avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XIX. Co (ne)dokáže magie

28. 2. 2009

Nevím, co napsat do úvodu... snad jen - tohle je poslední kapitola. Psala se mi mimořádně těžce - ne jen proto, že by měla obsahovat TU scénu, ale i proto, že je poslední.

Varování pro Jimmi - nečti konec, myslím, že poznáš odkud... pak až ten poslední odstavec.

Jinak elu má pro mně ještě nějaké obrázky, žel Merlinovi, technika stojí proti nám - dodám je později a dávám sem prozatím jen pracovní návrhy, protože bez nich by text těžko dával smysl.

Ta scéna není popsaná tak detailně, jak byste možná mnozí chtěli /pokud o to vážně stojíte, jděte, prosím, na jiné stránky (např. fantasmagorium apod.)/. Já to psát nebudu.

Děkuju za pochopení, za vaše krásné komentáře, podporu... 

                                       vaše soraki

 

 

 

XIX. Co (ne)dokáže magie

 

Severus byl navenek klidný, ale v nitru zuřil, byl šťastný a zároveň naštvaný. Nikdy by si nebyl pomyslel, že je možné cítit tak protichůdné pocity najednou, to bylo prostě moc... nebelvírské. Jenomže on se jako Nebelvír nechoval poprvé, že? V duchu si vybavil těch několik okamžiků - útok starověkého démona, Akt Smíru se Siriusem, večeře na věži, žádost o ruku... to byly chvíle, ve kterých se vrhal bezhlavě vpřed, ignoruje veškerá možná rizika. Ačkoliv se mu do toho moc nechtělo, musel přiznat, že Harry, ne, že vztah s Harrym ho změnil a mění dál. Ten mladý muž na něj má neuvěřitelný vliv. Dříve by byl přísahal, že jej to oslabuje a stává se z něj hlupák, ale nyní? Měl pocit, že je konečně celý, úplný, ráno se rád probouzel a večer usínal s klidným svědomím. Mohl snad chtít a žádat po svém manželovi ještě víc? Jistě, jeho prohlášení před novináři jej nepotěšilo, nebo ne tak docela. Vlastně byl z toho zmatený a taky naštvaný. Harry se ho zastával jako malého dítěte, které ještě neumí mluvit, to byla ta věc, co v něm rozdmýchala zlost. Na druhou stranu ale Harry chránil jejich soukromí a životy a to byla část, která mu dávala na srozuměnou, že Harry s ním počítá, že s ním chce být. A že ten slib, který si dali, je míněn vážně.

 

Zbytek svého narozeninového dne Severus strávil ve společnosti Harryho přátel, kteří se pomalu stávali i jeho přáteli a rodinou. Nemohl si pomoci, aby neuvažoval, kolik toho sňatkem s ním získal. Rodina jej přijala zpět, jejich vztahy sice ještě potřebovaly trochu času, ale i tak byl pokrok znát, zejména poté, co se vrátili ze Zimních zemí. Asi by to nikdy nepřiznal, ale měl svou rodinu, celou rodinu, rád. I když Juliuse zrovna moc ne. A nebylo to jen tím, co provedl Harrymu, ale i tím, že byl o tolik mladší a prakticky se neznali. Ten jediný tu také dnes chyběl. Severus nevěděl jak, ale Harrymu se podařilo před ním celou oslavu i přípravy na svatbu utajit. Jedno ale věděl s určitostí - na tyhle narozeniny nikdy nezapomene.

 

Když se ráno probudil, cítil z obývacího pokoje pronikavou vůni silné kávy, své oblíbené, která se šířila pokojem přímo k němu, vlastně ho vzbudila. Než stačil vstát, objevil se ve dveřích Harry s tácem, na němž byla jeho obvyklá snídaně a dvě obálky. Ty nebyly obvyklou součástí jeho snídaně, to je jasné. Zvědavě zvedl jedno obočí v otázce, ale Harry jen pokrčil rameny a potutelně se usmál.

 

„Všechno nejlepší k narozeninám, Sevie."

 

Usmál se, už si docela na Sevieho zvykl.

 

„Jak víš, že mám dnes narozeniny?"

 

„Kdysi jsem se tě ptal, kolikátého je, pamatuješ?" Severus jen přikývl.

 

„Chtěl jsem vědět, kolik času mám na přípravy a na vymyšlení dárku," přiznal Harry upřímně.

 

„To ale nevysvětluje, jak víš, kdy mám narozeniny." Nedal se odbýt Severus.

 

„Podíval jsem se do svatební smlouvy." Zakřenil se Harry.

 

Severus rozevřel první obálku a v ní bylo...

 

 

„Co to..." Severusovi došla slova.

 

Harry se nad tou chvilkovou indispozicí docela bavil a usmíval se od ucha k uchu. Věděl, že teď přijdou hromy, blesky. Tedy, čekal je, ale...

 

„Harry," Severusův rozechvělý hlas plný emocí a skleněné oči jej překvapily, „jak si to dokázal tak rychle?"

 

„Někdy je to i výhoda, být králem," odvětil Harry vesele a vypadalo to, že dnes bude mít obzvláště dobrou náladu.

 

„Na ministerstvu se mohli přetrhnout, aby mi vyhověli," dodal ještě a teatrálně se otřásl.

 

„Ačkoliv jsem tohle měl v úmyslu už od té chvíle, kdy jsi mě dostal z nevědomí."

 

Severusovu tvář zalilo překvapení a také radost a už už sahal po druhé obálce, když jej Harry zastavil: „Tuhle si nechej až po snídani."

 

„Ano, studenou kávu nemám rád." Přitakal Severus.

 

Po příjemné snídani v posteli, kterou si nedopřál již spoustu a spoustu let, se podíval i do druhé obálky. Trochu nevěřícně se díval na její obsah - byl v ní poukaz na třítýdenní dovolenou pro dvě osoby dle vlastního výběru. Dovolenou - něco, co si nedopřál ještě nikdy v životě.

 

A Harry musel cítit jeho rozpaky, protože si k němu přisedl a lehce stiskl jeho ruku: „Je něco špatně, Severusi?"

 

A protože Severus mlčel a na jeho tváři byl usazen neproniknutelný výraz, zkusil to Harry znovu: „Já... myslel jsem si, že bych... že bychom... prostě mě napadlo," jen těžko hledal slova, „že by sis," zhluboka se nadechl a polkl, „že bychom si oba zasloužili na chvíli vypadnout z toho blázince tady." A rukou opsal kruh kolem sebe ve snaze zahrnout do něj celý ten svět, který jim na jedné straně ležel u nohou, a na té druhé se jich neustále dožadoval a nechtěl jim dopřát chvilku soukromí.

 

„Děkuji."

 

To sotva slyšitelné slovo bylo prostoupené tolika emocemi...

 

„Já rád."

 

Severus zvedl hlavu a i když se snažil tvářit klidně, v jeho očích byly patrné jiskřičky radosti, které se odrážely i v Harryho očích.

 

Potom se mu Harry na chvíli ztratil, ale on měl na práci ještě spoustu věcí. Spojil se s Dianou v Briarwood Hall a s překvapením zjistil, že Harry si dal tu práci a rozeslal pozvánky, proto se jen ujistil, že Julius nebude sto přijít. Ani ve snu jej nenapadlo, že nikdo nemá ani tušení, co se bude dít.

 

Právě stál před svou skříní a rozmýšlel se mezi olivově zeleným a černým slavnostním hábitem, když se kolem, cestou do koupelny, prohnal Harry. Severus zachytil jen: „Tmavě modrý!" a Harry už za sebou zavíral dveře.

 

Jistě, za posledních pár měsíců Harry hodně dospěl a zvážněl, ale občas z něj byl zase jen ten ztřeštěný kluk, jenž kolem pobíhal a zanechával za sebou pouze chaos a vůni heřmánku. Nevěřícně pokroutil hlavou a vytáhl ze skříně tmavě modrý hábit se stříbrným lemováním, ještě nikdy jej na sobě neměl. Byl úplně nový, nechal si jej ušít v ten den, kdy vzal do Torsandu Harryho, aby obstarali celý jeho šatník. Jeho myslí proběhla vzpomínka na ten den...

 

Jak mnoho se od té doby změnilo. S povzdechem si urovnával záhyby na hábitu a možná byl i trochu nervózní. Když vyšel Harry z koupelny, také v novém hábitu, nic jim nebránilo v odchodu do KNP.

 

Celý obřad byl zamlžený, soustředil se jen na Harryho před sebou. A po těch oficiálních slovech přišly na řadu i jejich vlastní sliby. Vlastně ani netušil, že by si měl nějaký připravit, ale Harry jej zase jednou překvapil... Po větě - „Tímto prstenem si tě beru" - Harry sotva slyšitelně dodal - „I´m yours forever." Co na to měl říct? Zmohl se jen na - „And I always will be." /(tohle musí zůstat v angličtině, v češtině to nevyzní tak, jak chci, není v tom ten pocit úplného odevzdání se tomu druhému - vítám jakýkoliv nápad :-D) „Budu tvůj, již navěky.   Já též." nebo Navěky (navždy) jsem jen tvůj... Hmm ta druhá část prostě nejde...:oDD Máš pravdu tolik to nevyzní...;o)/

 

A pak ta tisková konference - ještě teď byl z pomyšlení na ni plný rozporuplných pocitů. A ve skrytu duše doufal, že Harryho prohlášení jim zajistí klid.

 

Seděl na jejich svatební hostině, popíjel červené víno a cítil se překvapivě dobře i přes fakt, že byl obležen Nebelvíry.

 

Když se pak kolem půlnoci rozhodli odejít, mohl cítit Harryho nervozitu. Úmyslně se zdržel v obývacím pokoji, aby dal svému muži čas se rozhodnout, i když on sám už se mohl od touhy po něm zbláznit. Přece jen, jak si slíbil, tohle rozhodnutí je jen a jen na Harrym. Odložil si hábit a jen v blankytně modré košili a černých kalhotách vstoupil do ložnice. Překvapilo jej jen chabé osvětlení svícemi, vůně frézií a jeden nervózní mladý muž sedící na posteli. Bylo to zvláštní - někdo, kdo stál v čele celého světa a oplýval ohromnou magickou mocí, byl nervózní - z něho.

 

Vychutnával si pohled na Harryho tvář a v duchu ji laskal svými rty. A nejen tvář. Lehce se odlepil ode dveří a pomalými kroky došel k posteli. Hlavou mu přitom vířily myšlenky na to, jak se dotýká těch nejintimnějších míst toho nejdokonalejšího těla, které kdy měl to potěšení vidět. Umíral touhou cítit, jak Harrymu buší srdce, když svými rty polaská jeho bradavky, chtěl cítit jeho kůži, jak se otírá o tu jeho, hořel zevnitř plamenem vášně, který nechtěl uhasit. Ale jak už si jednou slíbil, tohle musí rozhodnout Harry a nikdo jiný.

 

Proto počkal, až k němu Harry vzhlédne, chvilku si jen vzájemně hleděli do očí, pak ale řekl: „Harry, jak už jsem ti řekl, tohle je na tobě," odmlčel se, aby se zhluboka nadechl, protože ho to stálo spoustu sil a sebeovládání, „nemusíme hned... spojit naše... magie... máme čas." Jeho hlas byl ke konci tichý a zhrublý potlačovanými emocemi.

 

V Harryho očích se zaskvěl náznak vděčnosti - Merline, záleželo vůbec někdy někomu na tom, co by si přál, pomyslel si a hned si odpověděl - ne, nikdy. Ale on takový nebude. On ne, Harry bude volný ve svých rozhodnutích a myšlenkách.

 

„Děkuji ti, Severusi."

 

„Za co?"

 

„Že mi dáváš možnost volby. Že mě nenutíš, i když máš právo." V těch slovech byla ukryta vděčnost, vřelost a díky, obrovské díky. Následující slova z Harryho úst ho jen ohromila.

 

Já se cítím připravený, Sevie, připravený na... na propojení," řekl tiše, ale jasně Harry a jeho tvář zalila červeň ne nepodobná té nebelvírské.

 

Severus měl pocit, že jeho srdce vynechalo jeden či dva údery, když mu došel obsah toho prohlášení. Najednou se mu nedostávalo kyslíku, dusil se pod náporem štěstí. Lehce se mu zamotala hlava. Připadal si jako pubescent před prvním milováním. Ano, měl partnery už předtím, ale tohle mělo být poprvé z jiného důvodu, než jen pro ukojení chtíče, tohle mělo být z lásky. Poprvé, a pak už napořád, jen z lásky.

 

Opatrně vzal tu milovanou tvář do dlaní a uvěznil Harryho sladké rty ve svých. Povalil jej do saténových pokrývek. Jeho prsty se pustily do knoflíků na košili jeho muže, když Harry něco zamumlal a obě košile zmizely, on měl najednou ruce na obnažené hrudi svého mladého milence. Ale nestěžoval si. Toužil hladit tu hebkou kůži víc než cokoliv jiného.

 

Polibky pokrýval každý kousek Harryho krku a postupně se dostával níž a níž. Jazykem obkroužil jednu bradavku po druhé a vzdech, který se vydral z Harryho úst, byl ozvěnou jeho vlastních pocitů. Mít Harryho paže okolo sebe a vnímat jeho prsty, jak mu bloudí po zádech, slyšet vzrušené sténání z malinově červených rtů - Severus stál na prahu ráje, který jej vítal a nabízel mnohem víc.

 

Halil jeho tělo do hávu svých žhavých polibků. Dlaněmi pak tišil ten žár. Když pak lehce přejel přes jeho poklopec, pánev jeho manžela se k němu vystřela v zoufalé touze a potřebě po uvolnění. Cítil to chvějící se vzrušení a přitiskl k němu svou dlaň. Vyloudil tím z Harryho úst neskutečně krásný sten - takový, pro který by i zemřel, jen aby jej slyšel zas a znovu. Pohroužil se do uctívání a milování toho dokonalého a božského těla.

 

Harry se topil v Severusově objetí. Nechával se laskat a milovat, i když si moc přál, aby se odhodlal Severuse dotýkat tak, jak to dělal ve svých snech - směle a bez rozpaků...

 

 

Nevnímali čas, měli toho tolik co dohánět. Severus si dával záležet na přípravě svého manžela a Harry se mu snažil oplácet všechny ty něžné dotyky. Jejich těla se proplétala a třela se o sebe. Kůže se leskla a hořela stopami žhavých polibků, dlaně střídaly rty a ty zase jazyk, když se v pokoji zhmotnily dvě koule plné magie a začaly se proplétat, aby vybuchly v tom okamžiku, kdy se spojí dvě těla v jedno.

 

A ten okamžik se blížil, Harry měl pocit, že už nesnese ani jeden vášnivý polibek navíc. Hrozil se toho, že než jej Severus naplní, rozpustí se v jeho horkých rtech, které se právě teď velice pečlivě a něžně staraly o jeho vztyčené mužství.

 

Ten pocit naplnění, když do něj Severus vstupoval a úplnosti, když se začal pomaličku a beze spěchu pohybovat tam a zpět ve známém mileneckém rytmu... Harry byl šťastný, poprvé v životě a už navždy. Bezděčně vycházel svému muži vstříc svými boky. Jeho mysl naplňoval jen tento okamžik. Žil a dýchal jen pro tuto chvíli. Cítil, jak z něj tryská magie a i to, jak do něj vstupuje ta Severusova. Okamžik vytouženého spojení se blížil...

 

Severus dělal, co mohl, aby Harryho dostatečně připravil a když viděl, cítil, že už více udělat nedokáže, zadíval se do zelených očí svého muže, který mu upřený pohled oplácel a pomalu do něj vstoupil. Zdálo se, že ten oční kontakt je mnohem intimnější, než samotný akt spojení. Zrcadlilo se v nich nepřeberné množství emocí - něha, vášeň, porozumění a láska. A jak se Severus začal stále se zvyšujícím tempem pohybovat, jejich oči se přivřely v návalu nekonečných vibrací vycházejících z nich samotných a v okamžiku společného vyvrcholení vybuchly dvě prolínající se magické koule.

 

Albus Brumbál se díval ze svého obrazu na jezero a pozoroval východ slunce, když se nad ním objevila dvojitá duha - usmál se, ve sklepení byly dva spojeni v jedno už navždy.

 

 

 Konec

 

 

 

Přehled komentářů

Ještě nikdy

(Symphony, 16. 8. 2010 1:11)

jsem žádnou povídku tak moc nekomentovala. Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem potřebovala vědět, že všecko spěje k happy endu za kterej by se nemusel stydět hollywood. A závěrečné spojení magií mě dostalo, mám raději ony "akty lásky" než "HP/SS hardcoreporn :D" Jenom pořád nevím, proč mudlové v Norsku nespali-Voldemort je nechal vzhůru kvůli těm svým potvorám? A trochu mi chyběly další scény s Dracem a Charliem. Každopádně jinak oba palce nahoru!
A to jsem si to chtěla nechat na ráno :))

aloha

(lilalila, 14. 11. 2009 9:41)

Ďakujem za naozaj skvelé čítanie.:) Je super, že si vo vzťahu HP a SS ostala hlavne v citovo-romanticko-nežnej rovine a zamerala sa na neobyčajný príbeh. Páni:))) je to také bohaté a napínavé, že si to kľudne mohla rozpísať na ďalšie tri knihy. Konečne mi nie je ľúto, že pôvodná autorka nepokračovala-ešte raz-dík ;)

Soraki

(Irbise, 9. 11. 2009 19:16)

Skvělá povídka, četal jsem je jedním dechem od začátku do konce, který je skvělý.
Jen je škoda, že to dál nepokračuje, klidně bych četla dál:)

ALL

(soraki, 28. 8. 2009 13:18)

Velice mne těší, že zde, i po tak dlouhé době, přibývají komentáře. Moc vám za ně děkuji :-D

Betty - děkuji, s další povídkou... dokončila jsem Jámu a na nic dalšího, bohužel, není čas

Jikita - děkuji, děkuji moc

Mia - já nevím, mně příjde, že je to v pořádku, těžko říct, je to moje fantazie a já jsem to tak "cítila" ;-), jestli tě to zklamalo, pak promiň...

Testralka - děkuji, od tebe to potěší dvojnásob

Lea Mell - děkuji, jsem ráde, že se ti to líbilo

Elza - děkuji za hodnocení i nápad na překlad slibu, jen co bude chvilka, vsunu ho tam ;-)

Salazaret - děkuji ti, jsem ráda, že se ti to líbilo a kde je odkaz na tvé povídky? Bude vítán :-D

Grid - děkuji, jsem ráda, že se ti pokračování líbilo ;-)

Morning Devotion - děkuji, jednoho potěší, že se jeho snažení líbí a dělá někomu radost :-D

VPKM a PKM

(Morning Devotion, 27. 8. 2009 19:25)

Tento slash bol uplne úžasný, proste nemám slov...proste len OU YEAH !!

Soraki...

(Grid, 19. 8. 2009 14:00)

Veľmi romantické a cituplné. Páči sa mi tvoja tvorba, len tak ďalej. Teším sa na ďalšie kapče.

Povídka

(Salazaret, 3. 8. 2009 20:32)

Už od první kapitolky jsem to četla ze zatajeným dechem, je to prostě něco úžasného a po přečtení vím že ty moje povídky asi nebudou mít šanci.
Bylo to něco úžasného a nádherného. Prostě nepopsatelný pocit......Jen tak dál :-*

zásnubní slib

(Elza, 21. 7. 2009 19:23)

I´m yours forever. - And I always will be.
Jsem navždy TVŮJ. - A vždy TVÝM budu.

... tak co třeba takhle (hezky česky)? *;-D

PS: a hodnocení příběhu? PERFEKTNÍ !!!

*zastřený výraz*

(Lea Mell, 7. 5. 2009 20:22)

Tohle bylo to nejhezčí, co jsem kdy četla :) Perfektní pokračování. Smekám před tvým talentem :)

soraki,

(Testralka,, 8. 3. 2009 15:46)

naozaj skvelá práca ... úžasné!

WOW

(Mia, 8. 3. 2009 14:57)

no to je tedy něco...ale...konec??? sakryš... no vím že jsem dlouho nepsala, omlouvám se..ale nerada jen opakuji komenty typu "super" skvělé nebo famózní...vzhledem k této povídce už jsou to taková clasická a otřelá slova... :D
no hlavně mě donutilo to věnování na záčátku kapitoly...to je seznam...díky že jsi část věnovala i mě ;)
Ten příběh samotný s odstupem - válka trošku zmatená a sem tam nějaké to nafukování, to je ale u fanů běžné, proto taky ten kolosální závěr u samotné JKR nevyzněl tak jak očekávala protože toho jsme měli od fanů hodně v hlavě...
mě to přišlo miloučké - od té ztráty paměti po konečnou kapitolu..přeci jen, ve tvém příběhu vyzní nejlépe vztah Sevíka a Harryho...rozhodně lépe než samotná válka...
a já osobně si myslím, že i původní autorka kamene by spíše zvolila verzi, že mudlové se začlení do kouzelnického společensví než že jim změní paměť...

Jinak, ten závěr tss tss :D na to jak hezky popisuješ vztah těch dvou, to byla chudoba... poslední odstavce mi přišly trošku uspěchané..tobě ne? že to bylo psáno s myšlenkou "už jen pár větiček a mám to za sebou" ;)
jinak, nevím proč ti vadí popisovat postelové scény, máš raději platonické vztahy?

jo a pokud nevíš co dál číst, taky jedno doporučeníčko - Cambiare Podentes (už se překládá do češtiny, každý týden jedna kapča, v originále jsou dva díly a každý o více než 50 kapitolách, HP/SS, není sice o manželství, ale papírový vztah je tam stejně - otroctví a musim přiznat že velmi pěkně vypsané, opět pomalý přechod do krásného vztahu... opravdu doporučuji..)

a ještě jednou děkuji za skvělý zážitek při čtení této povídky ;)

Soraki, díky!!!

(Jikita, 8. 3. 2009 11:29)

SORAKI, z celého srdce Ti děkuji za naprosto úžasnou poslední kapitolku, která se mi opravdu MOC celičká líbila!!! "Ty scénky"- jsi popsala tak úžasně, něžně a s tak hlubokým citem!!! Úplně jsem se v nich ztrácela...

Díky za celou povídku, vlastně dvě povídky - PKM a volné pokračování PKM. Obě se staly pro mě odpočinkem, uvolněním, pravidelnou dávkou emocí, jakousi odměnou a vlastně i milým úletem z reality. Je to pro mě momentálně to nejlepší co ve ff na netu je. Nejdřív byl pro mě úžasněj ROK, Léto už ale není takové. Potom "Kámen" - a ty jsi dokázala zcela originálně a úžasně navázat!!! Díííky!!!!

Přeji Ti, ať Ti to obrovské množství lásky, elánu, pracovitosti, trpělivosti a fantastického zaujetí nejen pro ff vydrží po celý život. Jsi skvělá kočka a držím Ti palečky! S láskou Jikita

Milá Soraki

(Betty, 6. 3. 2009 23:38)

Děkuji ti za nádhernou povídku i za to, co jsi nám jejím prostřednictvím předala. Sice povídka skončila, ale my si ji navždy poneseme v sobě.
Něco krásného končí a něco jiného třeba začne (že by další povídka, Soraki? ;) )
Chvilka sentimentu... jdu zamáčknout slzu. Omluvte mě, prosím.

Iki,

(AG Zrzka, 5. 3. 2009 15:09)

mám ten pocit, že jsme tu dvě Zrzky... tak já se budu označovat i hodností, aby to bylo jasné... Ok?
A kdo pak je ta kolegyně rusovlasá?

;-)

(soraki, 3. 3. 2009 21:16)

Mononoke - děkuji ti za krásná slova /mimochodem, objevila jsem tě na CSFD ;-)/

MtF Elinor - i já děkuji a to nejen za překrásné obrázky :-D

Jimmi - tak ses překonala a přečetla i TU scénu? Je mi ctí ;-) a věřím, že zrovna ty chápeš a víš, kolik mě to stálo

Anabeth - děkuji ti moc, o konci jste si rozhodli sami v anketce, ale pravdou je, že jiný, než dobrý konec by se asi nehodil...

Tina - děkuji, a věz, že i mně se stýská...

Lilly Even - neodporuju, máš pravdu. Jedno pokráčko skončilo, ale druhé se rozjíždí... kdo ho to vlastně píše? *dělá, jako že neví a potutelně se usmívá*

Sisa - jednou se poštěstí, ale kdy? to si netroufám odhadnout...

Ayyda - děkuji ti moc, taky se mi po nich stýská...

zrzka - mám tu dvě? nebo je to pořád ta samá?

Fobos - děkuji, moc bych si přála, aby JD tohle své dílko dopsala, nezbývá, než doufat, snad se dočkáme brzy

A je tu konec...

(Fobos, 3. 3. 2009 17:57)

Tak to skončilo. Byla to dlouhá a strastiplná cesta, téhle povídky. Konec je šťastný, to bylo už dlouho jasné :)
Budu jen tajně doufat, že autorka originálu se jednoho dne rozhodne svou verzy povídky dokončit a pak bude možné porovnat, jak moc se liší od tvého konce :
Byla odvedená dobrá (odpustím si říct že ne skvělá) práce a mnoho čtenářů je vděčno za někoho, kdo pro ně dokončil tenhle příběh.

nádhera

(zrzka, 3. 3. 2009 9:52)

To bylo nadherný . Už jsem čekala že se to snad nikdy ani nestane. Byla to nádhera, už se nemůžu dočkat až napíšeš další příběhy.

/////

(Ayyda, 3. 3. 2009 6:03)

Perfektná kapitola, celkovo super ukončenie KM. Vďaka za takýto koniec príbehu, TU scénu si zvládla vynikajúco. Akurátne zapadne do príbehu a hodí sa k Harrymu. Trošku mi bude za Sevim a Harrym smutno, preto v kútiku duše dúfam, že „možno" časom prihodíš, len takú nezáväznú kapitolku „čo nové u Snape-Potterovích"! Inak už sa teším na ďalšie tvoje poviedky. A ešte raz klobúk dolu - toto pokračovanie si zvládla bravúrne!

Tak to som rada!^^

(Sisa, 2. 3. 2009 20:46)

To som rada,že niečo napíšeš:) Sem budem chodiť každý deň ako doteraz xD Raz sa snáď pošťastí xD

Ďakujem Soraki

(Lilly Even, 2. 3. 2009 19:53)

Je nádherné čítať pokračovanie od niekoho tak úžasného ako ty. Popísala si to skvele, koniec bol dokonatlý. Ale je to koniec, korý mi vohnal slzy do očí... pretože ich láska bude vo mne žiť navždy aj keď poviedka končí. Oni dvaja sú dokonalý pár! A skúste niekto odporovať! :D

 

Díky,díky moc:D

(Tina, 2. 3. 2009 19:34)

Chtěla bych ti stejně jako většina v komentářích přede mnou poděkovat za dokončení téhle úžasné povídky. Moc se ti to povedlo a mně je teď docela líto,že už je konec,i když byl fakt nádhernej. Vim,že si si s tim dala moc práce a že já sem nepsala komentář ke každý kapitolce,ale teď sem neodolala. Přeju ti hodně inspirace do dalších povídek a taky věrný čtenáře:D

Už navždy

(Anabeth, 2. 3. 2009 17:19)

Asi budu brečet. Tahle povídky si zaslužila srdceryvný konec a ty jsi to splnila bezezbytku. Myslím, že na tuto povídku nikdy nezapomenu. Zůstane v mé mysli UŽ NAVŽDY. S obdivem Tvá Anabeth

Díky

(Jimmi, 2. 3. 2009 7:58)

Tak toto bola skvostná kapitola (a prečítala som ju celú, vieš). Chcem sa ti poďakovať za úžasné množstvo práce, ktoré si odviedla, za to, že si dokázala znova spojiť také množstvo ľudí, aby nedočkavo čakali na ďalšiu kapitolu. Len niektorí z nich dokážu oceniť (či odhadnúť a posúdiť) aj to, čo si musela obetovať, aby si mala na toto čas, čo všetko môže byť za tým, že si niečo takéto dokázala. Ďakujem ti z celého srdiečka a dúfam, že sa všetci stretneme pri tvojej ďalšej poviedke.

Díky

(MtF Elinor, 1. 3. 2009 23:30)

Děkuju moc za nádherný konec a vůbec celé super pokračování!
Máš můj obdiv za tu spoustu práce a nervů, co jsi musela přetrpět.

Koniec dobrý, všetko dobré.

(Mononoke, 1. 3. 2009 21:56)

Ďakujem Soraki za alternatívne pokračovanie Kryštálu manželstva. Keď ho Josephine neukončila ostali mnohým oči pre plač, až kým... nezablúdili sem. Ďakujem za to, že si sa s nami podelila o svoju fantáziu a za čas, ktorý si nám venovala.

;-)

(soraki, 1. 3. 2009 21:12)

evolet - není zač :-D

sara - děkuji

Fanthasia - také děkuji a když čtu občas nějaký slash, mívám stejné pocity jako ty

Saskya - děkuji ;-)

Teressa - děkuji a opravdu nevím, jak to všechno bude

Alcea - dvojitá duha je jedinečná a ojedinělá, stejně jako tenthle krásný příběh /mám na mysli JD/

ladyF - mně budou taky chybět, vlastně už teď je mi smutno

Anisov - řekni kam pojedeš, pojedu s tebou :-D

Dobby - děkuji moc, a máš pravdu, rodina, zvlášť manžel, prokázala velkou trpělivost :-D

Beruška - gratuluji, holka, seš šikovná! Neoslepli, měli zavřený oči :-DDD

Serin - děkuji moc

Aja - jsem ráda, že se mi to podařilo podle vašich představ :-D

tananda - děkuji, přiznávám, že kapitoly JD čtu pořád dokola, ale ty svoje ne... ani nevím proč

gerylla01 - děkuji mnohokrát, potěšil mě každý jeden koment, mnohdy nezáleží na kvantitě, ale kvalitě zvolených slov - díky moc

aveline - děkuji moc, tvá slova mě opravdu velice potěšila

drahokam - já se o ně taky občas bála :-D, ale dopadlo to dobře - uff :-D

:-)

(drahokam, 1. 3. 2009 20:34)

Nádherně a vkusně si ukončila povídku, celá Tvá povídka byla úžasná, napínavá, usměvavá, někdy jsem se o své miláčky bála, ale bylo to nádherné škoda, že už je konec, ale tak to má být. KM mám moc ráda a ty jsi povídku krásně dokončila, děkuji. Máš v plánu psát další povídku?

díky moc, soraki!

(aveline, 1. 3. 2009 19:35)

...a to nejen za tuhle (úúúúžasnou!!! ;)) kapitolu, ale vůbec za celé tvé pokračování KM, ke kterému jsem se od chvíle, kdy jsem ho objevila, moc a moc ráda vracela. Na tuhle kapitolu jsem se moc těšila, zároveň jsem se ale skoro bála ji číst, jako je to vždycky, když vím, že nějaký další skvělý příběh je u konce. Ale vychutnala jsem si tenhle pohádkový konec řádek po řádku a děkuju Ti za to, jakým způsobem ses se ctí, s velkou dávkou fantazie a originality, s vyváženou dávkou akce, pocitů postav, romantiky (i těch dalších věcí ;)) pokračování Kamene zhostila. Každopádně vím, že k téhle povídce se ještě jednou určitě ráda vrátím a ráda si vzpomenu na to, jak jsem s napětím čekala na další novou kapitolu :)

slova chvály, jak jinak :-)

(gerylla01, 1. 3. 2009 18:57)

Oprav

16.11.2010 10:46:41
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one