avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XIV. Rudý úsvit

23. 12. 2008

Omlouvám se za zpoždění, ale nakonec mě ten předvánoční shon dostihl, semlel a vycucnul . Původní plán byl takový, že na Štědrý den tady přibude poslední kapitola PKM. Žel Merlinovi, člověk míní a Merlin mění, takže situace je taková, že kapitola č. 23 je ve stavu polotovaru, ale vzhledem k tomu, že malá onemocněla a nikam nepojedeme, dostanu se ke psaní i během svátků... proto mě za ten konec moc nekamenujte, protože původně měla být další kapitola za dva dny.

 

 

XIV. Rudý úsvit

 

Král Voldemort se probudil a už se, celý nedočkavý, hnal do vedlejšího pokoje, kde vedle sebe stály tři postele s hedvábným povlečením. Naproti nim u zdi stála jedna obrovská postel s ohrádkou. A v ní spali jeho miláčkové. Pokojem znělo jemné šustění, jak jejich kůže klouzala po hedvábí. A Voldemort k nim syčivě promlouval.

 

Jeho tři nagy. Protos, Regina a Betta - původně se měla jmenovat Bellátrix, ale usoudil, že by to bylo příliš zavádějící, proto jméno změnil na Betta.

 

 Protos - první v pořadí - byl ´jeho´ syn. Ve tváři krásný s jemnými rysy, černé vlasy je lemovaly jako klubko malých hádků - neustále měnily svou polohu. Černé oči, které uměly být laskavé, když mluvil s Voldemortem, ale i nepříjemně kruté, zlé a pichlavé. A rudé úzké rty, v nichž se schovával rozeklaný jazyk. Vypracovanou hruď i paže halila bílá plátěná halena a kožená sněrovací vesta. Od pasu se tělo, jinak překrásného mladíka, měnilo na dlouhý silný ocas pokrytý zlatohnědými šupinami s   ostrým bodcem na konci. Pod kůží, v místě kde ocas přecházel v bodec, byl jedový váček. Obsahoval velmi účinný, ne však smrtelný, jed.

 

Regina - královna - byla jedna z jeho dcer. Velice krásná a nevídaně inteligentní. Oplývala šarmem, uměla se vybraně chovat, v pravou chvíli říkala ta správná slova, i když její mluva byla díky rozeklanému jazyku trochu zvláštní. Ale jen ona jediná se naučila mluvit. Dbala o svůj vzhled. Její vlasy - černé husté dlouhé až k pasu, byly vždy upravené. Obočí jako namalované samotným mistrem Leonardem. Oči uhrančivé, takové ve kterých jste ztráceli rozum. A smyslné rty zvlněné v úsměvu, pro který by muži uměli zabít jeden druhého jen pro ten pocit, že je věnován zrovna a jen jemu. Oblečena v přiléhavé šaty, opravdu vypadala královsky. Jako svou největší zbraň používala oči a úsměv.

 

Betta, původně Bellátrix - bojovnice /obě jména mají stejný význam/ - s tou měl Voldemort největší potíže. Lektvary na její ´matku´ působily, tedy spíš nepůsobily zrovna tak, jak měly, a proto se Betta ´narodila´ slabší než její dva sourozenci. Její vůle k životu, a to jakým způsobem bojovala, úsilí se kterým na sobě pracovala, aby dohnala ty dva, Voldemorta fascinovala. Věnoval jí zvláštní péči, učil ji umění meče. Proto byla tato zbraň její doménou, i když nebyla ani špatná lučištnice. Voldemort ji měl svým zvráceným způsobem rád. Dával jí ty nejhorší a nejtěžší úkoly, aby byla co nejsilnější. Její tmavé vlasy se na světle modře leskly. Oči téměř neustále ostražitě bloudily všemi směry. Tvář jako vytesaná z mramoru, nikdy se v ní neodrazila jediná emoce. Byla oblečena podobně jako Protos. Jen na ocase neměla ani bodec ani jedový váček. Stejně jako její sestra.

 

A v ohrádce odpočívaly malé nagy, jež vznikly spojením Protose a Reginy. Betta, k jeho nemilému zjištění, neměla správně vyvinuté pohlavní ústrojí - zřejmě to byl následek toho, jak se tělo její matky bránilo lektvarům.

 

Zatímco tři první nagy rozuměly lidské řeči, jejich potomci ne. Proto s nimi rozmlouval jen hadím jazykem. Byly jich tři desítky a vypadalo to, že možná ještě nějaké přibudou. Díky lektvarům rostly tak rychle, že s každým dnem byly snad o celý rok, možná i dva starší, resp. větší. Jejich lidská část osobnosti byla už hodně potlačená, proto neměly velké zábrany a rozkazy typu 'zabij' nebo 'rozčtvrť', plnily bez zaváhání. Cvičil je v lukostřelbě a boji s mečem.

 

Voldemort byl na své dílo náležitě pyšný. Sukuby mu sice občas daly najevo, že se jim málo věnuje, ale stačilo jen povolení k návštěvě pobřeží, a zase byly zkrotlé jako ovečky.

 

Král Voldemort se už nemohl dočkat zpráv z Bradavic od svého špeha. Věděl o něm úplně vše. Objevil ho při jedné ze svých návštěv Francie. Pátral tam po svitcích hraběte Monte Christa a přitom tam našel na ulici malého špinavého kluka, který na první pohled provozoval magii před mudly - vydělával si na jídlo.

 

Asi v něm viděl sebe a zmocnil se ho záchvěv lítosti, nebo co, protože jinak si svůj čin vysvětlit neuměl. Vzal ho s sebou do Anglie a ´vychoval´ ho. V prvních dnech chlapec schytal mnoho kleteb Cruciatus, ale byla to jeho vlastní chyba, neměl testovat hranice Voldemortovy trpělivosti, obzvlášť když žádnou neměl.

 

Mimochodem Luc´Ifer - to jméno se Voldemortovi velice líbilo a když ještě ´navštívil´ jeho matku a zjistil z jejích vzpomínek, jak to bylo, měl neobyčejně velkou radost, že může vychovávat Brumbálova synovce, byť o něm ani jeden z Brumbálů neví.

 

Jenže Luc´Ifer se stále neozýval a Vodemort už ho ani ´necítil´ přes Mordredovo znamení. Něco bylo špatně. Potřeboval zjistit, co se děje. Nařídil proto Mordredovi, aby nachystal dostatečnou zásobu lektvarů a potom se neprodleně vrátil do Anglie a zjistil, co se děje v Bradavicích.

 

Teď netrpělivě očekával jeho návrat. A ten byl neslavný. Mordred přiletěl s nepořízenou. Bradavice jsou obestřeny nějakým kouzlem, které znemožňuje jakémukoliv zvěromágovi přejít bezpečnostní hranici bez toho, aby se nepřeměnil zpět na člověka.

 

Jeho nelibost zmírňoval jen fakt, že nagy se úspěšně množí a do bitvy, kterou plánoval na letní slunovrat, protože v ten den budou jeho děti ohně nejsilnější, jich bude víc než dost.

 

A letní slunovrat se blížil. Zbývaly už jen týdny.

 

Dny.

 

Už jen den.

 

V Norsku zapadalo krvavé slunce, aby jej ráno vystřídal rudý úsvit.

 

Den konečné bitvy nadešel.

 

***

 

Starý unavený muž s dlouhými bílými vlasy a vousem seděl v neméně starém, bohatě zdobeném čalouněném křesle. Byl oblečen do tmavě modré haleny, černých kalhot a černého pláště, který měl u krku sepnutý ozdobnou stříbrnou sponou ve tvaru nějakého ptáka. Stejného ptáka měl vyobrazeného i na zádech pláště.

 

I přestože seděl v místnosti se zavřenými okny, jeho plášť se vzdouval neexistujícím větrem. Z jeho postavy čišela síla a velká moc.

 

Albus Brumbál si pro dnešní den nevybral zrovna veselé barvy. A jeho tvář přesně odrážela barevné tóny, v nichž byl oblečen. Albus Brumbál věděl, že tento den bude jeho posledním. Věděl to tak jistě, jako že slunce večer zapadá a ráno znovu vyjde. Jeho bratr, jenž mu v posledních dnech dělal společnost a se kterým se usmířil, seděl ve vedlejší místnosti a rozmlouval se svým nalezeným synem.

 

Ředitel si s povzdechem vzpomněl, jak spolu před pár dny vešli do Komnaty nejvyšší potřeby. Jak se na ně Luc´Ifer díval a nenávist ovládala každou buňku jeho těla. Abe jej požádal, aby se mu ´podíval´ do hlavy. Naštěstí mohl jeho osud zvrátit a tak se rozhodli, že jeho znamení odstraní.

 

Jediné, s čím nepočítali, bylo, že Luc´Ifer to nechtěl, proto bylo tohle odstraňování nejhorší ze všech, které Albus za posledních pár týdnů vykonal. Vypadalo to, že jeho synovec nepřežije. Jeho bolestný křik se nesl hradem a zarýval se nepříjemně do uší, srdce i pod kůži. Abe svého syna držel vlastním tělem, ale stejně nezabránil tomu, že na něj nakonec museli použít Petrifikus. A tehdy Albus poprvé spatřil slzy v bratrových očích. Slzy smutku, pochopení a také odpuštění.

 

Albus měl svého bratra zpět.

 

Konečně.

 

A zrovna v tuto chvíli ho nechtěl znovu ztratit, ale svitky Hraběte Monte Christa mluvili jasně, nebylo vyhnutí. Vlastně bylo, ale on nechtěl to řešení akceptovat, protože ten, jenž mohl zemřít místo něj, byl ještě příliš mladý. A zatímco jeho život byl dlouhý, plodný a směřoval tak či tak ke konci, ten druhý byl prostě ještě na začátku a ten byl neslavně slavný, bolestivý a zastřený zlem. Doufal však, že se již brzy obrátí v dobrý a protkaný paprsky slunce a štěstí...

 

Albus Brumbál prostě nemohl obětovat Harryho Pottera, ani za cenu vlastního života. Na světě nebylo člověka, který by mu něco takového odpustil. A hlavně, On by to nikdy neodpustil sobě. A než žít s takovým svědomím... poklidná, důstojná smrt v boji byla lepším východiskem. V paměti všech bude jako hrdina, jako ten, jenž padl místo krále.

 

Ještě musel napsat dopis pro Harryho, protože jak tušil, Harry se bude z jeho smrti vinit. A to nechtěl.

 

Posadil se ztěžka za svůj stůl a na blankytně modrý pergamen psal nachovým inkoustem svůj poslední vzkaz pro chlapce, který přežil, pro chlapce, jenž mu byl vnukem, pro chlapce, který se stal králem.

 

Z pomněnkově modrých očí pomalu stékaly slzy a rozpíjely již napsaná slova.

 

Albuse Brumbála doběhl čas, doběhlo stáří. Když zavřel oči, viděl jak se k němu blíží smrtonoš. Ne, nebyl to žádný velký černý huňatý pes. Byl to nádherný anděl, jen smutný, temný, černobílý... ale bezesporu nádherný. A pro spořádanou mysl je smrt přece jen další úžasné dobrodružství. Tak to říkal jeho děd jeho otci a stejně tak i jeho otec jemu.

 

Posel smrti tu dnes bude mít hodně práce.

 

***

 

Harry se probudil z neklidného spánku. Ve snech ho pronásledoval Berith. Pořád měl spoustu otázek, mnoho požadavků a hlavně byl příliš nedočkavý.

 

Pomalu vstal.

 

Zvolna došel ke své skříni a otevřel ji. Chvíli přemýšlel, ale pak se rozhodl obléci se do brnění ze Zimních krajů a navrch ještě kabátec z baziliška. Při oblékání se neubránil myšlenkám, co by si v tento den vzal na sebe Severus. Na mysl mu přišla kůže - jako v Zimních zemích. Jeho tváří přelétl slabý úsměv - vzpomněl si, jak na Severuse reagovaly dívky.

 

Než odešel do Síně na poslední snídani, políbil ještě svého manžela na čelo. Do toho polibku vtěsnal všechnu lásku, kterou k němu cítil, všechnu touhu i vášeň, celé své srdce... Do očí mu vstoupily slzy.

 

„Miluji tě, Sevie..." šepot zanikl ve vzlyku, jež unikl z jeho úst.

 

Harry Potter-Snape opustil se zlomeným srdcem sklepení a bolest v jeho hrudi rostla s každým krokem, kterým se vzdaloval od svého manžela. Rostla a rostla a když už měl pocit, že ho celého pohltí - zmizela. Najednou byl klidný, vyrovnaný, připravený čelit největšímu zlu na světě s hlavou hrdě vztyčenou. Ovládl ho královský pocit. A s tím vstoupil do přeplněné síně.

 

Rozhodným a pevným krokem přešel k profesorskému stolu, vystoupil na stupínek a otočil se tváří k davu, jenž zaplnil celou Velkou síň.

 

Než promluvil, rozhlédl se.

 

Po jeho levici stáli, ukryti ve stínech, upíři v čele s Lordem Aventinem. Ten do boje nepůjde, ale Harry jej požádal, zda by mohl zůstat jako jeho poradce.

 

V uctivé vzdálenosti od nich stáli trpaslíci, jejichž prostředníkem byl profesor Kratiknot. U dveří stál Hagrid, jeho společníci zůstali venku a nahlíželi okny - obři. Vedle něj pak stáli Dračí jezdci v čele s Charliem. Podél pravé strany stáli vlkodlaci s Remusem, před nimi fúrie, jejichž mluvčím se stal Sirius. Uprostřed Síně stáli shromážděni ostatní profesoři, členové Řádu, Vikingové, studenti a zástupci ostatních kouzelných bytostí, které se rozhodly, že nebudou stát stranou a zaslouží se o porážku zla.

 

„Děkuji vám, že jste přišli." začal Harry a i když skoro šeptal, jeho hlas byl silný a zvučný.

 

„Vážím si vaší pomoci a odhodlání." přejel očima po početném davu před sebou.

 

„Mnozí z vás opustili své blízké s vědomím, že se už možná nevrátí." snažil se nemyslet na Severuse ležícího bezvládně v posteli.

 

„Taková oběť vyžaduje velkou odvahu a pevný charakter. Děkuji. Chci, abyste věděli, že se budu snažit ze všech svých sil, aby se vás zpět domů vrátilo co nejvíce."

 

Profesorka Prýtová si nenápadně otírala oči. Harry několikrát za sebou zamrkal. Slzy, nebo jiný náznak rozrušení, by v tuto chvíli nebyly zrovna to pravé ořechové.

 

„Mluvil jsem s vašimi zástupci a věřím, že víte, co máte dělat. My boj nezačneme, počkáme, až udeří Voldemort, pak se pustíme do boje i my. Přál bych si, abych to byl schopen zvládnout sám, ale to je nemožné. Těší mě, že ve vás mám oporu. Dnešní den bude dlouhý a únavný. Odpočívejte a sbírejte síly, dokud můžete. Voldemort přijde v pravé poledne. V boji buďte opatrní a pokud to bude jen trochu možné, myslete na svůj život a nedávejte jej v šanc příliš snadno. Rozhodli jste se bojovat, proto bojujte chytře a efektivně." Myšlenky a slova se mu začala míchat. Naštěstí si toho všiml ředitel a vzal si slovo.

 

Harry začínal být nervózní. Opustil síň a šel se podívat ven. Procházel kolem hranice Zakázaného lesa, když uslyšel tichý šepot. Zadíval se do stínů mezi stromy a našel tam další posily - vywerny.

 

Krátce s nimi promluvil a dohodli se, že budou ukryti v lese a zaútočí zezadu.

 

O několik metrů dál postávali jednorožci. S úžasem se díval na to, jak i odvěcí nepřátelé spojili své síly, aby porazili mnohem větší zlo. Jediné, co ho opravdu mrzelo bylo, že Severus není po jeho boku. Bolelo ho pomyšlení, že se s ním třeba už neuvidí. Otočil se a rychle odešel do sklepení, aby se mohl ještě jednou rozloučit.

 

Jenže osud tomu tak nechtěl.

 

Je opravdu zvláštní, jak si s námi čas občas hraje...

 

Harrymu dnešní dopoledne uteklo neuvěřitelně rychle. Až měl pocit, že někdo čas popohnal, aby běžel rychleji. Byl sotva na půl cesty ke hradu, když hodiny na věži začali odbíjet.

 

BIM BAM - jedna

 

BIM BAM - dvě

 

BIM BAM - tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět - Harry zbystřil, deset - Harry se zastavil, jedenáct - obrovský balvan mu sedl na prsa.

 

BIM - přestal dýchat

 

BAM - ochranné bariéry se otřásly a vzduch proťal nelidský výkřik.

 

Pomalu se otočil. Spíš cítil, než viděl, jak se na svá místa dostavili všichni ´jeho´ válečníci.

 

Ten ohlušující výkřik se ozval znovu a tentokrát byl vidět i jeho původce.

 

Věděl, kdo to je, hned jak ho spatřil - Démon Pomsty. A ten se teď snášel z nebe a zanechával za sebou mraky obarvené na červeno.

 

Harry si přál, aby se z Manoru vrátili dříve. Chtěl hledat Naději, ale neměl čas. Ta jediná mohla tohle monstrum zastavit. Pomstu nešlo ovládat, ani zabít, zastrašit či jakkoliv jinak zničit. Oslabit ji mohla jen naděje. Doufal, že je ukryta v srdcích bojovníků kolem něj a že ji společnými silami dokáží zavolat...

 

Oči všech byly upřené k nebesům, ale Harry už viděl, jak se k nim blíží sukuby. Zatím byly lidské. Jen do první kapky krve.

 

Měl na chvilku dojem, že jeho armáda zkameněla, ale nebylo tomu tak. Jeho vnímání času v tuto chvíli bylo prostě jiné. Zatímco on VIDĚL, jeho spolubojovníci měli za to, že se tam nepřítel ´zhmotnil´ odnikud...

 

Jako první se z řad světla ozvali draci. Charlie a jeho kolegové nebyli schopni je udržet na místě. Několik se jich utrhlo a vzneslo do vzduchu.

 

Voldemort nebyl na dohled.

 

Harry začal jednat. Spontánně. 

Třel ruce o sebe dokud se mu v dlaních neobjevila duha.

 

Vyslal ji na poletující draky. Jednotlivé barevné paprsky se rozdělily a každý se vpil do jiného zvířete. Kdyby ostatní nebyli tak zaujati začínající bitvou - démoni neoplývají trpělivostí, o poslušnosti se v jejich případě nedá ani uvažovat - a obranou, byla by to určitě nádherná a kouzelná podívaná. A najednou měla dračí druhová jména smysl.

 

velšský zelený - drak země

čínský ohnivák - drak ohně 

ruský modronosý - ledový drak

brazilský přelétavý - kouřový drak

 

 

Ale ten nejkrásnější byl japonský bouřlivák. Jeho šupiny hrály všemi barvami, když letěl, odrážely se od něj paprsky a on za sebou zanechával duhu. 

Vše tohle se odehrálo během několika málo vteřin.

Nikdo nic nepostřehl.

 

Bitva začala.

 

Démoni se zuřivě vrhli na kouzelníky před sebou, vnímali jejich strach, který je posilňoval zevnitř a cítili krev, jež jim koluje v žilách...

 

Byla prolita první kapka krve a po ní další a další. Už to nebyly kapky, ale celé krvavé potoky.

 

Sukuby se začaly měnit...

 

A Harry se stáhl do svého magického jádra a volal Beritha, vzýval Poseidona, svou myslí hledal Ériu a Indru.

 

Žádal je o pomoc. Kouzelníci a ani kouzelné bytosti neměli proti démonům šanci. A on nemohl použít kouzlo královského vypovězení, bylo jich moc...

 

Potřebovali vodu na uhašení ohně, který po sobě zanechávali démoni. Potřebovali vítr, který by mohl jejich popel rozfoukat. Potřebovali zemi, aby je spoutala a v neposlední řadě také potřebovali oheň, aby si je vzal zpět...

 

Země se zachvěla a začala k sobě poutat ohnivé děti. Pevné zelené úponky se jim omotávaly kolem končetin. Neúnavně nové střídaly ty spálené, dokud se v Černém jezeře nezvedly vlny a sám Poseidon je nepřinutil rozdělit se na pramínky a ty pak usměrnil na hořící stopy, které zůstaly jako připomínka místa, kam vstoupili démoni.

 

Nagy vypustily první spršku šípů, z nichž mnohé si našly svůj cíl. Stejně jim oplatili kentaurové a elfové.

 

Vikingové se s bojovým pokřikem vrhli do řad svého protivníka, sekali do pekelných psů, jež se až tak moc nelišili od grendlingů. Po jejich boku stáli vlkodlaci a jako jeden muž ťali do nenáviděného těla, které jim bylo vnucováno s každým dalším úplňkem.  /pozn. jen kerberové mají tři hlavy, vlkodlaci jen jednu/

 

Harryho vlasy rozčísl vítr, když Indra poslala svou pomoc. Obrovský vzdušný vír se zčistajasna objevil uprostřed bitevní vřavy a jal se rozfoukávat drobné hromádky popela, které se již tu a tam nacházely mezi bojujícími stranami.

 

Fúrie se dostaly do ostrého sporu se sukubami, které se pokoušely odlákat a okouzlit některé muže a oslabit tak řady kouzelníků. Jejich vzájemné souboje byly mnohem tvrdší a brutálnější, než by člověk od žen očekával. Byl prostý jakýchkoliv pravidel. Byl syrový a drsný, vzduchem létaly různé části těl a ozýval se jekot a křik.

 

Boj trval již pár hodin, když se stalo to, čeho se Harry nejvíce obával...

 

Poseidon neudržel své rozbouřené emoce na uzdě a spustil ohromnou bouřku. Setmělo se. Blesky křižovaly nebe sem a tam. Spustila se přímo průtrž mračen. A ať se Harry snažil sebevíc Poseidona uklidnit, škoda byla způsobena.

 

Ochladilo se a Voldemort povolal své zálohy - mozkomory a přízraky. Zatímco mozkomory mohl zvládnout jeho patron, na přízraky byl krátký. Nemohl řídit patrona a zároveň ničit přízraky božským světlem. Jeho přátelé, jak se zdálo, si správně vysvětlili situaci a z několika stran se ozvalo sborové Expecto patronum! Harry se mohl v klidu soustředit na obtížné kouzlo, jedno z královských.

 

Nikdo si nevšiml postavy s kápí staženou hluboko do obličeje, jak se obratně proplétá mezi bojujícími skupinkami přímo k Harrymu.

 

Brumbál se po celou dobu urputných bojů snažil držet co nejblíže u Harryho. A čekal. Ano, bojoval a to velmi tvrdě, ale hlavně čekal. Jemu plíživý hadí pohyb neznámé osoby neunikl. V duchu se rozloučil se svým životem a udělal ještě jeden nenápadný krok k Harrymu. A ještě jeden a pak další, až stál těsně vedle něj.

 

V následující vteřině se stalo hned několik věcí najednou.

 

 

Osoba si strhla kápi a na scéně se objevil Voldemort. Ne takový, jak ho známe, ale ten šílený. Maniakální. Ten, o kterém kdysi mluvil Lucius Malfoy, když žádal přes Severuse o ruku Siriuse Blacka pro svého syna. Teprve TEĎ jim došel pravý význam těch slov. Voldemort vypadal... (viz. obr.)

 

Zvuky bitvy proťal výkřik AVADA KEDAVRA a obvykle zelený, nyní, díky Voldemortovým změnám, oranžovo-červený světelný paprsek vystřelil z Voldemortových očí, mířil k Harrymu, jenž stál soustředěný se zavřenýma očima...

 

V tentýž okamžik se otevřela vstupní brána hradu a na prahu stál v kůži oblečený Severus, s očima rozšířenýma hrůzou sledoval, jak se smrtelná kletba blíží k jeho manželovi, který ani netušil v jakém je nebezpečí.

 

A v tu samou vteřinu učinil Albus Brumbál ještě jeden jediný krok. Krok, který byl odhodlaný udělat již před lety. Který byl odhodlán udělat jakmile rozluštil svitky Hraběte Monte Christa... Krok do prázdna.

 

Harry prudce otevřel oči. Ani zdaleka však nepřipomínaly ty smaragdově zelené, v nichž se tak často zračila láska, pochopení, laskavost...

 

A ani Harry nebyl Harry, znovu ´nabyl´ na velikosti. Jeho tělo obalily plameny jako nějaký plášť. Vystřel ruce před sebe a mohutným hlasem zvolal - „EGOMET PATER VESTRI ACCERSERE RURSUM IN DICIONEM REDIGERE!!!" /já otec vás povolávám zpět pod mou vládu/.

Z Harryho rukou vyšlehly plameny a svázaly každý jeden přízrak a stahovaly je blíž a blíž, až se před Harryho nohama otevřela zem a oni se propadli do jejího nitra. Berith uvnitř Harryho zavrněl blahem - jeho děti se začínají vracet domů...

 

Harryho plamenný zrak se upřel k ohnivým ementálům a zopakoval své zvolání. Propadli se na místě.

 

A vítr dál rozfoukával hromádky popela, i když mnohé z nich byly ještě před chvílí živými bytostmi.

 

Severus seběhl dolů z kopce, aby zůstal stát po boku svého manžela, přestože z něj zrovna tryskala nevídaná síla a moc a jeho zjev byl vskutku královský a celkový dojem byl impozantní.

 

Voldemortova pozornost se přesunula na největšího ze zrádců. Dávno si nelámal hlavu se smrtijedy, stejně je jen využíval, ale tenhle jeden konkrétní jedinec mu svého času způsobil nemalé potíže. A teď tu stál, jako by nic.

 

Voldemortova mysl se upjala na postavu zahalenou v kůži, jejíž černé vlasy jí zpola zakrývaly obličej.

 

A zatímco Harry se soustředil a svolával děti ohně, Voldemort seslal jednu ze svých kleteb na Severuse - byl to ohnivý jazyk, který, byť by se o vás jen otřel, způsoboval velmi bolestivé a hluboké rány, jak se ´stěhoval´ po vašem těle. Ty rány nešly zacelit, jen krvácely a hnisaly až dotyčný zešílel nebo, v lepším případě, umřel.

 

Severus vykouzlil ten nejsilnější štít, kterého byl schopen, ale nestačil, ohnivý jazyk se svíjel, jak letěl vzduchem přímo k němu...

 

Harry svolal Berithovy děti a poslal je zpět do pekel.

 

Voldemort zůstal najednou oslabený, jen s hrstkou nag, jež se teď spíš už jen bránily, než by útočily, ale nevšiml si toho.

 

Za to Harry si všiml. Viděl kletbu, která mířila Severusovi přímo na prsa, na srdce. Jednal zcela impulzivně - použil slova, která už jednou, ne zas tak dávno, vyřkl.

 

Protosův jedem napuštěný šíp se zabodl do hrudě středně vzrostlého muže přesně v místech, kde se nachází srdce.

 

Oči rozšířené hrůzou a tvář plná překvapení, strachu a tělo, jež se bezmocně kácelo k zemi - to byl ten poslední obraz, jenž Harry viděl.

 

Sám omdlel.

 

Sirius se jako ve zpomaleném filmu otočil za nelidským výkřikem hrůzy a když uviděl tu zkázu za sebou, rozběhl se k nehybným tělům, jež ležely na samotném okraji bitvy. Zůstal bezmocně stát a nad jeho hlavou se opět rozzářilo slunce...

 

 

 

 

Přehled komentářů

Přípravy

(Symphony, 16. 8. 2010 0:21)

před bitvou mi dost připomněly závěrečnou bitvu v poslední knize. rychle dočtu další kapitolu a zbytek di nechám na ráno. Skvělé čtení!

No to je hrůza,

(Nex, 17. 2. 2009 23:52)

takhle to utnout! Ještěže to čtu se zpožděním, jinak bych pravděpodobně právě prodělávala zuřivý záchvat vzteku..!

;-)

(soraki, 1. 1. 2009 11:27)

Jimmi - děkuji, umíš vždycky potěit ;-)

Mak - jsem ráda, že tě to potěšilo a že se i líbilo :-D

LUCY - VÍTEJ mezi námi :-D. Velice mě těší, že sis našla čas a že se ti to líbilo. Děkuji za všechny tvé komentáře a pod tíhou pochvaly se až červenám ;-)

Uff

(Lucy, 1. 1. 2009 3:39)

tak toto bola kapitola... úžasný opis boja,fakt klobuk dolu a tie emócie... máloktorá poviedka ma dokázala rozplakať, či dokonca mi vohnat slzy do očí. Pri tomto som slzy v očiach naozaj mala... krása a idem rýchlo na poslednú

soraki

(Terka, 30. 12. 2008 19:04)

máš mailík.. :oD
Jak se ti vlastně daří po včerejšku?? :oD :oDDD

Uff

(Kys, 29. 12. 2008 21:22)

Jsem potěšena že to bude modrá, nesnáším oranžovou... tedy abych nepřeháněla prostě jí nemám Ratha

Děkuji,

(Zrzka, 29. 12. 2008 20:34)

přátelé, bylo mi ctí. *blazeovaně kyne neexistujícímu publiku*

soraki

(Terka, 29. 12. 2008 13:17)

Ten pes byl naprosto dokonalej... jsem málem nedýchala smíchy.. ale takových míst by se našlo víc...:oD
Neboj tvoje kapitolka je na řadě...;o)

ZRZOUNE!

(soraki, 29. 12. 2008 9:25)

To byla čistá práce :-D
Není nad to, mít své lidi :-DDD
V dohlednu je další kapitola k Jámě :-D můžete se těšit na modrou barvu a psa, víc neprozradím *šibalský úsměv*

:-D Zrzko :-D

(Kys, 28. 12. 2008 23:32)

:-DDDDDDDDDDD

Čistá práce...

:-DDDDDDDDDDD

Zrzka

(Terka, 28. 12. 2008 22:34)

:oDDD :oDDDD "válí se smíchy po podlaze"
Zrzko fakt umíš povzbudit.. dokonalé...:o))
Tak tohle mě naprosto dostalo... už jsem se chystala spát.. klížily se mi oči... a vidím tohle a jsem naprosto vysmátá a čilá..:o)) dokonale mě to probudilo...:o))

se tu tlemím na obrazovku jak debil..:oDD nejhorší je, že nemůžu přestat... ani psát..:oDD :D :D :D :D :D :D :D :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD "vrtí hlavou a chytá další záchvat smíchu"... :oDDDDDDDDDDDDDD

"sípe" Zrzko jsi NEJ..:o) Tě baštím čéče...:o) (degenerace pohádkama..):oD

YAMATO,

(Zrzka, 28. 12. 2008 22:19)

úsměv, drahoušku, ať ti to zůstane na věčnost.


AVADA KEDAVRA!!!!!!!


Nikdo mi nemůže tvrdit, že jsem nevarovala... psala jsem to už jednou... kdo mi sáhne na Soraki, s tím udělám krátkej proces.
Děkuji za pozornost :o)

Terko, Soraki,

(Zrzka, 28. 12. 2008 22:16)

díky za povolení... jdu na to... bude to stručné... *ďábelský smích*

Miluju Soraki-D

(Mak, 28. 12. 2008 21:29)

No teda, přijedu si takhle z dovolené a koukám, rovné 2 kapitolky!! A jaké!!! teda Soraki, já jsem napjatá jak struna!!!!! Šupušup novou kapitolku prosím, protože já dneska rozhodně neusnu...jdu si to přečíst ještě jednou§ ty jsi vážně naprosto dokonalá!!!!!!!

sorakinko - zlatinko

(Terka, 28. 12. 2008 19:52)

hmm takhle to nevypadá zrovna nejlíp...
jo nemáš fůbec ale fůbec zač...;o)
Ty jsi naše zlatíčko, nenecháme si tě vzít...;o) a já tě určitě nedám... typickej lev no..:oDD

ZRZOUNKU

(soraki, 28. 12. 2008 19:10)

ty můžeš cokoliv, však víš
holky - díky :-D

:o))))

(Terka, 28. 12. 2008 12:08)

Sis - díky už je to lepší... jsem se z toho vyspala...:o))
Zrzko jen do toho...:o))))

Žjůva,

(Zrzka, 28. 12. 2008 11:28)

tak vidím, že mi zase něco uniklo... taková chodící lidská blbost... můžu Yamatu taky zdrbat? prosíííím...

Jéje

(ASISI, 28. 12. 2008 11:00)

Tak tohle už máme za sebou ne? Yamato - nechceme to řešit znovu. Asi takhle - proč by pokračování od Soraki mělo mít jiný název? Vždyť ona vychází z původního Kamene, respektuje a využívá všechny jeho prvky.
Spíš... "nepokoušej so ho dokončit, protože upřímně ti to moc nejde" Jakže?!
Tak tohle mi pije krev. Jak nejde? Podle čeho tak soudíš? Kolik jsi toho napsala ty?
Grrrrr..
Tak jsme na tom, Trnko, podobně. :-) Můžeme se uklidnovat navzájem :-) Už jsi klidnější? :-)

:-)

(Kys, 28. 12. 2008 10:57)

Tedy dámy, já jsem se nad tím co napsala Ya-Merlin-ví-kdo jen pousmála. Jasně z toho čiší žárlivá zášť. Dokážu si představit, že má nějaké stránky po kterých neštěkne ani pes :-D

YAMATO

(soraki, 28. 12. 2008 10:27)

máš pravdu. Pokračování to bylo do cca 8.kapitoly. A pak, jak jsem v jednom příspěvku /a kvůli tobě jsem ho aktualizovala/ je to MOJE fantazie a MOJE představy a pokud se ti NELÍBÍ, tak je nečti... Název měnit je nesmysl z důvodů. které tu psala Terka...
domluvil jsem how

Yamato

(Terka, 27. 12. 2008 23:45)

Prosím zanech těchto komentářů... myslím, že Soraki to tak nazvala, protože to tak ze začátku bylo.. a pokud se to ubralo trochu jiným směrem dobře.. ale stejně je to pořád pokračování... pokud se ti nelíbí nečti, ale nemusíš soraki osočovat.. Ivča to vystihla přesně... nemám co více dodávat...;o)
Je to jen alternativní pokračování, které může napsat každý pokud si na to troufne... a já jsem ráda, za to, že se do tohoto soraki pustila a vždy jí za to budu vděčná... Myslím, že to takto nazvala pro zjednodušení, protože pokud někdo hledá pokračování KM většinou to tak zadá i do vyhledavače...
OPĚT opakuji toto se už jednou probíralo, a soraki k tomu má i své vlastní vyjádření.. teď si přesně nevzpomenu jak se ten článek jmenuje... proto se nejdříve podívej na něj.. a až teprve pak komentuj... podle svého svědomí... pokud se ti ani pak nebude líbit.. odejdi prosím a nerozčiluj.. vrrr.. Sis potřebuju uklidnit..:o))

Ďakujem

(Jimmi, 27. 12. 2008 21:31)

Soraki, ako vždy, excelentne napísané a rovnako kvalitne graficky spracované.
Skoro som sa pritom cítila ako pri Pánovi Prsteňov.
Snáď to dopadne dobre. Pokiaľ bol Brumbál ten, koho zasiahol šíp, tak to prežijem.
Díky moc.
PS. Už si celkom skončila s LucIferom (nejde mi napísať apostrof).

to Yamato

(Ivča, 27. 12. 2008 21:09)

Nechci kritizovat tvůj názor, ale fanfiction není o tom, aby duplikovala originál. Přináší jiný pohled na věc, nové zápletky... Nevidím důvod, aby Soraki měnila název.. Když to budeš táhnout do důsledku, i "originální" Kámen manželství by se neměl honosit jménem HP fanfiction... Jestli se ti zdá pokračování Kamemne manželství od "originálu Kamene" příliš jiné nemůsíš ho číst.. Zdá se mi ale přehnané Soraki kritizovat a nabádat ji ke změně názvu, nebo k zastavení činnosti.

Tohle už není Kámen manželství

(Yamato, 27. 12. 2008 20:58)

Už se to ani půvoní verzi nepodobá.
Jako samostatný příběh je to velice hezké, ale jako pokračování díla Josephine Darcy...
Dej tomu raději svůj vlastní název a Kámen zapomeň, protože ten snad už nikdy OPRAVDOVÉ pokračování mít nebude.
Neoblbuj nás ani sama sebe a přiznej si, že s Kamenem je ámn ať už se nám to líbí nebo ne a nepokoušej se ho sama dokončit, protože upřímně ti to moc nejde.
Jak říkám. Dej tomu jinej název a řekni, že je to samostatná povídka...

;-)

(soraki, 27. 12. 2008 19:00)

Anabeth - zabít? To ne, jen trošinku napnout :-D, neboj, na další usilovně pracuji. Terka je ovšem mimo, jako spousta z nás... takže těžko říct, kdy se ta další objeví 8-)

...

(Anabeth, 27. 12. 2008 18:44)

Chceš mě zabít, já asi umřu zvědavostí. Tahle kapitola byla neuvěřitelná, málem sem brečela, křičela a já ani nevim co. Prostě bomba a myslim, že dalšá kapitoli se nedožiju.

Soraki.

(Kys, 26. 12. 2008 22:19)

Pravdu díš:-D

Jinak velké UFFFF:-D

KYS

(soraki, 26. 12. 2008 19:19)

to znám, to jsem mívala jako dítě taky, jen pod jmenovkou ´cestovní horečka´, tohle ale je jiné, má to poprvé, i když, pravda, letos jsme podobně strávili i velikonoce... na druhou stranu, kdyby to měla psychosomatického původu, těžko bychom to od ní mohli chytit...

Sevieho nezabiju, to už jsem avizovala - je to můj miláček

AVELINE - omlouvám se za zkomolení nicku, promiň :-D

Dodatek

(Kys, 26. 12. 2008 17:25)

A krom toho v každý pohádce umírají jen ti zlí. Ty přeci píšeš krásnou pohádku pro dospěláky. Ne?

Soraki

(Kys, 26. 12. 2008 17:16)

Tomáš začal zvracet až dnes, jinak je nemocný a blije každé vánoce. Myslím že je to u něho psychosomatický, jak se tak strašně těší, že se nějak vyčerpá a organizmus zkolabuje. Nerozumím tomu, někde jsem o tom jednou četla.

Viď že nezabiješ Sevíka, že se nějak té kletbě vyhne, když jsi nechala Harryho omdlít a nemůže ho zachránit. Prosíííím.

;-)

(soraki, 26. 12. 2008 12:41)

Kys- to jsem ráda :-D
jinak malá blije od úterka, takže včetně ježíška. slavíme střídavé úspěchy, dneska se drží dobře, tak už to snad bude v pohodě...

Xena - och, zbožné přání? Jestli jsi pozorně četla - a nejen ty - pak sis určo všimla, že nejméně DVĚ hlavní postavy zemřely - je mi líto, ale aby umírali jen ti ZLÍ? to je nesmysl...

avaline - není zač ;-), pokráčko se píše, pracuju na něm, ale bude to jště chvilku trvat...

díky!

(aveline, 26. 12. 2008 11:59)

na pokračování Tvé povídky jsem se těšila jako na jeden z vánočních dárků - takže: děkuju, Ježíšku! :) Ten konec je sice trochu "infarktovej", ale zase se o to víc těším na pokračování a o to častěji budu kontrolovat tyhle stránky ;) holt jsi naše šikovná holka! :)

iny koniec nemoze byt!!!

(Xena, 26. 12. 2008 11:27)

Soraki, prosim si happy end!!!
nie ze zabijes niekoho z hlavnych hrdinov!!!

:-/

(Kys, 25. 12. 2008 20:32)

Nevím, ale už je to v pořádku ať to bylo co to bylo.

Soraki, malá blinkala i o Ježíška, nebo si užila alespoň štědrý den? Snad jí to brzy přejde. Vychlazenou Colu po lžičkách určo víš.
Přeji ti hodně síly a ať se to brzy zlomí a je líp.

POKRAČOVÁNÍ

(soraki, 25. 12. 2008 20:17)

Pokusím se to do Silvestra napsat, ale nic neslibuju! Něco už je, ale rozhodně to není celé. Mějte se mnou trpělivost. Děkuju.

;-)

(soraki, 25. 12. 2008 20:15)

Ayyda - tak doufám, žes povečeřela v pořádku a kost v krku bodlá nebyla :-D

Terka - problém je, že ani já neznám ještě všechny souvislosti :-DDD

Saskya - děkuji ;-)

Norsi - děkuji, jsem ráda, že se líbila, já jsem si ji rozhodně užila, hlavně při googlování obrázků :-D

Evolet - není zač ;-)

Kys - teď jsem zmatená, vyskytly se problémy u tebe, nebo u mně? Já jsem se k netu dostala až teď, malá celý den blinká...

BLiNKy* - jsem ráda, že jsem dopomohla k příjemné atmosféře :-D

Lily - fíha, to bylo drsné :-D, Remus se tam snad ani neobjevil, bojoval s vlkodlaky, nebo mi někam utekl? Ještě si na něj posvítím, dareba jeden... ;-)

Jikita - děkuji :-D, já jsem také plna očekávání jak to dopadne :-D

Sisa - to je mi líto, včera ta technika nějak blbla asi všem :-D, hlavně, že sis pamatovala, že se ti to líbilo :-D a že tě ten infarkt minul.

*chytá infarkt*

(Sisa, 25. 12. 2008 19:37)

Takže,dnes koment nebude dlhý,lebo včera som jeden napísala a ejha,..ono ho zmazalo!!T.T A ja si fakt nepametám čo v ňom bolo,takže v skratke: bolo to skvelé,a v momente keď som došla konca,skoro som dostala infarkt^^"..ale verím,že pokračovanie bude čoskoro??;)

Lily

(KYS, 25. 12. 2008 18:35)

Co Remus...Severus bojuje o život, nebo ne? Vždyť Harry tu kletbu co se k němu blížila přes slabý štít nezablokoval.

Úžasné!

(Jikita, 25. 12. 2008 18:06)

Úžasná kapitolka! Fantastické, co jsi vše vymyslela pro závěrečnou bytvu. A jsem plna očekávání následného završení, co vše ještě na nás vymysíš a jak se spojí Harryho a Severusovi magie... No, kdo by se nětěšil?

héééj

(Lily, 25. 12. 2008 15:29)

krásné svátky, a jestli jsi zabila Remuse tak se nedožiješ Silvestra..
Nádhera, fakt..

:))

(BLiNKy*, 25. 12. 2008 12:09)

Paráda:) vánoční pohoda doplněná tvojí kapitolkou :) Je skvělá Soraki, vážně se povedla :)

Kys

(Terka, 24. 12. 2008 23:11)

:o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
ach ta technika co...
:o))))))))))))))

Pardon

(KYS, 24. 12. 2008 22:32)

Tak teď je to v pořádku, celé. Divný věci se dějou...

???

(KYS, 24. 12. 2008 22:28)

Soraki, když jsem včera četla tuto kapitolu a byla delší. Co se tato s tím kouskem, co mi tak rozhodil. Chtěla jsem si ho přečíst ještě jednou, jestli jsem ho jen nějak špatně nepochopila a on tu není.

díky

(Evolet, 24. 12. 2008 20:44)

nádherný dárek pod stromek

Velkolepé!

(Norsi, 24. 12. 2008 18:02)

Soraki,to bylo...naprosto fascinující,kolosální,úžasné,excelentní!! Konečná bitva se ti povedla skvěle! Jen jsem trošku zmatená z toho konce, kdo že to vlastně koho trefil a kdo že to omdlel....a co Severus....ale to snad nějak pochytím v další kapitole.Upřímně se desím konce,ale musí to být,už tak jsi to hodně protáhla.
A dodatečně ti přeji krásné Vánoce:)

...

(Saskya, 24. 12. 2008 17:32)

Krááása...
Merry Christmas!!!

:o))))

(Terka, 24. 12. 2008 17:16)

Jo já konec četla při betování asi pětkrát a stejně pořád nemám jasno...:o))) a ani v to nedoufám, zvlášť když to byl záměr..:o)
Ayydo: ať ti nezaskočí kost.. bacha..:o)

Soraki ale já nechtěla, aby už byl konec, jen si stěžuju na to, že když neznám to jak to pokračuje, tak se to špatně opravuje... když neznáš všechny souvislosti a tak... se do toho motám..:o)))))))))))) jako vždy (viď Sis..:o))

/////

(Ayyda, 24. 12. 2008 15:51)

No... to je sila! a to mám ísť teraz v "pokoji" večerať! Len dúfam, že sa nepridusím (od nervozity ako to dopadne) štedrovečernou večerou!

Aspoň, že sa Sevík prebudil! Dúfam, že obaja to šťastne prežijú. Tiež by ma zaujímalo koho to Protos zastrelil??? Už sa teším na ďalšiu kapitolu, ktorá ako som vyrozumela už viac je ako nie je!!!

Ale hlavne nech sa malá čo najskôr uzdraví. Ešte raz prajem krásne Vianoce!

i;-)

(soraki, 24. 12. 2008 13:55)

Alexia - děkuji :-D

Alcea - Ano, myslím, že má a jsme blízko :-D, Jestli Brumbál zemřel? Jo, v HP6 ;-)

Teressa - pokusím se další kapču co nejdřív :-D

Ivča - :-D

Tessa - tenkonec byl účel :-D

.............

(Tessa, 24. 12. 2008 13:10)

pekna kapitolka....ae konec si musi přečist znovu trošku jsem nepochopila co se s kým dělo:D Jinak krásné vánoce všem:)

šok

(Ivča, 24. 12. 2008 12:47)

Kapitola jako vždy krásná, ale jsem v šoku.. Budu si to muset ještě párkrát přečíst..
Veselé vánoce všem.

odpovědě Soraki

(Berninka, 24. 12. 2008 12:23)

mail by už měl být v pohodě.Jinak pěkný dárek k vánocům

=0)

(Teressa, 24. 12. 2008 11:47)

nadherna cast ale strasne smutna.....pises naozaj okuzlujuco....uz teraz sa neviem dockat dalsieho pokracovania, ale to nie je nic nove....vsak ale bude coskoro dalsi diel?? prosim prosim prosim....
p.s.: VESELEÉ VIANOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK =0)

*****

(Alcea, 24. 12. 2008 11:26)

Teda Soraki, má tvá fantazie vůbec nějaké hranice?
Brumbál to nepřežil?
Krásně jsi to apokalypticky a depresívně popsala, i když jsem ten konec kapku nepochopila.
Těším se na další pokračování.

nadhera

(Alexia, 24. 12. 2008 10:33)

uplne nadherne, strasne sa mi to paci uz sa tesim na pokracovanie, velmi pekny vianocny darcek, a inc VESELE A STASTNE VIANOCE

;-)

(soraki, 24. 12. 2008 10:14)

Terka - já vím, ale vydrž, už toho moc nebude :-D

Berninka - děkuji ;-), už máš promáznutý mail?

Kys - co se děje?

A-SISI - většího magora jsem na googlu nenašla - :-D a ten tak nějak nejlépe vystihoval jeho debilitu ;-), jinak ten konec... já vím, ale co už, no...

Tananda - děkuji za pochvalu ;-), xena mě napadla, když jsem vymýšlela jména pro ty tři nagy :-D

Dobby - děkuji moc ;-)

drahokam - manželové tomu vůbec nerozumí, že ;-)?

zuzik - zkus popřemýšlet, kolik je tam v tuto chvíli středně vzrostlých mužů?

charlot - děkuji ti moc za milá slova ;-)

sara - není zač, jsem ráda, že se ti líbila

beruška - děkuji moc a s těmi obrázky jsem si fakt vahrála :-D

děkuju

(Beruška, 24. 12. 2008 10:09)

krásné, máš skvělou fantazii, ty obrásky to tak hezky dokreslujou, nej jsou ty draci

skvělé

(sara, 24. 12. 2008 9:58)

skvělá kapitola díky moc

Nemám dech

(charlot, 24. 12. 2008 9:34)

Pamebože to je prostě úchvatné, poutající a dech beroucí. Patří ti můj obdiv. A jako už tolikrát - smekám Soraki. Jak si se jen během těch kapitol dokázala vypracovat je neu.věřitelné

áááá

(zuzik, 24. 12. 2008 9:27)

Héééj, to snad není pravda...kdo přesně byl ten středně vzrostlý muž??? Tato kapitola mě úplně dostala.

No páni

(drahokam, 24. 12. 2008 4:06)

Teda Soraki, skvělá kapča, ale prosím další, to je děsné, napsala jsi to úžasně, prolétla jsem to jedním dechem, manžel se mi tu smál, abych nezapomínala dýchat (ještě chybělo ty pitomé děcko a asi bych spadla ze židle :-)) ), každopádně je to skvělá kapitolka a celá povídka je úžasná, už se nemohu dočkat poslední kapitolky a doufám, že se dočkám i prolnutí magie

Wow

(Dobby, 24. 12. 2008 0:18)

No teda, som šokovaná a prekvapená zároveň. Vynikajúca kapitolka Soraki, podarila sa ti perfektne. Som zvedavá, čo bude ďalej. Pekný darček na Vianoce si nám dala. Vďaka Ti :-D

:))))

(Tananda, 23. 12. 2008 23:17)

Koniec? A čo bude potom...dalšie pokračovanie:(( ...tesim sa na dalšiu kapitolku... chodím sem skoro každú chvílu.... strašné... inak ten obrázok Xeny ma dostal... keď som čitala tích dvoch a mali také pekné obrázky... nečakala som že to bude Xena na tom ďalšom... mala som aspoň smiech pred vojnou:)))

Soraki

(A-SISI, 23. 12. 2008 22:51)

Jistě, konec... grrrrrr kdo to má vydržet?! :-)
Jinak bitva impozantní - i když ten obrázek toho rudě zářicího monstra mě rozesmál. Že by Superman? :-)
Teda ty nám dáváš... ufffffff
Díky

Nééééééé

(Kys, 23. 12. 2008 22:43)

Néééééééééééééé, fňuk, nééééééééééé, fńuk...

Coooooooooooooooooooooo

(Berninka, 23. 12. 2008 22:29)

Já jsem totálně v šoku. To je něco neuvěřitelnýho, magickýho prostě fantastickýho. Jenom ty soraki něco takového dokážeš napsat.

:o)

(Terka, 23. 12. 2008 22:23)

ufff, je to tu... jo ten konec je fakt chaotickej, kruci jak to pak má člověk opravovat...:o))))
A Voldík zůstal.... to je zjev..:o)))
Líbí se mi ohnivé oko.. krááása.. ten je pro mě nový a je fakt nádherný..;o)
Opět nemocná? Tak to ať se brzo uzdraví...:o)
Jo vánoční shon.. to mi povídej já ještě dneska nakupovala dárky..:o))) a uklízela.. hrůůza a děs...:o)

 

16.11.2010 10:32:39
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one