avatar.png
Na těchto stránkách se podílí několik osob - já, soraki, jako autor většiny příspěvků; Zrzka, jako představitelka SAAK a pak nadin, bez její podpory by tyto stránky nikdy nevznikly.

Tvoření těchto stránek by se neobešlo bez problémů nebýt jedné úžasné osůbky. Děkuji ti, NADIN!!!

XVIII. Všechno nejlepší, Harry

Jdi na obsahJdi na menu·  Úvod

·  prohlášení

·  Pokračování Kamene manželství

·  Volné pokračování KM a PKM

·  Kdo jinému jámu, sám do ní

·  Kdo chce kam, pomozme mu tam

·  Jaký byl - je - bude

·  Je krásné snít

·  Jak Draco ke štěstí přišel

·  Jednohubky :-D

·  různé :-D

·  videa

·  vaše odkazy

·  Diskuze

·  Fotoalbum

·  kontakt

·  Registrace

·  SAAK

·  KE STAŽENÍ

·  soraki a Zrzka komentují

·  BERNINKA

Archiv

XVIII. Všechno nejlepší, Harry (14. 2. 2009)

 

Toho večera byla ve Velké síni nachystaná velkolepá oslava. Harry Potter-Snape dosáhl plnoletosti. Síň byla vyzdobena v nebelvírských barvách, i když některé z doplňků byly laděny v tónech zelené a stříbrné s ohledem na kolejní příslušnost jeho manžela, i když pravda, dnešní půlnocí se jejich sňatek stane pravděpodobně neplatným, pokud nedojde jeho naplnění. Tedy pokud se o to někdo bude zajímat. A jak to tak vypadalo, hosté, jež sezvala Molly Weasleyová, jim nedávali mnoho šancí být spolu o samotě a zajímali se, zda-li je sňatek naplněn.

 

A ano, celou oslavu ´řídila´ Molly. Sice se pohybovala už velice nemotorně, neboť se nacházela již v opravdu vysokém stupni těhotenství, ale to jí v žádném případě nebránilo pořádně prohánět domácí skřítky, jež lítali celý den pod její taktovkou. Jediný, který se večer ještě usmíval, byl Dobby, jehož naprostá oddanost Harrymu byla známá.

 

Navzdory Harryho přání malé skromné oslavy se počet hostů šplhal ke stovce. Kromě jeho nejbližších přátel, kmotra a jeho druha, Weasleyovy rodiny, profesorského sboru, Hagrida a samozřejmě Severuse, jenž se zcela zázračně postavil na nohy po jednom ze svých tajných elixírů, byli pozváni i zástupci zahraničních vlád, velvyslanci, a pak významní lidé jako Volpin či Aventine.

   

Stoly pokryté bílými ubrusy, dekorované červenozlatými a zelenostříbrnými ubrousky, se prohýbaly pod rozmanitými pokrmy, jež se podařilo bradavickým skřítkům vytvořit. Všemu vévodil dort ve tvaru bradavického hradu - Harryho domova.

 

A všichni samozřejmě donesli dary. Jak si Severus všiml, dvojčata si neodpustila své žertíky, Ron s Hermionou koupili novou sadu na údržbu košťat De Luxe Limited Gold Edition, Weasleovi mu věnovali hodinky s vyrytými iniciálami, od Charlieho a Draca dostal dvě tepané číše s dračími motivy. Od většiny ostatních dostal více či méně vzácné knihy. Mnoho z nich bylo o zemích, z nichž ten či který zástupce pocházel. Ale také od nich dostával mnoho šperků.

Například od zástupce Francie dostal královský řetěz - velké zlaté čtverce s rytinami spojené jemnými oky - zdobený vzácnými kameny, z nichž jeden byl určitě Panenský kámen. Severus jej poznal i na tu dálku. Měl jednoduchou úlohu - byl-li nasazen panně, po jisté době zůstal bí lý, pokud dívka již pannou nebyla, zrudnul do krvavé červeně. Nebyl si úplně jist, jak by to fungovalo v Harryho případě, možná by kámen prostě zmodral nebo něco podobného, každopádně španělský velvyslanec mu daroval prsten s tímtéž kamenem. Jejich záměry byly zřejmé - chtěli zjistit, zda mají jejich věštci pravdu či nikoli. Severus se usmál, když jim Harry poděkoval a odložil oba dary bokem.

Nejvíce jej však potěšil Sirius, jenž mu, spolu s Remusem, věnoval klíč od Potter Manor, který měli až doposud ve spravování. Harry byl dojat, ani nevěděl, co má říci. Vůbec netušil, že má nějaký dům. A i když nebylo Potter Hall tak rozsáhlé a honosné jako Snape Manor, byl to jeho domov. A jeho kmotr i Remus mu slíbili, že se tam druhý den ráno podívají.

Jediný, kdo mu ještě nepřál, byl Severus. Čekal na vhodnou a hlavně klidnou chvilku. Věnoval mu nádherný, rytinami zdobený,  meč ze skřetí ocele a železa s rubínem na pochvě. Byl lehký, ale silný. Křehký, ale pevný. Vyrobený z nejkvalitnějšího materiálu, jaký bylo možné nalézt. Zkusmo s ním párkrát zamával. A pak si jej s úsměvem připnul k pasu. Severuse Harryho rozhodnutí nosit jeho dar velice potěšilo. 

 

Celá ta sláva trvala dlouho přes půlnoc a ať už to byl záměr nebo ne, jejich manželství zůstalo nenaplněné. Oba si to zřetelně uvědomovali, když šli mlčky bok po boku dolů schodmi do sklepení do jejich bytu.

 

Ticho prolomil jako první Severus v okamžiku, kdy se ocitli v bezpečí svých pokojů: „Tak, už jsi plnoletý, Harry," řekl mírně, když si sedal do křesla před skoro vyhaslý krb.

 

„Ano," hlesl tiše Harry a posadil se k němu.

 

„Nepochybuji o tom," začal rozvážně Severus, „že hned zítra, vlastně už dnes ráno, začnou přilétat stovky žádostí o ruku." A ačkoliv byl jeho hlas pevný, jeho oči, jež měl upřené do skomírajících plamenů, byly temnější než kdy jindy. Odrážely obavy.

 

„Myslíš? Proč by to dělali?"

 

Severuse někdy Harryho pohled na svět přiváděl k šílenství. Copak si to neuvědomoval? Jestli po něm svět šílel před letním slunovratem, jak je to asi teď? Mnohonásobně horší! Každý kouzelnický stát na světě chce mít Harryho Pottera pro sebe! Dokonce mu neříkali ani jeho celým jménem. Úplně obcházeli tu Potter-Snapeovskou část. A Severuse to hrozně štvalo. Vždyť je to jeho manžel! Už téměř celý rok!

 

V duchu se opanoval proti vzteku na celý svět, jenž se ho zmocňoval a pak řekl jen: „Darovali ti Panenský kámen." Měl pocit, že je z toho vše jasné.

 

„Panenský kámen?"

 

Jen pokynul hlavou ke zlatým šperkům.

 

„Ten mléčný kámen?"

 

Další kývnutí hlavou. Nebyl si jistý, jestli by ho nezklamal hlas.

 

„To je ten, jak zčervená, když dívka už není... to... když měla..." ruměnec na Harryho tváři byl více než výmluvný. Křivě se pousmál a znovu přikývnul.

 

„Aha."

 

Rozhostilo se plíživé ticho, takové, které ohlušuje a zalézá pod nehty.

 

Severus vstal a nalil dvě sklenky brandy. Jednu podal Harrymu. Jak si všiml, jeho manželovi se třásly ruce. Naznačil ťuknutí a obsah sklenky si vlil do krku.

 

Naráz.

 

Polkl a cítil, jak se mu teplo rozlévá útrobami.

 

„Harry," dvě zelené unavené a zmatené oči se k němu otočily, „mám pro tebe ještě tohle." Jeho štíhlé prsty vytáhly ze záňadří malou černou krabičku. Chvíli ji jen tak protáčel v prstech, jako kdyby nevěděl, jak tu malou věc předat.

 

Hluboce si povzdechl. Odtrhl svůj zrak od krabičky a zpříma se zahleděl do očí svého manžela a pomalu, téměř bolestně, natáhl ruku, krabičku položenou v natažené dlani.

 

Jiná rozechvělá ruka ji opatrně vzala. Harry se chvěl po celém těle. V ústech měl sucho, na čele mu vyrazil studený pot. Pomalu otevřel víčko.

 

Na tmavě zeleném podkladu ležel zlatý prsten se zeleným kamenem, v němž byla vyryta růže, kolem které se ovíjel had a ta byla ´zapíchnuta´ v prostřední korunce, které byly tři.

 

„Pečetní prsten naší rodiny," komentoval Snape.

 

„Dědí se z generace na generaci. Nechal jsem tam přidat jen ty korunky."

 

„Děkuji, Severusi. Moc to pro mně znamená." A prohlížel si rytinu zblízka.

 

„Ehm," upoutal jeho pozornost znovu Severus, „ještě než se ho rozhodneš nosit, Harry, je tu jedna věc..." odmlčel se a uvažoval, jak vhodně formulovat svou otázku.

 

Harry jen tiše vyčkával.

 

A Severus to zkusil přímo. Skoro po nebelvírsku.

 

„Vezmeš si mě, Harry? Znovu? Tentokrát bez zákulisních her?" nemohl popřít, že vyslovit to ho stálo velkou odvahu. Ani nemohl popřít, že srdce mu teď zběsile bušilo, dlaně se mu lehce potí, ale pokud to měla být cena za vztah, normální vztah, s Harrym... Rozhodl se to risknout a doufal, že to bude stát za to.

 

Překvapení v Harryho tváři bylo až příliš čitelné. A čekání na odpověď se stávalo nepříjemným.

 

„Ano." Zachytil jeho citlivý sluch sotva slyšitelnou odpověď. Jeho srdce se rozbušilo ještě prudčeji, pokud to vůbec bylo možné. Zaplavil ho pocit štěstí.

 

Tuto noc usínali ve vzájemném objetí.

 

***

 

Následující dny byly hektické v mnoha ohledech. Severus a ostatní pomáhali Harrymu v jeho úřadu. Harry navíc chystal velké překvapení, protože Severusovy narozeniny se blížily a pak jej také čekal velice náročný rozhovor s jeho kmotrem. Upřímně se na něj netěšil, dokonce se obával, že přeroste v hádku. Byl proto více než překvapen, že Sirius jeho rozhodnutí vzít si znovu Snapea akceptoval. Sice s několika poznámkami, ale Harry věděl, že byly proneseny jen tak z principu. Až Remus mu pomohl pochopit obrat v Siriově chování - všichni viděli, jak se o Severuse bojí, jak se na něj dívá a Sirius si pro něj nepřál nic jiného, než aby byl šťastný, i kdyby to mělo být po boku Zmijozela.

 

A tak ráno čtvrtého srpna, v den Severusových 37. narozenin, začal ten nejdůležitější den v Harryho a Severusově životě. Sezvaní hosté se scházeli od časných hodin, trochu zmatení tím, že oslava jejich přítele přece už proběhla. Zasvěceni byli pouze Sirius a Remus, kteří každému říkali něco úplně jiného, takže všichni byli už před obědem tak zmateni, že pomalu nevěděli ani svá jména, ale všichni stáli v chodbě v sedmém patře a čekali, co se bude dít.

 

Nicméně těsně před polednem se dostavil ministerský úředník z odboru matriky  spolu s asistentem Whyterbym, jež byl rovněž obeznámen se vzniklou situací. Těm bystřejším, jako například Hermioně, už začínalo svítat. Když se pak objevil Severus ve svém slavnostním, zcela netypicky tmavě modrém, hábitu se stříbrným ozdobným lemem, a přistoupil k úředníkovi a v těsném závěsu za ním přišel Harry ve vínovém slavnostním hábitu, s týmž lemem jako měl Severus, došel smysl této parády i ostatním.

 

Harry prošel kolem stěny přesně třikrát a pak všichni vstoupili do téže místnosti, kde se na den sv. Valentýna vzali Draco a Charlie.

 

Ministerský úředník Jack /Merline, napadlo mě Sparow/ White je požádal o klid a začal jeden z nejbáječnějších okamžiků v životě Severuse a Harryho Potter-Snapeových.

 

Severus a Harry stáli tváří k sobě a drželi se za pravice. Dívali se jeden druhému přímo do očí a opakovali slova, jež si řekli téměř před rokem z donucení. Nyní je říkali s radostí, láskou a nadšením.

 

„Já, Harry James Potter, beru si tebe, Severusi Alexandře Snape, za svého manžela a svazuji své tělo, jméno, dům i moc s tvým." Harryho hlas se chvěl pouze radostnou nervozitou a lehkým napětím.

„Já, Severus Alexander Snape, beru si tebe, Harry Jamesi Pottere, za svého manžela a svazuji své tělo, jméno, dům i moc s tvým." I Severusův hlas nebyl úplně bezbarvý. Také odrážel spoustu emocí a i když to možná nikdo jiný nepostřehl, Harry viděl i to, co bylo ostatním skryto. Merline, žili spolu přece tak dlouho, znali se...

 „Tímto prstenem si tě beru," řekl zase jako první Severus.

 

„Tímto prstenem si tě beru," zopakoval Harry.

 

Až doposud to bylo opravdu velmi podobné s jejich svatbou prvního září, ale teď nastal okamžik, který shodný nebyl a po něm už nic nebylo takové jako předtím.

 

Ani nepotřebovali pobídnutí pana Whitea. Políbili se sotva stačil otevřít ústa. Komnatou nevyšší potřeby se rozléhal vzlykot přecitlivělé Molly Weasleyové. A také potlesk těch několika málo přátel a blízké rodiny, jež byli na tuto svatbu pozvaní.

 

Ron, stále tak trochu v šoku, blahopřál svému příteli se zmateným výrazem na tváři a poznámkou o tom, že mu teď Hermiona určitě nedá pokoj. Hermiona i Ginny měly oči podezřele lesklé. Sirius s Remusem se spokojeně usmívali, i když přes Siriusovu tvář občas přelétl lehký stín obav, jenž byl rychle zahnán Remusovými rty.

 

I hostina byla veselá. Se všemi Weasleyovými ani jiná být nemohla. Ale vše má svůj konec a proto Harry a Severus kolem třetí hodiny po poledni opustili bavící se společnost. Harry totiž svolal tiskovou konferenci. Po cestě do Velké Síně Harry Severuse poprosil, aby nemluvil, aby nechal novináře na něm. A Severus se nebránil, neměl novináře rád.

 

       Přesně jak odhadoval Severus o jeho narozeninách, dostával zvětšující se počet žádostí ke sňatku, než mu bylo milé. Rozhodl se proto udělat všem spekulacím rázný konec. Dnes oficiálně představí svého manžela a jen tak mimochodem se zmíní o jisté nevoli, která by padla na tu či onu zem, popřípadě rodinu, která by snad usilovala o jeho život.

 

„Dobrý den," oslovil Harry skupinku reportérů domácího i zahraničního tisku, jež rázem ztichla, „jsem rád, že jste si na mě udělali čas." Přidal zářivý úsměv a fotokouzelníci se mohli přetrhnout, aby zachytili jeho výraz. Spolu se Severusem se posadili za profesorský stůl ve Velké Síni.

 

A Severus se nemohl nepodivit nad jeho chováním. Ladné pohyby, jako by vrozená elegance, uhlazený mluvený projev - kdy se to stalo? Proč si toho nevšiml dřív - uvažoval. Zřejmě se to nějak týká přijetí celé té věci okolo kralování. Úplný opak toho mladíka, kterého před pár dny žádal o ruku. Při té vzpomínce se usmál.

 

„Svolal jsem vás, protože vám, potažmo celému světu, chci odhalit něco ze svého soukromí." Harry se odmlčel a očima přelétl přes obličeje všech přítomných reportérů. Viděl v nich zájem a lačnost po senzaci. Však on jim ji dá. Usmál se.

 

Kouzelnické fotoaparáty začaly blikat.

 

Zvedl ruku a... blikání přestalo. Ó ano, ještě pořád měl tu moc. Jeho úsměv se rozšířil.

 

„Chci učinit prohlášení a žádám, aby bylo otištěno a přeloženo tak, jak jej uvedu. Zjistím-li nesrovnalosti, a věřte, že já to zjistím, bude zle. Doufám, že jsem se vyjádřil jasně." Znovu se odmlčel a výzva stejně jako výhrůžka v jeho hlase byla patrná. Žádný z novinářů se neodvážil ani ceknout. Jen kývali hlavami na znamení souhlasu.

 

„Dobře," řekl Harry a pokračoval, „pak si tedy připravte své bleskobrky a pozorně zaznamenejte následující." Na chvíli se odmlčel.

 

Zbytečně, bleskobrky byly v pozoru.

 

„Já, Harry James Potter-Snape," začal Harry se zvláštním důrazem na Snape, „si přeji, aby všichni přijali za svou skutečnost, že tento muž," ukázal a mírně se otočil k Severusovi, „Severus Alexander Snape je mým, opakuji mým, manželem a já si rozhodně nepřeji, aby kdokoliv chtěl jakkoliv tuto skutečnost změnit. Ten, kdo by snad byl tak troufale pošetilý, se setká s mým hněvem a jeho země zrovna tak. A kdo se sníží k jakékoliv podlosti..." Harry záměrně nedokončil, ale tón jeho hlasu, povytažené obočí a pohled, jež upíral do nebohých třesoucích se novinářů, mluvil jasně.

 Severus pracně udržel svou tvář bez náznaku jakékoliv emoce. Nemohl však popřít, a to se mu v poslední době v Harryho přítomnosti stávalo často, že Harryho slova měla za následek rozbušení jeho srdce v mnohem rychlejším rytmu, než je obvyklé. Pod maskou klidu a pohody běsnila bouře citů...

 

 

 

 

 

 

 

Přehled komentářů

kapča

(Tereznik, 28. 2. 2009 17:34)

Chi, "bum, křách, bác" udělala kapitolka do mailové schránky soraki, teď už je to jen na ní...;o) :oD
Ale z velmi dobrý zdrojů, to vypadá, že tu bude brzy...:oDD

Sobota

(Lucy, 27. 2. 2009 10:43)

je za dveřmi, hurá, jen já zas budu muset vydržet až na noční, chjo. Ale aspoň že už to bude, moc se těším, Soraki.
No ke komentáři Nex se vyjadřovat nebudu, páč to by pak mohla jít SAAK po mě za neslušné chování a ješte by mě vykázali. Jediný pozitivum na tom je, žes prozradila své další plány a věř mi, že jsem úplně nadšená představou mini pokračování, bezva nápad.

huráááá

(Lily, 26. 2. 2009 17:34)

kapitolka už v sobotu...!!!! jééé to už jsou jen dva dny, to je úžásné... skvělé, bezva.. moc se těším

ALL

(soraki, 25. 2. 2009 12:42)

kapitola je na spadnutí, dopíšu dnes :-D, pošlu Terezníkovi na opravu a během soboty by měla být :-D. Proč až v sobotu? Terka si bere tak dva dny na opravy a já mám mimořádně šílený týden. Ani se moc na netu nevyskytuju, např. včera jsem odpadla v osm večer... Ale kapitole už moc nechybí ;-)

Prosím, ještě chvilku strpení :-D

ha :-D

(kys, 24. 2. 2009 20:59)

Soraki, přihoď prosííííím.

jj, taky jsem měla chuť dnes někoho poslat...k Nex Mimochodem, nechceš je poslat ke mně? Mám spoustu studijních materiálů a malou kapacitu na stránkách, pár bodů za návštěvy by se hodilo :-D :-D :-D

Hele, já neřekla

(Nex, 24. 2. 2009 19:04)

nic o gramatice. Já jen řekla že použitá čeština je místy pozoruhodná. Kdybych měla na mysli pravopis nebo gramatiku, tak to řeknu, hm? Jde jen o to, že některá slova nejsou ani tak čeština jako nějaký druh nářečí. (A mně je jasné, že tu jde o hlavně o děj...nakonec, proto jsem to začala číst ne? A taky jsem nikde neřekla, že se mi to nelíbí a je mi líto, pokud snad tak něco vyznělo.)

Mmch. - díky za upozornění. Jestli šlo o "anylýzu", tak už jsem to opravila, to je zas můj osobní problém - občas se při psaní překlepnu a píšu "y" kde ma být "a". :)

komenty Nex

(Xena, 24. 2. 2009 14:20)

Nex, pri vsetkej ucte, ludia na tuto stranku chodia kvoli obsahu, nie pravopisu. Niektori (ako, napriklad, ja)maju o pravopisnej cestine velmi mhlistu predstavu. A nevadi mi to. Je to skvele, nema chybu, a ak sa Ti nepaci,toto nie je povinne citanie.
:0(

P.S. Soraki, kedy bude nova kapitolka?
:0)

DODATEK

(soraki, 24. 2. 2009 7:18)

pokud chcete pokračovat v tématu, doporučuji přesun buď do diskuze, návštěvní knihy, popř. na stránky k Nex

DĚVČATA

(soraki, 24. 2. 2009 7:16)

klid, prosím. Nex - gramatiku si kritizuj jak chceš, to mi je šumák - jen mě překvapuje, když na ní tolik lpíš, že uneseš tu tíhu hrubky na své stránce. Obsah je moje věc. Takto už to nechme spát, ano?

Pokud jde o návštěvnost - ta mě může jen těšit, hlavně pokud vezmu do úvahy, že já sama se "reklamuju" pouze na jedné stránce a to jen proto, že mě o to její majitelka požádala. Že se odkaz na ně objevil a je na mnoha jiných... to už není v mojí režii. Stejně tak to, kolikrát je který příspěvek zobrazen. Je mi zřejmé, že tato čísla jsou zkreslená (tak blbá ani namyšlená nejsem), s tím ale nic nenadělám.

Považuji tuto diskuzi za uzavřenou a více se k tomu vyjadřovat nebudu

To Mak

(Nex, 23. 2. 2009 20:45)

Jen otázka - pokud se tohle " Já si třeba ráda čtu komentáře, protože porovnávám své postřehy s ostatními, ale vždycky když čtu tvůj, tak si to pak vyčítám, protože mě znechutí." týká mých komentářů pod tímhle konkrétním textem, OK, na to jsem reagovala níž.

Ale pokud se to vztahuje ještě na nějaké jiné, opravdu by mě to zajímalo (odkaz nejlépe), protože co jsem si vědoma, tak všude jinde jsem na těhle stránkách nechala na mně místy skoro až moc pochvalné komenty. Jestli by ti to nevadilo, přesuňme se kdyžtak s diskuzí ke mně )Vzkazy), protože už tak tu zabírám moc místa. Děkuju.

Fajn, omluva,

(Nex, 23. 2. 2009 20:39)

nebylo to myšleno ve zlém. A už tak nic rozebírat nebudu.

Na druhou stranu, když už jsi naťukla to, že si jdeš číst na moje stránky, tak jakožto jejich vlastník ti pokud tím něco zmůžu /nařizuji/ abys mě upozornila na všechny nedostatky, které objevíš.

A ne, to nemá nijak souviset se Soraki anebo s tvým názorem na to, že jsem to tu udělala já. Jen jsem si to prostě neuvědomila, protože já si, na rozdíl od (většiny) autorů publikujících v okruhu slashe, HP nebo yaoi, radši přečtu kritiku. Protože zatímco si můžu o tom, co jsem napsala, myslet spoustu věcí, pořád je to přece jen moje dílo a tak mi chybí odstup. A od toho jsou podle mého čtenáři. :) (Krom toho se ještě doznám k druhému zdrujícímu zločinu - poměr návštěvnost stránky/počet komentů pro mně nic neznamená...prostě mi přijde zbytečné vztahovat k tomu, jestli mám nebo nemám dál psát. Moje věc. Kromě Večírku, tam pište, aby moje spolupsavkyně nebyla smutná. *pusu Bee*)

Ale znovu říkám, že si nemyslím, že je na tom každý psavec stejně a ještě jednou se Soraki omlouvám (+ všem, kteří byli ohroženi návalem adrenalinu).

;-)

(soraki, 23. 2. 2009 19:10)

Sue - děkuju :-D

Mak - děkuju, souhlasím hlavně s DODATKEM. To je moje věc, to je fakt. A nemáš se za co omlouvat.

Terezník - pravdu díš :-D

Mak

(Tereznik, 23. 2. 2009 17:16)

Já tě baštím čéče... :oDDD Pěkně úderné... už jsi v SAAK??? protože místo určitě ještě bude...:oDDD

už fakt končím, promiň Soraki

(Mak, 23. 2. 2009 0:14)

<>

16.11.2010 10:44:46
soraki
Veškeré postavy a místa (s výjimkou mých) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva. Obrázky jsou stažené z internetu a kromě několika mnou vytvořených na ně žádná práva nemám. Stránky v žádném případě nebyly vytvořeny za účelem zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one