avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XIII. Návrat domů

16. 12. 2008

Vkládám to už dvě hodiny...moje nervy otupilo Bella Tavola - Merlot /překlad: červené víno/

 

XIII. Návrat domů

 

Sklesle seděl v křesle. Ztrápený a zničený. S výčitkami že nedokázal Harryho ochránit. Měl pocit, že uvnitř umřel, vyhasl...

 

Harry byl pryč, ne minuty, ale už celé hodiny! Severus propadal zoufalství a beznaději stále víc a víc. Nejedl, nespal. Jen seděl v křesle nebo chodil vstupní halou sem a tam, čas od času přišel ke dveřím a poslouchal, jestli se za nimi něco děje. Pokaždé odstoupil zklamaný z ticha, které slyšel.

 

Ticho, jež ohlušovalo.

 

Více než kdy předtím nenáviděl ten dům. Jeho nenávist rostla úměrně s každou vteřinou, kdy byl Harry pryč. Severus ztrácel naději. Jeho rodina se mu rozpadala na kousky a pocit štěstí protékal mezi prsty. A on neměl sílu je sevřít, chytit a uchovat si poslední kapičky. Nevěděl jak, nevěděl proč, nevěděl kdy. Jediné co věděl, bylo, že brzy umře.

 

Nebyl ani schopen přimět se k návratu do Bradavic. Na Brumbálovy vzkazy poslané po fénixovi neodpověděl a nikdo se k němu kvůli ochranám nemohl dostat.

 

Severus Snape se odsoudil k pomalé smrti výčitkami svědomí. Probíral svůj život od začátku až po příchod na Manor, a zpět na začátek.

 

Své činy a skutky si rozdělil na plusy a mínusy. Těch plusů bylo žalostně málo, za to však byly velké. A tím největším byl sňatek s Harrym.

 

Jenže ten tu není.

 

Severus tušil, že se Harry nevrátí.

 

Byl si tím neotřesitelně jistý.

 

Čas ubíhal... A on trpěl.

 

První den mu bylo takové horko, až myslel, že shoří. Netušil, jak dlouho jeho tělo spaloval žár, nesnesitelný žár. Když už si myslel, že se vznítí, ustalo to. Tělo mu stravovala nepředstavitelná žízeň. Díky toaletě, umístěné v hale, to k vodě neměl daleko.

 

Sotva si stačil vydechnout, svázaly ho neviditelné provazy, nemohl se ani pohnout. Jen se bezmocně díval z okna, kde noc vystřídalo další ráno.

 

A žízeň nepřestávala. Jen co se provazy ztratily, pil jako o život. Nevěděl proč to dělá, když se dobrovolně odevzdal smrti, ale pud sebezáchovy byl zřejmě silnější.

 

A pak, jako by toho nebylo dost, se nemohl nadechnout. V nose i ústech cítil slanou pachuť mořské vody - začínal blouznit, byl přece doma ve Snape Manor... Mrznul.

 

Bylo to už třetí ráno od jejich příchodu. Čtvrtý den...

 

Severus seděl zesláblý v křesle, chvílemi upadal do bezvědomí. Už ani nepociťoval hlad, žízeň byla exotickým neznámým slovem, spánek luxusem - nic z toho si nemohl dopřát.

 

Chvílemi blouznil. Jeho mysl rozfoukal neexistující vítr.

 

Kolem oběda omdlel, sesunul se z křesla na zem a už se neprobudil...

 

***

 

Harry se rozloučil a s pocitem dobře vykonané práce zamířil ven. S radostí chytil za kliku a otevřel dveře, kde podle Salazara měla být jeho, resp. královská, pracovna.

 

Také byla!

 

Harry se šťastně usmál a rozhlédl se kolem sebe.

Byl ve velké oválné místnosti, jíž vévodil masivní, zřejmě mahagonový, psací stůl. Křeslo za ním, lákající k odpočinku, mělo zlatočervené čalounění - Salazar mínil, že se mění podle toho, jaký je Král. A on byl Nebelvír. Při bližsím pohledu mu ale neunikly zelené a stříbrné nitky, jimiž byla látka tu a tam protkána. V duchu se usmál, ano, jednou svou částí je i Zmijozel. 

 

Vše se zdálo být v nejlepším pořádku, jenže...

 

Harry se otočil a znovu, tentokrát mnohem pozorněji se rozhlédl.

 

Přece tady musí být! Salazar říkal, že tu je.

 

Ale kde???

 

Stál uprostřed pokoje, otáčel se kolem dokola a prohlížel si všechny police, vitríny, knihovny a stolky podél stěn, ale to, co hledal, nenacházel.

 

Cítil paniku, kterak se ho začíná zmocňovat, ale to nesměl dovolit. Musel se uklidnit a začít znovu, jinak se odtud nedostane. A Severus... raději ani nedomýšlel.

 

Zhluboka se nadechl a rozvážně vykročil, aby usedl za svůj stůl. 

Sotva se k němu přisunul, dala se místnost do pohybu. Veškeré její vybavení se přeskupilo podle jeho představ a na desce stolu před ním se objevila malá obdélníková truhlička se zámkem.

 

Och, našel ji! Srdce mu radostí poskočilo, ale hned zase zklamaně kleslo zpět - nešla otevřít, byla zamčená! A on potřebuje klíč, který se v ní ukrývá, aby se dostal zpět za Severusem. Protože jestli Salazar nelhal - a zatím to vypadalo, že ne - pak Severus, pokud ho opravdu miluje, právě teď umírá vyčerpáním. Harry se k němu musí dostat co nejrychleji. Chvíli zkoumal uzávěr, jenž na ní našel. Všiml si, že do něj nejspíš nepatří klíč, ale nějaká hvězdice, sedmicípá hvězda s vyrytými symboly.

 

Očima těkal po policích a doufal, že narazí na něco, co by mu pomohlo.

 

Po nekonečně dlouhých minutách spatřil nestandardní malý kulatý šachový stolek s rozloženými figurami připravenými ke hře. Pod šachovnicí byl malý šuplík, kde byly figury obvykle uschovány, ale místo nich tam ležela jakási krabička, která tam neměla co dělat. Na první pohled bylo zřejmé, že je z jiného dřeva a že není součástí hry ani stolku.

Harry na tu zvláštní krabičku jen pomyslel a ona už k němu sama letěla vzduchem a přistála hned vedle truhličky. Byl to pravidelný osmihran se symboly světových stran, uprostřed byl čtvercový otvor, do něhož by se taková malá věc, jež patřila k zámku na truhle, dala bez problému schovat.

 

Otázkou bylo, jak se k ní dostat. To, že jde o hlavolam, poznal Harry hned, teď šlo o jeho vyřešení. Zatímco obvykle je účelem hlavolam složit, tady asi půjde o opačný proces, a tak se Harry pustil do jeho rozkládání. Na první pohled to vypadalo jednoduše - rozdělit na čtyři shodné části, to nebyl problém, ale otvor byl stále uzavřen. Zkusil přehodit strany, rozložit ho na osm částí a znovu složit. Nic se ale nedělo a klíček byl pořád bezpečně uschován uvnitř.

 

Samou zlostí s hlavolamem praštil o stůl, až se na desce objevil vryp, a on se rozletěl na dvě shodné části a malou kostičku. Ze dvou polovin, každá byla tvořena dvěma stranami /Sever spolu s Jihem a Západ s Východem/, trčel uprostřed malý hrot. Když si pozorněji prohlédl kostku, která se od nich oddělila, objevil v ní dva malé otvory, velké tak akorát na to, aby do nich zapíchl obě části hlavolamu. Ozvalo se cvaknutí a na stůl vypadl malý klíček ve tvaru sedmicípé hvězdy, jež přesně pasoval do zámku na truhlici.

 

Odtamtud už bez potíží vytáhl velký stříbrný klíč od dveří za jeho zády. Chvějící se rukou ho vložil do zámku a otočil - nastal okamžik pravdy, jestli prošel všemi zkouškami a nástrahami jako opravdový král, podaří se mu odemknout a on odtud vyjde přímo do haly na Manoru a ta malá dvířka v pracovně jeho tchána zmizí...

 

***

 

Albus Brumbál byl celý nesvůj. Jeho chlapci odešli už před více než půl dnem a on o nich neměl žádné zprávy. Fawkes se vrátil bez odpovědi. A on se na Manor bez pozvání nedostane. Opravdu už si dělal starosti.

 

A pranic mu nepomáhalo, že se ho na ně každý druhý ptal. Ač nerad, musel přiznat, že neví, kde jsou, /i když tohle samozřejmě věděl, jenže Severus mu kladl na srdce, aby to nikomu, NIKOMU neříkal/ ani kdy se vrátí.

 

Sirius s Remusem, jež se vrátili ze své ´služební´cesty mu nedávali ani chvilku vydechnout. Neustále ho bombardovali otázkami, na něž neměl odpovědi. Uchyloval se do relativního bezpečí své pracovny a nebo procházel stany, jež si kolem jezera vybudovali Vikingové, trpaslíci, obři a nově příchozí fúrie a vlkodlaci. Upíři přijali jeho nabídku a ubytovali se ve sklepení v nepoužívané části hradu. Jediný přístup do těchto prostor byl zvenčí a i ten byl pro jistotu chráněn mnoha kouzly. Upíři ale slíbili, že se budou držet mimo až do bitvy. A také nestáli o to, potkat se s vlkodlaky, takže byli raději zalezlí.

 

Remus hodně často rozmlouval se svou kamarádkou, což Sirius nesl dost těžce a pokaždé si našel záminku, aby ho odvedl pryč.

 

Draco a Charlie zase spoustu času trávili s dračími jezdci, kteří přiletěli z Rumunska i jiných koutů světa. Zdálo se, že Draco je draky úplně fascinován. Dokázal hodiny a hodiny sedět a pozorovat jejich ošetřovatele, jak se o ně starají. Ale nejraději pozoroval Charlieho, jak se stará o svou dračici Vervalu. A když ho Charlie poprvé vzal a proletěl se s ním... Draco byl... zamilovaný snad ještě víc. Díval se na svého muže s takovou láskou a něhou v očích, že i slepý by poznal, jaký je mezi nimi vztah.

 

A konečně to viděla i Narcissa Malfoyová. Možná i trochu závistivě zpovzdálí pozorovala svého syna. Musela si přiznat, že je šťastný. Viděla ho každý den. Byl usměvavý, tváře měl zrůžovělé a nebyl tak bledý. Kruhy pod jeho očima zmizely. Celý pookřál. Manželství mu viditelně prospívalo. A pak ty pohledy, které vrhal na Charlieho... kdysi se na ni tak Lucius také díval, a teď? Byla jen jeho manželka, ne přítelkyně, ne milenka /těch měl dost/, ne matka jeho dítěte, ne opora. Byla jen doplněk, který se ukazuje jen příležitostně.

 

Kdy se tohle stalo? Kdy se z ní tohle stalo? Loutka v Luciusově rukou. Nebo možná ve Voldemortových rukách... už si nebyla jistá, kdo tahal za provázky. Nenávist k Siriusi Blackovi byla už pryč, akceptovala i svého zetě - pokud nechtěla ztratit syna, ani jí nic jiného nezbývalo. Pomáhala mudlům...

 

Smutně se stulila do křesla, schovala hlavu v dlaních a po tvářích jí stékaly hořké nešťastné slzy, jež ronila nad svým životem, který si sama tak pokazila. Nikdy neměla dovolit, aby jí její pýcha vzala srdce... To srdce, jež se probudilo v její hrudi zase k životu, když jí do něj Harry Potter vtiskl část své životní energie. A nejen do ní.

 

***

 

Lucius se stále zabýval posledními několika smrtijedy, jež byli ještě v pokoji v druhém patře. Už byli bez znamení, ale nebyl tu nikdo, kdo by otevřel dveře do Tajemné komnaty. Ještě že Harry upravil komnatu tak, že se do ní mohli přemisťovat alespoň skřítci, jinak by tam dole všichni umřeli. Potter už se neobtěžoval třetí den po sobě přijít.

 

Docela naštvaný se vracel do jejich prozatímního bytu.

 

Prudce otevřel dveře a spatřil Narcissu schoulenou v křesle, tváře ještě vlhké od slz. Spala. Opatrně ji vzal do náruče a přenesl na postel. Vzal lehkou přikrývku a přehodil ji přes ni. Pak se posadil do téhož křesla a pozoroval její spící tvář.

 

Byla pořád stejně krásná, jako když si ji bral. Jen ten úsměv, jenž si pamatoval ještě ze školy, se někam vytratil. Smutně povzdechl, škoda, tak jí slušel a on miloval, když se smála. Byl by jí snesl modré z nebe. Jenže ona nechtěla. Vytrvale ho odmítala. Dokonce i po tom, co už byli svoji. Nikdy se nikomu nesvěřil, ale Narcissa se mu podvolila jen několikrát. Poprvé o jejich svatební noci, protože, jak sama řekla, musela. A pak každý rok na jejich výročí a jeho narozeniny.

 

Při takové frekvenci měl vlastně štěstí, že se Draco vůbec narodil. Nepřiznal by to ani při mučení, ale v den, kdy mu oznámila, že je těhotná a čeká jeho dítě, byl nejšťastnějším mužem na světě. A když se narodil malý Draco? Miloval ten malý růžový uzlíček.

 

Jenomže pak se to všechno nějak zvrtlo. Pán se ztratil. On musel uplatit několik vlivných lidí, aby ho s rodinou nechali na pokoji. Neustálý dohled. Jeho nervy nevydržely neustálý nápor a on se začal vybíjet na svých nejbližších.

 

Mrzelo ho to, jenže Malfoyovi se neomlouvají, neumí to.

 

A tak seděl zamračený a zadumaný v křesle a pozoroval spící ženu před sebou. Ženu, kterou ani na okamžik svého života nepřestal milovat.

 

***

 

Harry otočil stříbrným klíčem. Zámek téměř neslyšně cvakl. Vzal za kliku, zavřel oči, zadržel dech, a stlačil ji dolů.

 

Dveře se otevřely a on se objevil... V pracovně? Měl přece být v hale! Něco je špatně! Špatně!!!

 

Zachvácen panikou převrátil malý stolek s globusem, který se s rachotem kutálel po podlaze a odrážel se od nábytku, jenž mu stál v cestě. Nevšímal si toho. Jeho pozornost byla upřená jen ke kovovým dveřím, které měly být v rohu místnosti, jenže... nebyly tam.

 

Oddechl si tak mocně, že z několika polic spadly knihy. Salazar se tedy zmýlil, nevyšel v hale, ale v pracovně.

 

Obrátil se k východu a rázně prošel do haly.

 

Nebyl ovšem připravený na obraz, jež se mu naskytl.

 

Severus ležící na podlaze, bledý na smrt, se sotva hmatatelným pulsem opravdu nebylo to, co čekal. Věděl, že by mu mělo být špatně, možná neschopen pohybu, ale že bude bojovat o život?

 

A pak ho pravděpodobné vysvětlení uhodilo do hlavy jako blesk - musel být pryč několik desítek hodin, možná pár dní.

 

Ó né, Severusi vydrž, mluvil k němu v myšlenkách, protože nebyl schopen promluvit nahlas. Klečel u něj na chladné podlaze, jeho hlavu ve svém klíně. Hladil ho po vlasech a horečně uvažoval, co dál.

 

Sovu tu nemá, ani ji neumí zavolat.

 

Krby jsou zapečetěné a on neví, jak je připojit k letaxové síti.

 

Nikdo se k nim nedostane, protože nikoho nepozvali.

 

Přemisťovat se neumí a taky mu ještě není sedmnáct.

 

Teoreticky by to mohl zvládnout. Kašle na nějaké předpisy, když Severus potřebuje pomoc. Rozhodl se ve vteřině. Ve druhé už pevně svíral Severuse v náručí a soustředil se na Bradavice, když tu ho napadlo, že Severus někde musí mít přenášedlo na cestu zpět.

 

Položil ho opatrně na jednu z pohovek a začal prohledávat vnitřní kapsy hábitu.

 

Našel minci, kterou se už jednou přemisťovali. Sevřel ji mezi svou a Severusovou dlaní a přemýšlel nad heslem ke spuštění.

 

Po chvilce urputného přemýšlení zvolil to, které se mu nejvíce líbilo - „Domů!" jeho hlas zněl nakřáple a hrubě.

 

Pak už byli taženi napříč Anglií a za několik málo okamžiků se ocitli ve sklepení v jejich bytě.

 

Harry neváhal a spojil se s madam Pomfreyovou. Ta si ho prohlížela ne právě přátelsky, spíš zvědavě a zkoumavě a zřejmé otázky nebyly vyřčeny jen díky pacientovi, jehož stav byl kritický.

 

Ihned po tom, co zběžně prohlédla Severuse a několikrát ho ujistila, že je jen hrozně vyčerpaný, ale že bude v pořádku, se spojil s ředitelem.

 

A zatímco se bradavická ošetřovatelka věnovala jeho manželovi, Harry a Brumbál měli dlouhý a vyčerpávající rozhovor, který málem skončil dříve, než začal.

 

Jakmile totiž Brumbál vstoupil do jejich komnat, vytáhl hůlku a pozvedl ji proti Harrymu. Jen série zdánlivě nesmyslných otázek předešla možné katastrofě. Harry udiveně odpovídal a nechápavě kroutil hlavou. Měl za to, že se Brumbál musel praštit do hlavy nebo se přejedl citrónových bonbónů a lektvar místo uklidňujícího má opačný účinek.

 

Odpovědi se mu dostalo záhy. Ředitel ho poslal do koupelny, ať se podívá sám. A Harry nebyl na takový šok připravený. Tvář měl špinavou od hlíny, vlasy rozevlátější a rozcuchanější než obvykle, jako kdyby se mu v nich usídlil hurikán, kůže na rukou vypadala jako čerstvě spálená a jeho hlas byl chraplavý a drsný. A k tomu se ještě zdálo, že o pár centimetrů povyrostl. Nebo alespoň jeho ramena byla širší. Hábit na nich měl potrhaný, propálený, mokrý a ztuhlý.

 

Opláchl se, trochu upravil a pomocí kouzel převlékl, protože se nemínil zdržovat. Potřeboval zjistit, jak dlouho byl pryč. Jak jen mohl, vrátil se za Brumbálem do obývacího pokoje pro své odpovědi.

 

            Ředitel mu mezitím objednal u skřítků jídlo a pití. Harry si až při pohledu na plné talíře uvědomil, jaký ho sžírá hlad a žízeň. Pustil se s chutí do jídla a u toho kladl řediteli své otázky, protože on POTŘEBOVAL odpovědi. Na protokol o stolování nebyl čas.

 

            Když zjistil, že byli pryč čtyři dny, což znamenalo, že je devatenáctého června, málem se udusil kouskem kuřecího stehýnka, který právě žvýkal.

 

Trochu ho uklidnilo, že se všichni ze svých misí vrátili v pořádku a hlavně včas.

 

Nikdo se ho neptal, ale on si byl jist, že bitva proběhne už pozítří. V den letního slunovratu. Proč? Protože jako první ho čekal Berith. Protože jako první usedl na ohnivý trůn. A protože byl červen.

 

Jestli to Albusovi připadalo poněkud zmatené a podivné, pak to ani náznakem nedal najevo. Jen přikyvoval, poslouchal a zamyšleně mhouřil své pomněnkové oči.

 

Strávili plánováním nejúčinnější strategie celou noc a následující dopoledne. Harry několikrát promlouval ke všem shromážděným válečníkům i přesto, že Remus i jeho kmotr, o řediteli nemluvě, byli zásadně proti, ale pokaždé, když mu chtěli něco říct, záhadně zapomínali co.

 

Každý si všiml změny, kterou Harry prošel a každý se ho na to pochopitelně ptal. Ale on neodpovídal. Tajemství Pracovny si nechával jen a jen pro sebe.

 

Čeho si ale Harry všiml, byla poněkud zvláštní schopnost, kterou objevil jen náhodou. Viděl, jak se k němu blíží Sirius s jasným výrazem nesouhlasu ve tváři, když šel poprvé navštívit lorda Aventina a ostatní upíry do sklepení, v duchu si pomyslel jen - kéž by nic neříkal a šel raději pryč! - a k jeho překvapení zmatený Sirius jen něco zablekotal o fúriích a odešel pryč.

 

To samé zkusil ještě jednou s Remusem a pak, vědomě, s Brumbálem a zjistil, že je dokáže přimět změnit ´směr´.

 

Nechtěl toho využívat, a proto si na své myšlenky dával velký pozor. Alespoň už chápal, proč se mu Severus na Manoru tak rychle podvolil. Měl na lidi ve svém okolí jistý vliv. Upřímně doufal, že tu schopnost ztratí, nebo se ji alespoň naučí ignorovat a nevyužívat. Severus by nepochybně řekl něco jako - ctihodný Nebelvír - při myšlence na svého muže se usmál a šel se na něj podívat.

 

Severus ležel v posteli v jejich ložnici, protože madam Pomfreyová netrvala na jeho hospitalizaci /a Harry už věděl proč/. Právě teď spal. Jeho tvář už měla zdravější odstín, byla uvolněná. Harry se opatrně posadil na kraj matrace a vzal Snapeovu ruku do svých dlaní. Byl tak ledový. Ale Poppy říkala, že si potřebuje jen odpočinout, že bude brzy v pořádku. Jenže Harry si přál, aby to bylo hned.

 

Zítra měl být TEN den a on by měl rád po svém boku Severuse, stejně jako Siriuse, Remuse a ostatní. A také věděl, že Severus bude zklamaný, když něco takového jako poslední bitvu propásne. Severus byl svým způsobem válečník. Bude ho to mrzet. I Harryho to mrzelo. Jenže na druhou stranu měl jakous takous jistotu, že Severus přežije.

 

Večer se Harry vedle Severuse uložil ke spánku s vědomím, že je to možná naposledy, co usíná vedle někoho koho má rád a kdo má rád jeho. S vědomím, že už zítra možná umře. Umře a nepozná, jaké to je, odevzdat se někomu, koho milujete.

 

Přitiskl si Severuse k sobě a s hlavou zabořenou v havraní černi usnul, vdechujíc vůni máty a heřmánku, jež z nich stoupala.

Ten večer nad bradavickým jezerem zapadalo šarlatově rudé slunce a po něm na zemi padla nejčernější a nejtmavší noc, jakou kdy kdo zažil. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

Hehe,

(Nex, 17. 2. 2009 23:37)

proč mám pocit, že něco z Harryho náhle nabyté magické energie se v noci přešoupne a pomůže zázračně obnovit tu Severusovu? :)

:o)

(Terka, 23. 12. 2008 21:58)

Kys nesmutni dočkáš se neboj... u mě už není teď už se nejspíš potýká s technikou u soraki...:o)

Jo tak vyvařit vodu se mi už taky povedlo, katastrofa...:o) teda ty máš den...:o)))

:-(

(Kys, 23. 12. 2008 21:55)

Kdy už???

Právě se mi povedlo převařit mrkev do salátu, tak že je tak na mrkvovou kaši a tak dlouho jsem se prala se stromkem až se mi vyvařila voda u brambor a spálily se. Začínám znovu, ještě že má Tesco otevřeno.

:-))

(A-SISI, 23. 12. 2008 17:41)

Očividně... prahneme... :-))

hoohhooo

(Beruška, 23. 12. 2008 17:19)

už se hrozně moc těším :-D

:o) Beruška

(Terka, 23. 12. 2008 16:53)

Tak očividně prahnete po informacích, ano dnes se k ní dostanu, za chvilku určitě, určitě ji ještě dnes pošlu soraki, ale to jestli se tu objeví dneska nebo až zítra ještě nevím... i když to vidím nadějně..:o)

Beruška

(soraki, 23. 12. 2008 14:56)

Ještě ji nemám...

TERKA

(Beruška, 23. 12. 2008 8:38)

ahojky, je uterý myslíš že se k té opravě 22.kap dostaneš dnes jak jsi říkala? nebo nemá už jí nahodou soraki?

...

(Anabeth, 22. 12. 2008 22:49)

Sem napnutá jak kšandy. Abych pravdu řekla moc ser mi do této kapitoly nechtělo, ani nevím proč. Asi už sem tohoto žánru precpaná, ale nelituji. moc se ti to povedlo, tvá fantazie mě nepřestává uchvecovat. Díky

Soraki

(Kys, 22. 12. 2008 18:16)

Postřehla jsem že vás zlobí technika. Mám skvělou zkušenost s leteckou poštou. Dobře to pojme větší soubor. Prostě cokoli pošleš letecky, dostaneš adresu a tu pošleš smskou , nebo meilem, je to skvělé u velkých souborů. http://www.leteckaposta.cz/

néé

(Ivča, 21. 12. 2008 15:19)

Lidi, nemluvte tu pořád o konci.. Jenom to tu slyším, a už se mi hrnou do očí slzy.. :'-(

*****

(Alcea, 21. 12. 2008 14:39)

Soraki, jako vždy tohle byla krásně napsána kapitola. Jsem zvědavá na to,jak si se se vším vypořádala v další zřejmě poslední kapitole. Obdivuji tě, že si v tuto dobu najdeš čas na psaní.
Přeji ti krásné kouzelné Vánoce.

Soraki

(Beruška, 21. 12. 2008 11:01)

maš tam mejl, jen za 20min odcházím tak napiš rychle. čekám až se mi dobije noťas abych si mohla v tramvaji číst

BERUŠKA

(soraki, 21. 12. 2008 10:37)

písni mi na mail, potřebuju Tvou pomoc!!!
soraki@centrum.cz

už se těším

(Beruška, 20. 12. 2008 22:11)

... ale uterý, jak Terka naznačovala, je hrozně daleko

BELLIAH

(soraki, 20. 12. 2008 19:03)

Děkuji za moc milý komentář :-D.
Až se sem dostaneš příště, bude možná už PKM dokončené :-D

......................

(Teressa, 20. 12. 2008 16:50)

.........JUPIII!!!*skace az ku stropu*....JUP..JUP..JUPII!!

Super

(Belliah, 20. 12. 2008 14:40)

No Soraki, smekam pred tebou, je to naprosto skvele, chudacek Severus, ten si fakt prosel skutecnym ocistcem, ale i ten je obcas treba. Jinak se budu tesit na dalsi kapitolu, ke ktere se, bohuzel dostanu az po Vanocich, ale co, aspon se na ni budu vic tesit, ze?
Jinak Vsem preji krasny Vanoce a bohatou nadilku, sice je to krapet s predstihem, ale uz se semka do Vanoc nedostanu.
Jo a jeste jednou dekuji za krasnou kapitolu.

Teressa

(soraki, 20. 12. 2008 12:56)

kapitola 22 je u Terky na betování ;-), předpokládám, že do vánoc bude :-D



Terka - já nic, já muzikant :-D

:o)

(Terka, 20. 12. 2008 12:37)

Teressa... :o))))))))))))))))))))

Mimochodem soraki, nevím jak to děláte, ale zase jste se Sis shodly...:o) ještě že mám aspoň trochu času..:o)

=0)

(Teressa, 20. 12. 2008 12:26)

SORAKI?!?!?*štenacie ocka*bude vianocna kapitola??
prosiiiim!!!!!!!

:o)

(Terka, 20. 12. 2008 11:06)

Nebojte už se na to vrhám...;o)
Opravdu to tady je rychlejší... ten mail to je za trest..:o)
Dobby - taky bych brala kapitolku k Pretože si moj...:o) Promiň, že u tebe nekomentuju, ale už nemám čas, vždy když se k tobě dostanu.. akorát tak na čtení kapitolky..:o( ale já se polepším..;o)

Beruška - Dobby

(soraki, 20. 12. 2008 10:27)

beruška - rozumím ti, ale tohle je prostě rychlejší něž mail a ten občas blbne, takhle hned víme na čem jsme... a neboj, popoháním Terku a uháním ji, jak jen můžu :-D

Dobby - jsem ráda, že se ti to líbilo, nová bude ještě před štědrým dnem :-D a jsem ráda, že máš volno, pretože sa mi stýský po pretože si moj :-D

 

Super

(Dobby, 20. 12. 2008 0:02)

Tak Soraki, konečne som sa dostala k čítaniu, kapitolka bola ako vždy super. Pekné spríjemnenie začínajúcej dovolenky. Konečne budem mať čas na čítanie a prekladanie. Teším sa na pokračovanie a prajem ti krásny predvianočný čas.

grrrr

(Beruška, 19. 12. 2008 23:47)

hele hele tyhledsty vaše povídání o kapitolce mě hrozně deprimujou že už kus je a bude až až ... já mám hroznej absťák po skv&

16.11.2010 10:42:29
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one