avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XVII. Návrat vzpomínek

6. 2. 2009

K DNEŠNÍMU VÝROČÍ - TYTO STRÁNKY MAJÍ DNES 4 MĚSÍCE 

Betty - měla jsi ve své teorii pravdu 

 

XVII. Návrat vzpomínek

 

A najednou ...

 

CVAK!

 

CVAK!

 

Západky zapadaly jedna za druhou, jako když otevíráte trezor.

 

A v Severusově hlavě se opravdu otevíral jeden trezor za druhým. Některé věci sice už tušil, ale není nad to VĚDĚT.

 

Ten rozkošný mladý muž je jeho student - Harry Potter, a ti druzí dva jsou... tohle cvak! bylo tišší, ale otevřelo dveře minulosti. Zalapal po dechu a stáhl se.

 

Harry si jen povzdechl - přesně tohle měl lékouzelník Bedi na mysli, když říkal, že ho možná dostihne minulost, se kterou se před úrazem ´smířil´, ale teď jej zasáhne plnou silou. Že se bude chtít skrýt sám před sebou.

 

Neproniknutelný výraz v Severusově tváři nedával Harrymu možnost zjistit míru navrácení paměti. Severus s ním odmítal komunikovat. Po několika minutách Harry odešel.

 

Nezbývalo nic jiného než čekat, až se Severus smíří sám se sebou a vzpomene si.

 

***

 

Severus nevycházel ze svého pokoje. Nepřijímal žádné návštěvy kromě lékouzelníků a skřítků, jež mu nosili jídlo. A noviny. I přes varování hlavního léčitele si je nechal přinést, aby mu vzápětí bylo ještě hůř.

 

Seznam padlých v bitvě se mu zdál nekonečný. Skoro všechna jména znal a uměl by k nim přidat tvář, hlavní povahové rysy a u mnohých i stupeň nadání pro lektvary... Ale jen u jednoho jména se mu srdce sevřelo takovou bolestí, o jaké si nebyl vědom, že by mohl cítit. ALBUS BRUMBÁL!

 

Seděl v kolečkovém křesle u okna a pozoroval mraky plující oblohou. Myšlenky mu prolétaly hlavou jedna za druhou. Ani se je nesnažil zadržet. Jen kdyby ho ta bolest ze ztráty přítele tak nebolela. Přítele? Merline, ten stařec mu byl skoro otcem! Takovým, jakého neměl. Oporou, jakou nenalezl nikde. Snad u své sestry, ale ta kvůli němu nešla proti davu jako ON. Ta neskutečná důvěra, kterou v něj měl...

 

Další ostré bodnutí. Škoda, že na ty noviny použil Incendio. Potřeboval by vědět, kolikátého je, snad ještě není pozdě anulovat ten sňatek. Teď, když je Voldemort pryč, nemusí být ve fiktivním svazku. Jenže Harry Potter se u něj neukázal od... no, co se probudil. A to bylo kolik? Týden? Ano, možná i dva.

 

Otočil se a dojel k lůžku. Natáhl ruku a už už sahal po zvonku na ošetřovatelku, když se ozvalo zaklepání na dveře. Tiché, ale důrazné.

 

Ztuhnul.

 

Má náladu na návštěvu? Kdo by vůbec chtěl navštívit JEHO - nevlídného profesora lektvarů, arogantního ješitného chlapa a bývalého smrtijeda?

Zůstal potichu.

 

Další zaklepání.

 

Ani se nehnul.

 

Klika se pohla směrem dolů - ten někdo měl v úmyslu vstoupit za každou cenu.

 

Křivě se usmál. Tušil, kdo je tak neodbytný.

 

A jeho tušení se ukázalo jako správné.

 

Do pokoje vstoupila Minerva McGonagallová, Sirius Black a Remus Lupin - to je tedy sestava - pomyslel si a otočil se k nim čelem. Ruce v typické poloze na prsou, tvář bez sebemenšího náznaku nadšení. Vyčkával.

 

„Severusi, jak se cítíte?" ptala se Minerva, ruku zavěšenou na pásce. Během vteřiny rozpitval každou hlásku i tón, jakým byla pronesena. Nenašel nic znepokojivého.

 

Pokrčil rameny, nechtělo se mu pouštět do konverzace, protože tušil, že tohle byla spíš řečnická otázka, jenž předchází vážnému rozhovoru.

 

Starší dáma se nadechovala, když ji přerušil Sirius Black: „Podívej, Severusi," nikdy neoplýval trpělivostí, připomněl si hořce Snape, „nevím, co ti zase vlezlo na mozek, ale Harry tím trpí. A zatímco mi ani v nejmenším nezáleží na tom, jak se cítíš TY," prstem bodl Severuse do hrudě tak prudce, až popojel se svým křeslem o několik centimetrů zpět, „velice mi záleží na tom, jak se cítí ON. Je ti to jasné?" Blackův hlas byl naštvaný, podbarvený něčím, co Severus neuměl přesně identifikovat.

 

„Nevím o čem mluvíš, Blacku," řekl klidně a vyrovnaně Snape.

 

Zdálo se, že Sirius buď pukne vzteky, nebo skočí po Severusovi a roztrhne jej jako hada.

 

Nejhoršímu zabránil Lupin. Stoupl si mezi ně čelem ke Snapeovi.

 

Trochu se k němu sklonil: „Severusi, mysleli jsme, že se ti paměť už vrátila." Otázka v těch slovech ale byla zřejmá. Že by mu něco unikalo? Ne, samozřejmě, že si pamatuje všechno!

 

„Obávám se, že nerozumím," řekl jen směrem k Lupinovi a Minervě. Na Blacka, který chodil pokojem sem a tam, se ani nepodíval.

 

Minerva se posadila na jeho lůžko, Lupin si přeměnil vidličku na obyčejnou dřevěnou židli.

 

„Severusi," začala starostlivě Minerva s náznakem lítosti, převrátil oči v sloup, „co přesně si pamatuješ?" Záblesk lesku v očích se mu určitě jen zdál.

 

Lupin jen pokyvoval hlavou.

 

Kdyby se ještě necítil tak slabý, zřejmě by vstal a odplachtil pryč. Jako kdyby dotazů tohoto typu neměl při vyučování dost.

 

Mlčel.

 

Mlčeli všichni. Ticho rušily jen dunivé kroky Siriuse Blacka, jenž Snapea propaloval pohledem.

 

„Blacku!" zahřměl Severus, „sedni!" a tentokrát to byl povel pro psa pronesený s jistou dávkou posměchu.

 

Všichni tři návštěvníci se na sebe podívali. Pochopení prolétlo jejich obličeji jako vlna po hladině jezera.

 

„Severusi, nic už není tak, jak se ti zdá." začal opatrně Remus. „Hodně se toho za poslední rok změnilo."

 

„Ano, já vím." nedal si Snape říct.

 

„Tohle nemá cenu!" rozhodil bezmocně rukama Sirius, vypálil ze dveří a neopomněl s nimi pořádně třísknout. Pobavený úšklebek prozradil Snapeovy pocity. Minerva se na něj podívala tak lítostivě, že tentokrát ten lesk v jejích očích byl skutečný a se slzami v očích odešla. Překvapivě zůstal sám s Lupinem.

 

Tíživé ticho prolomil Severus: „Není pro Blacka," skoro to jméno vyplivl, „ehm, nebezpečné motat se kolem v lidské podobě?"

 

Remus neodpověděl hned. Pohodlně si natáhl nohy a překřížil je v kotnících. Pak něco zamumlal s hůlkou v ruce ke dveřím. Za několik okamžiků dveřmi proletěla kopa pergamenů a spousta novin.

 

Další rychlé zamumlání, zámek na dveřích tiše cvakl a bílá mlha kolem nich prozrazovala použití kouzla proti odposlechu.

 

Severus se podivil, tolik ochran? Na co?

 

Otočil se znovu na Remuse a zahleděl se mu do tváře.

 

Remus se nadechl a začal vyprávět. Svá tvrzení dokládal fakty, úředními pergameny, novinami apod.

 

A vyprávěl a vyprávěl...

 

Severus poslouchal a poslouchal, a jeho mozek dělal jedno malé cvak za druhým.

 

Někdy kolem Valentýnské svatby Malfoye a Weasleyho se ozvalo tak obrovské CVAK, že mu málem leknutím vyskočilo srdce z hrudi. Jeho ruka automaticky sahala po tom malém kamínku. NEBYL tam. Paniku odvrátil Lupin, když mu do dlaně vysypal úlomky jeho Kamene srdce.

 

Nikdo, kdo viděl letět ohnivý jazyk na Severuse, nechápal, jak je možné, že ještě žije. Vysvětlení mu leželo rozbité na několik kousků na dlani.

 

A pak se v jeho hlavě začal zvedat doslova hurikán. Vzpomínky přicházely jedna po druhé a byly tak živé silné a... a neuvěřitelné!

 

Harry v koma. První polibek. Lupinovo vyléčení. Ministerstvo plné duelantů. Polibek pro novináře. Harry králem. Black jako jeho sekundant. Osvobození Blacka. Starověký démon. Polibek a... Merline! MERLINE! Kolikátého je dnes??? 

 

„HARRY!"

 

Lupin se jen usmál, takhle to je v pořádku. To je ten Severus, kterého si všichni za posledních pár měsíců oblíbili.

 

„Kolikátého je dnes, Remusi?" /tady končila první verze kapitoly/ zoufalý pohled v očích Severuse Snapea trochu zchladil Lupinovu radost nad znovunavrácením těch správných vzpomínek.

 

„Dnes je..." Remus byl hrubě přerušen bušením na dveře. /tady končila druhá verze a řeknu vám, dostala jsem od Terky takového sprda.../

 

Než stačil odstranit uzamykací kouzlo, vešel dovnitř Harry se Siriusem, který si protřepával pravici, v patách. Asi nebylo pro Harryho tak nepřekonatelné jako pro jeho snoubence. Lehce se usmál.

 

„Severusi," hrnul se přes pokoj k němu Harry, „nevěděl jsem, že si pamatuješ jen něco." Posadil se na pelest jeho postele. Do svých dlaní vzal tu jeho a zatímco pokračoval v hovoru, Remus se Siriusem se vytratili, neslyšeni a neviděni, ven.

 

„Kdybych to jen tušil, byl bych přišel dřív, víš." A zelené oči byly plné bolesti a lítosti nad promarněnými dny.

 

„Já už si vzpomněl, Harry," zašeptal Severus tak tiše, že to skoro nebylo slyšet.

 

„Úplně vzpomněl," dodal snad ještě tišeji a upřel svůj pohled do manželových očí. Harrymu se pod ním rozbušilo srdce. Aby taky ne, bylo v něm tolik lásky a něhy.

 

A pak... tenhle polibek byl ze všech nejkrásnější. Byl jako doušek živé vody pro cestovatele pouští. Jako hřejivý paprsek slunce pro polárníka. Jako vítr pro lodivoda. Jako nalezení Severuse Snapea v Harry Potterovi, a naopak.

 

V tichu si vychutnávali společnou chvilku porozumění, když do pokoje vstoupila, dnes již podruhé, profesorka McGonagallová s velice vážným výrazem na tváři.

 

Při pohledu na ně se krátce usmála, její tvář rychle zvážněla.

 

„Harry, je tu madam Bonesová, máme trochu potíže."

 

„Co se děje?" vstal Harry, věděl, že by ho ani madam Bonesová, ani profesorka McGonagallová nerušily pro nic za nic. V posledních dnech toho vyřídil opravdu mnoho. Teď ještě potřeboval na Snape Manor a na ministerstvo na oddělení kouzelnické matriky a pak už snad bude mít trochu klidu...

 

„Právě se s ní spojil někdo z Japonska." Očima trochu nervózně zamrkala a přeletěla rychlým pohledem z Harryho na Severuse a zpět.

 

„Mudlové se budí. Kouzlo začíná vyprchávat..." Nechala svá slova doznít a viset ve vzduchu. Čekala, až jim dojde jejich význam.

 

Harryho tvář, v poslední době tak často bolestivě zachmuřená, se roztopila ve veselém úsměvu: „Ach, to je dobře." Pak ale jako kdyby mu teprve došel ten zbytek: „Ale to znamená, že..."

 

Minerva jej nenechala dopovědět: „Ano, pane Pottere, přesně tak. Co navrhujete? Madam Bonesová má nějaké návrhy, ale čeká na vás." A pokynula hlavou ke dveřím.

 

Já se hned vrátím, Severusi," řekl ještě Harry svému muži do ucha, lehce jej políbil na tvář a už byl ve dveřích.

 

Severus si přiložil dlaň na místo, kde jej Harry políbil, jako by si to teplo polibku chtěl udržet co nejdéle. Měl by začít cvičit. Už rehabilitaci odkládal dost dlouho a teď, když už má pro co žít...

 

Stiskl zvonek. Ošetřovatelka u něj byla v cuku letu. A vypadala opravdu potěšeně, když jí Severus pověděl, co by rád. S rehabilitačním cvičením začali okamžitě. /lektvary vám vrátí sílu, ale ochablé svaly je nutné rozhýbat - můj názor/

 

***

 

Zatímco Severus poctivě cvičil, Harry se v ředitelně setkal s madam Bonesovou. Za posledních pár týdnů, resp. od té chvíle kdy porazil Voldemorta, si zvykl na svou novou roli. Denně vyřídil několik desítek zahraničních i domácích žádostí, sporů a jiných požadavků, jež na něj měli hlavy a představitelé jiných kouzelnických společenstev a států. Přijal svou roli krále a zhostil se jí na výbornou. A měl k ruce i několik spolehlivých lidí.

 

Remus - jež se staral o styk s vlkodlačí menšinou nejen v Anglii ale na celém světě.

 

Malfoy st. - který se více než ochotně pustil do obhajoby práv a svobod pro upíří společenství rovněž nejen v Anglii. Vědomí, že bude znovu otcem a to bez možné Voldemortovy hrozby, z něj udělalo doslova jiného člověka. Ukázalo se, že Harry měl, co se týče jeho přísahy, pravdu.

 

Sirius - zastával funkci prostředníka několika jiných menšin, především však fúrií.

 

Hermiona - pomáhala s korespondencí, měla totiž obrovský talent napsat ta správná slova. A pomáhal jí i Draco, protože ten zase uměl číst mezi řádky. Pravda, Ron trochu žárlil, že nemá žádnou důležitou funkci, ale zklidnil se, když mu Harry řekl, že je to jen prozatím, než skončí prázdniny, pak že se zase vrátí do školy.

 

A tak teď Harry seděl v křesle naproti madam Bonesové, ředitelky McGonagallové a ostatních včetně Remuse, Siriuse a Malfoye st., a poslouchal. Názorů a návrhů bylo několik, nakonec se shodli, že nejlepší bude přenést mudly tam, odkud je vzali, a lidem jako byla Petúnie prostě upravit paměť. Harrymu se to sice úplně nelíbilo, hlavně ta část s úpravou paměti, ale když tento návrh podpořil ze svého nově přibyvšího portrétu i Brumbál...

 

Všichni bystrozorové, členové Řádu i ti, jež uměli upravovat paměť, se vrhli do práce a Harry zamířil za svým manželem. Ztratili tolik času...

 

Nešel ale přímo za ním, zastavil se ještě v jejich bytě ve sklepení. Tam usedl za stůl, vzal brk a pergamen. Chvilku přemýšlel, pak rychle něco načmáral, osušil inkoust kouzlem, pergamen zapečetil a poslal na ministerstvo.

 

***

 

Severus docvičil a použil na sebe čistící kouzlo. Pohodlně se usadil v posteli a čekal, až se Harry vrátí. Vlastně začínal být trochu netrpělivý, Harry byl pryč už více než hodinu a půl a on měl na jazyku tolik otázek, ale hlavně tu jednu!

 

Proto když se jeho manžel ukázal ve dveřích, nečekal ani vteřinu a už na něj doslova sypal otázku za otázkou. Nikdy nic takového nedělal, vždycky byl trpělivý, alespoň navenek, jenže mu taky ještě nikdy nehrozilo, že přijde o člověka, kterého tak miluje. Touto skutečností omlouval sám sobě své nezvyklé chování.

 

Harry se jen usmíval. Problémy, jež po bitvě nastaly, se začaly jeden po druhém řešit, některé už byly dokonce vyřešené, a jeho manžel si konečně vzpomněl. Co víc si může přát?

 

A Severus dál kladl otázky a Harry odpovídal pobavený tou změnou v jeho chování. Že by to byl následek toho pádu? Dost možná ano. Až jedna ho zarazila. Něco mu totiž připomněla.

 

„Kolikátého je dnes, Harry?" a dvě tmavé oči se upíraly k jeho rtům, jak nedočkavě Severus čekal na odpověď.

 

Ale místo odpovědi se pokojem rozlehl smích.

 

„Tys, tys použil stejnou otázku jako já!" pronesl veselým hlasem, když se mu podařilo trochu uklidnit.

 

„Ptal jsem se na to samé, vzpomínáš? Když jsem se... když ty jsi mě vrátil z nevědomí." A dál se vesele ušklíbal.

 

„Ano, ano, to je pravda." I Severusův hlas zněl pobaveně. „Takže?" vrátil se zpět k otázce, jedno obočí povytáhl nahoru a čekal.

 

„Dneska je," začal Harry odpovídat jako školák celou větou, „třicátého prvního července."

 

Severusův obličej ztuhl. Vlastně ztuhl úplně celý. Jednatřicátého července. JEDNATŘICÁTÉHO ČERVENCE!

 

„Třicátého prvního července," opakoval potichu a jeho obličej se zkroutil do podivné grimasy vyjadřující velké množství pocitů především ale zoufalství.

 

„To znamená, že dnes máš narozeniny, že?" Spíš konstatoval sám pro sebe, než by se Harryho skutečně na něco tak zřejmého ptal. Každý kouzelník na světě přece věděl, kdy má Harry Potter-Snape, od zítřka možná zase jen Potter, narozeniny.

 

„Ano," odpověděl Harry zvesela, „Dobby na večer něco chystá." Prozradil a tvářil se u toho naoko naštvaně.

 

„Přijdeš?" nechtěl, aby to znělo dychtivě, ale naději v hlase prostě skrýt nedokázal.

 

Černé oči na něj upřely nicneříkající pohled.

 

„Ale ten nejlepší dárek už jsem dostal." Zašeptal do rozprostřeného ticha a zpříma se Severusovi zahleděl do očí.

 

A ten, nevěda ani proč, se zeptal: „A copak tak dobrého to asi bylo? Nové závodní koště od pana kmotra?" Ironie, sarkasmus a zlost bylo cítit v každé vyslovené hlásce.

 

Harry jen nerozuměl tomu proč? Pravda mu došla hned vzápětí - Severus si totiž založil ruce na prsou a Harrymu docvaklo proč. Bojoval s touhou se usmát.

 

„Ano, já vím Severusi. Je mi to líto, nemůžeme s tím teď nic dělat. Ale myslel jsem si, že..." nedokončil.

 

„Uvidíme." Tiše zašeptaly ty tenké, teď úplně bledé, rty. Severusovi se těžko dýchalo a v hlavě mu vířily myšlenky jedna za druhou. Přehlušila je jen jedna jediná - dnes možná ztrácí Harryho. Jeho srdce se zřejmě rozpadne. Neměl sílu dívat se dál na tu tvář. Ne, když si ji uměl vybavit zardělou vzrušením. Vzpomínky na jejich ´skoro´ milování zahnal raději hluboko do nevědomí, protože si nechtěl dál ubližovat. Odvrátil se od něj a zahleděl se ven z okna.

 

Zrovna si chtěl ´zamést´ ve svých pocitech, když jej objaly dvě silné paže. Harryho paže. S podivem si uvědomil, že Harry opravdu za poslední měsíc zmužněl, vyrostl a zesílil.

 

Opatrně zvedl hlavu. Stál za ním a s láskou v usmívajících se očích se k němu přibližovaly ty smyslné rty, aby se v příštím okamžiku hladově a nedočkavě přisály na jeho vlastní.

 

NE! Nedovolí nikomu a ničemu rozdělit je. Pravda, sňatek může být dneškem anulován, ale to neznamená, že nemohou být spolu. Merline, jak si mohl, byť jen na pár vteřin, připustit, že by mohl nechat Harryho jít!?! Nemůže, to prostě nejde. Je to jeho duševní blíženec. Může Harryho oficiálně požádat o ruku. Je plnoletý, nemusí žádat Siriuse Blacka.

 

Měkké rty, které se lehce otíraly o jeho, jej uváděly do stavu šílenství. Rukama si přitáhl Harryho blíž a svým jazykem se dobýval do mladíkových úst, jež se radostně poddávaly a rozevíraly, aby ten druhý jazyk, doposud skrytý za nimi, mohl ven a přidat se k jeho. Ne, je dva nesmí rozdělit nic.

 

V duchu děkoval Merlinovi za svou prozíravost. Dárek pro Harryho měl už nějakou dobu ukrytý ve své skříni.

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

Terka měla

(Nex, 18. 2. 2009 0:36)

svatou pravdu. :-DDDDDD Za první i druhé tzv. "skončení" bych tě na místě vykuchala, pozvala nejbližšího Igora, nechala sešít dohromady a donutila bych tě psát a psát a psát.

Nezapomeň, že dokážu procházet světy. Prostor (potažmo utajovaná adresa) pro mně nic neznamená. Najdu tě podle tvé mysli! Bude zářit jako maják na Faru! XDXDXD

chjo

(Lily, 10. 2. 2009 15:52)

úchvatné ale vždycky když se člověk rozečte tak to skončí.. děs..

;-)

(soraki, 9. 2. 2009 10:32)

Alcea - lepší časy? už si to asi zaslouží :-D

Mak - děkuju, jsem ráda, že jsem pomohla k lepší náladě ;-)

Dobby - děkuji, tys mě taky potěšila, i když, pravda, ty události kolem zrovna moc happy nejsou... proto jsem ráda, že jsem ti alespoň trochu vylepšila náladu

Betty - dočkáte se tento týden ;-) a už v Havířově nejsem, ale chodila jsem tam na soukromý gympl na Šumbarku ;-) jako ladyF :-D, ale ráda se tam vracím, naposledy jsme měli sraz za třídy v Co Kdyby :-D

Úža!

(Betty, 9. 2. 2009 9:15)

Čekání stálo za to, Soraki! :) A jsem moc ráda, žes' nakonec upustila od té "fakt-už-poslední" kapitoly.
Myslím, že si Harry zaslouží nevynucenou svatbu podle svých představ. Ale stejně mi nedá spát, co tak kutil v té manželské smlouvě... Na to si teda počkám. 8-)

(Soraki, tys' vážně z Havířova? Tak to tě můžu chodit strašit, když nepřidáš kapitolku dost rychle :)))) )

Nádhera

(Dobby - AVNK, 8. 2. 2009 18:57)

Soraki opät sa ti podarilo napísať nádhernú kapitolu. Veľmi mi zlepšila náladu a hlavne vyčarovala úsmev na mojej tvári, pretože tento týždeň bol doslova otrasný. Takže vďaka aj za to. Teším sa na ďalšiu kapitolu a hlavne Harryho oslavu narodenín :-D Zároveň gratulujem k tej návštevnosti a tiež k výročiu. Nech sa Ti i naďalej darí zlepšovať nám náladu a už teraz sa myslím že všetci tešíme na tvoje nové nápady.

Díky!!!

(Mak, 8. 2. 2009 17:30)

Juvasa nová kapitola, jsem naprosto šťastná! Úplně mi to zlepšilo náladu (mám depku z toho, že zkouškové končí a začíná zase semestr:( ). Tahle kapitolka je super! Je fakt úžasná, celou dobu jsem se usmívala jak pako:-D A je taky fajn, že to ještě není konec:) Díky

*****

(Alcea, 8. 2. 2009 13:33)

16.11.2010 10:43:54
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one