Lord Voldemort." konec věty se ztrácel v šepotu. Lucius ještě nebyl připraven říkat jméno svého bývalého pána nahlas před jinými lidmi nebo služebníky, ať již minulými či současnými.

 

„Kdy?" ptal se Albus dál, jako obvykle měl mnoho otázek.

 

„Nerozumím."

 

„Kdy ho přivedl?" upřesnil svůj dotaz bradavický ředitel a sepjal ruce do typické stříšky, jen co si upil ze svého šálku čaje.

 

„Nevím, nepamatuji si to přesně."

 

„Rok, tři, pět? Je to důležité!"

 

„Byl skoro ještě dítě, určitě nebyl plnoletý." Vzpomínal Lucius.

 

Narcissa ve vedlejším křesle viditelně ztuhla, ale nezdálo se, že by si toho někdo všiml.

 

„Zkusíme to tedy jinak." Řekl si ředitel spíš jen tak pro sebe a ač nerad, uchýlil se ke krajnímu řešení. Upřel své pomněnkově modré oči do čokoládových studánek spoutaného mladíka, jež byly právě teď rozšířené strachy a chtěly se tomu kontaktu vyhnout.

 

Neuspěly.

 

Jak Lucius tak Narcissa pochopili - nitrozpyt. Brumbál byl jeho ovládáním legendárně proslulý. Říkalo se, že je ještě lepší než Vodemort a že ani nepotřebuje oční kontakt! To první bylo docela dobře možné, to druhé ovšem byl naprostý nesmysl.

 

Brumbál narazil na slabou ochranu, v duchu se usmál a svou myslí zatlačil vpřed.

Luc´Ifer povolil a ředitel už procházel jeho vzpomínkami. Trochu se sice snažil podstrčit mu své ´neškodné´ myšlenky, ale Brumbál se nedal oklamat, neomylně mířil do těch nejhlouběji ukrytých - do jeho dětství. A to, co tam našel, jej neuspokojilo, naopak, byl velmi, velmi nahněvaný. Když si pak ještě prohlédl mladíkův život u Voldemorta, byl rozezlený jako snad v životě nikdy. Zjistil mnohé, pro Řád užitečné, skutečnosti a podrobnosti.

 

Když po hodné chvíli skončil s prohledáváním Luc´Iferových vzpomínek, měl už v hlavě řešení tohoto problému. Zavolal Drimmiho - svého osobního skřítka a požádal jej, aby Luc´Ifera zavřel do KNP /Komnaty nejvyšší potřeby/, že si s ním bude muset popovídat ještě později a také aby s ním zůstal a udržoval jej v bezvědomí, dokud se pro něj osobně nevrátí.

 

Opravdu měl v úmyslu promluvit si s ním později, nejdříve ale musel do Prasinek, zdálo se, že tato cesta, které se tak dlouho a urputně vyhýbal, jej nemine a bude ještě méně příjemná, než čekal a to vzhledem k okolnostem, které právě zjistil.

 

***

 

O pár desítek stovek kilometrů na sever se zatím, v kanceláři velitelky S.W.A.M., dva lidé na sebe mlčky dívali a jejich nevěřícně doširoka otevřené oči odrážely strach. Bez jediného slova se oba zvedli, muž přes sebe opět přehodil kápi a bok po boku, spolu s kamennou mísou a srolovanou mapou oblasti Hammerfast-Meland, kráčeli do kanceláře samotného ministra kouzel.

 

Věděli, že je jejich ministr nabubřelý floutek, ale že je až tak samolibý, že se bojí čelit problému, to tedy opravdu netušili. Za pravdu dostali padáka. Dal jim půl dne na opuštění země, jinak je nechá stíhat pro velezradu. Proto se uchýlili do Anglie k Brumbálovi do Bradavic. Všechny vzpomínky si vzali s sebou...

 

***

 

Brumbál vyšel z hradní brány a svižným krokem, podle kterého byste mu sotva hádali jeho věk, se vydal dolů do vesnice. Šel navštívit svého bratra. Ač byli blízko, neviděli se více než dvacet let. A nahoře na hradě v Komnatě nejvyšší potřeby byl ten důvod, pro který spolu nemluvili.

 

Albus vešel do hostince U Prasečí hlavy. Bylo brzy ráno a žádný jiný zákazník kromě něj tu nebyl. Za výčep se s hudráním došoural stařec v ušmudlaném hábitu, jež měl lepší časy dávno za sebou. Jeho hlavu zdobila kruhovitá lysina a zbylé vlasy byly mastné a slepené do chuchvalců. Ten muž o sebe zjevně nedbal a jeho odér se táhl celým lokálem až k otevřeným vstupním dveřím, které Albus nechal prozíravě otevřené, ač sám už seděl u jednoho, ne zrovna čistého, stolu a tvářil se jako obyčejný zákazník.

 

Hospodský se loudavě dokulhal ke dveřím, aby je zavřel a prozatím svému hostu nevěnoval ani jeden letmý pohled.

 

Stále ještě zády k němu nasadil úlisný úsměv a s tváří neupřímně milou šel svému hostu vstříc. Sotva však spatřil jeho obličej, úsměv na tváři povadl, koutky se svěsily dolů, vlezlý výraz vystřídala zloba a nenávist.

 

„Ty?" zeptal se hlasem plným zášti a odporu.

 

„Ano, Aberforthe, jsem to já." odpověděl, tak klidně, jak jen dokázal, Albus.

 

„Musím s tebou mluvit." pokračoval.

 

„Ale já s tebou ne!" vyštěkl Aberforth a neuvěřitelně rychle se odkulhal za barový pult a pak zmizel za závěsem do privátní části hospody.

 

Albus se však jen tak nedal odradit. Seděl a vyčkával. Svého bratra znal moc dobře, věděl, že mu to nedá a vrátí se. Bude se tvářit nerudně a bude štiplavý, ale zvědavost mu nedovolí Albusovu návštěvu jen tak přejít.

 

Za pár chvil se ozvaly typické šouravé zvuky jako předzvěst blížícího se Aberfortha. Albus se usmíval pod vousy.

 

„Ty jsi tu ještě?" vyjel mladší z bratrů jedovatě.

 

„Abe, víš, že neodejdu, dokud ti neřeknu, co mám na srdci."

 

„Ty," zavrčel výhružně Aberforth a svůj ukazovák zabodl do Albusovy hrudě, „žádné srdce nemáš!"

 

„Abe, já se nechci hádat." pronesl mírumilovným tónem bradavický ředitel.

 

„A co když já chci? No? Co mi na to povíš, drahý bratře!" z posledních slov přímo tryskala ironie a sarkasmus, podle něhož by mohl každý na první pohled odhalit, že jde o staré známé, jež se ´těší´ ze setkání po mnoha letech.

 

V očích hostinského rostlo opovržení, vztek a nenávist. Vše se mu v nich mísilo a vytvářelo velmi nehezký chladný pohled, za který by se nemusel stydět ani Voldemort.

 

Albus si hluboce povzdechl a sklonil hlavu. Přemýšlel jak dál. Občas bylo s jeho bratrem těžké vyjít a po tom, co se mezi nimi před dvaceti lety stalo...

 

Vzpomínky se vrátily nezvané, nechtěné a přece živé jako dnešní ráno.

 

O dvacet let dříve

 

Albus a jeho bratr se rozhodli strávit léto ve Francii. Přestože se pohybovali mezi nekouzelníky, používali mnoholičný lektvar, aby zůstali v anonymitě. 

Voldemortův vliv rostl a oni nechtěli být viděni a poznáni. Odjeli společně do Marseille, kde se jejich cesty rozdělily. Zatímco Aberforth se celé dny poflakoval po ulicích města nebo se válel na pláži, Albus prozkoumával pevnost If, v jejíchž zdech strávil část svého života, i mezi mudly proslulý, hrabě Monte Christo, a hledal nějaké spisy, které měly být ukryty ve zdech pevnosti.

 

A právě na jedné ze svých četných návštěv pevnosti potkal Albus, který díky lektvaru vypadal na třicet maximálně pětatřicet let, Léu. Roztomilou Francouzku s okouzlujícím úsměvem, šarmem a elegancí. Že byla mudla, to mu bylo jedno, kdyby měl skutečně ten věk, který hlásala jeho nová podoba, zamiloval by se do ní hluboce celým svým srdcem.

 

Někdy v té době potkal i Aberforth Camille, rovněž mudlu. Oba bratři si o svých nových známých nadšeně vyprávěli. Po mnoha letech si k sobě konečně našli cestu a měli něco společného.

 

Avšak zatímco Albus byl, co se týče kouzel, opatrný, Aberforth na nějaký výnos nedbal. Předváděl se před Camillou, jak jen mohl. A kvůli tomu se také s bratrem stále častěji hádal.

 

Po několika týdnech Albus shromáždil všechny poznatky a fakta, pro která přijel, a začal se chystat k odjezdu, když jeho bratra napadl večírek na rozloučenou ve čtyřech. No proč ne, pomyslel si tehdy. Kdyby byl býval věděl, jak se to celé zašmodrchá, nikdy by na to nepřistoupil. Jenže bylo velice lákavé žít jako třicátník a užívat si života bez všeho toho tlaku, který na něj byl v posledních pár letech kvůli Tomu Radlleovi kladen.

 

A tak se při své poslední návštěvě pevnosti domluvil s Léou, že jej bude večer přesně v devět hodin čekat u Basiliky Panny Marie Strážné.

 

Brumbálovo čelo se zakabonilo, jen nerad vzpomínal na to, co se stalo později toho dne. Smutně povzdechl.

 

Albus se blížil k basilice, když spatřil Léu, jak se objímá s jeho bratrem. Zůstal stát na místě a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že aniž by něco tušili, scházeli se se stejnou ženou. Ta situace, jež nastala, byla dozajista komická - určitě pro osoby stojící stranou. Jenže když jste uprostřed celého toho klubka, vypadají věci poněkud složitěji.

 

Nikdy nezapomene na výraz její tváře, když zjistila, jak se věci mají. A pro poslední večer si vybrala toho zábavnějšího a hlavně kouzelného bratra - Aberfortha.

 

Jak zjistil Albus mnohem později, Abe ji svedl. Nedával přitom ale pozor na čas, takže se před ní nakonec ukázal ve své pravé podobě. Vylekala se a on ji zastrašil svým patronem - kozlem.

 

A tehdy se na scéně objevil on jako Anděl zachránce. Odzbrojil svého bratra a propustil vystrašenou Léu Camille. Spatřila, jen na pár okamžiků, i jeho pravou tvář.

 

Donutil se vrátit zpět do současnosti a přinutil se k rozhovoru, kvůli kterému přišel.

 

„Myslel jsem, že už je to za námi, Abe."

 

„Tak pán myslel, no to je překvapení." z jeho hlasu odkapával potlačovaný vztek.

 

„Abe, máme problém. Ty máš problém."

 

„Opravdu, Albusi? Já totiž vím jen o jednom problému a tím jsi ty!" hlas mladšího z bratrů se třásl stejně jako jeho majitel, jež se usadil přes stůl naproti řediteli.

 

„Abe, prosím, vyslechni mne." požádal Brumbál.

 

„Máš přesně pět minut - ani o vteřinu víc!" řekl Aberforth Brumbálovi chladným hlasem.

 

„Bude mi stačit pět vteřin, Abe. Jen ti chci říct, že máš syna. Je na hradě a je to smrtijed." Vyložil na stůl všechny trumfy Albus a čekal, až jeho bratru ta slova dojdou.

 

Ohlušující ticho, které se rozhostilo v celé hospodě, bylo nesnesitelné, těžké a kruté.

 

Aberforth zavřel svá oteklá víčka, jak na něj dolehl význam bratrových slov. Několikrát se nadechl a vydechl. Ač nerad, vzpomněl si na ten okamžik, kdy svedl jedno mladé děvče i jak během jejich spojení změnil svou podobu zpět a Albus jej potom spoutal a pomohl té holce pryč. To také byl důvod, proč svého bratra nesnášel - zatímco on chtěl použít Obliviate, Albus trval na tom, že to nechají tak a odjedou domů. Abe mu nikdy neodpustil, že jej svázal a nechal několik desítek minut jen tak... bezbranného.

 

A teď tu před ním sedí ve svém nepochybně novém a velice drahém hábitu, a tvrdí mu, že má syna - nesmysl... na to by musel mít důkaz - ano důkaz! V duchu si povyskočil.

 

„Chci důkaz." řekl prostě.

 

„Viděl jsem jeho vzpomínky, Abe. A pak taky jeho jméno - Luc´Ifer."

 

„A to mi má jako stačit? Hrabal ses nějakému chudákovi v hlavě, no a co. V životě si udělal i dost jiných hnusných věcí - třeba si svázal svého bratra, použil si proti němu magii!" křičel. „A to směšné jméno neznamená vůbec nic."

„Abe," Brumbálův hlas přerušil Aberforthovu nic neříkající litanii, jež by rychle přešla v lítostivý monolog s výčte m Albusových prohřešků a chyb, „nechápeš? Luc´Ifer = Lucifer, jinak také Belzebub, Satan a má ještě mnoho jiných jmen! A jak se zobrazuje? Jako kozel!!! Slyšíš??? Jako kozel!!! A jaký je tvůj patron? Kozel! Viděla ho, Abe. Viděla ho, když si ho tu noc vyčaroval. Když zjistila, že je těhotná s tebou a že to bude chlapec, dala mu jméno tvého patrona. A já hlupák si myslel, že je možná nějak spjat s Malfoyovými." ke konci už silně rozrušenému Albusovi pomalu docházel dech. Nestává se každý den, že naleznete příbuzné, o jejichž existenci jste neměli ani tušení.

 

Jeho bratr však jen mlčky seděl s prázdným výrazem v očích i ve tváři.

 

„Pojď se mnou do školy, jestli chceš. A uvidíš sám na vlastní oči, jak je ti podobný. S jejíma očima..." skoro šeptal Albus.

 

Dva starci beze slov stoupali do kopce k majestátnímu hradu, jež se před nimi vypínal...

 

 

 

 

 

pozn. Jak chtěla vědět Terka:

1/ V kapitole 12. má LM pouze obavy, aby se jeho syn neobjevil a ve 13. jen, že z něj, tzn. z Luc´Ifera, nemá dobrý pocit...

2/ Terka byla zmatená, proč Abe použil Patrona - moje představa je, že ten patron jí zabránil utéct - jako v Zimních krajích udržel mozkomory za ochranným kruhem, tady udržel Léu Camille uvnitř kruhu.

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

tady

(Symphony, 15. 8. 2010 23:33)

bych chtěla jenom pochválit tu scénu popisující občerstvení u Brumbála v pracovně, nejen, že je úžasný, že na něco takovýho myslel, dřív než odešel za Malfoyovými, ale i vylíčeno je to krásně :))

;-)

(soraki, 7. 12. 2008 13:51)

Ano, je to /lyk ifé/ aspoň si to tak myslím

Alcea

(Terka, 7. 12. 2008 13:18)

K tomu čtení Luc´Ifera... sice už jsem rok fráninu neměla, takže si nejsem úplně jistá, ale asi by to mělo být takhle [lük ife], přičemž ü se vyslovuje jako y a přitom máš rty do u... je to komplikovaný...:o) Myslím, že se nakonci nevyslovuje r, i když u jmen si nejsem jistá...:o)
Takže asi tak... třeba nám to někdo jiný potvrdí..:o)

:)))))

(ivik.bublik, 7. 12. 2008 7:58)

hi dostávám se k tomu až tedka. miluju tajemství z minulosti!!! dokonale popsané! taky mě to zmátlo myslela jsem že je to Lucíka syn :)

Krááásny mikulášsky darček :-D

(Dobby, 6. 12. 2008 17:47)

Soraki, tak toto je super darček. Vďaka Ti. Som síce mimo Bratislavy, ale keď som u našich zistila, aký darček si sem dala, tak sa teším ako malá. Idem hneď čítať. Ešte raz vďaka.

***

(Alcea, 5. 12. 2008 20:07)

Tak toto bylo velmi překvapivé odhalení. Jsem zvědavá jak dopadne setkaní Aberfortha s Luc´Iferem (snad bude).
Jak se vlastně správně čte jméno Luc´Ifer?
Těším se na další pokračování.

;-)

(soraki, 5. 12. 2008 20:06)

docela mě těší, že vás ještě dokážu šokovat :-D
A taky mě těší, že jsou mezi vámi tací, jež tu kapču museli přelouskat víckrát, aby ty novinky strávili...
Děkuju, jste moje zlatíčka

...

(Anabeth, 5. 12. 2008 19:54)

Já si taky myslela, že bude Luc´Ifer mít něco společného s Luciusem. I když u tebe člověk nikdy neví, ale Aberforth, tak to mě ani ve snu nenapadlo. Zízam jak tele na nový vrata. A už se nemůžu dočkat další kapitolky.

Šokující zvrat

(Mariana, 5. 12. 2008 18:49)

Eh..popravdě jsi mi tím dost vyrazila dech. Já si myslela, že to bude Luciusův syn a najednou taková změna. Ale je fajn, alespoň se bude dít něco extra zajímavého, co nikdo určitě nečekal :-D
Četla jsem tu kapitolu několikrát, abych to vztřebala :-)

soraki

(Jimmi, 5. 12. 2008 17:06)

no musela som si to prečítať ešte raz. Fakt je to skvelé. Ale to asi nemôže dobre skončiť (myslím ten Luc°ifer), keď už chceš zachvíľu končiť. Kedy zistíme, ktorú verziu kliatby na neho Voldy použil?
Ešte raz díky.

/////

(Ayyda, 5. 12. 2008 17:05)

Vynikajúca kapitola! Teda Aberfortha by som za otca nikdy netipovala! Skvelá zápletka, čakám na rozuzlenie!!!!

Iki,

(Zrzka, 5. 12. 2008 16:41)

je mi to jasný... v prvočíslech se najednou podezřele orientuju... nevíš, čím by to tak mohlo být?
ALe díky za info... vždycky mě potěší, když vím něco, co ostatní ne :o))))

díky za věnování - super

(lucka, 5. 12. 2008 13:15)

kapitolka je úplně skvělá, jsem nadšená, jak rychle tady přibývají. sice mám (určitě jako všichni) radši kapitoly o Harrym a Severusovi, ale tahle kapitolka byla úžasná. díky díky, jen tak dál.

no...

(Saskya, 5. 12. 2008 11:46)

Skveláá kapitola xD

:-D Soraki

(KYS, 5. 12. 2008 11:11)

Takže 2, 3 nebo 5 kéžby 7. Do vánoc bys asi 11, 13, 17, 19 nestihla. Mám se učit Psychologii, ale zase bloudím myšlenkama jinde.

Teda:)

(Norsi, 5. 12. 2008 9:32)

Soraki,vážně jsi mě přakvapila.Čekala bych kohokoliv,ale Aberfortha? A strašně se těším na další kapitolku, vypadá to na nějakou akci..:D Už aby tam byli Sev s Harrym:)

a ještě...

(soraki, 5. 12. 2008 7:05)

Beruška - kolik kapitolek? Miluju prvočísla - to musí jako vysvětlení stačit

Jimmi - velmi pozorná čtenářka! Tahle kapitola vznikla vlastně kvůli Tobě, když ses mě ptala, jak dopadl Luc´Ifer...

Zrzounku - je v dohlednu nějaké prvočíslo??? To je má odpověď :-D

;-)

(soraki, 5. 12. 2008 6:56)

Díky za hezké komenty, faktem je, že jsem čekala, že mně roznesete na kopytech kvůli absenci našeho páru... Když jsem promýšlela koncept PKM po tom rande, napadl mně Voldíkův špeh, ale za Merlina žádné jméno, pak jsem hledala nějaké trika pro naší metalfamilie a padl mi do oka jeden symbol a pak kamarád google našel ten obrázek a já jen vzala lucifer, přidala apostrof, čímž získal fr. nádech a všichní víme, že Malfoyovi mají ve Fr. nějaké nemovitosti...
takže takhle nějak jsem uvažovala, ale ani na vteřinu jsem ho nespříbuznila s Luciusem, to mě trklo až jsem ta jména měla napsaná vedle sebe :-D
A s tím Mikulášem...se ještě uvidí

*****

(sara, 5. 12. 2008 6:55)

pěkné klobouk dolů máš fantazii já bych to nevymyslela. Ale už se těším na Severuse.

tak to jsem teda fakt necekala!!

(Mak, 4. 12. 2008 23:38)

Páni, to zas byla napínavá kapitola, a to tam ani nemusel být Harry se Sevíkem:) ale už aby tam byli!! nenapínej nás tak, ty!!! :) díky moc Soraki. Opět musím vzdát hold tvé fantasii

Iki,

(Zrzka, 4. 12. 2008 22:49)

to je krásná mezihra... mám pocit, že příjde něco velkýho... mimochodem ta představa přeměny zrovna v tu chvíli, no to bych od tebe nečekala... to je dost hrozivý...

Uf, takový šoky!

(zuzik, 4. 12. 2008 22:47)

Teda, tak tím Luc´Iferem si mě naprosto dokonale dostala. Já už ani nepřemýšlela nad tím, že to nemusí být syn Luciuse. Prostě jsem to brala jako samozřejmost, a ty takhle. No potěš koště :0)

Teda,no toto!

(Sisa, 4. 12. 2008 22:41)

Pfíííha...tak toto som vážne nečakala.Hmm..Lucifer,Satan,Belzebub..kozel..zvláštne.Taká spojitosť by ma s mojou logikou nenapadla ani keby som si namáhala môj malý mozoček hodne hodne:DInak zaujímavý príbeh Albusovho života.hmm hmm..tak to sa teším na ďalší diel;) A prajem príjemné písanie a hlavne aby ti to šlo od ruky;)

:-o

(KYS, 4. 12. 2008 21:48)

Velmi nečekné, tak Luc´Ifer není

16.11.2010 10:23:13
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one